U. benthamii
Vyskytuje se na malém přímořském území JZ Austrálie kolem Esperanee Bay a roste na organické nebo písčitojílovité půdě v hloubce vody až 15 cm v mokřadech, které v létě vysychají (Lowrie 1998). Tento obojživelný miniaturní jednoletý druh silně připomíná semenáček U. beaugleholei. Z listové růžice vyrůstá asi desítka čárkovitých listů širokých 0,6 - 0,7 mm a dlouhých jen 9-12 mm a asi stejný počet vláskovitých bílých rhizoidů tenkých jen 0,1 - 0,2 mm a dlouhých 8-15 mm. Pomocí rhizoidů bývá rostlina v přírodě ukotvena v substrátu, ale v kultuře jsou rhizoidy uspořádány zcela nepravidelně. Rhizoidy mohou nést po jedné pasti, které mohou být pigmentované a dlouhé 2 mm.
Semena U. benthamii během několika týdnů spolehlivě klíčí. Pěstování tohoto choulostivého druhu je však velmi obtížné. Přestože se ve světě ojediněle pěstuje, chybí ucelené znalosti o jeho pěstování.
U. benthamii (kresba Z. Žáček)
Nepatrná velikost brání druh pěstovat zakotvený v opadu ostřic jako U. volubilis, ale ukázalo se být relativně nejúčinnějším a nejjednodušším způsobem jeho pěstování jako volně plovoucí rostliny v plovoucích uzavřených miniakváriích o objemu 0,41 jako v případě U. beaugleholei. Substrátem byly kousky opadu z ostřic a jíl. Rostliny rostly buď celoročně ve stíněném skleníku (asi jen 10 -15 % ozářenosti) při 5 - 28° C anebo přes léto ve stíněné venkovní nádrži s bublinatkami. Rostliny přesto takto rostly dosti špatně a spíše jen přežívaly. Velmi vzácně se rostliny vegetativně rozdělily na dvě. Rostliny byly velmi náchylné k porůstání vláknitými sinicemi (Oscillatoria). Stejně jako předchozí dva druhy ze sekce Pleiochasia je i U. benthamii zřejmě stínomilná, protože i v našem zastíněném skleníku byla většina pastí silně pigmentovaná do fialová a listy byly velmi světlé s nádechem do růžová. Největší rostliny vytvořily vzácně kratičkou květní stopku (asi 15 mm), která se však neotevřela a ani se dále nevyvíjela. Podle ekologické charakteristiky tohoto druhu jsem také vyzkoušel pěstování v okurkové sklenici na směsi písku s jílem s příměsí opadu na velmi mělké vodě 0,5 - 1 cm. Tento způsob se však příliš neosvědčil: rostliny takto nerostly a v mělké vodě rostly vláknité řasy. Spolehlivější způsobem by mohlo být pěstování terestricky na směsi rašeliny, písku a jílu anebo pěstování v hlubší vodě 10-15 cm, jak navrhují australští pěstitelé. Nekvetoucí U. benthamii se v kultuře chová jako vytrvalá rostlina. Celkově však vzhledem k jejím miniaturním rozměrům a velmi obtížné a nejasné kultivaci nelze tento druh doporučit k pěstování.
U. gibba
Tento často pěstovaný vytrvalý druh se vyskytuje bez výjimky na všech kontinentech od tropů po teplejší část mírného pásu, a představuje tak světově nejrozšířenější druh bublinatky. Vyskytuje se jako zavlečený i v teplejší části Evropy. Je to mimořádně plastický obojživelný druh s tenkým až vláknitým prýtem dlouhým 30 -50 cm a připomíná značně naši b. menší. Subtropické populace jsou stále rostoucí. Populace z mírného pásu (např. vých. Kanada) snad mohou tvořit nějaké turiony. Pěstování tohoto mimořádně odolného a nenáročného druhu lze doporučit všem začátečníkům. Vzhledem k malým rozměrům je možné ho pěstovat i v litrových sklenicích celoročně v bytě nebo od jara do podzimu ve venkovních nádržích nebo plovoucích sklenicích při teplotách nad nulou. Jako substrát se hodí nejlépe opad z ostřic nebo rákosin. Druh však můžeme velice dobře pěstovat i terestricky na běžné rašelině spolu s ostatními MR. Při terestrickém pěstování rostlinám často chybí pasti, ale rostliny takto pěstované kvetou nejčastěji, i když často kvetou i při pěstování ve vodě. Žluté květy velké 10-15 mm dávají vznik klíčivým semenům.
