Kosiště - Vyhánění Rákosníčka
- autor:
- Michal Rubeš
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, jsou Shnilé louky. Je to jedinečné místo, kde žije mnoho vzácných živočichů a rostlin. Mezi nimi i naše nejvzácnější masožravka - tučnice česká. O tuhle lokalitu se staráme již jedenáctým rokem a snažíme se, aby tu mohla růst i nadále.
Poslední léta klesá hladina vody a celá lokalita prochází změnou. Místa, kde se dřív dalo chodit jen v holinkách jsou suchá. Tam, kde byla jezírka, je nyní vlhká půda. Naštěstí se celá louka pomalu svažuje, takže místa s různou vlhkostí se stěhují dále.
V zimě jsme byli na Kosišti, jak tohle místo nazýváme, celkem dvakrát. Vyřezávali jsme nálety a podařilo se nám vyčistit prostor u lesa převážně od náletů smrků a borovic. Naše letní akce se zaměřila na vysekání rákosu především v místech, kde roste tučnice. Sekali jsme ale i mnohem dále a otevřeli tak vhodný prostor pro její šíření. Doufáme, že se tam postupně v následujících letech rozšíří.
Také jsme odnosili kupky rákosu, který někdo posekal v minulém roce. Byly nastrkány v remízku mezi malou loukou u lesa a velkou loukou. Spodky už byly lehce nakvašené, byl nejvyšší čas. Tyhle organické zbytky na louce nemají co dělat, přinášejí do půdy živiny, a to je přesně to, co nechceme.
A jak to celé probíhalo? V červenci mi zavolal pan Rejzek z CHKO Kokořínsko, zda bychom neměli zájem o pokosení rákosu na Shnilých loukách. Kontakt měl od bývalých pracovnic. Samozřejmě jsem hned souhlasil. Seznámil jsem ho s naší předešlou činností a s našimi schopnostmi a možnostmi. Trochu jsme se zasekli na tom, že se léta o lokalitu staráme zdarma a ani teď na tom nebudeme nic měnit, ale uhádal jsem to.
Vyhlásil jsem několik termínů a dal hlasovat na Fakebooku. Největší zájem byl o sobotu 3. 8. Byla polovina prázdnin, pravidelní pomocníci odříkali jeden po druhém. A když už se mi lidé přihlásili, neměli auto a já nemohl sehnat odvoz. Ale jak to tak bývá, s blížícím se dnem D se problémy začaly sami řešit, auta se objevovala, pomocníci se hlásili.
V sobotu ráno jsme s Janou vyjížděli z Otvovic a nabírali nováčka Denise, který shodou okolností bydlí na druhé straně Kralup. Patrik jel s Kačkou z domova okružní cestou přes Prahu, kde postupně nabral Borka, Petra a Tomáše. Roman s Martinou jeli autobusem z Prahy do Mělníka, kde na ně už čekal Ludo. Sraz byl v deset na parkovišti. Dokonce se objevil i Robert, který do poslední chvíle nevěděl, zda mu to vyjde. A od Děčína ještě přijel Jarda. Na louce se k nám přidal pan Rezjek z CHKO Kokořínsko, který si tak s námi udělal sobotní brigádu (субботник). A tak nás nakonec bylo 14.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna šla k lesu, vidlemi začala rozebírat hromady starého rákosu a nosit ho na hromadu u vstupu na louku. Já nastartoval křoviňák a zakousl se do rákosu ve střední části velké louky, kde se začínají rozrůstat tučnice, a která vypadá dostatečně perspektivně.
Foto Robert HanzlíkOstatní hrabali a nosili sic jim síly stačily. Když jsem se asi po třech hodinách prosekal na druhou stranu porostu, šel jsem ještě vyčistit místa u lesa, kde tučnice roste v hojných počtech. Práce se udělalo opravdu dost, no posuďte sami.
Samozřejmě si každý z nás prošel celou lokalitu, viděli jsme rosnatky okrouhlolisté, tučnice, na několika místech také bublinatku menší. I nějaké ty orchideje byly, to by mohli vyprávět pan Rejzek s Tomášem, kteří se u nich zasekli.
Foto Robert HanzlíkPočasí nám přálo, bylo pod mrakem, žádné horko, déšť se nám vyhnul. I tak jsem byl ale mokrý, protože jsem křoviňákem při snaze sekat rákos co nejníže párkrát vzal hladinu vody v jezírkách. Gejzíry to ale byly nádherné.
Co jsme podcenili byla pitná voda. Každý si sice vzal nějakou tu láhev, ale bylo to málo. Příště musím vzít alespoň balík vod navíc.
Po druhé odpoledne toho měl už každý dost, co jsme chtěli udělat bylo hotovo a stejně bychom toho víc nesvedli. Prakticky každý z nás, až na jednoho učitele, má sedavé zaměstnání. Udělali jsme společnou fotku, posbírali věci a začali řešit, kdo kam jede a kdo koho kam odveze.
Ludo nás pozval k sobě na prohlídku skleníků a hlavně na drink, což se nedalo odmítnout. Takže všichni přestali řešit kdo kam pojede, naskákali jsme do aut a vydali se do Čečelic.
Mariana nás přivítala a hned zvala ke stolu. Já předal další řízení auta do Otvovic Janě a začal doplňovat minerály, ionty a vitamíny pivem. Jakmile jsme se trochu zavodnili, vydali jsme se na prohlídku skleníků a vůbec všech prostor, kde to rostlo. Skoro každý z nás si něco odnesl.
Odpoledne a večer jsme pak strávili povídáním a likvidací grilovaného masa. Moc děkujeme Marianě a Ludovi za pohoštění!
A co plánujeme příště?
Hromada vyřezaných náletů a vysekaného rákosu u cesty se musí zlikvidovat. Někdy na podzim, až bude příhodné počasí, bychom ji chtěli spálit a popel odvézt.
Dál bychom rádi pokračovali ve vyřezávání náletů, kosení rákosu, odstraňování drnů, atd… Zkrátka jsme panu Rejzkovi z CHKO Kokořínsko plně k dispozici. Tímto mu za všechny masožravkáře děkuji za spolupráci a pomoc.
