Ohlédnutí za minulými ročníky výstav masožravek.
Výstava masožravek 2007
termín konání: 30. 8. – 9. 9. 2007 (čt–ne)
přípravy na akci
on-line reportáž z Výstavy 2007 očima Michala Kouby
Přetištěno z časopisu Trifid č. 3/2007:
Michal Rubeš (fotografie k článku © Rosťa Kracík a Michal Rubeš)
Tak jako každý rok, pořádala na přelomu letních prázdnin a nového školního roku Darwiniana v horním skleníku Botanické zahrady PřF UK v Praze 2 výstavu masožravých rostlin. Vlastní výstava začínala ve čtvrtek 30. 8. 2007 a končila v neděli 9. 9. 2007. Otevřeno bylo denně od 9:00 do 18:00.
Příprava na ni však začala již mnohem dříve. Vašek Lenk oslovil pěstitele, kteří byli ochotni zapůjčit rostliny ze svých sbírek. Na webu vytvořil seznam slíbených kytek, podle kterého se pak další pěstitelé mohli orientovat. Těsně před výstavou Vašek vyrobil cedulky, které se rovnou zapíchly do květináčů, které pěstitelé přinášeli.
Jako každý rok, i tentokrát jsme se potýkali s tím, že lidé nosili jiné kytky, než původně slíbili, případně přinesli něco navíc. Těmto kytkám, které byly přijaty mimo pořadí, se dávaly malé štítky s rukou psaným popisem a jménem pěstitele. Tyto štítky se během prvních dnů výstavy měnily za velké, laminované, takže od prvního víkendu vše bylo tak, jak má být. Štítkový problém byl zvládnut téměř na jedničku, na rozdíl od minulých let, kdy jsme celou výstavu zoufale dohledávali, komu který hrnek patří a co v něm vlastně roste…
Přípravu výstavy organizoval Mirek Srba. Tuto činnost asi dva týdny před zahájením předal Michalu Portešovi, protože se svou ženou Stáňou měli již dlouho dopředu naplánovanou dovolenou. Michal se svého úkolu zhostil dobře a podle mnoha návštěvníků se mu povedlo velmi pěkné aranžmá rostlin. Květináče byly vloženy do igelitového pytlíku a zahrabány do vlhké rašeliny. Hezkému vzhledu hodně pomohl mech, který Michal spolu s Markem Pilařem přivezli a kterým byly obloženy hlavně větší rostliny.
Příprava výstavy začala v úterý 28. 8. 2007 hrubým rozestavěním plechových podmisek. Do nich se pak rozsypala připravená rašelina jako médium, do něhož se pak zapichovaly květináče s rostlinami. Těmto přípravám byly přítomné i naše děti Lucka a Tonda, což se k večeru ukázalo jako velká chyba. Rašelinu pojali jako jim velmi dobře známý materiál pro modelování – písek. Zabrali jednu přepravku rašeliny a stavěli hrady. Lucce jsem ještě týden poté vyškraboval rašelinu z uší. Večer bylo jasné, že děti na výstavě být nemůžou. Alespoň ne dlouhodobě. Ve dvou dokáží beze zbytku využít prostor a zdroje skleníku, takže nezbývá místo pro návštěvníky. S Janou jsme se večer dohodli, že svoji čtrnáctidenní dovolenou, kterou si každým rokem beru na výstavu, strávím s dětmi a starostmi o rodinu a Jana bude tentokrát přítomna přímo ve skleníku po celou dobu.
A tak se také stalo. S dětmi jsem dělal výlety, chodili jsme nakupovat a staral se o domácnost. Nebylo to vždy perfektní, ale šlo to. Dětí jsem si užil jako nikdy. Do skleníku jsme chodili skoro každý den před zavíračkou „podívat se na maminku“. Na hodinku jsem se jich zbavil, protože si vždy našly někoho na hraní. Nejčastěji to odnesla Markéta Aubrechtová, ale také Martin Spousta, Michal Porteš nebo Matka Holubice (Michaela Holubová).