U. floridana
Tento subtropický vytrvalý druh je endemitem JV části USA od Floridy po Sev. Karolínu. Má výrazně dvojtvaré prýty a značně se podobá dvojici našich bublinatek: b. prostřední a b. bledožluté. Fotosyntetické prýty dlouhé až 20 cm rostoucí kolmo k hladině však mají jemně úkrojkovité listy s nemnoha pastmi. Masožravé prýty dlouhé až 15 cm ukotvují rostliny v řídkém substrátu a jsou dosti rozvětveny. Nesou velký počet pastí dlouhých až 3 mm, které bývají v létě na světle silně pigmentované. Tento druh se pěstuje poměrně dobře v akváriích o minimálním objemu 3 1 a hloubce vody alespoň 15 cm buď celoročně ve vytápěné místnosti anebo od května do října venku v plovoucí okurkové sklenici anebo ve velké nádrži. Optimální letní teploty pro růst jsou 25 - 30° C, kdežto k bezpečnému přezimování dostačuje jen 5°C. Nejlepším substrátem je opad z ostřic s přídavkem jílu, do něhož vrůstají masožravé prýty. Voda by měla být jen mírně dystrofní. Rostliny sice nejsou stínomilné, ale ve vnitřní i venkovní kultuře by se měly mírně přistínit resp. snížit podíl přímého slunečního záření. Nadbytek přímého záření způsobuje bledost rostlin. Stejně jako u většiny jiných druhů vodních bublinatek krmení jemným zooplanktonem a dodávání CO, výrazně urychlují růst. V příznivých podmínkách zaroste U. floridana rychle celé akvárium, může vyčerpat minerální živiny a vytváří pak bledé prýty. V takovém případě je třeba rostliny zředit nebo vyměnit substrát anebo přidat směs minerálních živin do vody. V kultuře rostliny téměř vůbec neporústají přisedlými vláknitými řasami. Kvetení v kultuře jsem i přes výborný růst nikdy nepozoroval. Druh je možné pěstovat ve větším akváriu společně s australskou aldrovandkou i ostatními (sub)tropickými vodními bubiinatkami (U. gibba, U. radiata, U. purpurea, U. volubilis, U. aitrea). Celkově je tento nenáročný ale velmi elegantní druh vhodný pro začátečníky.
U. radiata
Tento subtropický až temperátní volně plovoucí vytrvalý druh se vyskytuje v JV a celé V části USA a zasahuje na sever až do V Kanady. Vytváří jen jeden typ prýtů nesoucích četné pasti velikosti až 3 mm. Patří do skupiny druhů vodních bublinatek, které vytvářejí charakteristický přeslen nafouknutých listů jako plovák na květní stopce. Populace ani ze severních oblastí výskytu zřejmě nevytvářejí turiony, ale rostliny pravděpodobně přezimují u dna, a uniknou tím zmrznuti. Pěstování tohoto druhu je velmi podobné jako u předchozího druhu U. floridana, ale U. radiata je ještě odolnější k nižším zimním teplotám (0 - 5°C) a je stínomilnější. Její stínomilnost je zřejmě dána tím, že v kultuře roste obvykle nade dnem a svým vzrostným vrcholem vrůstá do řídkého substrátu. I v zastíněných podmínkách kultury bývají její listy i pasti bledě zelené s nádechem do růžová. I když tento druh není náročný na pěstování, roste obvykle dosti pomalu a nekvete. Optimem je zřejmě větší akvárium nebo venkovní nádrž. Rostliny téměř vůbec neporústají vláknitými řasami.
U. ochrolenca (kresba Z. Žáček)
U. foliosa
Tento (sub)tropický volně plovoucí vytrvalý druh se vyskytuje v Africe, Jižní a Stř. Americe a zasahuje na sever až na JV USA (Texas až Sev. Karolína). Rostliny pěstované v ČR pocházejí ze sev. Floridy. Je to jeden z největších druhů vodních bublinatek s délkou prýtu přes 2,5 m. Z výrazně plochého stonku vyrůstají vstřícně vždy dva typy prýtů (větví): kratší prýty dlouhé asi 10 cm jsou sytě zelené, hustě olistěné a nesou menší počet pastí, kdežto delší prýty dlouhé 15 - 20 cm nesou velký počet pastí, které se výrazně liší svojí velikostí. Většina pastí umístěných na listových úkrojcích apikálně má velikost 1,2 -1,5 mm, kdežto menší počet pastí umístěných bazálně má velikost 2,5 - 3,5 mm. Pro rostlinu je typické, že celý povrch těla je pokryt slizem, takže rostlina je na dotek výrazně kluzká. Díky tomuto slizu rostliny v kultuře ani v přírodě nezařasují. V přírodě rostou rostliny často nade dnem nádrže.
