Darwiniana

(Odděleno od vlákna Mohu poslat fotky do VAMRu?.)

No nevím nevím Pavle. Ale jak jsem si tak pročetl poslední Trifid (konkrétně článek v samém závěru sešitu na stranách 18 a 19), tak byste se měl stydět, že pěstujete na svém rašeliništi takovou vzácnost. A ještě bezostyšně nabízíte její fotky? No to je síla.

MUDr.Jaroslav Liška
[www.foxcpg.com], [www.mujweb.cz]




Upraveno 2 krát. Naposledy upravil Michal Rubeš (21.04.2008 22:41)

Je to sice jiný téma a nechtěl jsem ho načínat ale ten článek je fakt SÍLA )



Upraveno 1 krát. Naposledy upravil Michal Rubeš (21.04.2008 22:38)

Jardo, vysvětli, prosím, co konkrétně ti na tom článku vadí?
Bylo mi jasné, že se nebude líbit hlavně prodejcům.

Pojďme se tedy seriozně zamyslet nad tím, jaký dopad na rostliny má pěstování ohrožených druhů v kultuře.

---

Michal

Ještě informace pro ty, kteří nejsou členy společnosti arwiniana:

Článek se jmenuje Mají pěstitelé mít možnost vlastnit ohroženou kytku?, vyšel v posledním Trifidu a napsal jsem ho já.

Je to zamyšlení nad tím, jaké dopady na populace ohrožených rostlin může mít jejich pěstování doma.

---

Michal

Na článku mi nevadí zhola nic, napsal jsi svůj názor. Snažil jsem se jaksi do tvých myšlenek hlouběji ponořit, a proto jsem si jej přečetl ještě několikrát. Představil jsem si tu "běžnou praxi, že prodejce si pořídí jednu kytku a potvrzení původu u dalších již neřeší. Může totiž uvést, že se jedná o potomky té papírové a tak si zlegalizuje šedou produkci a černý dovoz na několik let dopředu... Proto by se kriticky ohrožené druhy vůbec neměly vyskytovat v soukromých sbírkách. Jakmile se totiž někde objeví, je nad slunce jasné, že jejich původ není v pořádku".
Máš zajímavé zkušenosti a výjímečně přísný názor. Pravdou ovšem je, že ses mohl dotknout cca 33 veřejně deklarovaných pěstitelů kriticky ohrožených druhů naší květeny. Já tvůj názor ale nesdílím, myslím si že zákaz čehokoli ( a tedy i možnosti pěstování ohrožených kytek) nic nevyřeší. Stejně tak si myslím, že u nás jsou pěstitelé zásadoví a je spíše vyjimkou to, co ty nazýváš běžnou praxí. Dle tvého článku bych však soudil na pravý opak (většina lidí vlastní svoje kytky nelegálně, neb nemohou doložit že je někdo neuškub v přírodě). Tohle mi fakt připadá zcestný.

MUDr.Jaroslav Liška
[www.foxcpg.com], [www.mujweb.cz]

Možná to šlo napsat lépe, věta
"Jakmile se totiž někde objeví, je nad slunce jasné, že jejich původ není v pořádku."
navazuje na tu předchozí a platila by pouze tehdy, kdyby se s těmito rostlinami nemohlo vůbec nakládat. Což však neplatí. Cest jak "legálně" dostat kytky do sbírek je bohužel hodně.

V době, kdy se se mnou mnozí prodejci MR ještě kamarádsky bavili mi toho řekli docela dost o těch "běžných" praxích. Možná proto mám tak vyhraněný názor.

---

Michal

Ahoj,jen Vám chci říct, že jsem v životě nikdy nebyl na žádné lokalitě s výskytem MR, takže rostlinu jsem nevyškubal a ani nikdy nevyškubu! A šlo o překlep, zřejmě to je P. vulgaris,...

Mno a navíc, my kteří jsme orientování na jiný rostlinný druh, u mne Sarracenie, jiné kytky určujeme s menší přesností než Vy, kt. se tučnicema zajímáte! Takže jde o, asi, P. vulgaris, tuto kytku mám již dlouho a s úspěchem mi roste na malém rašeliništi! No a nikdy bych nevytrhl chráněnou kytku z přírody!

