Darwiniana - česká společnost pěstitelů masožravých rostlin

VAMR
Víte, že australské pralesní rosnatky mají řidšeji uspořádané tentakule než jiné druhy? Je to adaptace pro lepší odtok vody.

Pinguicula gracilis Zamudio Ruiz 1988


Tato gracilní drobná tučnice z Mexika roste endemicky pouze v omezeném prostředí. Její latinský název Pinguicula gracilis inspiroval RNDr. M. Studničku k jejímu českému druhovému názvu "jemná" (Studnička, M., 2006).

Pinguicula gracilis se vyslovuje jako "pinguikula grácilis".
českytučnice jemná

Taxonomie, systematika

Tučnice jemná (Pinguicula gracilis) se botanicky řadí do podrodu Temnoceras a stejnojmenné sekce Temnoceras (Trifid, 1999). Tím dělení nekončí, protože se uvedená sekce dělí ještě dále na dvě podsekce: 1/ Temnoceras (kam spadají druhy Pinguicula emarginata, Pinguicula crenatiloba a Pinguicula barbata a 2/ Sempervivoides, kterou spolu s pojednávaným druhem této karty - tučnicí jemnou (Pinguicula gracilis) - sdílí ještě Pinguicula immaculata (Spousta, M., 2008).

Botanický popis


Vytrvalá bylina s dvoutvarým typem listové růžice (sezónní heterofylie). Letní listová růžice dosahuje průměru pouhých 3 cm a mívá 15-20 listů. Letní listy široké a tenké s podvinutou špičkou. Zimní listová růžice má průměr 1,5-2 cm a tvoří ji kolem 40 listů sukulentního vzhledu s výrazným oděním (ochlupením). Zimní listy jsou úzké a silnější, téměř válcovité, nápadně oděné a bez schopnosti lapat kořist.


Na květním stvolu se vytváří jediný květ. Jsou-li světelné podmínky kvalitní, květní stvol se nevytahuje a zůstává nízko nad listovou růžicí. U starších jedinců se květní stvol zvolna prodlužuje (v mých podmínkách dosahuje květní stvol maximální výšky 2 cm (Braunová, K., 2008)).

Trubkovitá koruna sestává z pěti korunních cípů, které jsou bílé, ve směru do středu květu zelenožlutě žíhané s patrnou žlutou skvrnou na spodním cípu (pysku), jenž je porostlý bělavým ochlupením. Velice nápadný je tmavě fialově zbarvený přední lalok blizny. Průměr květu je cca 1 cm.

Ostruha -

Doba kvetení - podle některých kvete často (Flísek, J., 1999), dle mých prozatímních krátkodobých zkušeností zjara (Braunová, K., 2008).

Plody - tobolky.

Semena -

Kořenová soustava - sestává z jednotlivých krátkých bílých kořínků.

Prostředí

Geografické rozšíření:
Vyskytuje se pouze na hoře Cerro de las Mitras v pohoří Sierra Madre Oriental, poblíž města Monterrey ve státě Nuevo León ve středním Mexiku (Studnička, M., 2006).

Cenologie:
Roste na strmých vápencových skalnatých srázech na severně orientovaných úbočích. Vertikální rozšíření je v rozsahu 1000-1800 m nad mořem, a to ve stupni subtropických doubrav a porostů cypřiše mexického (Cupressus lusitanica).
Popsaná srázná úbočí mívají údajně teploty až o 10 °C nižší než na okolních výslunných planinách (Studnička, M., 2006).

Pěstování

náročnost: 2 - střední


Pěstování tučnice jemné (Pinguicula gracilis) je zcela stejné jako u tučnice okrouhlokvěté (Pinguicula rotundiflora).

Rozmnožování:
a/ Vegetativní - odlomem několika listů z jarní listové růžice. Odlomené listy se položí na mokrý substrát a z jejich báze po několika týdnech vyrostou nové rostlinky. Rostlina se umí v zimním období sama spontánně dělit v několik nových listových růžic.
Starší rostliny se dobře dělí ze zimních lístků (Zákostelský, P., 2008).

b/ Generativní - protože jde o druh zřejmě cizosprašný (dle mých zkušeností, Braunová, K., 2008), k opylení jsou třeba dva vzájemně nepříbuzní kvetoucí jedinci.

Škůdci:

Vhodné stanovištní niky: protože jde o druh adaptovaný na nízkou RVV, může se snadno pěstovat i v prostředí panelového bytu. Přes léto se doporučuje mírný polostín a v zimním období maximální možný osvit. Velmi dobře tato mexická tučnice roste ve skleníkovém prostředí na solidně větraném místě. Letnění je vhodné.

Variety, kultivary, formy, ...



Umělá hybridizace je možná. Snad nejznámějším hybridem je Pinguicula gracilis × moctezumae. Je z tuzemské kuchyně od J. Flíska z r. 1998. Jedná se o velmi odolného křížence, který se snadno množí.

Výrazná variabilita v přírodě, která by botaniky vedla k nižšímu taxonomickému dělení než druh, u této tučnice chybí.

Poznámky

Pozn.1:
S listovou růžicí je nutné zacházet opatrně, protože se lehce rozpadá na jednotlivé listy.

Použité zdroje

Tuto kartu zpracovala v základních datech pro potřeby VAMRu K. Braunová, 2008.
Trifid, 3,4/1999, str. 24-25.
Flísek, J.: Mexické tučnice I, Trifid 2/1999.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
Braunová, K.: osobní pěstitelské zkušenosti, 2008.
Zákostelský, P.: doplňující poznámka, 2008.
Spousta, M.: doplňující poznámka, 2008.


Související fotografie





























Historie změn této karty

komentáře

Darwiniana Licence Creative Commons
Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.
Darwiniana