U. foliosa - detail květu, pohled zepředu (kresba Z. Žáček)
Pěstování tohoto robustního druhu není snadné. Vzhledem k velikosti není možno doporučit menší akvárium než asi 50 1 s půdorysem pod 0,12-0,15 m2. Nejvhodnější je však rozměrná plastová nádrž venkovní anebo ve skleníku. Substrátem by měl být opad z ostřic s přídavkem většího množství jílu, ale voda by měla být jen mírně nahnědlá. Krmení zooplanktonem působí příznivě na růst. Tento druh je zřejmě poměrně světlo- a teplomilný, což je problémem při pěstování. Pro růst jsou ideální teploty 26 - 30° C a letní teploty by neměly klesnout přibližně pod 20°C. Při nižších teplotách nebo větším zastínění rostliny rostou velmi pomalu, jejich velikost se postupně zmenšuje a rostliny po delším čase mohou uhynout. Při přezimování ve větším akváriu nebo v nádrži ve skleníku rostliny snášejí pokles teplot na 5 - 8°C, ale vhodnější jsou vyšší teploty kolem 15 - 20°C. Při optimálních letních podmínkách rostliny mohou ve skleníku kvést až 2 cm velkými žlutými květy a vytvářet zralé tobolky se semeny. V jedné kulovité tobolce bývá jen 7-10 plochých semen širokých 2 mm.
U. foliosa - detail květu, pohled zezadu (kresba Z. Žáček)
U. dimorphanta
Tento vytrvalý volně plovoucí druh je endemitem japonského ostrova Honšú a v současnosti se vyskytuje jako kriticky ohrožený druh jen na několika posledních lokalitách v odlehlých oblastech na severu ostrova Honšú v prefektuře Iwate.
Rostliny mírně připomínají naši b. jižní. Mohou být dlouhé až 50 cm a nerozlišené prýty s jemnými úkrojkovitými listy nesou poměrně malý počet pastí velikosti do 2 mm, které sedí blízko listových baží. Typickým znakem druhuje bočně postavený vzrostný vrchol. Pěstování tohoto vzácného druhu při respektování jeho ekologických požadavků je dosti snadné a může být doporučeno i začátečníkům. Druh je striktně stínomilný a vyžaduje v optimu snad jen 5 -10 % celkové ozářenosti. Přímé sluneční záření růstu jednoznačně škodí, ale slabší difuzní záření by mělo být vyrovnané po celý den. Druhým striktním požadavkem pro růst jsou teploty nad 19°C. Přestože se U. dimorphanta v Japonsku vyskytuje v teplejší temperátní oblasti s mírnými mrazy v zimě, v růstovém období od konce května do konce září díky vyrovnaným a poměrně vysokým teplotám neklesají teploty vody v nížinách ani přes noc pod 20° C. Pokud při pěstování klesají teploty vody opakovaně pod asi 19°C, rostliny přestanou růst a začnou vytvářet turiony. Pokud se rychle přenesou do vyšší teploty, růst se okamžitě obnoví, avšak pokud jsou turiony již plně vytvořeny, jsou značně dormantní a je možné je přechovávat v ledničce jako u ostatních temperátních druhů bublinatek. Tato značná teplomilnost druhu brání jeho pěstování ve venkovních podmínkách u nás přes léto, a tak je třeba tento druh pěstovat jen v akváriích nejlépe ve vytápěných místnostech. Optimální teploty pro růst jsou zřejmě mezi 24 - 28° C. Nejlepším substrátem je opad z ostřic s přídavkem jílu a voda by měla být jen mírně dystrofní s pH mezi 5,5 - 6,5. Zjistil jsem opakovaně, že rostliny U. dimorphanta ve srovnání s australskými aldrovandkami pěstovanými na stejném substrátu výrazně okyselují a změkčují vodu v akváriu, takže pH vody bylo vždy o 0,5 -1,0 jednotku nižší než u aldrovandky. Krmení jemným zooplanktonem a dodávání Cd, výrazně urychlují růst. K dobrému růstu plně dostačuje třílitrová okurková sklenice. Rostliny za vhodných podmínek rostou rychle a jsou schopny hustě zarůst akvárium. Růst se potom zastaví a dokonce se může projevit určitá nemoc podobná „nemoci aldrovandky", která je zřejmě způsobena deficiencí nějakého mikroelementu. Vrcholy prýtů jsou maličké a znetvořené. Při náznacích této nemoci je třeba vyměnit substrát anebo přidat směs mikroelementu. Kvetení jsem při pěstování v okurkových sklenicích nikdy nepozoroval.
