Přednáška bude součástí valné hromady
arwiniany v sobotu 25.9. (viz pozvánka v Trifidu 2/2004).
Jinak se omlouvám Milošovi, že jsem nereagoval hned, nebyl jsem online. Věci se mají tak, že když křížím purpurea x alata, tak výsedek je na půli cesty a to i v nárocích na pěstování. Když to křížím zpátky třeba S. purpurea, tak je to na půli cesty mezi tou půlkou a S. purpurea. Na takové rostlině je patrné, že se potkala se S. alata, ale jinak je již velmi podobná S. purpurea. Kdybych to křížil podruhé zpátky, tak už by se to poznávalo jen velmi a velmi těžko.
Nároky na pěstování jdou v ruku v ruce s ostatními vlohami, takže se dědí úplně stejně. Řekl jsi to, Miloši, hezky. Je-li něco podobného S. purpurea, pak to má nároky jako S. purpurea. Je-li něco podobné S. psittacina, má to podobné nároky jako S. psittacina. Ony všechny špirlice mají dost podobné nároky a dají se pěstovt společně ve stejných podmínkách. Je však pravda, ža každý druh má své optimum nějkde jinde a výrazně se třeba liší v mrazuvzdornosti. S tím pěstebním optimem se díky křížení dá hýbat. Je-li S. oreophila chladnomilný a suchomilný potížista, kterému je v našich sbírkách horko a rády mu uhnívají kořeny, pak se to dá křížením upravit a vytvořit rostlinu, která na tom tak špatně nebude. Nebo vytvořit něco velmi podobného S. psittacina, co nebude tak šíleně teplomilné a vlhkomilné.
Obecně tedy kříženci skýtají možnost výběru pěkné ostliny, která bude mít třeba v Tvojí sbírce optimum i když jiné druhy ho nemají a bude pak dělat největší parádu.
Určitě je tozajímavé téma na diskusi, takže si na toto téma nějakou kapitolku na přednášce připravím. Včera jsem celé odpoledne fotil kytky u sebe ve skleníku, takže bude i na co koukat.