Ohlédnutí za minulými ročníky výstav masožravek.

Výstava masožravek (a jinejch hustejch kytek) 2016

termín konání: 10.–19. 6. 2016 (pá–ne)

konečná bilance Výstavy 2016

Přetištěno z časopisu Trifid č. 1/2017:

Patrik Hudec

To se někdo má!
Foto: Katka Braunová

Termín tradiční, největší výstavy masožravých rostlin a „jinejch hustejch kytek“ v České republice, kterou jednou ročně pořádáme v úzké spolupráci s Botanickou zahradou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na pražském Albertově, se patrně ustálil. Na základě empirie z předešlých let jsme se rozhodli definitivně spojit první víkend naší 10denní akce s Pražskou muzejní nocí. Ta pravidelně vychází na druhou červnovou sobotu a stejně jako výstava masožravek se v roce 2016 konala už potřinácté.

Instalace v plném proudu.
Foto: Jakub Štěpán

Nicméně ještě než se v pátek v 9.00 otevře horní skleník BZ UK prvním návštěvníkům, musíme s pomocníky během pouhého jednoho dne nejprve vše doslova od nuly připravit. Navézt kubík rašeliny, rostliny jak do expozice, tak na prodej, dále stínovky, vstupenky, bannery, plakáty, trička, sborníky, brožury atd. A pak tomu všemu hlavně dát nějaký řád: časově sladit veškeré úkony, z nichž mnohé na sebe bezprostředně navazují, a naaranžovat samotnou výstavu. A právě k tomuto účelu nám slouží takzvaný instalační čtvrtek, který tentokráte vyšel na 9. června.

Ročník 2016 byl pro nás popravdě plný otazníků a očekávání. Předešlý rok totiž nejenže ukončil sérii tří ročníků v řadě, kdy počasí pořádání akce vůbec nepřálo, ale hlavně k naší velké radosti zavítal do skleníku dvojnásobný počet návštěvníků oproti dlouhodobému průměru.

Nejvíce členů Darwiniany navštíví výstavu během jejího prvního víkendu. Primárně z tohoto důvodu tradičně svoláváme valnou hromadu spolku na sobotní dopoledne, abychom projednali klíčové záležitosti v co největším počtu, a odpoledne je pak už čistě v individuální režii. Část členské základny zůstává až do večera, aby nám vypomohla s hektickým programem muzejní noci.

Vedle masožravek byly k mání také „jiný hustý kytky“. Foto: Katka Braunová

Volby do vedení Darwiniany a nutná transformace z občanského sdružení na zapsaný spolek kvůli změnám v občanském zákoníku se odehrály v předešlém roce a na programu setkání se nakonec neobjevil žádný bod, který by si vyžadoval hlasování. Přítomné jsem proto pouze krátce seznámil s velice dobrou finanční situací Darwiniany, poodkryl trochu z toho, co aktuálně řešíme ve Správní radě a co nás trápí – nikoho asi nepřekvapí, že za největší bolest dlouhodobě považujeme nedostatek aktivních členů – a společně jsme prodiskutovali pár zajímavých námětů, které na místě zazněly.

Po cca půl hodince jsem předal slovo Martinu Zounovi, který nás nechal nahlédnout do své kuchyně a velice ochotně se podělil o nabyté, dlouholeté zkušenosti s venkovním pěstováním a zodpověděl řadu praktických dotazů. Po zhruba dvou hodinách jsme se v menších hloučcích rozešli.

Když je ve skleníku rušno. Foto: Katka Braunová

Jak jsem naznačil už v úvodu, středobodem výstavy je zapojení se do Pražské muzejní noci, během níž jsou návštěvníkům zdarma otevřeny brány řady kulturních institucí. Nasvícené prostory zahrady za teplých večerů mají své kouzlo. Akce každoročně láká davy zájemců a do cca desáté hodiny večerní, než proud lidí začne trochu polevovat, projde expozicí více lidí než za celou dobu výstavy. Jedno z hlavních poslání Darwiniany – šíření osvěty o masožravých rostlinách mezi zájemci – je však tímto beze zbytku naplněno.

Pokud se ale něco v roce 2016 opravdu vydařilo, pak to bylo počasí. Jako kdyby se nám mělo dostat omluvy za předešlou nepřízeň – průběh třináctého ročníku si nemůžeme vynachválit. Slunečné počasí, které snad jen jednou jedinkrát za celou dobu krátce přerušila rychlá bouřka, a přitom velice příjemné teploty jen lehce nad 20 °C s nočními poklesy vytvořily naprosto dokonalou kombinaci jak pro pomocníky a prodejce, tak pro vystavované rostliny. Ostatně mnozí z vystavovatelů si během nedělní deinstalace pochvalovali, že si odváží své rostliny v lepší kondici, než když je před více než týdnem do skleníku navezli :-). Prostě počasí jako stvořené pro procházky.

