Mexické tučnice z čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae) – druhy, prostředí a rozšíření

Přetištěno z časopisu Trifid č. 3/2005:

HANS LUHRS 1)
Jde o přednášku v kombinaci s barevnými diapozitivy pořízenými v přirozeném prostředí během terénních výprav (1989, 1991, 1994 a 2005). Díky mnoha současným publikacím nově popsaných druhů se asi polovina druhů (45) rodu tučnice (Pinguicula) vyskytuje v horských oblastech Mexika. Právě tohle poskytlo autorovi vzrůstající motivaci k jejich studiu, jímž se už zabývá 17 let. Hlavním tématem přednášky je geografické rozšíření těchto druhů, jejich znaky a přirozené prostředí.

Invalid Link
Pinguicula macrophylla
© HANS LUHRS

Mexické druhy tučnic rostou ve vysokých horách a okolních oblastech Sierra Madre Oriental (na severu), Sierra Madre Occidental (střed) a Siera Madre del Sur (na jihu). Kromě několika jednoletek a druhů, které obývají sádrovcové pahorky, roste většina mexických tučnic na svislých srázech či strmých svazích a lavicích, kde kořenují v tenké vrstvě zeminy, mechu, či ryzího jílu v nadm. výšce 500–2950 m. Tato prostředí se nejčastěji vyskytují ve smíšených světlých mlžných dubinách (Quercus) s jehličnany rodu jedle a borovice (Abies a Pinus). Jen při nemnoha příležitostech rostly (nikoliv epifytně) v mechu na kmenech a větvích (P. moranensis, P. hemiepiphytica) a při jedné vzácné příležitosti dokonce i na větvích (P. emarginata).

Invalid Link
Pinguicula takakii
© HANS LUHRS

Ve státě Nueva León, na severu Mexika, roste tučnice P. immaculata na malých náspech sádrovcových pahorků, jež se často označují jako „ostrovy“. Roste tu ve stejném prostředí společně s druhem P. rotundiflora a oba druhy kvetou pouze ze zimní růžice. Tučnice P. gracilis obývá křídové svahy a roste na tenké vrstvě půdy v Sierra las Mitras nedaleko města Monterrey, poblíž hranice s USA. Na jih mexického státu Nueva León až do San Luis Potosi zasahuje tučnice P. kondoi, kde roste v polopouštních podmínkách, pospolu ve shlucích, v malých proláklinách a štěrbinách, v místě styku svahu a převisů. V téže oblasti lze najít rovněž rozmanité druhy kaktusů. Při problematické prašné silnici do Dulces Nombres ve státě Tamaulipas v nadm. výšce 2000–2500 m roste na vertikálních srázech často v tenkém mechovém pokryvu na holé skále tučnice P. cyclosecta. Z odlišného prostředí pochází jednoletá tučnice a průkopnice P. lilacina, která roste hlavně v narušené půdě, např. v červeném jílu zdusaném skotem, což snižuje konkurenci jiné vegetace na minimum, a občas se vyskytuje také na mechem zarostlých lavicích. Další sádrovcové prostředí se nachází ve státě San Luis Potosi kolem starého dolu Minas the San Rafael. Mezi vranečky (Sellaginela) a rostlinami rodů Agave a Hechtia se zde vyskytují tři různé druhy tučnic. Zatímco P. gypsicola roste na sádrovcových stěnách a lavicích, P. takakii, která je jednoletá, roste spíše v nižších pasážích často skrytá mezi porosty vranečku na svazích titěrných sádrovcových ostrůvků. Třetí druh, P. ehlersiae, roste roztroušeněji v malých shlucích v zástinu křovin a dubového mlází. Vyskytuje se rovněž na černé půdě nebo na erodovaných mechatých lavicích a květy jsou do jisté míry variabilní. Příbuznou posledně zmíněné tučnice, ale variabilnější tvarem a barvou květu je P. jaumavensis. Tento druh má širší geografickýrozsah než P. ehlersiae a roste vertikálně na mechatých srázech a jen příležitostně na menších lavicích. Tučnice P. potosiensis, jež dostala druhový název po státu San Luis Potosi od botaniků Speta a Fuchse, se vyskytuje na strmých svazích v duboborových mlžných lesích. Ale její specifický status by se měl redukovat na synonyum P. moranensis, a to vzhledem k podobnostem s ohromnou proměnlivostí v rozsahu druhu P. moranensis. Dobrým příkladem je nalezení tučnice P. moranensis na okraji mlžného lesa nedaleko Molanga ve státě Hidalgo. Lze zde porozovat rozmanité tvary a zbarvení nejen v květech, ale také v listových růžicích a formách listů. Letní a zimní růžice se vyskytují společně od časné zimy po časné léto. O něco málo severněji se nachází lokalita velice nedávno popsaného druhu tučnice P. ibarrae. Její květ připomíná jakousi velkou formu P. agnata, kdežto letní růžice se zase spíše podobá P. moranensis. Zimní růžice je menší, ale s vyvinutějšími listy, které nesou trávicí žlázky, a proto se řadí do sekce Heterophyllum. Porůstá strmé svahy duboborového mlžného lesa v nadm. výšce asi 1000 m.