Protože jsem byl přes výstavu značně vytížen (ano, přiznávám, déle bych výměnu rolí v naší domácnosti nevydržel), tento rok jsem nepsal na internetu denní reportáže z výstavy, což někteří nesli trochu nelibě. Neočekával jsem, že by se toho někdo sám od sebe ujal a nezklamal jsem se. Překvapil mě až Michal Kouba, který v průběhu výstavy napsal velmi pěkný článek na Chramst! o historii botanické zahrady PřF UK a výstavě Darwiniany. Pokud jste jej nečetli, neváhejte.
Jak jsem se již zmínil, vlastní výstava byla velmi pěkně naaranžovaná. Expozice začínala vlevo od vchodu do skleníku velkou kolekcí mucholapek. Následovala mísa s krásně rostlým rosnolistem (Drosophyllum) a několika byblidy (Byblis). K vidění byla i pěkná kolekce zatahujících rosnatek včetně všech našich druhů jako Drosera rotundifolia (z různých lokalit), D. anglica, D. intermedia či D. ×obovata. Zvláště si cením mnoha různých variant kapských rosnatek, které zabraly jednu celou mísu. Podle mého názoru si pěstitelé konečně začali vážit této subtropické rostliny, kterou považuji za královnu rosnatek.
Za mísou s kapenziskami byla další s ostatními subtropickými druhy rosnatek, například D. aliciae, D. dielsiana, D. regia. Zvláště pěkná byla D. peltata od Katky Braunové, jednu chvíli v květu. Tedy ta kytka byla v květu, ne Katka. Následovaly mísy s tučnicemi, většinou běžné druhy. K vidění byly i pěkně osázené kusy travertinů.
Další mísa patřila trpaslíkům. Prostě samá mrňavá kytička a mnoho maličkatých kvítků. Velmi pěkně vypadali trpaslíci Michala Kouby. Ten totiž substrát do květináče neuplácal do roviny, ale udělal z něj jakýsi kopeček, který následně porostl trpaslíky. Dále bylo možno vidět bohatou kolekci láčkovek. Zvláště zajímavá byla například pravá botanická Nepenthes alata a N. burbidgeae s nádhernými spodními láčkami. Láčkovky visely po celém skleníku za stropu jako záclony, mnoho květináčů s různými hybridy zapůjčil ze svých bohatých zásob Ludo Verdyck.
K vidění byly některé brokchýnie jako Brocchinia reducta a B. tateii. Mezi nimi něžně kvetly pozemní bublinatky, například kozlíčci Utricularia sandersonii nebo vulvičky U. pubescens. Těmto drobotinám se nejvíce podivovali laikové, kteří nechápali, jak mohou takové krásné kytičky dělat zvířátkům takové ošklivé věci. Bledli, když jsem je zavedl ke sklenicím s vodními bublinatkami a na nich jim vysvětlil, jaký masakr se odehrává u jejich pastí.
Následovala vitrína, kterou jako každý rok zapůjčil Ludo Verdyck. Tam jste mohli spatřit heliamfory, ucelenou kolekci petioláris rosnatek, některé i s květem, dále nějaké bublinatky, ale i pěkně vzrostlé láčkovice nebo některé botanické druhy tilandsií.
Ve středu skleníku byla velká plocha vyčleněná převážně pro vysoké kytky. V jedné míse byly krásně vzrostlé darlingtonie, v ostatních různé druhy špirlic. K vidění byly všechny botanické druhy. Za pozornost stály i všechny variety od Sarracenia purpurea včetně var. montana a mnoho krásných kříženců. V čele střední sekce byly k vidění některé vodní bublinatky a aldrovandka. Dále tam byly příklady domácího pěstování, třeba truhlík s krásně vzrostlými mucholapkami nebo skleněná koule s masožravou směsí.
Celá severní a východní strana skleníku byla vyhrazena prodejcům. Vybírat bylo opravdu z čeho. K prodeji tu byly láčkovky botanické i kříženci, různé špirlice, tučnice, bublinatky. Daly se tu sehnat i vzrostlé heliamfory. Z jiných botanických kuriozit tu byla zajímavá nabídka orchidejí, tilandsií, různých exotických sukulentů a dalších rostlin, které jsem nikdy neviděl. Nakupovala tu i botanická zahrada do svých sbírek. Co jsem pozoroval, tak většina našich členů kupovala především různé orchideje. U nás doma jich také našlo několik nový domov.
