Darwiniana

Zdravím!

Napadlo mě sepsat sem pár postřehů a úvah o pěstování šprlic na rašeliništi. Začal bych S. purpureou ssp. purpureou. Popíši nejdřív popis růstu této kytky, v průběhu vegetačního období. To u mě začíná v půlce března, když z rašeliniště oddělám naházený sníh a chvojí. První měsíc se kytky probouzí a zatím nerostou. Na konci dubna naráz vyraší květy a hned po nich začne růst láček, které se začnou otevírat od první půlky května. Tyto jarní láčky hustě rostou něco přes 2 měsíce, kdy nahradí všechny staré láčky a v první půlce července se růst zastaví a začne letní stagnace. Na konci srpna, současně s dozráním jarních květů, začne rašit druhá sada květů, už jednotlivě, ale do půlky října rozkvete podruhé téměř každá kytka. Květy jsou daleko nižší, než ty jarní, ale jinak jsou normální. Tyto květy jsou však na nic, protože do zimy nemají šanci stihnout uzrát. Na začátku září začne rašit i druhá sada láček. I ty první jsou už kratší, než ty jarní a ty poslední, co se otevřou v půlce října už jsou jen chudáci, často i deformovaní. V druhé půlce října pak začne definitivní stagnace a při první příležitosti je zaházím sněhem. Člověk by na první pohled řekl - jo, v pořádku, 2 sady láček a květů. Mě ale přišlo divné, že žádná jiná šprlice mi venku nekvete 2x za rok, nedělá deformovaný láčky, jako kytky, co jsou celoročně v bytě a nezdálo se mi, že by v přírodě dělala květy, co neuzrají. Vycházelo mi z toho tedy jediné - Jižní morava je pro S. purpureu ssp. purpureu až příliš teplá destinace. Věděl jsem, že oblast, kde roste - kolem Velkých jezer, má velmi chladné zimy, je tam kontinentální klima, ale byl jsem překvapen, když jsem zjistil, jaké je to tam celoročně. Vegetační období (pokud použiji tu definici, že je to období, s průměrnou denní teplotou (ne maximální denní) nad +5°C), tak je v Brně 7-8 měsíců. Ve Winnipegu, kolem kterého jsou rozsáhlé porosty S. purpurea ssp. purpurea je toto období ovšem jen 5-6 měsíců! Brno: [freemeteo.com] Winnipeg: [freemeteo.com] Takže záhada byla v podstatě vyřešena, ve Winipegu se 1 měsíc probouzejí, pak půl měsíce kvetou, pak 2,5 měsíce dělají láčky, a to už tam začíná podzim, tak 1-2 měsíce ještě stagnují a máme 5-6ti měsiční vegetační období u konce. Toto se mi ale ještě nezdálo jako jistá več, než jsem našel jasné povrzení. Kamarád má zahradní rašeliniště v 800mnm v Beskydech a pěstuje tam hlavně tyto kytky. A rostou mu tam přesně jak jsem tipoval pro Kanadu - v půlce dubna roztaje sníh, v půlce května začne kvést, na začátku června začne dělat láčky, dělá je do druhé půlky srpna a pak už začíná podzimní stagnace. A kytkám se daří minimálně tak dobře, jak u mě v nížině. Nechci však říct, že by tady nerostla dobře, v bytu je to 1000x horší...ale uplně ideální podmínky to nejsou. Ideální podmínky má ve středních a vyšších polohách, v česku. A rozhodně nemá co dělat ve skleníku.



Upraveno 6 krát. Naposledy upravil Jan Řehoř (21.09.2010 18:40)

Opravdu zajímavý postřeh, jen bych upřesnil, že platí pro klon (nebo klony), které pěstuješ. Vzhledem k velikosti areálu tohoto druhu bych uvažoval o tom, že rostliny původem z jižnějších oblastí nebo z oblastí blízko pobřeží (oceanické klima) se stejně jako na J Moravě třeba chovají i v přírodě nebo jsou jinak adaptované.

Já vycházím z toho, co jsem někdy dávno četl v článku tuším od M. Srby, že většina S. purpurea ssp. purp, pěstovaných v Evropě je ze SZ oblastí jejího výskytu, mezi Detroitem a Winnipegem, případně je to miniaturní forma z Newfoundlandu.
Já jich mám většinu lokalizovanou přímu u Winipegu a zbytek pak ze Švýcarska, kde roste v 1300mnm...takže to je jasný.
Ale rostliny z JV oblastí by samozřejmě rostly jinak, zřejmě by jim to tady sedělo uplně.

(edit: hrupki )



Upraveno 4 krát. Naposledy upravil Michal Rubeš (21.09.2010 19:44)

Ono je to tak, že rostliny, které se tu pěstují, pocházejí z různých semínek. Tedy i z těch, které by na jejich domovské lokalitě třeba ani nevyklíčily. Selekční tlak parapetů, skleníků, zavařovaček a zahradních rašelinišť je neúprosný.
Původ matečné rostliny samozřejmě hraje svou roli, ale možná ne tak velkou, jaká se jí běžně přičítá.

Prostě kytka, která vyroste z jednoho semínka si rychle najde cestu do sbírek, protože je pěkná a dobře roste. Ovšem na původní lokalitě by si už třeba ani neškrtla.

