Sarracenia purpurea L. 1753

Sarracenia purpurea subsp. venosa
Foto: Michal Rubeš, sbírka autoraSpíš než víčko by se u téhle špirlice mělo uvádět límec, protože funkci ani vzhled víčka nemá. Je to druh s největším rozšířením ze všech druhů rodu špirlice (Sarracenia L.), který americký kontinent obsazuje jak daleko na severu, tak i značně na jihu, a to ve dvou poddruzích. Jediný přesahuje hranice dvou států - USA a Kanady.
Při pohledu na baňaté láčky špirlice nachové (Sarracenia purpurea) se člověk jen těžko brání dojmu tlustých ošátkovaných babek při tlachání na návsi.

Taxonomie, systematika

Čeleď špirlicovité (Sarraceniaceae Dum.).

Botanický popis

Sarracenia purpurea subsp. purpurea
Foto: Fabio d'Alessi, Bruce Peninsula, Ontario, CanadaTyto snímky byly pořízeny před pár lety v Kanadě, na Bruceově poloostrově (oblast Great Lake) v srpnu. Zachycené rostliny jsou z velmi známých a proslulých slínovišť se zásaditým pH, kde vegetují na močálových ostrůvcích společně s rosnatkou Drosera linearis, což je vzácná věc, protože běžně roste tento poddruh špirlice nachové na kyselých půdách.Vytrvalá oddenkatá bylina s přízemní listovou růžicí, v níž jsou listy přeměněné v duté džbánkovité útvary zvané láčky, které netrčí ve vzduchu, nýbrž nasedají dny na podklad.

Listy: duté břichaté a polehle fajfkovitě vystoupavé láčky se všemi anatomicko/morfologickými atributy rodu, tj. s křídlem (ala) probíhajícím středem přední strany těla (corpus) láčky od báze po obústí (peristom) a s víčkem (operculum), které je v případě tohoto druhu spíše límcem, jenž vyrůstá po stranách a na zadní straně obústí ve dvou srostlých lalocích se zvlněnými okraji a trčí kolmo k otvoru do láčky. Připomíná vzhledem šátek bez tváře či dva velké sešité ušní boltce. Otvor ústí vůbec nezakrývá, spíše nad ním vytváří jakýsi vyvýšený sopouch, který vlastně prodlužuje jámu pasti a chybí pouze v přední středové části, kde je patrný lem obústí. Zbarvení láček je v základu světle zelené, ale na plném slunci se vybarvují do nachově červeného odstínu. Pokud zůstávají zelené, pak na nich nachově červeně vyniká zbarvení hojné žilnatiny (venace). Hezky patrné je to na vnitřním povrchu rudimentárního víčka, jehož základ je světlavě zelenkavý a protkaný nachově červenou žilnatinou. Popsaný povrch je hojně porostlý chlupy. Povrch uvedených morfologických součástí posévají bohatě medníky (nektária), jejichž sladký exkrement je solidním lákadlem pro četné zejména hmyzí návštěvníky, z nichž někteří se stávají obětí těchto pasivních pastí, fungujících na principu gravitace.

Dutina láčky vykazuje jako u ostatních druhů zřetelnou zonaci, střídání ochlupených a hladkých úseků. Dno láčky obsahuje tekutinu vytvářenou buňkami stěnové výstelky, ale často je ředěná vnějšími vodními srážkami pro nefukčnost rudimentárního víčka.

Láčky jsou přízemní, od báze po vrchol pseudovíčka bývají v přírodě dlouhé maximálně 20-30 cm, ale v kultuře jejich délka nepřesahuje 20 cm. Od země k vrcholu pseudovíčka mívají výšku cca 10 cm. Šířka obústí u jedinců v přírodě je maximálně 6-8 cm. Tatáž míra u pěstovaných jedinců je podstatně menší.

Sarracenia purpurea subsp. venosa
Foto: Michal Rubeš, sbírka autora
Sarracenia purpurea subsp. venosa
Foto: Michal Rubeš, sbírka autoraKvěty: jsou tmavočervené, u poddruhu Sarracenia purpurea subsp. venosa růžové. Květní anatomií se nikterak podstatně od jiných druhů neliší (K5, C5, G svrchní, A mnoho). Květy vyrůstají sólově na vysokém květním stvolu (často 2× vyšším láček), který se na vrcholu sklání a květ tak připomíná zavěšenou lucernu.

Doba kvetení připadá v přírodě na časný březen v jižním areálu rozšíření a na červenec nebo srpen v severní části výskytu.

Plody: tobolky.

Sarracenia purpurea
Foto: Michal KoubaSemena: světle kakaově hnědá s výraznou podélnou rýhou, protáhle hruškovitá, na užším konci tupě zakončená, na širším zaoblená. Povrch je síťovitě zrnitý.

Kořenový systém: oddenek s kořínky, který často odnožuje.

Prostředí

Sarracenia purpurea subsp. purpurea a Drosera linearis
Foto: Fabio d'Alessi, Bruce Peninsula, Ontario, CanadaGeografické rozšíření:
Vyskytuje se nejzápadněji na severovýchodě Britské Kolumbie, ve východní třetině USA a Kanady včetně neobjasněného separátního areálu uprostřed východní Georgie (USA).

Cenologie:
Roste v silně zamokřených úsecích slatinišť, které byvají zčásti zaplavované, na což je rostlina adaptována, takže bez problémů snáší i dlouhodobější submerzní (podvodní, ponořený) růst.