Hmmm... mno nevím, podle mě ty kytky žádný zákaz nevytrhne. Respektive, když se udělá zákaz, stejně je někdo vytrhne. Navíc by mě zajímalo, podle čeho chcete určit ohroženou kytku? Ohroženost je dost relativní, chcete ji brát v celosvětovém nebo regionálním měřítku? Nevím přesně, jak je to s MR, ale uvedu příklad na kavylech (Stipa). V ČR jsou kavyly hodně vzácné, myslím, že některé druhy jsou dokonce zařazené do natury 2000. Ale zkuste se podívat na východ, na kontinentální stepi. Kavyl je tam běžná tráva. Vím, že váš článek je spíše teoretickou úvahou, protože nepředpokládám, že je ve vaší moci takovýto zákaz vydat. Ale předkládám takové teoretické námitky jako argumenty do diskuze.
Ohrožení druhů neberte až tak smrtelně vážně. Kytky jsou kupodivu mnohem odolnější než se může zdát. Ochotně připustím potřebu ochrany druhů velmi vzácných, endemických a obtížněji pěstovatelných. Nezakázal bych je, ale klidně bych zpřísnil povinnost osvědčení o jejich původu. Ale pokud bychom se měli vyhýbat všem jenom trochu ohroženým druhům, obávám se, že většina sbírek našich pěstitelů by utrpěla značné ztráty.
BTW: doporučuji vám k přečtení "Krajinu a revoluci" od Jiřího Sádla. Má na ochranu přírody zajímavý názor.

V zásadě souhlasím s vaším názorem. Nicméně si myslím, že v případě některých kriticky ohrožených rostlin by to trochu mohlo fungovat. Rozhodně by se zákaz pěstování neměl týkat běžnějších druhů, to by asi neprošlo, protože s tímto zákazem by vyhynuli i pěstitelé.

Jak jsem v článku psal, hlavní by měla být ochrana přírody a lokalit.

Často však jsou lokality ohroženy především tzv. výzkumníky a znalci. O přírodě a její ochraně dovedou zasvěceně povídat, vášnivě vykládají že kytky se nesmí trhat a to platí pro každého.
Jenže oni přeci nejsou "každý", oni je rvou na vědecké výzkumy. Asi tak jako Japonci loví velryby.

Možná by byl lepší druhý extrém. Rychle ohroženou kytku namnožit a mohutně a levně ji rošířit mezi pěstiteli. Poptávka klesne, čímž by se částečně mohli eliminovat prodejní sběrači.

Tohle řešení se však netýká rádoby vědců. Ti tam budou pořád lézt a pořád je rvát. Ale těch by se netýkal ani ten zákaz pěstování, jsou nezničitelní...

Zaujala mne myšlenka zpřísnit osvědčení o původu. Bohužel to není u kytek moc reálné. Většinu živočichů můžu nechat třeba čipovat, ale u kytek to nejde.
Těžko zamezíte praxi, kterou v článku popisuji, že se kontrole prokážu jedním papírem, který jsem za draho koupil s jedinou legální kytkou. "To víte, množí se mi to tu jako vzteklý...".

Smyslem článku nebylo iniciovat zákon o zákazu pěstování ohrožených MR, to bych šel za poslancem kterého mám na okrsku. (Nemám v úmyslu. Zatím. ) Smyslem bylo donutit lidi přemýšlet o tom, jaký má a může mít dopad jejich pěstitelství. Prostě přemýšlet v souvislostech, což je něco, co se u nás neučilo a neučí.