Hojné zastoupení trpasličích rosnatek. V hlavní roli Jirka Havrda Katka Braunová. Foto: Jakub Štěpán

Stejně jako předešlý rok jsme se rozhodli investovat tisícovku do propagace výstavy na Facebooku. Nicméně tentokrát nebyl ohlas takový, v jaký jsme doufali. Sociální síť změnila zásady inzerce a očekávaný efekt v rozsahu roku 2015 se nedostavil. I přesto zůstal Facebook jedním ze stěžejních reklamních kanálů a konečná návštěvnost zdárně držela krok s mimořádně úspěšným dvanáctým ročníkem. Na vstupném jsme vybrali cca 58 tisíc korun, tedy jen o necelé dva tisíce set méně, z čehož jsme botanické zahradě odvedli 35% podíl. Za pronájem stolů jsme od prodejců vyinkasovali 5.400 Kč, které posloužily na úhradu pronájmu skleníku. Vedle klasických výdajů za spotřební materiál a nezbytné propriety (rašelinu, křemičitý písek, kůru, pytle na vany, kelímky, tácky, igelitové tašky, toaletní papír, nalepovací číslice, atd.) a základní občerstvení pro pomocníky a prodejce (především balíky vod, pečivo a kávu), jsme měli také některé jednorázové náklady. Kromě již zmíněné propagační reklamy na Facebooku se jednalo například o toner do tiskárny.

BILANCE VÝSTAVY ZA ROK 2015
Vstupné celkem 58 290 Kč
Pronájem stolů prodejcům 5 400 Kč
Celkem příjmy 63 690 Kč
Smluvní podíl BZ UK (35 % ze vstupného) 20 402 Kč
Pronájem skleníku Darwinianě 5 000 Kč
Spotřební materiál (toner, rašelina, písek, kůra…) a základní občerstvení (vody, pečivo…) 13 383 Kč
Reklama na sociální síti Facebook 1 210 Kč
Celkem výdaje 39 995 Kč
HRUBÝ ZISK 23 695 Kč
Rosnatka kapská, aneb masožravka do každé rodiny.
Foto: Jakub Štěpán

Stejně jako každý rok jsme polovinu z hrubého zisku rozdělili mezi vystavovatele. Už od prvopočátku považujeme toto gesto za výraz poděkování lidem, bez nichž by uspořádání celé akce nebylo možné, a současně kompenzaci nákladů spojených mimo jiné s převozem rostlin. Dvanáct vystavovatelů zapůjčilo do expozice 374 květináčů: Pavel Bartoň, Katka Braunová, Jirka Havrda, Michal Kouba, Rosťa Kracík, Milana Petras, Michala Prokopec, manželé Rubešovi, David Švarc, Ludo Verdyck, Martin Zoun a já. Na takřka čtyři stovky pak počet vystavených rostlinných exponátů dorovnala Botanická zahrada společně s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Za spolek Darwiniana bych všem rád i touto cestou ještě jednou moc děkoval. Ve výsledku akce skončila pro Darwinianu čistým ziskem 11.847 Kč.

Pomocníci bilancují v závěru výstavy / zasloužený odpočinek po dlouhém dni.
Foto: Katka Braunová

Poslední odstavec vždy věnujeme kratičkému shrnutí a hlavně poděkování organizátorům. A já tuto tradici rozhodně nehodlám porušit ani tentokrát. Ono totiž není vůbec jednoduché dát dohromady na čtyři sta rostlin z celé České republiky, 10 dní o ně pečovat v jiných, mnohdy ne zcela optimálních podmínkách, zajistit na výstavu s předstihem vše potřebné včetně jejího nepřetržitého provozu, provádět návštěvníky, pomáhat prodejcům a na konci výstavy během jediného večera celou expozici zase rozebrat a vrátit skleník do původního stavu. A to vše bez ohledu na počasí: Ať už venku panují tropická vedra, anebo prší a je stěží 15 °C. Nic z toho by nebylo možné bez nezištné pomoci nejen členů Darwiniany a jejich rodinných příslušníků a přátel, ale rovněž bez jedinečného zázemí, kterého se nám dostává od botanické zahrady. Za rok zase na viděnou!

Pohled na výstavu od vstupních dveří.
Foto: Jakub Štěpán
Tradiční český biotop podle Rosti Kracíka.
Foto: Jakub Štěpán
Špirlicový les. Foto: Jakub Štěpán
Pro chvíle oddechu… Foto: Jakub Štěpán
Když se zadaří, kvetou i láčkovky.
Foto: Jakub Štěpán
Ochutnávka z prodeje.
Foto: Jakub Štěpán
Opravdu povedený kříženec láčkovky. Nepenthes aristolochioides se nezapře. Foto: Jakub Štěpán
Vepředu bublinatky, pozadí dominují láčkovky.
Foto: Jakub Štěpán
Pokladna pod dohledem 360°.
Foto: Katka Braunová
Ještě rostliny řádně označit.
Foto: Jakub Štěpán
Rosnatka sta podob. Foto: Jakub Štěpán
Rosnatková sekce. Foto: Jakub Štěpán
Že ty špirlice ale umí udělat parádu!
Foto: Katka Braunová
Pinguicula cyclosecta.
Foto: Jakub Štěpán