Pinguicula gracilis Zamudio Ruiz 1988

Pinguicula gracilis
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyTato gracilní drobná tučnice z Mexika roste endemicky pouze v omezeném prostředí. Její latinský název Pinguicula gracilis inspiroval RNDr. M. Studničku k jejímu českému druhovému názvu "jemná" (Studnička, M., 2006).

Taxonomie, systematika

Tučnice jemná (Pinguicula gracilis) se botanicky řadí do podrodu Temnoceras a stejnojmenné sekce Temnoceras (Trifid, 1999). Tím dělení nekončí, protože se uvedená sekce dělí ještě dále na dvě podsekce: 1/ Temnoceras (kam spadají druhy Pinguicula emarginata, Pinguicula crenatiloba a Pinguicula barbata a 2/ Sempervivoides, kterou spolu s pojednávaným druhem této karty - tučnicí jemnou (Pinguicula gracilis) - sdílí ještě Pinguicula immaculata (Spousta, M., 2008).

Botanický popis

Pinguicula gracilis
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyVytrvalá bylina s dvoutvarým typem listové růžice (sezónní heterofylie). Letní listová růžice dosahuje průměru pouhých 3 cm a mívá 15-20 listů. Letní listy široké a tenké s podvinutou špičkou. Zimní listová růžice má průměr 1,5-2 cm a tvoří ji kolem 40 listů sukulentního vzhledu s výrazným oděním (ochlupením). Zimní listy jsou úzké a silnější, téměř válcovité, nápadně oděné a bez schopnosti lapat kořist.

Pinguicula gracilis
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecNa květním stvolu se vytváří jediný květ. Jsou-li světelné podmínky kvalitní, květní stvol se nevytahuje a zůstává nízko nad listovou růžicí. U starších jedinců se květní stvol zvolna prodlužuje (v mých podmínkách dosahuje květní stvol maximální výšky 2 cm (Braunová, K., 2008)).

Trubkovitá koruna sestává z pěti korunních cípů, které jsou bílé, ve směru do středu květu zelenožlutě žíhané s patrnou žlutou skvrnou na spodním cípu (pysku), jenž je porostlý bělavým ochlupením. Velice nápadný je tmavě fialově zbarvený přední lalok blizny. Průměr květu je cca 1 cm.

Ostruha -

Doba kvetení - podle některých kvete často (Flísek, J., 1999), dle mých prozatímních krátkodobých zkušeností zjara (Braunová, K., 2008).

Plody - tobolky.

Semena -

Kořenová soustava - sestává z jednotlivých krátkých bílých kořínků.

Prostředí

Geografické rozšíření:
Vyskytuje se pouze na hoře Cerro de las Mitras v pohoří Sierra Madre Oriental, poblíž města Monterrey ve státě Nuevo León ve středním Mexiku (Studnička, M., 2006).

Cenologie:
Roste na strmých vápencových skalnatých srázech na severně orientovaných úbočích. Vertikální rozšíření je v rozsahu 1000-1800 m nad mořem, a to ve stupni subtropických doubrav a porostů cypřiše mexického (Cupressus lusitanica).
Popsaná srázná úbočí mívají údajně teploty až o 10 °C nižší než na okolních výslunných planinách (Studnička, M., 2006).

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Pinguicula gracilis
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyPěstování tučnice jemné (Pinguicula gracilis) je zcela stejné jako u tučnice okrouhlokvěté (Pinguicula rotundiflora).

Rozmnožování:
a/ Vegetativní - odlomem několika listů z jarní listové růžice. Odlomené listy se položí na mokrý substrát a z jejich báze po několika týdnech vyrostou nové rostlinky. Rostlina se umí v zimním období sama spontánně dělit v několik nových listových růžic.
Starší rostliny se dobře dělí ze zimních lístků (Zákostelský, P., 2008).

b/ Generativní - protože jde o druh zřejmě cizosprašný (dle mých zkušeností, Braunová, K., 2008), k opylení jsou třeba dva vzájemně nepříbuzní kvetoucí jedinci.

Škůdci:

Vhodné stanovištní niky: protože jde o druh adaptovaný na nízkou RVV, může se snadno pěstovat i v prostředí panelového bytu. Přes léto se doporučuje mírný polostín a v zimním období maximální možný osvit. Velmi dobře tato mexická tučnice roste ve skleníkovém prostředí na solidně větraném místě. Letnění je vhodné.

Variety, kultivary, formy, ...

Pinguicula gracilis × moctezumae
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorky
Pinguicula gracilis × moctezumae
Foto: Kateřina BraunováUmělá hybridizace je možná. Snad nejznámějším hybridem je Pinguicula gracilis × moctezumae. Je z tuzemské kuchyně od J. Flíska z r. 1998. Jedná se o velmi odolného křížence, který se snadno množí.

Výrazná variabilita v přírodě, která by botaniky vedla k nižšímu taxonomickému dělení než druh, u této tučnice chybí.

Poznámky

Pozn.1:
S listovou růžicí je nutné zacházet opatrně, protože se lehce rozpadá na jednotlivé listy.

Použité zdroje

Tuto kartu zpracovala v základních datech pro potřeby VAMRu K. Braunová, 2008.
Trifid, 3,4/1999, str. 24-25.
Flísek, J.: Mexické tučnice I, Trifid 2/1999.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
Braunová, K.: osobní pěstitelské zkušenosti, 2008.
Zákostelský, P.: doplňující poznámka, 2008.
Spousta, M.: doplňující poznámka, 2008.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.