---

Michal

Botanický druh šprlice, pro který jsou, podle mě, podmínky jižní moravy naprosto ideální, ač s tím mnozí třeba nebudete souhlasit, je S. Flava. Pěstuji hlavně var. rugelii, ale i var. ornata, var. cuprea a var. flava.
Řekli byste - roste v dosti teplejších podmínkách...ale není to na ní znát. V přírodě sice má vegetační období dlouhé 9-10 měsíců, tady 7-8 měsíců, přesto bez problému zvládne prožít celý svůj vegetační cyklus. A v zimě, když se zakryje chvojím a zasype sněhem, tak nemá žádný problém. Na jaře se probouzí trochu později, než S. purpurea. V případě, že ji odkryji v půlce března, tak jí začnou rašit květy na přelomu dubna a května a po vykvetení, jí v druhé polovině května začnou růst láčky, které vyrostou naráz a dorostou v půlce června. Jejich výška a mohutnost záleží nejvíce na tom, jaké je jaro. Loni, když bylo velmi teplé a extrémně slunečné jaro (hlavně duben), tak vyrostly opravdu hodně, výška nejvyšších láček se pohybovala kolem 80cm a průměr obústí byl kolem 7-8cm. Letos bylo chladné a velmi deštivé jaro, tak nejvyšší láčky dorostly "jen" do výšky 70cm a průměru obústí něco přes 6cm. Před 2 a 3 lety to zase ještě nebyly tak velké rostliny. Po dokončení láček si flavy dají 2 měsíce "pauzu", kdy láčky plně využívají a sílí, aby v půlce srpna mohla začít druhá růstová fáze. To hromadně začnou narůstat fyllodia a rostou až téměř do konce října. Naroste jich několikrát více než láček - ty od začátku září již zasychají. Fyllodia dorůstají délky cca. 2/3 láček a šířky něco přes 5cm. S jejich růstem se výrazně rozroste oddenek, za rok se zvětší 2-3x u větších nedělených trsů, u oddělků z trsů pak i klidně i 4x - může se rozrůstat do všech stran. Já jsem své flavy naposledy rozděloval před 2,5 lety, a tak některé trsy mají již oddenek rozrostlý po kruhovité ploše o velikosti 20-30cm. Na konci října začnou definitivně stagnovat a zhruba v půlce listopadu je na max. 4 měsíce zakryji. V nížinách můžu pěstování této šprlice na zahradním rašeliništi velmi vřele doporučit, ve vyšších polohách myslím ale taky přežije.

Přidávám zkušenost a potvrzuji mrazuvzdornost - flava (asi var. flava) přežije zimu naprosto bez problémů venku v květináči i na moravském předhůří Vysočiny (výška tak 450 m n. m.). Bývá venku v zahradním altánu, takže chráněná před výkyvy teplot, ale jinak je substrát na kost zmrzlý. Co je ovšem škoda, v létě se netváří moc šťastně - láčky nic moc. Odhaduji to na příliš suché podmínky (jsme ve srážkovém stínu Vysočiny, je u nás poměrně kontinentální klima s nízkou RVV).

Tý jo - jen v květináči bych si to asi netroufl...ale má teda výdrž.
Kamarád ji už jednou úspěšně přezimoval na rašeliništi i v 800mnm, ale je to takovej chudák - tam už je vegetační období opravdu moc krátké.
Tady jsem taky ve srážkovém stínu vysočiny, ale každodenní automatické zavlažování to zlepšuje...a rašeliniště předse jenom celkem vypařuje.

Jinak bych ještě doplnil - do nevytápěného skleníku je na rozdíl od S. purpurea samozřejmě ideální, ale ono to rašeliniště je výrazně levnější možnost...a i estetičtější.

Adame, květináč je pro mě rovněž překvapení. Mně takhle totiž S. purpurea ssp. purpurea předloňskou zimu venku nedala. Na jaře nahodila první lísteček a konec. Při příznivějších teplotách s probuzením problém nemám. Tady se už opravdu pohybujeme někde na hraně.

Tak u purpurey mě to trochu překvapuje...ale když květináč komplet promrzl, tak se není zas tak čemu divit. Rašeliniště, když se zahází sněhem, tak za tuhé zimy (jako ta poslední) zamrzne do hloubky 10-15cm, ale dolní kořeny jsou v nezámrzném místě.
Ale třeba na výsevy používám "zednické plastové nádoby na maltu", o rozměrech 80*50*40cm a tam přežívají bez problému i svou první zimu, a to nejem purpurey, ale i flavy.

Každopádně, na mé rašeliniště, asi úplně nejvhodnější šprlice, je kříženec S. puprpurea ssp. purp. x alata! To jsou nádherné kytky, s napůl vzpřímenýma láčkama dlouhýma u velkých rostlin 30-40cm a šířkou obústí 5-6cm, nádherně vybarvené a odolné odolné kytky. Viz chlubírna, hned první fotka vpravo dole: [www.darwiniana.cz]

Co se týče většiny ostatních druhů šprlic (kromě flavy a purpurey), tak musím uznat, že je poznat, že jihomoravské podmínky jsou na ně stále chladnější, než by byl ideální a tak nedosahují tak dobrých výsledků...ale všechny přežívají i třeba S. minor var. minor. To ale platí jen u botanických druhů...všichni kříženci prosperují výborně.
Například kříženec S. psittacina x (minor x oreophila) udělal úžasný výstavní trs, viz první fotka vpravo nahoře.
Nebo složitý kříženec S. [(purp. x leuc.) x minor var. of.] x purpurea ssp. venosa var. burkii, tak roste úžasně (viz 4. fotka vpravo dole).
A taky se celkem daří nověji vysazenému kříženci S. (purp. x leuc.) x leucophyla, který dělá sice hubené, ale 50cm vysoké láčky...a botanické leucophyla je mnohem menší.
Každopádně těm botanickým teplomilcům by se ve skleníku dařilo lépe...ale i venku rostou celkem pěkně a třeba S. puprurea ssp. venosa, a tatáž var. burkii, tak jsou sice drobnější, ale pěkné.