Utricularia humboldtii Schomb. 1841

Utricularia humboldtii
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecJemnější botanické dělení řadí bublinatku Humboldtovu (Utricularia humboldtii) z čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae) do sekce Iperua. Mezi bublinatkami vytváří menší a větší lapací měchýřky, z nichž druhé jsou (rozměry viz botanický popis) podle některých údajů v literatuře schopné polapení dokonce i drobného rybího plůdku.Právě bublinatka Humboldtova (Utricularia humboldtii) dala jméno sekci, do níž se řadí. "Iperua" ("krásný květ") je výraz, kterým domorodí indiáni Arawakové tuto rostlinu označují. Druh byl pojmenován na počest slavného německého cestovatele a přírodovědce Alexandra von Humboldta (1769 - 1859).

Botanický popis

Utricularia humboldtii
Foto: Michal Rubeš, BZ Liberec
Utricularia humboldtii
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecVelká, robustní, vytrvalá bylina obojživelně epifytní,podvodní nebo terestrické povahy. Kořeny chybí.

Vytváří ponořené nebo v substrátu zanořené stolony v menším počtu. Jsou dužnaté, hladké, až 20 cm dlouhé, 2 - 3 mm silné a nesou velmi početné nitkovité a opakovaně vidličnatě dělené větve, konečné segmenty většinou vlásečnicové, jen pár mm dlouhé a 0,1 - 2 mm silné, ale někdy zploštělé a blanité, listovité a až 2 cm dlouhé a 1 - 3 mm široké se třemi souběžnými nervy (žilkami), které spojuje symetrická druhotná žilnatina (nervatura).

Vzdušné stolony spíše tuhé, nitkovité, až 60 cm dlouhé nebo snad delší, 1 - 2 mm silné.

Vzdušných asimilačních prýtů jen málo ze stopkaté báze. Jsou dlouze řapíkaté, řapík hladký, čepel klínovitá až příčně vejčitá nebo cca polokruhová, silná, kožovitá, poněkud křehká, až 9 cm dlouhá a 19 cm široká, mnohonervá. Celková délka as. prýtu až 30 cm.

Utricularia humboldtii
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecMěchýřky na vlásečnicových větvených stolonech velice početné, kose vejčité, krátce stopkaté, dimorfní (dvojtvaré): větších pastí je relativně nemnoho, jsou 0,5 - 1,2 cm dlouhé, ústí boční a bez přívěsků. Menší pasti 1 - 1,5 mm dlouhé s podbazálním ústím se dvěma jednoduchými šídlovitými vzad ohnutými přívěsky. Všechny ponořené vegetativní orgány více méně hustě pokryté zanořenými přisedlými žlázkami obvejčitého tvaru.

Květenství přímé, jednoduché nebo občas nahoře větvené, až 1,3 m vysoké. Květní táhle kuželovitá, žláznatá, 2 - 5 mm silná. Šupin málo, fixovány bazálně, úzce trojúhlé, 2 - 4 mm dlouhé. Listeny bazálně upevněné, úzce oválně trojúhlé, 5 - 7 mm dlouhé. Listénce úzce čárkovité nebo šídlovité, mnohem kratší než listeny. Květů 5 - 16 nebo více, hrozen více méně volný s mezičlánky (internodii) o délce 1 - 4 cm. Květní stopky vystoupavé, zepředu a zezadu oploštělé, 1 - 2 cm dlouhé. Kališní ušty (K) stejné, mnohonervé, úzce oválné, nad středem trochu zúžené, spodek zaoblený, vrchol uťatý, 1,8 - 2,5 cm dlouhé.

Utricularia humboldtii
Foto: Urz ZimmermannKoruna (C) 5 - 7 cm dlouhá, modrofialová se dvěma žlutými liniemi na zdruřelé bázi spodního pysku. Horní pysk vejčitý se zaobleným vrcholem, asi tak stejně dlouhý nebo trochu delší než kalich, bazální vak s velmi vyniklým vyzvedlým okrajovým lemem. Lem spodního pysku 5 - 10 cm široký, příčně oválný , báze s velmi nápadným hluboce dvoulaločným zduřením, vrchol úplně nebo mělce trjlalčný. patro s pozvedlým zaobleným okrajem, žláznaté. Ostruha šídlovitá s velmi ostrým koncem, trochu delším než a/více méně souběžná se spodním pyskem.

Tyčinky (A) zakřivené, cca 5 mm dlouhé, prašné váčky výrazné.

Semeník (G) oválný, čnělka krátká, blizna spodního cípu polokruhová, horní cíp mnohem menší, podlouhlý.

