Návštěva u Martina Dlouhého

Lucka Matysková

Na návštěvu u Martina Dlouhého jsem se těšil už poměrně dlouho. Martina mám zaškatulkovaného nejen jako schopného pěstitele, ale především jako prima pohodového kamaráda. Podobně jako já se v masožravém světě orientuje na láčkovky (a má stejně tak slabost pro vysokohorské druhy), takže společných témat k hovoru vždy najdeme hodně. Na rozdíl ode mě se však ještě specializuje rovněž na trpasličí rosnatky - abych mu z jeho spektra nechtěně neubral. Samozřejmě - úspěšně. Čas od času se sejdeme v Praze a strávíme večer klábosením o všem možném. Škola, práce, co dělají přítelkyně, kde kdo byl, co četl, jakou kytku si pořídil, co roste dobře a naopak umřelo, atd.

Jelikož se Martin přihlásil do týmu "Cefík" projektu Jak Na Ně (JNN), o to více jsem chtěl konečně poprvé navštívit jeho soukromou sbírku v Rudné u Prahy. Plánoval jsem si srovnat s realitou jím v e-mailu popsané podmínky, v nichž se rozhodl experimentovat s láčkovicí australskou, a samozřejmě jsem byl zvědavý na již zmiňované láčkovky. Nutno podotknout, že po estetické stránce se vkus na láčky každého z nás spíše doplňuje, než prolíná, takže jsem se mohl těšit na kolekci druhově odlišnou od té mé (společné druhy by se daly spočítat na prstech jedné ruky - a ani by nemusela být nutně hned pětiprstá :-)). A protože byl konec července, proč nevzít také mou přítelkyni Katku Braunovou, neudělat si příjemný letní večer na zahradě a něco málo neugrilovat? Den D připadl na úterý 27. července. Navíc to byla jedna z posledních příležitostí se o prázdninách ještě vůbec sejít. Pár dní poté totiž Martin odjel na cca dva měsíce na zkušenou do výzkumného institutu výkonových polovodičových součástek ABB Group ve Švýcarsku. Konkrétně do oddělení testování nových součástek - bakalář z ČVUT se v něm prostě nezapře.

Vymotat se autem z centra Prahy v podvečer nebylo vůbec nic jednoduchého - zácpy, vše rozkopané, objížďky a různé zúžené pruhy. Takže jsme celou cestu byli strašeni, že maso žel už nezbylo a Katku a mě čeká už jen suché pečivo. Samozřejmě šlo jenom o legraci - Lucka Matysková, Martinova přítelkyně, se kterou jsme se měli možnost seznámit, se totiž ukázala jako dobrá hospodyňka a donesla nám navíc k pečivu na zapití minerálku – jak se nám podařilo zachytit na fotce vlevo nahoře. Ale teď už dost legrace.

Levá půlka vitrínyPravá půlka vitríny Ještě předtím, dokud bylo světlo, jsme prošli Martinovu sbírku. Na láčkovky jsme se šli podívat do prvního patra, kde na nás v pokoji krom obrovského akvária čekal také Martinův bratr Honza. Martin vyndal zadní krycí skla a průzkum mohl začít. Pro milovníka láčkovek prostě ráj. Čtvercové květináče sešikovány v pěti řadách pěkně jeden vedle druhého a rozhodně se nedalo říct, že by se zde nějak plýtvalo volným místem. Jinak řečeno, naplněny byly všechny symptomy zapáleného pěstitele. Na závěr nám ještě Martin zapnul mlhovač - myslím, že výsledná fotka se povedla a mluví za vše.

N. copelandii
N. glabrata
N. gymnaphora
N. inermis
N. spathulata
malá N. spectabilis
N. ventricosa × trusmadiensis
N. vogelii
dokonalý efekt

Na zahradě na nás čekal velký větraný foliovník. Ten sice nebyl vyhrazen ryze jen pro masožravky, ale ty jednoznačně dominovaly. Především již zmínění trpaslíci, z rosnatek ještě mnoho kapských, binaty, nějaké špirlice, láčkovky, darlingtonie a samozřejmě „pokusní“ cefíci. Je velká škoda, že si Martin nevšiml dokonale naaranžované mouchy. Snímek do fotosoutěže s tématem „Kořist“ na letošní Výstavu jako vyšitý. I když, pravda, to spíše vypadá jako moucha za letu. Ovšem zdání klame.

Vlevo Patrik Hudec, uprostřed Lucka Matysková a za ní Honza Dlouhý

A za rohem pak stál prostřený stůl, maso se již grilovalo - no paráda. Atmosféra byla skvělá, konverzace volně plynula, a tak jsme se dozvěděli, kam se Lucka po maturitě hlásila, že má brigádu, na Martina zase detaily ze státnic, že ty skvělé pistácie nebyly vůbec kupované v Čechách… takže proti původnímu plánu být doma někdy okolo dvaadvacáté, protože Katka musela ráno vstávat v šest do práce, jsme odjížděli s vydatným zpožděním za svitu měsíce. Stihli jsme to ale ještě před půlnocí. I když jen těsně.

Zase na viděnou, těšíme se a moc děkujeme za pozvání.

Ale že to těm našim holkám fakt sluší!
Vepředu zleva: Katka Braunová a Lucka Matysková,
v druhé řadě zleva Patrik Hudec a Martin Dlouhý