Invalid Link
Pinguicula heterophylla
© HANS LUHRS

Státy Hidalgo a Querétaro jsou domovem tučnice P. agnata. Její typová lokalita Barranca de Tolimán leží dobře ukryta v polopouštní horské oblasti na severozápadě státu Hidalgo. Rostliny zde rostou v puklinách a štěrbinách strmých srázů. Na dalším nalezišti ve státě Querétaro roste tučnice P. agnata v puklinách a na hřebenech jednoho skalnatého svahu a kvete ze zimní růžice. V těsném sousedství výskytu P. moranensis, ve stejném typu prostředí, je z malé oblasti v nižším pohoří Colima z nadm. výšky 450 m známa tučnice P. colimensis. Roste především v puklinách na strmých vertikálních vápencových srázech a jen občas na lavicích sporadicky porostlých mechy. Kvete pouze během léta. Listy tučnice P. oblongiloba se od květů P. moranensis naprosto liší tím, že jsou okrouhlejší a mají dlouhý řapík. Tento druh roste na svazích ve smíšených duboborových mlžných lesích v nadm. výšce 1600–1800 m jako zde ve státě Michoacán. Roste tu spolu s malokvětou a jednoletou tučnicí P. crenatiloba, která je hojnější v mechatých svahových pasážích, na nichž tvoří malé shluky. Ve státě Guerrero byla tučnice P. crenatiloba objevena na několika nalezištích a též ve společenství s tučnicemi P. heterophylla a P. parvifolia na malých lavicích ve smíšených duboborových lesích. Na východě státu Oaxaca roste kobercovitě tučnice P. rectifolia na příkrých a vlhkých srázech v úzkém kaňonu El Boquerón. Zimní růžice se dosti podobají téže formě u P. moranensis, takže je také sporné, zda se spíše než o samostatný druh nejedná o formu posledně uvedené. Ve státě Oaxaca se vyskytuje mnoho druhů jako třeba P. heterophylla rostoucí na jednom strmém svahu ve smíšeném duboborovém lese v pohoří Sierra Madre de Oaxaca. Roste zde v červeném hlinitopísčitém substrátu pokrytém vrstvou borového jehličí a dubového listí a kvete na počátku léta, když se zimní růžice přetváří v letní. Při prohlídce asi 100 jedinců v září 1991, vykazovaly nový růst formou rostlinky, tvořící se na konci jednoho z listů, pouze tři rostliny, což je běžný znak, který se vyskytuje u P. medusina.

Dále na východě, na okraji Sierra Zempoaltépetl je naleziště tučnice P. laueana. Roste v mechu a také na políčcích černé půdy na strmých vertikálních srázech v mlžném lese v nadm. výšce 2300 m. Barva květů je unikátní a v rodu tučnice (Pinguicula) znak vzácný. Napříč pohořím Sierra Madre Oriental lze najít nejméně čtyři druhy tučnic: P. heterophylla, P. moranensis, P. orchidioides a P. hemiepiphytica. Všechny tyto druhy osídlují smíšené duboborové mlžné lesy v rozmezí nadm. výšky 2200–2700 m. P. moranensis zde roste na hřebenech a v puklinách skalnatých srázů ve velkých pospolitých porostech. Květy z různých lokalit vykazují proměnlivost barvy. Z odlišného prostředí je tučnice P. orchidioides, jež roste na příkrých skalnatých srázech. Tento druh se vyznačuje jedinečným znakem. Vytváří 8 cm dlouhé stolony, které vyrůstají z gemm. Na konci každého stolonu začíná rašit nová rostlina. Samotná rostlina vykazuje určité podobnosti s evropskou tučnicí alpskou (P. alpina), ale nemá pravé hibernakulum, nýbrž spíše jakousi cibuli. Květem se od jiných druhů tučnic rovněž zcela liší. Tučnice P. hemiepiphytica porůstá vlhké svahy a lavice ve vyšších pasážích pohoří Sierra Madre Oriental. Pokud jde o její druhový latinský název, který značí zpola epifytní, vztahuje se k její adaptaci pro růst na mechem porostlých stromech až do výšky 12 m v extrémně mlžném lese vedle bromélie rodu Catopsis a orchidejí, např. druhů Epidendrum vitellinum a E. ibaquense.

Invalid Link
Pinguicula crassifolia
© HANS LUHRS

Hranice Puebla – Vera Cruz je prostředím tučnice P. emarginata, která roste téměř v subtropickém klimatu v mlžném lese v nadm. výšce 1400 m. Konstantně obydluje vlhké a mokvající srázy, kde jí substrát tvoří řasy a kvete celoročně. Jedním ze států, kde se měla vyskytovat P. parvifolia, je stát México. Roste zde na strmých zatrávněných svazích ve smíšeném duboborovém lese. Vzdor svému druhovému jménu dorůstají její podzimní listové růžice průměru až 10 cm. Jedním z míst, které rád navštěvuji, je vysoké pohoří El Chico Nat. Park v Hidalgu, kde stále přetrvává v nadm. výšce 3000 m mlžný les. V tomto NP a rovněž v přilehlých oblastech se vyskytuje tučnice P. acuminata. Osídluje zde stinné svahy a lavice. Roste v červeném jílovitém podkladu a narušeném mechu. Kvete ze zimní růžice, jež je pohroužena v půdě, takže máte dojem květního stvolu bez vlastní rostliny. Listy podzimní růžice snadno dosahují 10cm délky. Jiným typem prostředí je prostředí tučnice P. crassifolia, která roste na tenké vrstvě mechu na skalnatém povrchu strmých srázů ve stinném mlžném lese v nadm. výšce 2900–2950 m. Kvete též výhradně ze zimní růžice.

Autor přednášky doufá, že vám prostřednictvím diapozitivů poskytl dobrou představu o prosperitě mexických druhů tučnic v přirozeném prostředí, o druhových rozdílech a také o proměnlivosti u některých z nich – o druzích z Mexika se stále narůstajícím počtem nově objevených a popsaných druhů.

PŘEKLAD: Z. ŽÁČEK


1)
Hans Luhrs – specialista na rod tučnice (Pinguicula), zejména na mexické druhy, Nizozemsko.
Krayenhoffstr. 51, 1018 RJ Amsterdam, Nizozemsko.