Výstava Darwiniany 2011 – den -1. a 0.

Text: Katka Králová
Komentáře: Michal Rubeš a Jirka Vaněk

Jana vysvětluje Patrikovi co má dělat: „Teď odjedu pryč. Až se večer vrátím - bude tady výstava!“

První den příprav se nesl především ve znamení ježdění a čekání. Kvůli slibované stávce se několik vystavovatelů rozhodlo přivézt své rostliny dřív, takže ve skleníku pořád někdo byl. Poté, co jsem si dopoledne odskočila do školy na zkoušky, jsem vystřídala Jirku Vaňka, který mezitím převzal rašelinu. A pak už se jen čekalo. Po poledni své rostliny přivezl Martin Dlouhý, pár hodin po něm i Dan Hordějčuk, Jirka mezitím vyzvedával plakáty do výstavy a vůbec jezdil sem a tam, ať už pro věci, nebo pro lidi :-).

K večeru začalo být ve skleníku konečně trochu živo, přijeli někteří prodejci a další členové s masožravkami i vybavením výstavy. Asi největší činností dne bylo psaní cedulek ke kytkám a nakupování různých potřebných věcí, nic jiného se zatím dělat nedalo.

Všichni se báli čtvrtečního dopravního kolapsu, takže jsme ve skleníku nocovali v nezvyklém počtu ve složení: já s Dinou, Jirka Vaněk, Rosťa Kracík a Jirka Schiller.

Na to, že jsme se do spacáků dostali až po půlnoci, nastavili kluci budík aktivně na 6:30 ráno. Je pravda, že práce bylo dost, takže to nebylo úplně od věci. Nikomu jinému se samozřejmě takhle brzo z postele nechtělo, a tak než někdy po 8. dorazili další „pomahači“, my už měli přestěhované stoly. Postupně se nahrnuli i ostatní a nastal kolotoč věšení stínovek, plakátů, fotek.

V průběhu celého dne se postupně navážely další a další kytky, vyráběly nové štítky, některé pro velký úspěch i několikrát, když se ty první ztratily. Albert Damaška s Jirkou Schillerem si dali několik cest do různých obchodů, jak jsme postupně zjišťovali, co nám chybí, no a samozřejmě, to hlavní… Aranžovaly se kytky.

Každá mísa s kytkama se musela vyložit pytlem a vysypat rašelinou, pak už se jen vymýšlelo, jak se masožravky uspořídají, s čím významně pomohl Pepa Mazurek, který se objevil už dopoledne a dával cenné rady, kam, co a jak dát. Oproti minulým rokům jsme se snažili co nejvíce skleník odstínit, takže ti zdatnější šplhali po stolech a věšeli síťovky a tkaniny.

Večer už výstava konečně začala vypadat jako výstava, chybí doladit jen pár věcí a můžeme otvírat :-). Dneska se opět spí ve stejném složení jako včera, jedinou změnou je déšť, který zajistil o něco málo lepší klima :-).

Je už pozdě v noci, Jirka s Rosťou upgradují banner, foto: Jirka Schiller.
Letošní expozici předcházela důkladná příprava, vše bylo vyměřeno do posledního stolu, foto: Rosťa Kracík.
Krátce po deváté ráno, foto: Michal Rubeš.
Výstavní truhlíky se plní kvalitní bílou rašelinou, foto: Michal Rubeš.
Díky osobnímu zásahu pana ředitele Pavlaty a Petra Koláře jsme mohli zcela zatáhnout stínovku, foto: Michal Rubeš.
V největším parnu se Dina chodila koupat před vchod, foto: Michal Rubeš.
Všechny přípravy bedlivě sledoval sám pan viceprezident a jakékoliv nedostatky tvrdě trestal opodál stojícím koštětem, foto: Rosťa Kracík.
Hlavní aranžér Pepča Mazurek nevěří svým očím, co že si to ten Patrik zase vymyslel, foto: Rosťa Kracík.
Michal Rubeš předstírá složitou činnost u počítače, které nikdo nerozumí, jen aby nemusel pracovat :) foto: Rosťa Kracík
Pan viceprezident zkouší, jak by vypadala jeho socha v životní velikosti. Zde póza „Patrik Hudec sklízí plody své práce“. Foto: Rosťa Kracík
Instalace chvílemi připomínala scény z filmu Akta X, foto: Michal Rubeš.
Cedulky se letos dělají mnohem lépe. Odpadla laminace. Foto: Michal Rubeš.
K večeru nám pomalu docházel dech, foto: Michal Rubeš.
Už to vypadá trochu jako výstava. 8-) foto: Michal Rubeš.
Zkoušíme mlžit, tak uvidíme zda to k něčemu bude.
Na závěr už hochům docela hrabalo, to víte - vedro, únava a nějaké to pivo udělají své. Foto: Michal Rubeš.
Honzovi se nechtělo domů a tak vylezl na stůl a trucoval. Foto: Katka Králová.
Už chybí jen zombie a ghúlové. Foto: Rosťa Kracík.
Pro dnešek hotovo. Za 6 hodin vstáváme. Foto: Rosťa Karcík.