Drosera cistiflora

adam-veleba.jpg Vedoucí experimentu: Adam Veleba

Narodil jsem se v květnu roku 1986 v Brně, ale drtivou většinu svého života jsem prožil ve větší či menší blízkosti Jaderné elektrárny Dukovany. O přírodu jsem se zajímal prakticky už v dětství, přibližně před deseti lety jsem zahubil svoji první rosnatku a od té doby se snažím udržet při životě stále se rozrůstající sbírku. Zajímám se především o rosnatky všech ekologických skupin, ale pěstuji také špirlice, heliamfory, mucholapky, několik tučnic a bublinatek. Masožravé rostliny mě už v dětství ovlivnily natolik, že jsem se při volbě studia rozhodl pro botaniku. Letos jsem studentem prvního ročníku magisterského studia v oboru systematické botaniky a geobotaniky. Ve svém výzkumu pro bakalářskou a nyní diplomovou práci se pohybuji po rašeliništích, zabývám se kosením rašelinných luk. V posledních několika letech jsem stále silněji přesvědčen, že nejlepších výsledků v pěstování masožravých rostlin lze dosáhnout maximálně přesným napodobením přírodních podmínek, je ale třeba vědět, které faktory rostliny vyžadují dodržovat přesně a vůči kterým jsou naopak tolerantní, mnohdy mohou být informace o těchto faktorech neočekávané.

Pokud někoho také zajímá, které jsou klíčové faktory pro pěstování Drosera cistiflora a chtěl by se zúčastnit projektu JNN, kde bychom to rádi zjistili, nechť mě kontaktuje na e-mailu Zlatokrt@seznam.cz.

Za namnožení kultur v rámci projektu JNN odpovídá Michal Kouba. S případnými dotazy je možné se obrátit přímo na jeho e-mail labflytrap@gmail.com.

Prvá fáze září 2008 – duben 2009: namnožení rostlin v in vitro kultuře.
První pasáž rostlinek na médium, které podpoří namnožení rostlin, byla provedena v září 2008.

Po dvou měsících je prorůstání rostlinek uspokojující a tak je možné přikročit k další pasáži.
Množení je podpořeno kombinací hormonů Kinetinu a za auxiny IBA.

Druhá fáze květen 2009 – září 2009: kultivace rostlin za stanovených podmínek v letní sezoně.

Fotografie z průběhu aklimatizace v období březen až duben

12. 3. 2009
21. 3. 2009
19. 4. 2009

Důraz byl kladen především na vliv použitého substrátu.
Vyhodnocení experimentu předkládá Adam Veleba (první část) a Jakub Štěpán.

1. Založení experimentu a počáteční podmínky

Pro potřeby experimentu jsem převzal větší množství rostlin získaných z in vitro kultury. K dispozici byly dvě várky. Rosnatky s většími, jasně zelenými listy a chudým kořenovým systémem, pocházející z pozdějšího vylahvení na čistou rašelinu a pěstované poté na parapetu. Druhá várka byly rosnatky s menšími listy spíše s nádechem dožluta a s jedním až dvěma mohutnými dužnatými kořeny, pocházející z vylahvení na rašelinu s perlitem a pěstované poté pod zářivkou s osvitem 16 h denně. Vybíral jsem kusy bez zjevného poškození a bez viditelných vad, dále jsem do květináčů neumisťoval příliš drobné rostlinky nebo drobné trsy vzniklé vegetativně z poškozených kořenů.

Vybrané rostliny jsem zasázel celkem do 7 variant substrátů (čistá rašelina, rašelina s pískem 1 : 1 a 1 : 2, rašelina s perlitem 1 : 1 a 1 : 2, rašelina s perlitem a borovou hrabankou 1 : 1 : 1 a čistý rašeliník) do plastových čtveratých květináčů (9 × 9 × 10 cm) s drenážní vrstvou asi 2 cm (žulový štěrk). Každá varianta byla ve dvou květináčích (kromě směsi s borovou hrabankou a čistým rašeliníkem, ty byly pouze po jedné), do každého květináče jsem umístil 4 rostliny (od štítku ve směru chodu hodinových ručiček označené A, B, C a D).

