Toto je starší verze dokumentu!


Ohlédnutí za minulými ročníky výstav masožravek.

Výstava masožravek 2012

termín konání: 15. 6. – 24. 6. 2012 (pá–ne)

on-line reportáž z Výstavy 2012 očima Patrika Hudce a Michala Rubeše: den 0., den 1., den 2., den 3., den 4., den 5., den 6., den 7., den 8., den 9., den 10.
on-line z Výstavy 2012 očima jejích účastníků

konečná bilance Výstavy 2012

Výstava. Foto: Martin Dlouhý


Přetištěno z časopisu Trifid č. 2/2012:

Patrik Hudec
Ve dnech 15. až 24. června (pátek až následující neděle) proběhla v horním skleníku Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy výstava masožravých rostlin. Už podeváté BZ UK a Darwiniana připravily v ulici Na Slupi v Praze bohatou přehlídku napříč masožravou flórou. Dnes již poprávu tradiční akce patří, pokud ne za úplný vrchol kalendářního roku, tak přinejmenším jednu z největších událostí v našem občanském sdružení a získala si rovněž důležitý status v našem malém českém masožravém světě. Přestože její prvopočátky sahají do roku 2004, stále se ještě několik skalních členů, kteří byli u jejího zrodu a opakovaně se rok co rok podílí na její přípravě.

Triphyophyllum peltatum, pěstitel Michal Kouba. Foto: Jakub Štěpán

Raritou a jakýmsi tahákem letošního ročníku se stal masožravý trifid štítnatý (Triphyophyllum peltatum), který nám vysloužil nevídaný zájem médií a informace o pořádání Výstavy v krátkém sledu proběhla pražskými deníky, příp. regionálními přílohami a i Českým rozhlasem. Škoda jen, že ohlášená televize nakonec nedorazila.

Drosera rotundifolia
z expozice Výstavy.
Foto: Martin Dlouhý

Instalace odstartovala den před zahájením samotné Výstavy a už od čtvrtečního rána panovala ve skleníku hektická atmosféra – přestože tak čilo, jako v pražské ranní dopravní špičce, jsme určitě neměli. Postupně se v prostorách skleníku sešla skupinka nadšených dobrovolníků, a komu to situace jen trochu umožňovala, nezapomněl s sebou přinést alespoň jednu přepravku rostlin určených do expozice. Někteří se dokonce uvolili a přibrali po cestě masožravky dalších pěstitelů. Velkou výpomocí nám v tomto směru opět byli prodejci, jmenovitě Michal Kouba, Pavel Bartoň, David Švarc a Ludo Verdyck, kteří mimo svých prodejních exemplářů poskytli velice ochotně také výstavní kusy pro potěchu oka návštěvníků. Jak už bývá zvykem, přípravy a ladění jsou nikdy nekončící práce a dodělávky čekají ještě na pátek. Jediné, co jsme tou dobou ještě nevěděli, že na teploty okolo 15 °C budeme už jen s povzdechem vzpomínat a déšť, který nás provázel prakticky po celý den instalace, se nám bude úspěšně následujících deset dní vyhýbat obloukem.

Mlžilo se, co to šlo. Také díky tomu byly rostliny ve velmi dobré kondici, navzdory pekelným vedrům, která ve skleníku panovala. Foto: Jakub Štěpán

Hned o víkendu, kdy rtuť venkovního teploměru šplhá vysoko nad tropickou třicítku a po celé republice padají teplotní rekordy, je ve skleníku s velkým přehledem pokořena hranice čtyřicítky a my začínáme být nervózní, aby tato výstava nebyla pro některé rostliny jejich poslední. To by nám ještě vystavovatelé dali! Naopak vzdušná vlhkost v důsledku toho padá pod těžko uvěřitelných 20 % a pak dál na natolik nízké hodnoty, že mému digitálnímu vlhkoměru už ani nestojí za tu námahu, aby RVV dál vůbec měřil, a jen zobrazuje LL. Největší obavy nám dělá již zmíněný vzácný trifid, se kterým nikdo z nás nemá jedinou zkušenost, a tak nevíme, co od něj můžeme čekat. Ve vitrínách je totiž ještě tepleji, přestože se to už ani nezdá možné. Výheň je dokonce taková, že někteří návštěvníci málem upustí mince, které jim vracím z pokladny, jak jsou rozpálené. K údivu mnohých i ostřílených pěstitelů však permanentní rosení, prolévání okolní rašeliny, nainstalované mlžiče a noční kolísaní teplot funguje a není nutné resuscitovat jedinou rostlinku. A to i přesto, že se v expozici našlo mnoho chladnomilnějších druhů včetně vysokohorských láčkovek. Ba co víc, rostlinám jdou zdánlivě extrémní podmínky k duhu a při nedělní deinstalaci si majitelé kolikrát nebyli jisti, zda jsme nedopatřením nepromíchali jmenovky. Mnohým rosnatkám, například hlavně těm z okruhu petiolaris, vysoké denní teploty evidentně prospívaly. V mém případě Drosera paradoxa začala dělat nové listy tak velké, že mi přerostly přes okraj květináče a po návratu domů se už nevešla do akvária, aniž by se nelepila na stěny. Přibližně dva týdny na to mi pak vůbec poprvé, po více než 4 letech vykvetla – a hned dvěma květními stvoly. A co se trifida štítnatého týče, ten se na Výstavě krásně vybarvil a svému hrdému majiteli se odměnil novým listem.

