Experiment – Drosera capensis v substrátu pro pokojové rostliny (aktualizováno 09.01.2011)

VAMR - Velký Atlas Masožravých RostlinNa konci roku 2009 proběhl na fóru Darwiniany příspěvek Martina Dlouhého o rosnatce kapské (Drosera capensis) zasazené v substrátu pro pokojové rostliny, viz vlákno D.capensis v zemi pro pokojové rostliny!!!! včetně fotodokumentace v jeho závěru.

Shrnuto v krátkosti, Martin se rozepsal na toto téma ve smyslu, že v roce 2008 daroval babičce rosnatku kapskou, která k její radosti ještě v létě téhož roku vykvetla, vysemenila se a začala jí růst další rostlinka. Jelikož neměla rašelinu, odsadila novou kytku v květnu 2009 do zakoupeného substrátu pro pokojové rostliny a přímíchala do něj pouze trochu písku. Výsledkem byla velká, orosená D. capensis, která na podzim 2009 poprvé vykvetla, co do kondice k nerozeznání od mateřské rostliny zasazené ve standardní rašelinné směsi pro MR. O Vánocích vyhnala kapská stvol s cca padesátkou rúžových květů.

To samozřejmě vyvolalo řadu otázek. Pro mě osobně se jednalo například o překvapení - jednak proto, že mě popravdě taková věc vlastně ani nikdy nenapadla, a také z důvodu, že několik let zpátky se na fórum obrátila jedna začínající pěstitelka s prosbou o pomoc: Její rosnatka po přesazení začala rychle chřadnout - přestala rosit, nové listy vybledly a získaly nádech žlutozelené barvy. Také se výrazně zkrátily a listy se štětinatými tentakulemi nejlépe odpovídaly popisu „zubní kartáček“. Přesto se podle postupu přesazení i zachovaných pěstebních podmínek nezdálo, že by někde došlo k chybě. Pak se pěstitelka čirou náhodou zmínila, že sázela do substrátu pro pokojové rostliny. Poté, co rostlinu na radu přesadila do směsi rašeliny s perlitem, se po cca dvou týdnech stav kapské začal zlepšovat a nové listy již rostly tak, jak byla pěstitelka zvyklá. Mým empiricky podloženým závěrem z toho bylo, že šlo o reakci na přílišné množství živin, čímž jsem pro sebe tuto kapitolu uzavřel. Tedy až do příspěvku Martina Dlouhého, který tímto dal podnět pro tento pokus, za což mu patří dík.

Vybrané rostliny jsou v popředí vlevo.

Pro experiment jsem vybral dva ani ne roční jedince D. capensis "Palmiet River", které jsem nechal u mateřské rostliny vysemenit loni na podzim. Právě "Palmiet River" mi ze všech mých kapských dělá největší parádu. Její semínka jsou rovněž k dostání v Semenné bance. Jedná se o opravdu mohutnou rostlinu s krásně vybarvenými, velkými květy - pro představu viz galerie v kartě ve VAMRu.

Délka přiloženého pravítka je 15 cm.
Detail obou vyňatých rostlin – jak je vidno, mají zdravý kořenový systém

Jako zeminu jsem použil nové 10litrové balení substrátu pro pokojové rostliny od firmy Agro. Podle popisu z obalu je složen z rašeliny a kůrového humusu s upravenou reakcí a obohacený živinami (s hnojivem na 6 týdnů). pH 5,0–6,5. Tedy na první pohled vcelku nadějná kombinace. Na dno květináče jsem dal standardně keramzit a do substrátu přimíchal pouze trochu polystyrénových kuliček pro odlehčení. Nepřidával jsem ani písek či jinou další složku.

A ještě finální fotky po zasazení:

Rostliny jsem následně na týden přiklopil plastovým kelímkem, aby měly vyšší vlhkost a snáze se vyrovnaly se stresem z přesazení. Květináč jsem umístil na mé standardní stanoviště: na parapet mezi dřevěná okna s orientací na severozápad, nepřistíněno. Horní okna ponechávám neustále otevřená a dochází tak ke kolísání teploty v průběhu dne.

O čtyři dny později jsem kapskou zkontroloval a pořídil při té příležitosti pár fotek. Jak vidno, prozatimní vývoj je na první pohled zcela standardní. Rostlina se pomalu vzpamatovává z přesazení a vcelku obstojně rosí. Je tedy čas dát pryč kelímek a zkusit, jak si rostliny povedou již ve zcela běžných podmínkách bez jakékoli další výpomoci. Kdyby se kondice výrazně zhoršila, případně vymizelo rosení, kelímek vrátím.

