Jarní Třeboň 2018

datum:
2018-04-23
autor:
Michal Rubeš

Když se na Facebooku objevila zmínka o setkání pěstitelů v Třeboni, s Janou jsme si řekli, že se tam podíváme. Hned jsem napsal organizátorce Andree Venerové, zda je možné se zúčastnit a ubytovat v jejich rodinném penzionu. A jelikož právě pracuji na DarwiKuku, nabídl jsem o něm krátkou přednášku.

Ačkoliv jsem poptával ubytování ještě dlouho před oficiálním zveřejnění pozvánky, už byly všechny pokoje obsazeny, takový byl zájem. Naštěstí Andrea byla tak hodná a doporučila nám penzion hned vedle za rybníkem.

Do Třeboně jsme dorazili v pátek po sedmé večer, ubytovali se. V našem penzionu jsme byli jediní pěstitelé. Napsal jsem tedy Andree, že jsme tady, a že bychom rádi přišli pozdravit ostatní dorazivší. Bohužel jsme se dozvěděli, že je u nich ten večer uzavřená společnost, kdy jeden z masožravkářů slaví v úzkém kruhu přátel narozeniny. Tak jsme jen po chatu pozdravili a pogratulovali a těšili se na sobotu.

Spí se tam krásně. Ticho, temná obloha s hvězdami. Ráno jsme si Janou vyšli na dvouhodinovou procházku do blízkého okolí. Bylo nádherně, vedle zrovna probíhal výlov rybníka, borový les, i kaplička tam byla. Načerpali jsme sílu přírody a vydali se do penzionu, kde v jedenáct měly začít přednášky.

Většina už tu byla, ale někteří ještě byli na cestě, včetně prvního přednášejícího Mirka Zacpala, a tak jsme se přivítali a klábosili ještě asi hodinu. Oběd tedy dostal přednost a my si mohli pochutnat na vynikajícím vepřovém na grilu, které nám paní hostitelka připravila. Přes drobné překážky, které kladla technika se nakonec podařilo vše nastavit a prezentace mohla začít.

Mirek povídal o značně dobrodružné cestě Austrálií, o místních obyvatelích, o hadech, povídal o krokodýlech i klokana jsme viděli. Cestou potkával i různé druhy masožravek, a protože trefil období, kdy poušť rozkvétá, bylo na co se dívat.

Po přestávce na občerstvení jsem měl přednášku o DarwiKuku. Jedná se o malou a levnou (cca 200 Kč) meteorologickou stanici nejen pro pěstitele masožravek, kterou jsem navrhl, zkonstruoval a naprogramoval, a jejíž serverové zázemí zas navrhl a vytvořil Robert Hanzlík. Přednáška to byla krátká, seznamovací, spíš jsem se zaměřil na využitelnost a důvody, proč takovou stanici u kytek mít. Přeci jen přítomné obecenstvo, až na výjimky, viď Petře :c), technice tolik nehoví. Proto mne mile překvapilo, že někteří přítomní již měli DarwiKuka nastudovaného a měli i připravené dotazy. Je vidět, že DarwiKuk se stává mezi pěstiteli známým.

Následovala krátká diskuse o možné cestě na lokalitu masožravek. Plánovaná lokalita byla ještě ve spacím módu, a proto Petr Vacek navrhl podívat se na lokalitu v pískovně u Veselí nad Lužnicí. Přednáška Mirka Srby byla tedy posunuta, abychom případně rostliny viděli ještě za světla.

Rosnatky okrouhlolisté zde rostou přímo na písku, případně na písku s navátou trochou půdy. Kousek stranou v lese bývala i tůňka s výskytem rosnatek prostředních. Tůňka však podléhá přirozenému zarůstání a vysoušení, takže v těch místech jsme již rosnatky nenašli nebo ještě také zimovaly. I tak bylo ale probuzených rostlinek dost na focení a kochání se. Vedro bylo takové, že se tu lidé už i koupali, takže po chvíli jsme se odebrali zpět k vozům, zavodnili se a jeli zpět k základně.

Po návratu jsme se sešli na přednášce Mirka Srby. Byla vybrána přednáška o neduzích a chorobách, které postihují hlavně masožravky. Mirek upozornil na různé nešvary domácích i zahraničních prodejců, a to i renomovaných a včetně jeho samotného. Škůdci a nemoci zkrátka trápí všechny a je to lítý boj. Přednáška byla velmi obsáhlá a propracovaná, jen jsme už ke konci pomalu propadali panice, že o zdravou kytku člověk nezavadí. Naštěstí se vždy najde nějaký ten “utrejch”, který můžeme vyzkoušet, než to vzdáme.