  • Použitá rašelina: Rašelina vrchovištní profi „bílá“ od firmy Agro CS, balení 250 l
  • Použitý písek: křemičitý, 0,8 mm, firma Sportcarp, balení 3,3 kg
  • Použitý perlit: Agroperlit, 2,5 l, firma „Zahrádkářské potřeby Úhřetice 58“
  • A – rostlina z rašeliny, mohutnější listy, slabé kořeny
  • B – rostlina z perlitu, menší listové růžice, mohutné kořeny, vybírány větší kousky
  • C – rostlina z perlitu, vybírány menší kousky
  • D – rostlina z perlitu, vybírány opět větší kousky
Zahájení experimentu 26. 5. 2009

Většinu takto připravených rostlin jsem umístil do velkého akvária na zahradě našeho domu v Hrotovicích. Akvárium bylo osluněno dopoledne a v brzkém odpoledni, během pozdního odpoledne bylo stíněno zdí. Bylo shora kryté, na obou bocích zůstaly větrací otvory asi 7 cm široké. Během slunných dnů stoupala teplota uvnitř akvária i ke 40 °C, naopak chránilo rostliny před prudšími nočními poklesy. Květináče stály přibližně do 1 cm výšky v dešťové vodě.

Čtyři květináče (po jednom kusu od varianty rašelina s pískem 1 : 1 a 1 : 2 a varianty rašelina s perlitem 1 : 1 a 1 : 2) putovaly po týdnu ke kolegovi do Brna, kde byly umístěny na balkon v prvním patře budovy 10 v areálu řečkovických kasáren (prozatímní sídlo Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity). Balkon nijak nevystupuje z linie budovy, je zapuštěn dovnitř a navíc se nachází v rohu mezi dvěma křídly budovy. Otevřený je k jihu, takže je dostatečně osluněný a zároveň tvoří kryté zákoutí. Květináče byly umístěny do klasického truhlíku, kde stály bez dalšího krytí většinou do 1 cm ponořené v demineralizované vodě. Rostliny nebyly kryty před výkyvy teplot ani před deštěm. Veškerá péče spočívala v doplňování odpařené vody.

2. Průběh experimentu

Většina rostlin v akváriu se bez větších problémů ujala a vykazovala uspokojivý růst. Do konce července rostly stále umístěné v akváriu, žádná rostlina však nepřešla do vystoupavého růstu, většina rostlin tvořila k zemi přitisklé růžice listů a třetina rostlin do počátku srpna uhynula nebo zatáhla. Pěkné rostliny se vyskytovaly nahodile ve všech typech substrátů, na první pohled nebyla vidět žádná preference některého typu.

Na balkoně v Brně probíhal experiment poněkud odlišně, většina rostlin se také ujala a pokračovala ve zdárném růstu. Ve srovnání s rostlinami v akváriu však vypadaly vitálněji, začaly tvořit růžice listů šikmo směřujících vzhůru a některé začaly jevit známky vystoupavého růstu. Během pěstování uhynula nebo zatáhla také přibližně třetina rostlin, zbylé však patřily většinou k velmi pěkným jedincům. Větší množství rostlin přežilo na substrátech s křemičitým pískem, také se u nich trochu dříve objevil vystoupavý růst.

V důsledku nápadně lepšího růstu rostlin v Brně na balkoně jsem před koncem srpna přesunul všechny květináče z akvária do velké podmisky v závětrném koutě zahrady, otevřeném JV směrem a osluněném po větší část dne. Květináče zde stály přibližně do 1 cm v dešťové vodě. Také jsem zrušil variantu substrátu „čistý rašeliník“, ačkoli je mrtvá rostlina také výsledek, nepovažoval jsem za nutné čekat, až rostliny v květináči opravdu odumřou, zejména v důsledku přerůstání rašeliníkem. Rostliny jsem přesázel do směsi rašeliny s pískem v poměru 1 : 1.

Po přesunutí ven došlo během několika málo týdnů k nápadnému zlepšení v růstu, několik rostlin na pokraji uhynutí či zatažení zmizelo, pravděpodobně v důsledku stresu po přesunu, ostatní pokračovaly v růstu. Největší kusy na propustných substrátech (rašelina s pískem a perlitem) začaly tvořit užší listy šikmo vzhůru a v polovině srpna se u několika jedinců objevil i vystoupavý růst (do konce září přešli na vystoupavý růst 4 jedinci ze všech 22 vegetujících rostlin). Na čisté rašelině rostliny rostly pomaleji, z osmi rostlin v tomto substrátu přešly na vystoupavý růst dvě až na přelomu září a října. Většina ostatních zatáhla či uhynula. Substrát s přídavkem borové hrabanky se nijak výrazně nelišil od směsi rašeliny s perlitem.

Brněnská kultivace pokračovala ve zdárném růstu, největší a nejvíce rostlin vyrostlo na písčitém substrátu, o něco menší a přibližně poloviční počet na směsi s perlitem, polovina ze všech rostoucích přešla k vystoupavému růstu.

