Když jsem pro „Portréty“ začal shromažďovat údaje o tomto zvláštním a málo známém druhu rosnatky, netušil jsem, jak sporadicky se o ní zmiňuje nejdostupnější literatura tuzemská i zahraniční. Pokud jsem na ni narazil na některých z četných internetových stránek o MR, pak pouze jako na stručnou jmennou položku strohých seznamů s označením místa výskytu.
Geografický výskytJedná se o endemický druh z Nové Kaledonie, souostroví pod francouzskou správou v jihozápadní oblasti Tichého oceánu. Na ploše asi 18 600 km2 se tam vyskytuje přes tři tisíce rozmanitých kvetoucích rostlin. Mnohé z ostrovů Nové Kaledonie jsou atoly korálového původu s velmi propustnými půdami, jež jsou pro rosnatku neokaledonskou (D. neocaledonica) nevhodné, a proto se na nich nevyskytuje.
Její výskyt je nejvýznamnější na hlavním ostrově La Grande Terre a severně i jižně od něj na okolních skalnatých ostrovech. Jejich vznik sahá do pradávné doby před 400 miliony lety. Nejstarší paleobotanické nálezy z Nové Kaledonie mají stáří 180 milionů let a zahrnují listové fragmenty zástupců např. z čeledí vavřínovitých (Lauraceae), blahočetovitých (Araucariaceae), aralkovitých (Araliaceae) a Podocarpaceae. Mnohé recentní druhy z uvedených čeledí se zde vyskytují dodnes.
Největší ostrov La Grande Terre má v obrysu obdélníkový tvar o délce 400 km a šířce 50 km. Je hornatý s terénem vesměs 600 m nad mořem. Nejvyššími vrcholy jsou Mount Panie (1 628 m) a Mount Humboldt (1618 m). Průměrné roční dešťové srážky činí 1000 - 3 500 mm, ale na Mount Panie dosahují ročního průměru až 8 000 mm.
Průmčné minimální a maximální teploty ve °C pro hlavní msto Nové Kaledonie Noumea (5 m n. m); podle Logana a Cole (1997).
Převzato z článku R. Gibsona (viz použitá literatura)
Výrazně ochlupená bylina s paprsčitou listovou růžicí o průměru až 6 cm, tvořící pravidelně kmínky do výšky 12 cm. Tvar listuje úzce špachtlovitý. Řapík je běžně dlouhý 20 cm a 1 mm široký. Čepel je oválná, 5 mm dlouhá a 2 mm široká. Řapík je po obou stranách pokryt viditelným bílým střapatým a nežláznatým oděním. Naspodu listové čepele jsou kratší a přitisklé chlupy.
Květní stvol dosahuje výšky až 25 cm a v jednostranném hroznu (vijanu) nese až 20 květů. Květní stvol je na bázi opatřen huňatým bílým nežláznatým oděním. Bazální úsek se vzhůru zvedá znenáhla. Zbylý úsek květního stvolu je na rozdíl od bazální části pokrytý krátkými červenými stopkatými žlázkami. Každý jednotlivý květ se otevírá na necelý den. Má 5 bílých korunních plátků o délce 6 mm a je nevonný.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
„Jde o druh, který se vyskytuje vesměs po celém hlavním ostrově (nikoliv na menších) na okrajích a březích vodních toků. Nejhojněji se ale vyskytuje v jeho jižním cípu, v oblasti rozsáhlé jezerní soustavy zvané 'plaine des lacs', kde je skutečně hojný. Sporadické shluky těchto rostlin lze ještě nalézt na horských svazích 100 - 1000 m nad úrovní moře. Jedinci na všech lokalitách jsou si barvou a velikostí velmi podobní. Mají v oblibě nechráněné oblasti s přímým slunečním svitem, v zástinu jsou zelenavější. Vytváří malé stonky pokryté staršími odumřelými listy. Čím blíže u vody tyto rosnatky rostou, tím mají stonky delší a mohou růžici zvedat nad povrch až o 10 cm. Kvetení začíná s obdobím dešťů v lednu.
V přírodě i v kultuře se jedná o rostliny vytrvalé. Semena sice postrádají mnohaletou životnost, ale množit lze listovými řízky. Močály oblasti 'plaine de lacs' zarůstají vysokými travinami, jež jednou za každých 5 - 10 let vyhoří. Jsou též odplavovány při každoročních záplavách. Rosnatka neokaledonská (D. neocaledonica) nepatří po požáru k prvním opětovným kolonizátorům.
Tato rosnatka roste sice daleko od rašelinných oblastí, ale v kultuře sejí daří dobře ve směsi rašeliny a písku (2/3 : 1/3). Domnívám se, že důvodem je vysoká tráva a velké záplavy najejích lokalitách. Vyskytuje se rovněž na skalnatých substrátech obsahujících kovové kapky, anebo na horninách, které se v létě (před kvetením) skutečně rozpalují.
V kultuře neprodělává žádnou dormanci, pouze zpomaluje růst. Pod bodem mrazu umrzá.