---

Michal

Rychlé a levné rozšíření kytky mezi pěstiteli je asi nejlepší způsob, jak zabránit drancování lokalit. Pokud vyjde levněji kytku rozmnožit bez rizika na agaru, tak proč by se někdo namáhal s drancováním lokality. Maximálně pro fajnšmekry, kteří potřebují ty lokalizované jedince... ale i kytka namnožená v laboratoři byla někdy někde sebraná, takže je taky do jisté míry lokalizovaná. Jen vědět, kde se sebrala Ještě mě tak napadá, koho myslíte těmi rádoby vědci? Popravdě řečeno, jsem student botaniky, takže mě to docela zajímá Nejsem si vědom toho, že bychom nějak drancovali lokality ohrožených rostlin...

Těmi rádoby vědci rozumím třeba ty "fajnšmekry" o kterých píšete...

---

Michal

Já myslím, že Michal nezmínil (nezná?) řadu praktických aspektů oné ochrany rostlin.

Jedním z příkladů je to, že v přírodě populace/lokality mizí, a to ani tak ne vinou nájezdů lidí co je chodí vysbírávat, ale vinou postupu civilizace a přetváření krajiny vlivem lidské činnosti - bažiny se vysoušejí, nastupují meliorace, změny vodního režimu, chemismu atd. Představa o tom, že zakážeme sbíračům či vědcům chodit na lokality je lichá, protože tam přijede zemědělec, majitel pozemku, vykope odvodňovací strouhu, pohnojí to a zaseje. Toto je prosím majoritní způsob mizení lokalit, velmi se projevuje například v případě špirlic. (Ano, u některých druhů rostlin se tradují krásné historky o zlých sběračích a jeden by zamáčkl slzu nad tím, že tam ty rostliny nemůže se statečností v srdci a kalašnikovem v ruce bránit. Ale nelze prosím tímto zobecňovat!)
Ty rostliny tam pak vychcípají bez ohledu na to, jestli je někdo sbíral či fotil; ale v případě, že tam nikdo nikdy žádnou kytku neodebral, bude celá populace příslušné lokality s celým svým genofondem ztracena.

Dalším faktorem je, jak už tady nastínil Adam Veleba, že nejlepší cestou je masivní množení v kultuře a distribuce mezi pěstiteli (a je celkem fuk, jestli na komerčním nebo nekomerčním základě). V kulturách je v současné době dost velké množství rostlin, pokud jsou zvládnuté pěstební postupy, lze takto vyprodukovat množství rostlin, které "nasytí" celý svět.
A pak by zde byla jedna z krásných možností, a sice po rozpěstování a patřičném namnožení rostlin vracet kytky na jejich původní stanoviště, do jejich domoviny... a ouha, někde se stala chyba, ono už totiž vasměs není kam. Tak co s tím? Vyhodíme je?

Ano, faktem je, že kytka, která je nemnožená v kultuře, byla kdysi někde sebraná. Pokud ale někdo před 20 lety sebral mucholapku a z ní jsou dnes třeba i desítky tisíc kusů, zachránilo teoreticky její rozmnožení desítky tisíc kusů na lokalitě. Kdyby bylo zakázáno pěstování, tak jediný způsob, jak se dnes k mucholapce dostat, by bylo narvat je na lokalitě. Pro většinu světa je dnes dost snadné si pořídit rostlinu z kultury, je to mnohem rychlejší, jednodušší, levnější a legálnější, než nahánět nějakého Krále Šumavy ve Státech, nechat si vyrýpnout a poslat v žaludku kurýra oddenek

Ona ta ochrana absolutním zákazem pěstování těm rostlinám v konečném důsledku vůbec nepomůže. Je to spíš romantická představa, než efektivní cesta vedoucí k cíli, který mají snad všichni - aby se kytkám dařilo na lokalitách - pokud je to vůbec možné!.

Stáňo, ty jsi ten článek zřejmě nečetla. Že se má ochrana (nejen) rostlin především odvíjet od ochrany lokalit v něm přeci píšu.

Nebráním se odebírání kriticky ohrožených kytek z lokalit, ale mělo by se tak dít například v rámci nějakého záchraného programu a ne že se nějaký obejda (jeden, druhý, třetí, ...) soukromě rozhodne, že spasí svět a začne objíždět všechna rašeliniště a rvát co uvidí.