U. aurea
Tento druh se podobá naší b. jižní a je nejrozšířenějším azijským druhem vodních bublinatek. Vyskytuje se od teplé temperami oblasti jižní Číny přes Japonsko až do subtropů SV Austrálie. Populace v severní oblasti výskytu jsou jednoleté a přezimují v semenech, kdežto (sub)tropické populace jsou vytrvalé. Ve světě se nejčastěji pěstují tropické rostliny z Malajsie. Volně plovoucí rostliny mohou být až 0,7 m dlouhé a nerozlišené prýty nesou pigmentované pasti velké až 3,5 mm. Rostliny je možné pěstovat celoročně v akváriích ve vytápěných místnostech nebo v nejteplejších obdobích léta (červen až srpen) i ve venkovní nádrži mezi ostatními druhy vodních MR. Je možné je pěstovat už v třílitrových sklenicích, ale optimální objem akvária je nad 101. Substrátem je opad z ostřic s přídavkem jílu, ale voda by měla být jen slabě dystrofní s pH 5,5-7. Může však mít vyšší obsah živin, což se nechá snadno dosáhnout např. větším počtem okružáků.
U.floridana (kresba Z. Žáček)
Krmení jemným zooplanktonem a udržování vyšší koncentrace CO2 velmi výrazně urychlují růst. Rostliny jsou sice mírně světlomilné, ale je vhodné je v akváriu i venkovní kultuře lehce přistínit před přímým zářením. Rostliny jsou značně teplomilné: optimální letní teploty prorůst jsou asi 25 -28°C a zimní teploty by rozhodně neměly dlouhodobě klesat pod 16 - 17° C, jinak rostlina může uhynout. Při zimních teplotách nad 19°C rostliny pomalu ale spolehlivě rostou. V zimě působí příznivě přisvětlení akvária malou fluorescenční lampou. U. aurea v kultuře velmi snadno porůstá přisedlými vláknitými řasami a sinicemi, což vede k jejímu zakrňování. Zařasené rostliny je třeba čistit propíráním ve vodovodní vodě nebo mechanicky rukou od řas. Celkově se rostliny obtížně pěstují, protože někdy rostou celkem dobře, ale často i ve zcela stejných podmínkách zařasují a zakrňují. Kvetení v kultuře jsem nikdy nepozoroval.
U. purpurea
Tento vytrvalý volně plovoucí druh se vyskytuje od Kostariky ve Stř. Americe na sever až po JV Kanadu. Rostliny pěstované v ČR pocházejí ze sev. Floridy. V přírodě i v kultuře mohou růst rostliny těsně pod hladinou nebo také u dna, v přírodě až v hloubce 6 m. Růst u dna je zřejmě adaptací k přezimování u severních populací, protože rostliny netvoří turiony. Růstová rychlost tohoto druhu v přírodě není však zdaleka tak vysoká, jako u některých našich druhů vodních bublinatek, a dosahuje v létě jen 0,2 - 0,3 přeslenu za den (Richards2001). Rostliny dosahují délky až 70 cm. Na první pohled se liší od ostatních běžně pěstovaných druhů vodních bublinatek, protože každá listová špička úkrojkovitých listů nese jedinou kulovitou past velkou až 2,5 mm. Stonek je na povrchu rosolovitý, ale rostliny velmi snadno zarůstají vláknitými řasami. Rostliny mají vždy růžové stonky a narůžovělé listy, avšak existuje i přírodní albinotická forma, která je sytě zelená. Rostliny se také vyznačují příjemnou vůní připomínající fialky.