Uplynulo více než 6 týdnů od první kontroly. Za zmínku stojí dvě fakta: jednak evidentní zhoršení kondice zasazených rosnatek [1] a pak nevýhoda hnojeného substrátu v mokrém prostředí [2]. Takže popořadě.

  • ad [1]: Stav rostlin se začal postupně výrazně horšit a z větší části listy již vůbec nerosí. Negativní vývoj je patrný především na nových listech. Listy jsou přibližně polovičního vzrůstu, a to jak řapíky, tak čepele. Rovněž získaly velice světle zelené zbarvení s nádechem dožluta, v případě menší rostliny, která nerosí vůbec, jsou nové listy již reálně spíše žluté. U větší rostliny stále eviduji mírné rosení, a to na starých i nových listech, přesto je její stav označitelný za výrazně podprůměrný.
  • ad [2]: Stále mokrý substrát bohatý na živiny je přímo rájem pro primitivní organismy. Již v druhé půlce srpna, tedy přibližně po třech týdnech, substrát zcela zezelenal a místy se potáhl jakýmsi zeleným slizem. Ten následně začal přerůstat mech. Aktuálně asi sedm týdnů od zasazení již řídký porost mechu opanuje větší polovinu květináče, a sliz je tak na ústupu.

Experiment tedy k mé lítosti nabral směru teorie, kterou zmiňuji v úvodu tohoto pokusu a kterou jsem na základě komentářů Martina Dlouhého na fóru, musím přiznat, silně doufal, že vyvrátíme. Ještě samozřejmě není všem dnům konec, ale vývoj je opravdu nepříznivý. Navíc dojde-li k nejhoršímu, zůstane mi stále jedna nevysvětlená záhada: jak to Martinova babička dělá, že má hezčí kapské nežli já :?:

Máme za sebou dalších takřka šest týdnů od posledního focení a upřímně jsem vývojem mile zaskočen. Po pro mě trochu překvapivě prudkém zhoršení kondice, zaznamenaném začátkem září, které jsem reportoval posledně, jsem scénáři, že touto dobou budu prezentovat pouze prázdný květináč s uhynulými torzy rostlinek, přikládal minimálně 50% pravděpodobnost. U menší rostlinky se to zdálo jen otázkou času. Inu, člověk míní, příroda mění. Pro dobré trávení kořisti je u masožravek jedním z důležitých faktorů dostatek tepla a světla. Živin je v půdě více než dost, ale rostliny si s nimi evidentně nebyly schopny poradit. Pod heslem tonoucí se stébla chytá jsem květináč přendal z meziokenních prostor s orientací na severozápad pod umělé osvětlení do pokoje, přestože druhý květináč s ostatními "Palmiet River" je mezi okny dosud a rosnatky evidentně v prostředí 8/16 °C prospívají. A ejhle, stav se vzápětí stabilizoval. A nejen to, řekl bych, že se i mírně zlepšil. Rostliny získaly zase tmavější odstín zelené, takže už nejsou tolik žlutavě zbarvené, a listy, ač nové stále narůstají výrazně menší, než bývá zvykem, mírně rosí. Přesto se pochopitelně o nějaké erupci zdravého růstu nedá za současné situace hovořit ani náznakem.

Samozřejmě možných dalších vysvětlení se naskýtá vícero a mnou zorganizovaný přesun nemusí mít se stávajícím vývojem pranic společného. Kapské se jen třeba aklimatizovaly na nové podmínky s výrazně vyšším obsahem živin v substrátu, anebo se prostě po čtvrt roce přirozeně tento obsah snížil pod nějakou kritickou hranici. Anebo obojí. Ale to asi není až tolik podstatné. Důležitý je v tomto případě hlavně výsledek. Takže jedeme dál! A ještě poznámka na závěr. Mech suverénně vyhrál a převálcoval zelený sliz. Z estetického hlediska to beru jako výhru.

Ačkoli se velikost nových listů již nemění, stále dosahují sotva poloviční délky z období před tímto pokusem. Růstové vrcholy vypadají v pořádku. Tím ale veškerá vzájemná podobnost končí. Rozdílnost v růstu obou sledovaných rostlin je zcela evidentní. Větší rostlině staré listy poměrně rychle odumírají. Ačkoli jsou řapíky stále ještě zelené, čepele silně zrudly, popálené od intenzivního umělého osvětlení, a jejich konce již do větší míry seschly. Na druhou stranu ale nové listy částečně rosí a celkově se mi rostlina jeví být v životaschopné kondici. Nejedná se sice ani zdaleka o optimální stav, přírůstek je navíc extrémně pomalý, ale rosnatka se zjevně zdárně adaptuje a já nevidím jediný důvod, proč by se tento trend měl zvrátit.