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Sarracenia purpurea subsp. purpurea
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraRostlina středních pěstebních nároků. Lze ji pěstovat v domácích podmínkách, ale je zapotřebí splnit určité nároky, které tento druh vyžaduje.

Substrát: přírodní vláknitá rašelina smíšená s perlitem nebo křemičitým hrubozrnným pískem (cca 3:1).
http://www.darwiniana.cz/vamr/admin/index.php?page=rostlina&id=43^web
Teploty: letní 15-30 °C s tím, že výkyvy nad 30 °C při kvalitně zamokřeném substrátu snáší dobře. Zimní teploty u poddruhu Sarracenia purpurea subsp. purpurea -10-+10 °C. Podmínky našeho zahradního rašeliniště zakrytého chvojím přestává výborně. U poddruhu Sarracenia purpurea subsp. venosa se doporučuje 5(0)-15 °C, zimní pobyt na zahradním rašeliništi je v tomto případě riskantní.

Zálivka: v létě velmi vydatná, květináče by měly stát neustále ve vysokém vodním sloupci v podmisce. V zimě udržovat v podmisce jen trochu vody při dně.

Osvit: celoročně maximálně možný.

RVV: 60-80 %, při výšší hrozí ataky houbových a plísňových chorob.

Rozmnožování:
a/Vegetativní: dělením oddenkových odnoží.

Generativní: semeny, která je kvůli zvýšení klíčivosti nutné cca 2 měsíce stratifikovat chladem. Rostlina je cizosprašná, někdy se povede samosprášení.

Škůdci: podobně jako u běžných pokojovýc rostlin hrozí napadení mšicemi, puklicemi, smutnicemi, sviluškami apod.

Vhodné pěstební niky: prostor mezi dvojitými okny nebo běžný okenní parapet, skleníky, vhodné letnění na balkonech. U poddruhu Sarracenia purpurea subsp. purpurea je v našich klimatických podmínkách možné celoroční pěstování na zahradních umělých rašeliništích.

Variety, kultivary, formy, ...

Rozlišují se 2 základní poddruhy a další nižší podjednotky:
Sarracenia purpurea subsp. purpurea


Sarracenia purpurea subsp. purpurea
Foto: Fabio d'Alessi, Bruce Peninsula, Ontario, Canada

Sarracenia purpurea subsp. purpurea f. heterophylla (Eaton) Fernald


Sarracenia purpurea subsp. purpurea var. heterophylla
Foto: Jan Cvrček, BZ Liberec

Sarracenia purpurea subsp. venosa


Sarracenia purpurea subsp. venosa
Foto: Jan Cvrček, BZ Liberec

Sarracenia purpurea subsp. venosa var. montana


Sarracenia purpurea subsp. venosa var. montana
Foto: Jan Cvrček, Výstava Darwiniany 2007, pěstitel Miroslav Srba

Sarracenia purpurea subsp. venosa var. burkii


Sarracenia purpurea subsp. venosa var. burkii
Foto: Michal Rubeš, BZ Liberec
Sarracenia purpurea subsp. venosa var. burkii
Foto: Kateřina Braunová

Sarracenia purpurea subsp. venosa var. burkii f. luteola
Sarracenia purpurea subsp. venosa var. venosa f. pallidiflora

Existuje celá řada umělých a přirozených hybridních kombinací, kultivarů a forem. Příklady: (bude doplněno)
kultivar: Sarracenia purpurea 'Sorrow'

Poznámky

Pozn.1:
Druh je hostitelem larvy neškodného komářího druhu rodu Wyeomyia. V literatuře se uvádí, že existují dva druhy uvedeného rodu, z nichž každý se specializuje na vývoj svých larev v tekutině láček odlišného poddruhu špirlice nachové. Tam, kde se oba poddruhy výskytem stýkají, prý komáři obou druhů vždy spolehlivě rozpoznají a osídlí svůj oblíbený poddruh (Schnell, D.E., 1976).

Pozn.2:
Tekutina láček, silně ředěná srážkovou vodou, má evidentně nejslabší enzymovou exkreci, a proto rozklad polapené kořisti je spíše věcí symbiotických baktérií a jiných rozkladačů, kteří v ní koeexistují.

Pozn.3:
Známé jsou pokusy s umělou introdukcí popisovaného druhu v některých zemích vhodných klimatických podmínek (Irsko, Švýcarsko, podobné snahy nejsou vyloučené ani v ČR nebo v SR). Takové experimenty jsou hrubým zásasem do přirozené skladby původních stanovišť a podporovat by se neměly.

Pozn.4:
Snímky našeho přispěvatele Fabia d´Alessiho byly pořízeny před pár lety v Kanadě, na Bruceově poloostrově (oblast Great Lake) v srpnu. Zachycené rostliny jsou z velmi známých a proslulých slínovišť se zásaditým pH, kde vegetují na močálových ostrůvcích společně s rosnatkou Drosera linearis, což je vzácná věc, protože tento poddruh špirlice nachové roste běžně na kyselých půdách.

Použité zdroje

Základní podklady pro kartu tohoto druhu pro VAMR připravil a zaslal Řehoř, J., 2008.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
Schnell, D.E.: Carnivorous Plants of The USA and Canada, 1976.
Ježek, Z.: Masožravé rostliny, 1990.
McPherson, S.: Sarraceniaceae of North America, 2011.
Žáček, Z.: osobní sdělení Fabia d´Alessiho.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.