Pěstování tohoto odolného druhu není obtížné, ale rostliny přesto někdy rostou velmi špatně, a to i ve zdánlivě dobrých podmínkách. Druh je možné pěstovat celoročně v pokojových akváriích nebo od jara do podzimu venku v plovoucí okurkové sklenici nebo volně v nádrži. Třílitrová sklenice už dostačuje k dobrému růstu, ale vhodnější jsou rozměrnější akvária. Nejlepším substrátem je opad z ostřic s přídavkem jílu. Voda by měla být jen mírně dystrofní, ale zvýšený obsah živin je pro tento druh příznivý. Optimální pH je asi 6,5 - 7,5. Druh může růst dobře společně s jinými vodními druhy bublinatek a v dobrých podmínkách může hustě zarůst akvárium. Stejně jako u všech jiných vodních druhů krmení zooplanktonem a dodávání CO2do vody působí velmi příznivě na růst. V pastech tohoto druhu v přírodě se běžně nachází bohaté společenstvo řas spolu s detritem, takže se soudí, že toto tzv. komensální společenstvo má pro rostliny velký význam, např. při trávení kořisti (Richards 2001). Přítomnost řas v pastech U. purpurea v kultuře potvrdili nedávno Adamec a Komárek (1999). Optimální letní teploty jsou asi 22 - 28° C. Druh je velmi otužilý k nízkým teplotám a je možné ho bezpečně ponechat ve venkovní nádrži až do začátku mrazů. Při pokojové teplotě roste však i přes zimu. V kultuře se rostliny jeví jako mírně stínomilné a dostačuje jim silnější d i fúzní záření po celý den, takže je vhodné akvária i venkovní nádrže mírně přistínit (asi 20 - 30 % celkové ozářenosti). Při přesvětlení bývají rostliny bledě růžové a nerostou. Rostliny bývají často silně zařaseny rezavými vláknitými nebo slizovitými řasami, a je proto třeba je občas promýt pod vodovodní vodou. Ve větší nádrži ve skleníku mohou rostliny v létě kvést fialovými květy velkými až 1,8 cm a tvořit semena.
Seznam literatury
Adamec L., 1996. Jak pěstovat aldrovandku měchýřkatou (Aldrovanda vesiculosa L.) ve venkovních podmínkách. Trifid 1(3): 24-28. Adamec L., 1997. How to grow Aldrovanda vesiculosa outdoors. CPN 26: 85-88.
Adamec L., 1999. The biology and cultivation oťred Australian Aldrovanda vesiculosa. CPN 28: 128-132.
Adamec L., 2000. Summary of CO, enrichment for aquatic CPs. Flytrap News (Sydney) 13(4): 14.15.
Adamec L., Komárek J., 1999. Řasy v pastech bublinatky Utricularia purpurea. Trifid 4(2): 20,22-23.
Adamec L., Lev J., 1999. The introduction of the aquatic carnivorous plant Aldrovanda vesiculosa to new potential sites in the Czech Republic: A five-year investigation. Folia Geobot. 34:299-305.
Adamec L., Lev J., 2002. Ecological differences between Utricularia ochroleuca and U. intermedia habitats. CPN 31: 14-18.
Harms S., 1999. Prey selection in three species of the carnivorous aquatic plant Utricularia (bladderwort). Arch. Hydrobiol. 146:449-470.
Husák Š., Adamec L,, 1999. Klíč k určování českých druhů bublinatek. Trifid 4(3-4): 3-5.
Lowrie A., 1998. Carnivorous plants of Australia, Volume 3. University of Western Australia Press, Nedlands, Western Australia.
Otto C, 1999. Effects of prey and turion size on the growth and turion production ofthe carnivorous bladderwort, Utricularia vulgaris L. Arch. Hydrobiol. 145: 469-478.
Richards J. H., 2001. Bladder function in Utricularia purpurea (Lentibulariaceae) :
Iscarnivory important?Am. J. Bet. 88: 170-176.
Studnička M., 1990. Masožravé rostliny rodu Utricularia IV. - vodní druhy. Živa 38(4): 157- 161.
Taylor R, 1989. The Genus Utricularia -A Taxonomie Monograph. Kew Bulletin Additional
Series XIV, London.
Thor G., 1988. The genus Utricularia in the Nordic countries, with speciál emphasis on
U. stygia and U. ochroleuca. Nord. J. Bot. 8: 213-225.
Pozn.: Všechny ilustrace byly pořízeny podle skenů RNDr. L. Adamce.