Návštěvníky oblíbená sekce mucholapek, rosnolisty, rosnatky… Po celé délce výstavy byly k dispozici informační tabule, které každým rokem postupně přibývají. Foto: Jakub Štěpán
Sarracenia purpurea „Smurf“. Tato forma, kterou na prodej přivezl Ludo Verdyck, šla mezi pěstiteli na dračku.
Foto: Jakub Štěpán
Jedna část instalace špirlic. Začátkem léta byly nádherné. Foto: Jakub Štěpán
Zvídavý návštěvník výstavy.
Foto: Jakub Štěpán

Každý ročník se snažíme něčím ozvláštnit, přijít s něčím novým, neotřelým, zaujmout. Prostě neusnout na vavřínech. Loni jsme představili prvních osm infotabulí – tolik postrádaných velkých „karet“ o rozměrech přibližně 60 cm na metr (!), pojednávajících o základních masožravých rodech a Kosišti. Vždyť co by to bylo za výstavu, když byste ani neměli možnost dočíst se to nejzákladnější a odejít obohaceni o alespoň špetku nových informací. Letos jsme počet doplnili o další tři rody, přičemž největší hlad byl určitě po láčkovkách. Pro děti jsme připravili dětský koutek: omalovánky s obrázky masožravých rostlin. Možná na první pohled obyčejné, ale nápad se setkal u dětí a vlastně i rodičů s velkým ohlasem. V jednoduchosti je prostě krása. A konečně nový prodejní artikl: magnetky na lednici s motivy – jak jinak než masožravek a logem Darwiniany, v grafickém podání Michala Kouby.

Cílem Výstavy však není jen prezentovat své pěstitelské úspěchy a pootevřít okénko do světa masožravosti širší laické veřejnosti. Neméně důležitým záměrem vždy bylo, aby členové a nadšenci do masožravek měli možnost se sejít, vyměnit rostliny, semínka, zkušenosti a pobavit se o svém koníčku. Dát prostor k tomu, aby se utužil kolektiv, členská základna se více družila, pěstitelé se navzájem osobně poznali, aby si k přezdívce nebo jménu, které znají jen z diskuzního fóra nebo ze stránek Trifida, přiřadili tvář konkrétního člověka. Aby vznikala nová přátelství a náš život byl barvitější. A tak se první sobotní večer hrály do půlnoci karetní hry, mimochodem velice povedené a zábavné, u kterých jsme se opravdu srdečně zasmáli, a druhý sobotní večer, jak se již stalo pravidlem, je jednoduše rozlučkový – bilancujeme.

Pokud by vás k Výstavě zajímaly další detaily, fotky, postřehy atd., snažili jsme se „ještě zatepla“ vše důležité, zajímavé, anebo třeba úsměvné a nevšední zachytit v kratičkých reportážích den po dni na Chramst!u, který najdete na internetových stránkách Darwiniany.

Mirek Zacpal se připojil k dlouhému zástupu fotografů, kteří si nenechali ujít jedinečnou možnost pořídit snímky zajímavých rostlin. Foto: Martin Dlouhý

Na sobotu 16. června, dopoledne, připadla Valná hromada. První sobota výstavy je podle našich dlouholetých zkušeností členskou základnou nejvíce preferovaným dnem k návštěvě. Protože však řádné volby proběhly loni, další máme na pořadu dne až v roce 2013 a vlastně nic zásadního k projednání, co by mohlo potenciálně vyvolat vášnivější debatu, není na programu, je účast početně slabší a setkání postrádá byť jen kapku adrenalinového náboje. Na druhou stranu panuje velice kolegiální až kamarádská atmosféra. V zamluvené Krajinově posluchárně PřF UK si beru úvodní slovo a věnuji se ve vší stručnosti finančnímu zázemí Darwiniany, které je zdravé a umožní nám do budoucna pokračovat v zajímavých projektech. Novinky ke Kosišti shrnul Michal Rubeš. Následuje vzájemná, otevřená diskuze o Darwinianě a jejích cílech, čímž také uzavíráme krátkou provozní část.