Kytky, které se dlouhodobě pěstují v kultuře, jsou vesměs geneticky nevhodné pro reintrodukci. Jsou to "pazgřivci", kteří by v přírodě snad ani nevyklíčili, ale doma v teple za oknem se jim daří, takže se šíří po sbírkách. To ale v článku taky vysvětluju. A taky tam píšu, že právě kvůli tomu se honí oni "fajnšmekři", jak je pěkně Adam pojmenoval, po nové krvi z lokalit.

Znovu píšu, na prvním místě je ochrana lokalit! Genovou variabilitu, a tedy to co dělá populaci kytek populací, v kultuře stejně nezachovám.

Touha pěstitelů vlastnit něco extra je jedním z rizikových faktorů. Když už se totiž podaří lokalitu zachovat, tak populaci kytek hrozí, že ji vysbírají samozvaní "zachránci".

Jo a tu variantu masového šíření jsem tu první zmínil já. Ale před tím mne na ní navedl Michal Kouba...

Možnost, kterou jsem článkem nastínil, je možnost extrémní. A jako všechny extrémy by zřejmě nefungovala. Ovšem současná praxe má k ideálu taky pěkně daleko.
A proč jsem to psal, když by to stejně nefungovalo? Abyste se všichni zamysleli, že my pěstitelé jsme minimálně druhé největší riziko (po likvidaci ekosystémů) pro ohrožené druhy a chytnuli se za frňák!

---

Michal



Upraveno 1 krát. Naposledy upravil Michal Rubeš (25.04.2008 00:27)

Michale,

1) Podle čeho prosímtě soudíš, že ty kytky v kultuře jsou pazgřivci? Dokud se jedná o ten samý klon kytky, tj. o vegetativní oddělky rostliny pocházející z lokality, jde pořád o tu samou kytku. Má stejnou životaschopnost, jako rostlina původní. I v přírodě vzniká značné množství pazgřivců, se kterými si výběr poradí. Je faktem, že když pěstitel chce, upiplá i nějakého toho mrzáka, ale ty mrzáky by asi na lokalitu nikdo nevracel, resp. by to ani nebyl žádný problém, protože na lokalitě by proběhla úplně ta samá selekce, jaká probíhá u Tebe doma když "domestikuješ", akorát by se místo těch "domestikovaných" vytřídily ty "naturální". No a v případě lokalizovaných rostlin už vobec není o čem mluvit, dokud je to vegetativně množené, tak je to tatáž rostlina jako původní.
V tomto bodě s Tebou tedy zásadně nesouhlasím. Ono totiž u druhu, který je pak třeba již kriticky ohrožen, si s genofondem nemůžem moc vyskakovat. Je potřeba pracovat s tím, co je. A zrovna u těch kytek to není takový problém, jako třeba u zvířat.

2) On s těmi záchrannými programy je obecně problém v tom ohledu, že přicházejí docela pozdě. Špirlice jsou kytky, které hromadě Američanů rostly v bažině za barákem a neupoutávaly zvláštní pozornost. Respektive pozornost upoutávaly v tom směru, že to krávy nežerou, tj. jedná se o nežádoucí plevel. Se záchrannými výkřiky se přišlo až v době, kdy už je lokalit dost málo a v malém rozsahu.

3) Něco úplně jiného je chránit rosnatky na Tříjezerní slati, která je "zemí nikoho" a na pozemku pana Petera Blacka. V prvním případě zřídíme naučnou stezku, zakážeme lidem šlapat mimo ni a postavíme tam budku pro hlídače. V druhém případě se můžem pouze přes plot koukat, jak pan Black hospodaří. A to je ve státech myslím právě ten častější případ.

4) Genovou variabilitu v kultuře zachováš. Pokud je zájem, není to problém. Lokalizované rostliny se cíleně množí vegetativně a variabilita zůstává stejná. To, že se navíc produkují navelko kytky "obecné" pro lidi, co "prostě jen chtějí masožravku", to je věc jiná. Ano, pěstování rostlin po způsobu amatérských pěstitelů, kdy zahodím jmenovky a křížím všechno co mi zrovna kvete navzájem, je z hlediska nějaké budoucnosti druhu tristní. Na těchhle lidech záchrana druhu nestojí. Ta stojí na těch, kteří uchovají informaci o původu rostliny a tuto rostlinu pak ve stejné formě cíleně uchovávají a rozmnožují.

