Kosiště - Kosení rákosu

Naše vzácná lokalita tučnice české nám zarůstá stále více nálety stromků, bezkolencem a rákosem. A právě na rákos jsme se v sobotu 3.7. 2021 zaměřili.

Touto dobou jde rákos do květu a to je nejlepší čas na to ho pokosit. Hodně živin má právě ve stonku a v květu. Pokud bychom ho pokosili až po odkvětu, stihne si živiny stáhnout dolů do oddenku a příští rok vyrazí v plné síle radostně do volného nezastíněného prostoru bez loňských suchých stvolů.

Dorazilo nás požehnaně.

Už začátkem roku jsem se s AOPK domluvil na hrubém plánu prací, které bychom rádi ku prospěchu (nejen, ale hlavně) tučnice na této vzácné lokalitě udělali. Po výstavě jsem tedy ohlásil kosení rákosu. Jeřábi hnízdí tentokrát kus dál, takže jsme dostali povolení ke kosení použít křoviňák. Naštěstí, protože bez něj bych si to nedovedl představit.

Louka zarůstá nálety stále více. Je to jako boj s větrnými mlýny.

Křoviňák mám jeden, sám rákos položím. V tom jsem problém neviděl, ale někdo vždy musí odnést to, co pokosím, z louky pryč. Nemůžeme jej nechat rozkládat na místě, tím by se půda obohacovala. Na kraji louky je velká hromada, kam nosíme trávu, rákos, vyřezané nálety a podobně. Letos AOPK slíbilo, že ji nechá odvézt.

Tedy potřeboval jsem sehnat dostatek lidí, kteří budou chodit za mnou a pokosený materiál budou nosit pryč. Zpočátku to vypadalo, že nás bude tak osm, takže bychom dokázali ošetřit jen malý kus louky. Dal jsem tedy úpěnlivou výzvu na Facebook a lidé se začali hlásit. Nakonec se nás tam sešlo přes dvacet.

Zarostlý vstup na malou louku.

Robert a rákos na malé louce.

V pátek večer jsme s Janou přijeli k nám na chatu do Otvovic, já si v klidu připravil křoviňák, nasadil hvězdu a zkusil, jestli vůbec funguje. Ráno pak jsme posbírali připravené věci a chtěli jsme vyrazit o hodinu dříve, abychom tam byli první a louku si předem pěkně prošli.

No nezadařilo se. Chtěli jsme zamknout dveře do chaty, když v tom se na nás s mohutným pleskáním odkudsi pomalu vyřítila modřinka, která vletěla dovnitř. Jednalo se o mládě na prvním letu. Jeho vytřeštěný výraz, když letělo do otevřených dveří říkal: „Tam ne! Tam ne! Jak se zatáčí?!“ Následující čtvrthodinu jsme strávili lovením ptáčete za skříňkami. Když jsme ho pak poslali ze dveří ven, rodiče na něj už čekali: „Cos dělal? Musíš použít ocásek!“

Naházeli jsme tedy věci do auta a vyrazili do Kralup na benzínovou pumpu. Namíchaného benzínu do křoviňáku jsem měl tak akorát, tak abych si mohl namíchat více. Když jsme přijížděli k pumpě, zjistil jsem, že jsem si nevzal olej do benzínu. No dobře, tak snad ten benzín bude stačit. A když už jsem tady, dotankuji auto a vezmu si do kanystru. Když jsem vyndával kanystr, zjistil jsem, že jsem nevzal megatašky, ve kterých nosíme nebo vláčíme rákos. No a už jsme jeli zase zpět na chatu. Tam jsem si vzal olej, trychtýř a megatašky. Modřinky naštěstí trénovaly stranou.

Ovšem cesta mezi Želízy a Medonosy se opravuje, jezdí se jen po jedné půlce a je to tam samý semafor. Takže jsme přijeli až krátce po desáté, tedy jako poslední.

Za valem na velké louce. Tady už jsou tučnice hezky vidět.

Tady jsme rýpali na podzim bagříkem.

„Mravenečci“

Další nehezký pohled na zarostlé Kosiště.

Vyčištěný vstup na malou louku.

Ne všechno jsme pokosili, občas zbyla i nějaká ta orchidej.

Mezitím, co já jsem si procházel pokosená místa, jiní fotili.

Prostup malou loukou. Celou jsme ji pokosit nedokázali.

Rychle jsme se pozdravili s ostatními, převlékli se a vydali na Kosiště. Zatímco se ostatní na kraji louky u hromady družili, s Robertem jsme si rychle prošli místa, která jsme chtěli pokosit. Že to bude zarostlé jsem čekal, ale že až tak moc, to tedy ne.

Spustil jsem křoviňák a začal kosit. Robert chodil přede mnou a hlídal mě, abych zbytečně nepokosil a nerozdupal například různé orchideje, které se tam vyskytují. Přeci jen s drátěným štítem nemáte takový rozhled. Jarda mě pak usměrňoval a ukazoval místa, na která se mám soustředit a která vynechat s tím, že pokud nám zbydou síly, vrátíme se.

Tady jsme minulý rok rýpali drny. Ručně.

Osamělá tučnice na malé louce. Je jich tam stále méně.

Tohle není zapomenutá větev, ale značka, abychom něco nepošlapali.

Tučnice za valem na velké louce.

Strniště za valem.

Takhle jsme vyčistili začátek malé louky, pokračovali podél lesa dozadu k místu, kde jsme rýpali drny. Tam jsme to opět vyčistili a přemístili se přes pruh stromů na velkou louku do místa většího výskytu tučnice. Tam jsem zjistil, že v pravé holínce mám zřejmě dost velkou díru, protože voda se mi do ní dostala velmi rychle až nad lýtko, a stejně rychle někudy vytekla.

Dále jsme pokračovali k jezeru, kde je velký výskyt tučnice a pokosili nejen rákos, ale i okolní nálety. Nakonec jsme se ještě vrátili a ošetřili další menší místa na velké louce, která dávala smysl.

Bylo myslím kolem jedné, když jsem zahodil křoviňák a šel jsem se taky pokochat. Mimo tučnice české jsme samozřejmě viděli i rosnatku okrouhlolistou a u jezera jsme našli celkem silnou populaci bublinatky menší.

Stopy po podzimním bagrování.

Vyčištěný flek kdesi na velké louce, kde rostou tučnice.

Jeden z velkých pomocníků, Adámek, prohlížející trs rašeliníku s rosnatkami.

U jezera.

Tučnice u jezera.

Adámek obdivuje tučnice.

Bublinatka menší.

Rosnatka okrouhlolistá.

Společná fotka. Nejsme tu úplně všichni. Jeden pomocník se nechtěl fotit, tak fotí. No a někteří museli odjet dříve.

Po společném focení se někdo vydal rovnou domů, většina však vyrazila do Čečelic za Ludem a Marianou, kteří tam již měli roztopený gril a připravovali občerstvení. Robert s několika dalšími si však ještě udělali zajížďku na další lokality a přijeli tedy za nám o něco později.

No a u Luda s Marianou se pak pilo, jedlo, hodovalo, prohlížely skleníky a vedly se řeči.

Dimi, náš kuchař. Tohle je jediná fotka z grilování v Čečelicích, kterou mám. Prostě jsem si sednul, otevřel pivo a na další focení zapomněl.

Pokud vám to tentokrát nevyšlo, nezoufejte, letos ještě nějaká ta akce na Kosišti bude.

Moc děkuji všem, kteří vyslyšeli naši výzvu a pomohli. Ludovi a Marianě děkujeme za pohoštění a příjemné chvíle u nich po práci strávené.