Stav druhé, menší „palmietky“ je už na první pohled výrazně horší. Rostlina má zbarvení s nezdravě vypadajícím žlutozeleným nádechem, mnohdy až s odstíny bílé. Tentakule jsou výrazně zakrněné, místy zcela chybí. A máme tady další záhadu. Přestože jsem květináč natočil tak, aby byla tato rostlinka ještě blíže zářivkám, na rozdíl od větší „palmietky“ na sobě nenese stopy popálení. Co je ještě podivnější, staré listy zůstávají „zakonzervovány“ a navzdory celkově horší kondici celé rostliny už několik měsíců nevykazují žádné známky odumírání.

Že ale hnojený substrát v tomto případě rostlinám rozhodně neprospěl, považuji za neoddiskutovatelné.
Asi zavržená teorie: Před časem mě napadlo, že by schopnost rostliny vstřebat vyšší koncentraci živin, alespoň s ohledem na dosavadní průběh celého experimentu, mohla být úměrná její velikosti. Zkrátka a dobře, čím větší rostlina, tím lépe se rosnatka s celou situací vypořádá. Jenže už při přesazování jsem u obou sledovaných rostlin ponechal ještě dva malinké bonusy, které se zachytily v kořenovém balu. U každé z velkých rostlin po jednom. S odstupem času mohu jen konstatovat, jaká šťastná náhoda. I když jsou na některých přiložených fotografiích poměrně dobře vidět, během některého z příštích focení pořídím detailní snímek. Každopádně oběma těmto bývalým semenáčkům, přestože nedosahují ani polovičního vzrůstu menší „palmietky“, se daří o dost lépe. Samozřejmě atypičnost druhé srovnávací kapské nemohu nikdy vyloučit.

Každopádně předpokládám, že jak obě sledované rostliny, tak oba bonusy přežijí. Množství živin v substrátu v čase klesá. Zálivka je vyplavuje a rostliny spotřebovávají, k nějaké adaptaci rosnatek jistě také dochází. Pokud tedy původní koncentrace hnojiva masožravky nezabila, tak nyní už k tomu stěží dojde.

Uběhly 4 měsíce od posledního zápisku, ale kapské zůstaly netečné i vůči jaru. Větší „palmietka“ sice nadále rosí a roste, ovšem ve srovnání se svými ostatními sourozenci, kteří zůstali ve standardní směsi pro rosnatky, je doslova o hlavu menší. Dlouhé zimní týdny stagnace si prostě vybraly svou daň. O druhé, zakrnělé „palmietce“ ani nemluvím. Její světle zelená barva řapíků přechází s rostoucí vzdáleností od stonku přes žlutou až po v některých případech takřka čistě bílou. Ba co hůř, rostlina ani nyní nezačala rosit, resp. stále netvoří tentakule.

Od začátku experimentu je tomu již 10 měsíců. Myslím, že pokus můžeme uzavřít s jasným závěrem, že klasický, v obchodech běžně dostupný hnojený substrát pro pokojové rostliny se v tomto případě nijak neosvědčil a kapské spíše strádaly, přičemž nejvíce to bylo patrné několik týdnu po přesazení, kdy se kondice rosnatek začala prudce zhoršovat. Přestože ani v jednom případě nedošlo k úmrtí sledovaných jedinců, u jednoho z nich, menšího, došlo k výrazné deformaci s následky, které přetrvaly i po téměř celém roce od prvních příznaků. Z pozorování dále neplyne, že by tento negativní dopad na rosnatky byl úměrný jejich velikosti. Semenáčci, kteří zůstali zachycení v kořenovém balu během přesazování, totiž prosperovali o poznání lépe, srovnatelně s větší sledovanou „palmietkou“.
Ještě poznamenám, že za celou dobu ani jedna z masožravek nenasadila na květ.

Kapské jsem nakonec prodal na letošní červnové výstavě Darwiniany. Pevně věřím, že přesazení zase zpět do standardního rašelinového substrátu jim jen prospěje a novému majiteli budou dělat hodně radosti. Ostatně genový základ mají dobrý. Navíc bych tipl, že i ona zakrnělá „palmietky“ se v příhodných podmínkách postupně vzpamatuje.
Loučím se a děkuji za pozornost.