Pinguicula longifolia subsp. longifolia
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraRodu Pinguicula říkáme česky tučnice.
Pinguicula longifolia subsp. longifolia
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraRodu Pinguicula říkáme česky tučnice.
Rostliny vytvářejí přízemní růžice o průměru od několika málo centimetrů až po 40 cm. Ploché, někdy polovzpřímené, zpravidla na okrajích svinuté listy mohou být úzce kopinaté, špachtlovité, až široce vejčité. Jsou posety drobnými žlázkami vylučujícími lepkavou tekutinu, pomocí níž chytají svou kořist, ponejvíce velmi drobný hmyz. Ten je lepkavou tekutinou znehybněn, udušen a posléze stráven. Květy vyrůstající na jednokvětých stvolech jsou dvoupyské, s kratší či delší ostruhou. V barvě varírují od bílé přes růžovou až po tmavě fialovou v celé ploše květu, či v kombinacích pásků a skvrn. Velmi zřídka se v části květu uplatňuje i žlutá barva a jen jediná tučnice, Pinguicula lutea, kvete zcela žlutými květy. Kořeny tučnic jsou jednoduché, nevětvené a bez vlášení a plní hlavně upevňovací funkci. Vodu rostliny částečně čerpají ze vzduchu nebo ji přijímají spodní stranou listů. U některých druhů kořeny na zimu odumírají. Tučnice se vyskytují hlavně v Evropě a Střední Americe, méně v Asii, Jižní a Severní Americe. Velké rozšíření znamená také různé podmínky, v nichž rostliny rostou. Z ekologického hlediska můžeme tučnice rozdělit do tří hlavních skupin, v rámci nichž jsou však ještě určité drobné rozdíly.
• dvoutvaré tučnice bez přezimujících pupenů
• tučnice s přezimovacími pupeny
• tučnice bez přezimujících pupenů se stejnotvarými listy
MACÁK, Miroslav, NEUBAUER, Jaroslav, KOUBA, Michal. Úvod do pěstování masožravých rostlin. Praha : Darwiniana, o.s., 2010. 46 s.
 |
Všechna práva vyhrazena. Použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem společnosti Darwiniana. Přímé odkazy na obsah jsou povoleny jen s uvedením zdroje. © 1991-2013 Darwiniana | |