Poměrně zajímavý „květináč“ byl k dostání u Luda. Jednalo se o kouli lisovaného sušeného rašeliníku o průměru asi 15 cm zpevněnou vlascem, do které byla vyvrtána díra o průměru asi 4 cm. Tenhle „květináč“ se například hodí na různé bublinatky nebo láčkovky, které pěstujete ve vitríně. Sušený rašeliník nasává vodu ze dna a substrát udržuje stále vlhký a ne přemořený. Neplesniví. Viděl jsem v něm zasazenou S. psittacina asi po jednom roce pěstování a vypadalo to moc pěkně.
Vedle pokladny byl prodej přebytků členů společnosti. Rovněž tam vznikla jakási úschovna kytiček. Mnoho členů se totiž dohodlo, že si kytky předají na výstavě. Ačkoliv pěstitelé jsou rozmístněni po celé zemi, tak právě na výstavu jich postupně dorazila významná část. Akorát se často nesešli v čase. U pokladny se také prodávala trička s krátkým rukávem s perokresbami od Allana Lowrieho. Cena pro členy 100 Kč, pro ostatní 150 Kč. Informace o tričkách nebudu příliš rozvádět, píše se o nich na jiném místě v tomto časopise (T 2007/3). Prodej trik značně omezil prostory v zázemí pokladny. Pokud jste měli možnost nahlédnout za i pod stůl s pokladnou, zjistili jste, že na další věci už prakticky nezbylo místo. I přesto se lidé scházeli nejčastěji právě vedle pokladny a v jeden moment se jich tam dokázalo nasulcovat i 10. Ano, naši pěstitelé mají rádi osobní kontakt.
Výstava končila pro návštěvníky každý den v 18 hodin. Ne tak pro obsluhu výstavy, pomocníky a další přidružené osoby. Bylo třeba uzavřít pokladnu, spočítat lístky, uklidit, zalít, vytřít. Také se chodilo mezi kytkami a vedly se řeči. Tohle trvalo dlouho do noci, případně až do rána, protože každou noc ve skleníku někdo spal a hlídal, aby se kytkám nic nestalo.
Během výstavy přišlo několik školních tříd, aby se mohly ulít z hodin převážně biologie. Několik desítek pozvánek do různých škol v okolí rozeslal Patrik Hudec. Zajímavé bylo, že tak polovina tříd, které nás navštívily, byla ze škol, které obeslány nebyly. Bohužel nikoho nenapadlo se zeptat, jak se o výstavě a možnosti prohlídek s průvodcem dozvěděly.
Závěr výstavy byl zakončen Valnou hromadou společnosti, na které se sešlo více lidí, než bylo v minulých letech obvyklé. Nebylo divu, volila se nová Správní rada. Na té však chtěl být téměř každý z pomocníků, kteří zajišťovali chod výstavy. Naštěstí se nabídla Stáňa Srbová, která se postavila do pokladny, a místo ní prodávala Jitka Jiříková, která se nechala slyšet, že na Valnou hromadu nemá nervy. Po Valné hromadě se většina jejích účastníků rozprchla, takže výstavu rozebíralo jen několik lidí. Naštěstí vše šlo poměrně hladce, holt zkušenosti z let minulých. Druhý den dopoledne si ještě Ludo Verdyck přijel pro vitrínu a zbytek kytek, Michal Porteš s Janou Rubešovou předali skleník, Jana pak odnesla peníze spolu s vyúčtováním Dr. Větvičkovi, a tím skončila výstava Darwiniany 2007.
Tedy ne úplně, ještě je třeba rozdělit vystavovatelům podíly ze vstupného.
Výstavu zhlédlo 2 551 platících návštěvníků, z toho 1 269 za 30 Kč a 1 282 za 15 Kč. Vzhledem k tomu, že zisk z výstavy je 19 082,50 Kč, vystavovatelé si mohou rozdělit 9 541,25 Kč, což při počtu 510 zapůjčených květináčů vychází na 19 Kč za zapůjčený hrnek.
Díky patří všem, kteří se na této tradiční akci Darwiniany jakkoliv podíleli.
Výstava 2007 skončila, ať žije výstava 2008!
