Darlingtonia californica aneb „Ludova nesmrtelná“

Darlingtonia patřila vždy mezi pro mě nejvíce atraktivní rostliny. Pokusy s pěstováním v domácích podmínkách vždy ztroskotaly, většinou v předjaří zcela vysílená rostlina odešla do „věčných lovišť“.

Jak jsem se tak prokousával pěstitelstvím masožravých rostlin, vybudoval jsem na zahradě zapuštěný fóliovník. Prvotní účel byl na pěstování evropských tučnic. Postupně v něm přibývaly další rody masožravek např. Dioanaea, Sarracenia a Drosera. Poslední pokus s Darlingtonií se opět chýlil ke konci, asi ne úplně dobrým a ztrápená rostlinka se chystala na svou poslední cestu.

V březnu spíše ke konci měsíce vědom si, že tady již není co zkazit, jsem tuto ubožačku umístil do fóliáku, naděje jsem jí nedával vůbec žádné, ale k mému velkému překvapení ne že přežila, ale během léta se začala i lepšit.

V tuto dobu jsem občas aktivoval v Ústí nad Labem na UJEP ve skleníku, kde jsme pořádali výstavy. Aby byl zajištěn kvalitní prodej rostlin, osloven byl Ludo V. Ten pozvání přijal a k naší veliké spokojenosti s námi několik let spolupracoval. Ke konci došlo až s odchodem kamarádky Marcely S., která to tu měla na starosti a opravdu se starala a to tak, že velmi dobře.

Na prodej sem Ludo dovezl Darlingtonii velikost cca 30 cm. Pěkná hlavní rostlina a u ní dvě další, též slušné rostliny. Nebyla sice nejlevnější, ale po zkušenosti s utrápeným záprdkem jsem se rozhodl jí zkusit.

Pár zkušených pěstitelů sice tvrdilo, že nemám šanci, že rostliny Holandského původu pouze krní a hynou. Tedy nebyl jsem si úplně jist svou volbou. Rozhodnutí bylo jasné, výměna substrátu za svůj a zimování v zapuštěném fóliáku, zkrátka „děj se vůle koho chceš“.

Na jaře jsem měl velice smíšené pocity, po odstranění zateplení rostlina vypadala, jak jsem ji tam na podzim dal. Pitvat se mi v ní nechtělo, abych něco nepokazil a tak jsem na ni jen občas číhnul. Asi za tři týdny se začalo ve středu objevovat růžové cosi, po pár dnech mi bylo jasné. Je to květ! Vzhledem k tomu, že tento rok byla fakt tvrdá zima, bylo mi jasné, tenhle problém je nejspíš vyřešen.

Po třech letech rostlina květináč 20 × 20 cm zcela zarostla. Bylo nutno ji rozsadit. Po vyndání z květináče jsem zjistil, že kolem stěny se vine vrstva podzemních stolonů, některé měly na konci vytvořenou rostlinku, některé to nestihly. Nebylo co řešit, matečná rostlina byla rozdělena na pět kusů. Stolony byly otrhány. Je jasné, že ty s dotvořenou rostlinkou byly zasazeny. Bylo mi však líto i těch nedovyvinutých. Použil jsem misku a stolony vysadil cca 3 – 5 cm pod povrch.

Malé rostlinky na konci stolonů, rozsazené každá zvlášť, do květináče 10 x 10 cm se měly skvěle k světu. K mému překvapení i nedovyvinuté stolony vytvořily rostliny a na podzim nebyl moc znát rozdíl mezi jednotlivými rostlinami. Rázem jsem měl spoustu rostlin krásných a životných, naštěstí je o slušné Darlingtonie stále ještě zájem.

Protože rostlin bylo dost, došlo i na pokusy, takové ty pěstitelské. První pokus byl se zvětšením květináče, použil jsem cca 10 l kýble, takové ty černé stavební. Po třech letech pěstování jsem dospěl k názoru, že velký květináč neznamená velký úspěch. Letos se určitě vrátím ke květináči 20 × 20 cm. Rostliny v těchto velikostech květináčů lépe rostou a i vytvářejí více odnoží. Ani velikost pastí není ve větších květináčích lepší, spíše naopak. Pro mladé čerstvě oddělené rostliny používám 10 × 10 cm nebo 15 × 15 cm dle velikosti odnoží. Při zasazení odnože do většího květináče rostliny přirůstají mnohem pomaleji. Darlingtonii spíše vyhovuje omezenější kořenový prostor.

Vysvětluji si to tím, že pokud roste na březích horských potoků, tak mezi naplavenými dřevy a kameny také není zrovna největší prostor. Možná proto jim menší květináč spíše vyhovuje.

Jako substrát používám živý nasekaný rašeliník na hrubo cca 1 cm kousky, hrubý křemenný písek 3 – 5 mm zrno a trochu to ušpiním cca ¼ rašeliny. V tomto substrátu se rostliny cítí dobře, přesazení je nutné za 3 – 4 roky.

Dalším logickým pokusem byla snaha vyzkoušet pěstování volně v rašeliništi. Nakonec jsem do země zapustil 25 litrovou bedýnku s plnými plastovými stěnami něco jako stavební kalfas. Naplnil jsem ho již zmíněným substrátem. Na dně byly dva květináče 20 x 20 cm obrácené dnem vzhůru, jako vodní rezerva. A mohlo se sázet, myšlenka byla opravdu volně pěstovaná rostlina, a tak jsem opustil od nakrývání.

Přes léto byl růst naprosto skvělý, začaly se objevovat i mladé rostliny více než 20 cm od matečné, prostě paráda. Přes zimu se rostlina tvářila též jako, že se nic neděje, ale v před jaří přelom únor březen začaly staré pasti usychat. Báze dole u oddenku však zůstávala zelená a tak jsem to moc neřešil. Na jaře obrazí a obrazila. Ale rostlina byla slabší a menší, přes léto sice zesílila, ale ne tolik, aby se vrátila do původní kondice. Odnože sice žily, ale připomínaly chcípáčky prodávané některými pěstiteli, tedy ustrnuly na cca 6 cm v průměru. Tento růst jsem zaznamenal po tři roky po sobě. Pak již se mi ztrápené rostliny zželelo a zasadil jsem ji do květináče a dal do fóliáku, kde se poměrně rychle vzpamatovala a pak jsem ji nejspíš někomu daroval. Tak tahle kytka mě už rozhodně nechce vidět.