Fotodokumentace z kultivace Adama Veleby

26. 5. 2009
27. 6. 2009
3. 8. 2009
10. 10. 2009

Foto Adam Veleba

3. Závěr

Během první sezóny se ukázalo, že vliv substrátu na úspěch při pěstování tohoto druhu není tak velký. Mnohem důležitější jsou další podmínky, ve kterých rostliny pěstujeme. Obecně by se dal základní návod ke kultivaci shrnout takto:

Rostliny umisťujeme do propustného substrátu, lze použít perlit i křemičitý písek (křemičitý písek se však jeví jako mírně vhodnější a přirozenější), jako vhodné se jeví míchání s rašelinou v poměru 1 : 1. Pěstujeme je nekryté venku od jara do podzimu, na závětrném a osluněném místě. Vhodný je závětrný kout zahrady, vnořený balkon nebo lze rostliny krýt před vysoušením větrem jiným způsobem, podstatné je však dobré větrání a dostatek světla. Během vegetace mohou stát ve vodě. Můžeme je přikrmovat, venku pěstované rosnatky si však nachytají hmyzu dostatek. Další péče v podstatě není nutná, při splnění těchto podmínek se rostliny samy postarají o zbytek.

Další otázkou je dormance, o které lze předpokládat, že vyžaduje snížení zálivky a také je otázkou pěstování nezatažených nebo vyrašených rostlin v zimním období pod umělým osvětlením. Těmito otázkami se bude náš tým zabývat v další etapě experimentu.

4. Poznámky Jakuba Štěpána podle jeho zkušeností

Narozdíl od ostatních jsem rostlinky dostal prostřednictvím pošty, což se projevilo především jejich mírným zpožděním – především trvala déle aklimatizace. Sázel jsem celkem do 6 květináčků (hranaté, plastové, 8 × 8 × 9 cm) po 4 rostlinách do každého. Snažil jsem se osázet všechny květináčky rovnoměrně, aby v jednom nebyli „chcípáci“ a v druhém nejlepší jedinci. Použil jsem 3 typy rašelino-pískových substrátů: poměr složek 1 : 2, 1 : 1 a 2 : 1 (od každého 2 květináčky). U každého použita 1–2 cm vysoká štěrková drenáž. Po aklimatizaci rostlin na parapetu jsem polovinu umístil ven do pařeniště (dobře větrané, nepřehřívá se, přímé slunce, květináčky stojí do 2 cm své výšky v dešťové vodě) a polovinu jsem nechal na jižním okenním parapetu (nižší teploty, voda do 2 cm výšky květináče).

Podobně jako rostliny mých kolegů, i ty mé ze začátku rostly všechny vyrovnaně a nebylo vidět, že by jedny podmínky pro ně byly výhodnější než druhé. Několik rostlin také upadlo do dormace nebo uhynulo. Po nějaké době 4 nejvitálnější rostlinky z parapetu začaly tvořit vystoupavý stonek, kvetení jsem se však doteď nedočkal ani u jedné. Rostliny jsem se snažil přikrmovat hmyzem.

Koncem léta už bylo znát, že pařeniště je pro D. cistiflora nevhodné. Rostlinky z parapetu byly mnohem vitálnější, některé tvořily vystoupavé stonky, ale ty z pařeniště sotva přežívaly (byla i vyšší úmrtnost). Co se jednotlivých substrátů týče, ze začátku nebyl rozdíl vůbec znát. Teď na podzim však vidím, že substrát s vyšším podílem rašeliny (2 : 1) je pro D. cistiflora výhodnější než substrát s převahou křemičitého písku. Je to vidět jak na parapetové polovině, tak i na té z pařeniště. S rostoucím podílem písku kondice rostlin klesá. S kolegy se však shodnu na tom, že mnohem větší vliv než substrát má teplota, pohyb vzduchu a světlo. Za sebe mohu říci, že patří na prosluněný parapet a venkovní podmínky mohou být rizikové (obzvlášť v uzavřenějších osluněných prostorách, byť dobře větraných).

Přesné měsíční zápisky (včetně tabulek) naleznete v patřičném oddělení na mých webových stránkách.

Fotodokumentace z kultivace Jakuba Štěpána

27. 5. 2009
27. 6. 2009
27. 6. 2009
29. 7. 2009
29. 7. 2009
26. 8. 2009
11. 10. 2009
11. 10. 2009

Foto: Jakub Štěpán

Za tým cistiflora Adam Veleba & Jakub Štěpán