5) Uvědom si prosím, že ono ničení ekosystémů a lokalit, je v poměru ke sběru větší o několik řádů. Denně na Zemi vyhyne několik druhů rostlin/živočichů - ztrátou prostředí, kde by mohly být, ne vysbíráním.

6) Myslím, že dnešní pěstitel mucholapky vypěstované ve velkopěstírnách se skutečně nemusí utápět v pocitu viny, že zničil původní lokalitu. Tak to prostě není.

1) a 4) Prober to doma s Mirkem, několikrát mi zasvěceně vysvětloval pravý opak. Například bys těžko vracela (teoretický příklad) zpět populaci původní U. pubescens. První sesbírané kytky v kultuře prostě nekvetly. Tak se sbíralo tak dlouho, až se objevil klon (klony), které kvetou docela ochotně. Ty se ve sbírkách, celkem logicky, rozšířily. Kdo z vás má ty, které prakticky nekvetou? Jak bys z těch několika kvetoucích klonů po sbírkách dala dohromdy původní populaci?
Jaké jiné vlastnosti ty kytky mají? Proč původně jich tolik nekvetlo? Příroda pro to jistě měla nějaký důvod.

To prostě nejde. Znova píšu, populace kytek zaniká s její lokalitou. Ve sbírkách pak zůstane jen vzpomínka na to, jak ty kytky vypadaly.
Pro větší názornost to ještě přeženu. Je to jako zachraňovat pomocí genového fondu psů populace vlků. Taky byli kdysi sesbírání z původních smeček...

5) To si uvědomuju. Jenže... Biotopy se likvidují a díky tomu mizí přirozené lokality kytek. Z původně rozšířené kytky se stane ohrožená. Tím začne být zajímava pro pěstitele. Upřímně, většina lidí pěstuje MR, protože je to něco extra. A když je nějaká MR vzácná, je to pro ně prostě větší lákadlo. Takže se zvedne poptávka po těchto rostlinách. Díky tomu se přesunou do kategorie kriticky ohrožených, a tedy ještě zajímavějších. Následuje posun do kategorie vymřelých.

6) Však jsem to taky tak ani nemyslel. Ať se utápí ti, kteří jdou tvrdě po kytkách a semínkách z původních lokalit a kteří musí okamžitě mít nějakou nově objevenou kytku.

---

Michal

Článek jsem si ze zvědavosti pročetl. Nebudu ho raději komentovat.

Stáňa:
Jenom několik poznámek: teď mluvím konkrétně o tropech.
Tam je záchrana biotopů především v soukromých rukách. Pouze pokud se najde nadace, mecenáš, soukromník, který z nadšení nakoupí hektary lesa a patří jemu a jen jemu, je zaručena tvrdá ochrana lesa. Jsou to fragmenty, ale díky i za ně.
Z vlastní zkušenosti: v národních parcích Ekvádoru, země s jednou z nejvyšších biodiverzit na světě se vypaluje, těží, pase. Prostě není státem garantovaná síla, která by zaručila tvrdou ochranu. A to jsou národní parky, mimo ně to vypadá daleko hůř.
Nemluvím třeba o Kostarice, která je ekonomicky i společensky jinde.

A z jiného soudku, je zajímavé, že fragmentace lokalit může mít následky pro diverzitu naopak jaksi "kladné". Vznikají vlastně pseudostrovy, ve kterých "tvorba druhů" postupuje daleko rychleji. Ale to je opáčko z evolučky, netřeba dál rozvíjet.