Hlavní lákadlo setkání může začít: Mirek Zacpal vypráví velice poutavě o svém pobytu u protinožců a jeho výlety za australskými masožravkami, které v minulosti shrnul také v seriálu Australský deník v Trifidu. Teď však není omezen rozsahem časopisu a může se dosytosti a barvitě rozpovídat. K tomu pro nás vybral více než stovku úžasných fotografií z přírody, z nichž většinu mnozí viděli vůbec poprvé, protože se jednoduše do Trifida nevešly. Hodně se Mirka vyptáváme na všechny možné detaily, vždyť hlíznatky a trpaslíci patří poprávu mezi jedny z nejkrásnějších rosnatek vůbec a přitom se kolikrát z neznalosti tamějších poměrů dopouštíme zcela zbytečných pěstitelských přehmatům, někdy i fatálních. Mirkovy postřehy jsou prostě k nezaplacení.

Dveře od ledničky s magnety, které byly v prodeji.
Foto: Martin Dlouhý
BILANCE VÝSTAVY ZA ROK 2012
Vstupné celkem 27 720 Kč
Pronájem stolů prodejcům 5 000 Kč
Celkem příjmy 32 720 Kč
Smluvní podíl BZ UK (50 % ze vstupného) 13 860 Kč
Pronájem skleníku Darwinianě 5 000 Kč
Příspěvek na úklid WC (pořadatelé + návštěvníci) 1 200 Kč
3× zalaminovaná informační tabule s lištami + nalepovací číslice na PVC banner 2 606 Kč
Spotřební materiál (pytle, tácky,…) a základní občerstvení (vody + pečivo,…) 4 679 Kč
Celkem výdaje 27 345 Kč
HRUBÝ ZISK 5 375 Kč

Jako každý rok rozdělí Darwiniana polovinu z tohoto zisku mezi vystavovatele jako výraz poděkování a kompenzaci za náklady spojené s jejich převozem. Letos to znamená 2 687 Kč na 412 květníků (2 688 Kč čistého zisku z celé akce pro Darwinianu), které si mezi sebe rozdělí 17 vystavovatelů: Markétka Aubrechtová, Katka Braunová, Albert Damaška, Zbyněk Elingr, Honza Grünwald, Jirka Havrda, Patrik Hudec, Markéta Juppová, Petr Kolář, Rosťa Kracík, Katka Králová, manželé Rubešovi, Adam Veleba a samozřejmě čtveřice našich prodejců. Za sdružení Darwiniana vám všem moc děkuji, protože jinak bychom neměli co vystavovat.

Ještě jedno poděkování, neméně důležité, patří Botanické zahradě PřF UK za poskytnuté zázemí a podporu a firmě Rašelina a.s., která pravidelně od roku 2010 daruje potřebných tisíc litrů rašeliny. A konečně všem pomocníkům a sympatizantům, bez kterých by Výstava nejen že nebyla tak skvělou akcí, na kterou budeme všichni rádi vzpomínat, ale pravděpodobně by se ani vůbec nekonala. Díky moc za všechno: za přespávání ve skleníku a hlídání věcí, za provádění škol, za pomoc prodejcům, za poskytnutí výkladu a rad návštěvníkům, za rosení, za nošení vody, za pomoc s milionem dalších věcí, ale i za duševní podporu a hlavně neopakovatelnou atmosféru.

Bílý baldachýn proti sluníčku až tolik nechránil, ale jako dekorace se osvědčil. Vlevo dole improvizovaný dětský koutek. Foto: Martin Dlouhý
Někteří návštěvníci byli výstavou doslova pohlceni. Foto: Jakub Štěpán
„Opatrně, jinak vás kousne!“
Foto: Jakub Štěpán
Nepenthes lowii.
Foto: Martin Dlouhý
Nepenthes mikei.
Foto: Martin Dlouhý
Instalace tučnic na travertinu.
Foto: Martin Dlouhý