Tobolka rohovitá, vejčitá, cca 2 cm dlouhá, stěna v zrnitosti pevná, mnohonervá a pukající za zralosti jedinou ventrální (břišní) podélnou štěrbinou.

Semena početná, oploštělá, šupinatá, řapíkatá, v obrysu široce vejčitá, distální okraj hřebenitý, cca 2,5 mm dlouhý, osemení a periklinální stěny hladké. Embryo s výrazně rozlišenými primordii.

Prostředí

Akopan tepui
Foto: Urz ZimmermannGeografické rozšíření:
Jižní Amerika, a to Venezuela, Guayana a nejsevernější Brazílie v celé oblasti Guayanské vysočiny.

Cenologie:
Roste v nádržkách vody v paždí listů některých druhů z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae), např. Brocchinia micrantha, Brocchinia tatei a Brocchinia reducta a také některých druhů z rodu Orectanthe (čeleď Xyridaceae)(viz Pozn.3). Roste také jako epifyt na kmenech stromů nebo pod vodou či v substrátu zaplaveném mělce vodou. V otevřené savaně se této bublinatce daří v silně zamokřené půdě světlin křovitého lesa. Většinou se vyskytuje v nadm. výšce 1 200 - 2 500 m, ale občas dokonce až jen v nadm. výšce 300 m.

Kvetení probíhá v přirozeném prostředí celoročně.

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Obtížnější, pro začátečníky bez jistých zkušeností nevhodný druh.
Utricularia humboldtii
Foto: Michal Rubeš, BZ Liberec
Substrát -

Variety, kultivary, formy, ...

Botanicky nejsou z přírody popsány žádné nižší taxonomické jednotky.

Umělá hybridizace s příbuznými druhy je možná. První úspěšné opylení mezi bublinatkou Humboldtovou (Utricularia humboldtii) a bublinatkou Quelchovou (Utricularia quelchii) se uskutečnilo v BZ Liberec v r. 1990. První kvetení snad prvního bublinatčího hybrida na světě, Utricularia humboldtii × Utricularia quelchii proběhlo o 7 let později (Studnička, M., 2006).

Poznámky

Pozn.1:
Zřejmě se jedná o královnu mezi bublinatkami co do velikosti květů a pastí, i když v pastech se jí vyrovnává velikostí drobný australský druh Utricularia arnhemica (Taylor, P., 1989).

Chová se podobně jako bublinatka lotosolistá (Utricularia nelumbifolia): vysílá dlouhé vodorovné vzdušné stolony (výběžky), které jsou sice poněkud tuhé, ale mají pružný téměř chápavý konec, jímž rostlina srůstá do další listové jímky nedalekého příslušného broméliovitého jedince, kde vytvoří novou rostlinu.

Pozn.2:
I když rostlina projevuje značnou proměnlivost tvaru a velikosti asimilačních prýtů i květů, nelze ji s jiným druhem zaměnit.

Pozn.3:
Obvykle uváděný běžný růst bublinatky Humboldtovy (Utricularia humboldtii) v cisternách zvláště listových úžlabí některých druhů z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae) (např. Taylor, P., 1989) zpochybňuje RNDr M. Studnička na základě svých osobních pozorování v terénu (Studnička, M., 2006).

Důvody:
a/ V zóně mlžného lesa s výskytem údajného hostitele této bublinatky Brocchinia tatei nebyla nalezena jediná známka symbiotického vztahu mezi oběma rostlinami.
b/ O několik málo stovek metrů dále mimo les na okraji Gran Sabany na mokřadní louce s chladnějším mikroklimatem se vyskytovaly společně bublinatka Humboldtova (Utricularia humboldtii) a druhy Orectanthe sceptrum (Xyridaceae) a Brocchinia hechtioides. Ani zde nebyla symbióza nalezena při nejlepší snaze.

Studničkův výklad:
Stolony bublinatky Humboldtovy jsou adaptací na vegetační typ, v němž roste. Tvoří jej dominantně vysokostébelné druhy např. z rodu hrotnosemenka (Rhynchospora) a jiné další z čeledi šáchorovitých (Cyperaceae). Vzdušné stolony zde tedy bublinatce Humboldtově slouží k dalšímu šíření popsaným vegetačním typem. Vzdušnou cestou překonávají úseky příliš prorostlé kořínky šáchorovitých druhů, než aby to šlo prorůstáním substrátem, a vnořují se do vodou zaplavených prohlubenin mezi nimi. Křehkým asimilačním prýtům může okolní vegetace zároveň sloužit jako opora. Jde o jakousi "fytochůzi" specifickým terénem.

Použité zdroje

Taylor, P.: The Genus Utricularia a taxonomic monograph, 1989.
Studnička,M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.