Docela zajímavý závěry publikoval Hirtz a Jost, na základě terénních výzkumů v Ekvádoru. Druhy se tam tvoří (a asi i zanikají) daleko rychleji, než by se očekávalo. Docela zajímavé věci, které mám potvrzeny i botaniky od nás.
Pokud budeš mít zájem, pošlu odkazy. Všechno je ale na netu.

A teď k druhům v kulturách. Spousta orchidejí už existuje jen v kulturách, protože původní lokality zmizely. Protože jsou v kulturách, je šance je vrátit do přírody.

Viz současný program thajské vlády na reintrodukci orchidejí na původní lokality.

Pokud budou v co nejvíce kulturách, je to jen dobře. Nikde totiž není psáno, že i do nejlépe udržované kultury botanické zahrady nevlítne vir a kytky nepokosí během pár týdnů.

Představa absolutního vysbírání kytek z lokalit sběrateli je značně iluzorní a vyskytuje se především v myšlenkových pochodech některých jedinců. Pokud se to stane, je to v promilích oproti devastaci biotopů z jiných důvodů.

Michale, a právě k té U. pubescens, to je taky o čem jsem mluvila.
Že pokud to někdo myslí s pěstováním/potenciální ochranou vážně, zachovává označené klony z lokalit, původné rostliny, které se dostaly do sbírek jako první, matečné rostliny atd.. To, že se nějaká "hezčí" forma rostliny rozšíří masově mezi lidem (kteří chtějí větší a kvetoucí... však to známe), to je normální a já s tím počítám, však taky říkám, že rostliny pro návrat by se braly z označených sbírek, kde přetrvávají i méně estetické, zato "přírodní" klony, ne od kdejakého hobby pěstitele, který je má jenom "pěkně narostlé a hodně kvetoucí".
Kdybych chtěla zachraňovat populaci Sarracenia oreophila pomocí vagónu holandských hybridů, tak by byl namístě Tvůj příměr s psy a vlky. Znovu opakuji, že to tak není, já mluvím o onačených lokalizovaných neanonymních kytkách, nebo minimálně o rostlinách daného druhu.
U reintrodukce tento problém v menší míře řešíme vždy. Ať už chceš vrátit do přírody tygra nebo bublinatku, pravděpodobně tam namícháš nějaké jiné geny - pokud nemáš dostatečný genofond z původní lokality, což vesměs nemáš.

K bodu 5) Já jsem přesvědčena, že u masožravek je stále majoritním tahákem jejich MASOŽRAVOST, popř. vzhled, ne to, že jsou některé ohrožené. O ty ohrožené špeky se pěstitel začně většinou zajímat až dááávno po té, co umoří pár prvních mucholapek (a v případě, že se mu s MR nezadaří, tak se ke špekům ani nedostane). Jelikož mám myslím docela dobrý přehled o tom, co a v jakém pořadí si lidi v průřezu pořizují, myslím, že toto mohu docela kvalifikovaně odhadnout.

K Corelliho infu - ano, s těmi pozemky v osobním vlastnictví a s problematikou ochrany, jsem to již zmínila. Vše stojí a padá na tom, jestli majitel pozemku má nebo nemá zájem na něm uchovat nějaké kytky.

Stáňo, myslím, že si rozumíme. Můj článek byl určen běžným pěstitelům. Ti svou sbírkou prostě nic nezachraňují, i když si to často myslí.
Existují programy pro záchranu diverzity druhů ve sbírkách. Pro tyto účely se odebírají lokalizované vzorky. Ale tohle je pod kontrolou. Pokud by se jednalo pouze o takovéto sběry, neviděl bych v tom problém.

Co napsal Milan Putz je zajímavé, jsem rád za takový příspěvek. Posbíral některé argumenty, které používají "fajnšmekři" pěstitelé, aby omluvili svou sběratelsko-sběračskou činnost.

---

Michal

Ještě bych k těm sbírkám dodala jednu věc. Že z kteréhokoli "amatérského" pěstitele se může teoreticky stát seriózní zapálený kvalifikovaný sběratel (dopředu nevíme kdo to bude ). Sbírky jednotlivců si mnohdy se sbírkami botanických zahrad nezadají, bývají často bohatší i lépe vedené. (Samozřejmě tím nikterak nesnižuji kvalitu renomovaných pracovišť... ale těch není zdaleka tolik, aby sama o sobě zvládla v případě potřeby celý problém.)