Příjemným odlehčením po tak vážném tématu byla aktivita, kterou si připravil Zdeněk Abrahám, a to střílení z luku. My jsme této pauzy využili k přesunu auta a přinesení našich buřtů na večerní opékání.

Následovala přednáška na téma sledování lokalit špirlic pomocí dronů, kterou držel Petr Vacek. Ukázal nám několik pěkných videí, pohovořil o svých zkušenostech z Floridy. Dronem bylo možné proletět velké louky plné špirlic a pomocí zaznamenané trasy a GPS souřadnic pak vybrat zvláště pěkné kytky pro další pěstování. Rozproudila se čilá diskuze ohledně využití dronů pro např. sázení stromků, roznášení piva, atd. Já jsem navrhl, že by dron mohl i sám rybařit. Spustí návnadu na háčku, a jakmile ryba trhne, dron trhne zpět a přinese ji páníčkovi. Technicky poměrně snadné. Dále jsem rozvinul myšlenku, že by se tak dalo i muškařit. Prostě by dron tahal návnadu potokem sem a tam. Nasmáli jsme se. Doma jsem se pak zeptal pana Googla na rybaření s dronem a byl jsem ne druhý za medailí, ale hodně v poli poražených. Na tohle všechno už dávno dronaři přišli.

Další bod programu bylo nasycení hladového davu. Jelikož se nějak zapomnělo na píchátka, místo opékání buřtů na ohni jsme si je opékali na grilu.

Rozproudila se čilá zábava. Kolem jedenácté jsme s Janou usoudili, že je čas jít spát. Přeci jen mi padesátka už skáče na krk a játra už si za ta léta odbyla své. Navíc druhý den nás čekala nejen cesta domů, ale hlavně návštěva skleníku Markétky Aubrechtové.

Krátká noční procházka kolem rybníka k našemu ubytování byla moc pěkná, voda krásně voněla, hvězdy svítily. Spalo se nádherně.

Druhý den kolem desáté dopoledne jsme vyrazili za Markétkou do Borku. Navigace nás bezpečně dovedla na správnou adresu, kterou jsme zadali. Měli jsme však zadat jinou, protože skleník byl přeci jen kousek dál. Po krátkém telefonátu a dvou minutách jízdy jsme již vstupovali do krásného, nového, nafukovacího skleníku.

Přivítala nás vždy rozzářená Markétka Aubrechtová a provedla novým skleníkem. Ten má pevnou pozinkovanou konstrukci a stěny z dvojité plastové fólie. Mezi ní se v pravidelných intervalech fouká vzduch, což v zimě významně šetří náklady na topení.

K vidění bylo mnoho jak prodejních masožravek, tak i sbírkových. Ty prodejní byly v různých fázích přípravy od neostříhaných a nepřesazených až po čisťounké a vymazlené.

Jana si povídala s Markétkou o konstrukci skleníku, tak jsem se jal podrobit zatěžkávací zkoušce dvojitý fotoaparát Samsungu S9+, o kterém se píše, že je momentálně nejlepší mezi telefony. Posuďte sami, je to fakt pecka. Na dokumentární focení už nebudu tahat batoh se zrcadlovkou a s mnoha objektivy a bleskem. To si nechám, až zase budu fotit do Wikipedie nebo sobě pro radost.

Hned za skleníkem orseje? Hned za skleníkem orseje?

Čas se naplnil, rozloučili jsme se a vyrazili domů na sever. Bylo to pěkné i poučné. Velké díky patří zvláště Andree Venerové za organizaci a za starost, kterou o nás měla. Příště zase na shledanou!

Tady jsem chtěl článek ukončit, ale naše putování pak vedlo do Prahy, kde jsme vyložili Jardu Rajsnera. Pak jsme pokračovali na chatu do Otvovic vyzvednout dcerku. Zahrada v rozpuku, to se ještě musím podělit:

Fialky už zarůstají travou, ale minulý týden byla celá louka modrá a voňavá.

Trnky. Podceňovaný malý stromek. Já je mám moc rád.

Tučnice česká na našem rašeliništi se již rozvinuje. Okolní mrňousky jsem hned opatrně rozesadil po okolí, jinak by je mateřská rostlina zadusila. Kdy pokvetou?

A to už je opravdu konec článku. :-)