Dr. L. Legendre (osobní sdělení)
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Na vrchol semeníku nasedají tři vidličnatě větvené čnělky, jež se na koncích dále dělí v proměnlivě divergentní protáhlé koncové segmenty se stigmatickými (bliznovými) ploškami. Semena jsou vejcitá, černá, lesklá, 1 mm dlouhá, o maximálním průměru 0.2 mm a se síťovitou vernací. Vznikají opy lením křížem. Kvetení je patrné od července do prosince.
Přirozené prostředí
Rosnatka neokaledonská (D. neocaledonica) je obecně rozšířena po jižní části hlavního ostrova od úrovně mořské hladiny do nadmořské výšky 1 000 m. Roste jak v písčitém rašelinném substrátu podél melioračních stružek a v okolí pramenů tak i na vysychavém povrchu lateritového štěrku.
Morfologie rosnatky D. neocaledonica: a/ vícekrát dělená
šestičlenná čnělka, b/ detail koruny, c/ korunní plátek, d/ kalich, e/ jeden kališní
lístek, f/ semeno, g/ listen, h/ kvetoucí rostlina, ch/ segment horní žláznatě oděné
části květního stvolu i/ segment z bazální části kv. stvolu jen s nežláznatými chlupy, j/ detail dvou listů Měřítko = 1 mm (Podle R. Gibsona překreslil a mírně upravil Z. Žáček)
Roste na otevřených prostranstvích na přímém slunci i v zástinu křovité vegetace. Jsou dokonce záznamy o jejím výskytu pod hladinou mělké vody. Konkrétně se jednalo o odhalené kořenové odnože jedinců rostoucích na potočním břehu.
Příbuzenské vztahy
Německý botanik L.Diels považoval ve své monografii z r. 1906 rosnatku neokaledonskou za blízkou příbuznou australského druhu Drosera petiolaris, čímž by spadala do podrodu Lasiocephala, který kromě D. petiolaris zahrnuje další druhy rosnatek s dlouhými tenkými řapíky a titěrnými vesměs oválnými nebo okrouhlými čepelemi a mnohdy rovněž s nápadným stříbřitým oděním.
Stanovený počet chromosomů u tohoto druhu však činí 2n = 40 (Kondo, 1976). Shoduje se tedy s druhy z okruhu rosnatky okrouhlolisté (D. rotimdifolia), kam mimo ni spadají např. D. brevifolia, D. anglica, D. kaieteurensis, D. felix, D. hirtella, D.filiformis, D. esmeraldae, D. biflova, D. capillaris, a proto se nyní řadí do sekce Drosera a podrodu Drosera.
Pěstování
Druh adaptabilní na různé substráty. Ochotně roste ve směsi rašeliny s křemičitým pískem. Roste ve vysoce vlhkých oblastech, ale třebaže je domácí v tropech, nedoporučuje se ho pěstovat v zapařených podmínkách. Některé populace z vyšší nadm. výšky jsou vystavovány poklesům teploty na 5° C i méně. Obecně prosperuje ve stejných podmínkách, jaké vyhovují vysočinným druhům rodu láčkovka (Nepenthes).
Snadno se množí ze semen, jež v přírodě dozrávají od půli jara do půli léta. Tuto rosnatku lze rovněž množit vegetativně: listovými nebo kořenovými řízky.
Rozšíření D. neocaledonica na Nové Kaledonii (převzato z článku R. Gibsona)
U rosnatky neokaledonské (D. neocaledonica) se uvádí dva hybridi:
1/ D. neocaledonica x D. aliciae (již několik let pěstovaná v Japonsku) a
2/ D. neocaledonica x D. spatulata (hybridizace Australana R. Gibsona).
Oba hybridi jsou údajně vitálnější než rodič D. neocaledonica.
Použitá literatura a ostatní zdroje:
Robert Gibson, Drosera neocaledonica: Its Origins, Habitat And Cultivation, CPN, Volume 30, June 2 001 (výtisk je k dispozici v knihovně „D“)
Dr. Laurent Legendre, osobní sdělení (viz citace v rámečku)
Dr. Jan Schlauer (osobní konzultace)
L. Diels, Das Pflanzenreich, Heft 26 : 103, 1906
Poděkování:
Dr. J. Schlauerovi z university v Tiibingen, SRN, za cenné poznámky k nejnovějšímu taxonomickému řazení D. neocaledonica, za odkaz na Dielsovu monografii s originálním popisem D. neocaledonica ( „D. caledonica"), za poskynutí e-mailové adresy na Dr. L. Legendrea z University of Western Sydney, Austrálie, a v neposlední řadě za laskavost a rychlost, s níž mi vyhověl.
Dr. L. Legendreovi za poskytnutí postřehů z jeho osobních, zejména ekologických, terénních studií tohoto druhu na Nové Kaledonii a čtyř snímků, které můžete vidět na našich webových stránkách.
Bez jejich přispění by byl portrét této rosnatky o poznání chudší.
Pozn.: Dr. L. Legendre mi zaslal čtyři snímky rosnatky neokaledonské (D. neocaledonica) přímo z přirozeného terénu, v němž na Nové Kaledonii roste.