Takže trochu optimistou bych i byla. Z běžné sbírky se v případě skutečného zájmu a díky věnovanému úsilí může vyvinout sbírka globálního významu. A i běžný pěstitel jednou a za určitých předpokladů může hrát významnou roli v nějakých záchranných aktivitách.
Čím větší osvěta a rozšířenost kytek, tím větší pravděpodobnost, že se dostanou k někomu, kdo z nich udělá svůj životní úkol.

Stáňa: Dr. Luer do padesáti let pouze léčil lidi. Dnes je mu přes sedmdesát pět let. Na kontě má 2000 popsaných taxonů, 28 monografií o subtribu Pleurothallidinae, zásadní knihu o orchidejích Floridy, je kurátorem významné sbírky orchidejí.

Stáňa: Možná by ještě stálo za to uvést velmi malou skupinu pěstitelů, kteří se ani po delší době rostliny ani jejich pěstování nenaučí, zato se realizují a vynikají ve věcech pouze zdánlivě souvisejících.
Naštěstí je jich opravdu málo, a jejich pověst je široko daleko známá.

Zdravím,

mno ono vrátit jakýkoliv rostlinný či živočišný druh zpět do divoké přírody je velmi složitým a mnohdy i nákladným projektem a ne vždy je zaručeno, že úsilí, vložené do takového záchranného projektu, nebylo marností. Vrátit do volné přírody živočicha či rostlinu sebou nese mnoho úskalí. Za prvé se musí vytvořit nějaký plán, jak to vše provést, musí být jistě nějaký finanční zdroj a to mnohdy ne malé částky, jelikož vláda není vždy až tak ochotná přispět. Botanicky se u rostlin musí dbát na podmínkách, sběr by měl být pod určitou ochranou a rostliny následně pěstované uměle za účelem "znovu navrácení do přírody" musí mít pečlivý záznam. Dalším problémem, je fakt, zda bude daný druh vrácen na stejnou lokalitu či na zcela jinou. Zde se ale nabízí jedna důležitá otázka, zda se na té nové lokalitě nezmění i jiný biologický řád. Nemůže se například stát, že znovu vysazení nějakého druhu např. tučnice (Pinguicula) ohrozí i jiné druhy, které v dané oblasti odpradávna žijí? Co hmyz, který se zde může vyskytovat? Nenastane invazivní růst tohoto druhu? Jak to ovlivní půdní mikrofaunu či mikrofloru? Toto a mnoho jiných otázek musí být v rámci záchranného programu vyřešeny.
Když si nasbírám jen tak rosnatku okrouhlolistou, která mi roste za barákem, ještě neznamená, že jsem ji zachránil před dalšími sběrači nebo například novou urbanistickou výstavbou.
Například u tučnic pocházejících z Mexika, se vyskytuje jen na nepatrných lokalitách, až bychom mohli říci mikrolokalitách. Když takovou tučnici jeden rok vidím, jak nádherně prosperuje na místě velkém řádově decimetry čtvereční, a v roce následujícím vidím, respektive nevidím ani jednu rostlinu ale v nabídkovém katalogu některých "rádoby renomovaných a prosfesionálních" pěstitelů, jsem z takové barbarské činnosti velmi posmutnělý. Tito lidé, kteří o sobě tvrdí, jakými jsou odborníky bez ohledu na dopad činu, který spáchaly, jsou největší hrozbou pro celou přírodu. A když pak vidím ty nehorázné ceny za rostliny vyprodukované na tkáňových kulturách pohybujících se od desítek až po stovky Euro, tak si snad každý dokáže udělat svou představu. Před několika lety jsem měl tu možnost navštívit několik lokalit masožravých rostlin v mnoha státech Evropy. A teď dva příklady:
1) lokality druhu Pinguicula poldinii má zhruba dvě lokality poblíž sebe. Jedna je dosti vzdálená - nedostupná díky skalnímu převisu. Ta druhá byla přímo podél silnice. Nádherná podívaná na rostliny čítající desítky až stovky rostlinek v květu je opravdu fenomenálním a nezapomenutelným zážitkem - leč uběhlo několik let a lokalita u cesty je zcela zplundrovaná - biotop je zachovaný ale rostliny vyrabované - myslíte si, že byly rostliny vyrabované za účelem "záchrany druhu" ????
2) neuvěřitelný pohled na dvě lokality druhu Pinguicula vallisneriifolia. Tato největší tučnice, se vyskytuje ve Španělsku na malých lakolitách. Jedna lokalita u Rio Borosa je stále bohatá na tyto rostliny a to i přes to, že jsou podél celého výskytiště dřevěné mola.
Ovšem lokalita v Sierra de Cazorla byla před několika lety téměř nenávratně zničena vlivem lesního požáru. Rostliny jsou od předešlé lokality zcela nerozlišitelné ale cena na trhu je podstatně vyšší. Myslíte si, že cena zachrání tuto rostlinu???

JSME NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ PŘÍRODY. POKUD NEBUDEME CHTÍT POROZUMĚT PŘÍRODĚ, NEMŮŽEME POROZUMĚT ANI SAMI SOBĚ

Martin Spousta

Corelli:
Však já jsem neříkala, že nadějní jsou jen ti mladí Člověk má potenciál v každém věku. Taky znám pár podobně činorodých postaviček.

Normáláně mi je z toho smutno!
Ale ono se podle mne dá záchránit ten či ten rostlinný druh, když se najde někdo, kdo bude vše sponzorovat a někdo, kdo bude kytky množit v naprosto totožných podmínkách, jaké má na lokalitě - tedy nebudu třeba pěstovat špirlice pod zářivkama celý rok při 30 st., aby co nejdříve dorostly, ale pěkně hezky venku! No a ještě se musí opatrně získat vhodný genetický materiál! Ale je to prostě začarovaný kruh: kde vzít finance, kde získat rostliny ( pokud nechci vyrvat půl lokality),...?

Pavle, proč by se měly rostliny namnožit v naprosto stejných podmínkách jako na lokalitě? Jak myslíš, že se množila Pinguicula bohemica, když byla na hranici vyhynutí? Přece in vitro.
Kde získat rostliny? Tak to je snad výhoda in vitro kultur, kde Ti vyroste z jednoho semínka třeba 5 kytek, proč shánět rostliny a ne semínka? Ježišmarja já nechápu tvůj příspěvek, ten je úplně mimo...

Marek Míča
marek.mica@centrum.cz
ICQ:222-885-216

Zdravím,

Marku, nejsem si jistý, zda rostlina, která je geneticky NAPROSTO stejná (pouze z jednoho semínka), bude mít jakoukoliv šanci na další přežití v "divočině" bez jakékoliv pomoci. Co rostliny, jako např. láčkovky? Zde je zapotřebí samčí i samičí rostlinu...když na tkáňové kultuře vyprodukuješ tisíce rostlin..."z jednoho semene", vznikne ti množství TOTOŽNÝCH (buď samčích nebo samičích) a vlastně nepoužitelných jedinců. Tím pádem je celá snaha k ničemu...nemyslíš?

Martin Spousta

O druhové variabilitě nemluvě...

---

Michal

Jasně, ale když na lokalitě nasbíráš dostatečný počet semínek, šoupneš je na in vitro kultury, tak budeš mít hodně kytek a geneticky budou naprosto jiné.

Marek Míča
marek.mica@centrum.cz
ICQ:222-885-216

To mieště připomíná, myslím, že už to tady někdo psal, když se z lokality vezmou semínka, tak to lokalitu prakticky neohrozí, protože jak určitě víte, v půdě je těch semínek taky dost. No to je jedno, asi jsem bodnul do vosího hnízda, mějte se.

Marek Míča
marek.mica@centrum.cz
ICQ:222-885-216