Sarracenia minor Walt. 1788

Sarracenia minor
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecŠpirlice přivřená (Sarracenia minor Walt.) jako jediná zasahuje až do poloviny Floridského poloostrova (Podle Ing. J. Flíska se už však s vysokou pravděpodobností jedná o informaci zastaralou, takže slovo "zasahuje" je lépe interpretovat v čase minulém).

Zdá se, že mezi jejími úlovky převládají mravenci.

Taxonomie, systematika

Čeleď špirlicovitých (Sarraceniaceae Dum.)

Botanický popis

Sarracenia minor
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecVytrvalá bylina ukotvená v zemi silným oddenkem. Láčkovité listy (viz níže blíže)vyrůstají vzpřímeně z růstového středu a tvoří volnější trsnaté shluky.

Listy:

Jsou trubkovitého (trumpetovitého) tvaru, na vrcholu rozšířené a zakončené obústím (peristomem). Směrem k bázi se zužují. Středem přední strany těla láčky sestupuje od obústí až dolů k bázi vystouplý lem zvaný křídlo (ala). Obústí překrývá nápadné kápovité víčko. Zejména víčko, obústí,křídlo, ale i jiné části povrchu láčky posévají medníky (nektária), které produkují tekutinu s vyšším obsahem cukrů. Za slunečných dní je jejich produkce zřetelně viditelná ve formě třpytivých průhledných kapek, které jsou na pohmat lepkavé. Produkce nektaru zvyšuje atraktivitu především pro potenciální hmyzí kořist.

Mezi víčkem a tělem láčky ze zadní strany je útvar zvaný sloupek (columna), který je u tohoto druhu nevýrazný, protože od víčka k tělu vytváří široký plynulý přechod.

Horní 2/3 láčky jsou opatřeny bělavými, nepravidelnými a síťovitými skvrnami bez chlorofylu, které se označují jako světlinky, okénka, fenestrace nebo areoly (jejich význam viz poznámky).

Vnitřek láček je dutý a vnitřní povrch stěny vykazuje zřetelnou zonaci, v níž význačné jsou úseky s dlouhými dolů směřujícími chlupy, které zamezují potenciální kořisti cestu zpět a svádějí ji stále hlouběji až ke dnu. Na dně láček bývá tekutina, kde se oběť utopí.

Zbarvení láček je obecně zelené, horní polovina bývá hnědavá až měděně červená, rostou-li rostliny na otevřených stanovištích s přímým slunečním osvitem. Koncem podzimu se láčky někdy zbarvují tmavorudě.

"Fyllodia" (zimní plochá nemasožravá listová forma)se u Sarracenia minor netvoří.

V nejjižnějších oblastech výskytu mají láčky tendenci zimu přetrvávat, ale v severnějších oblastech během krutého zimního období odumírají.

Láčky Sarracenia minor dorůstají průměrné výšky 30 - 60 cm, ale existuje varieta vyšší a robustnější (viz níže lokalita Okefenokee), která může mít výšku 80 cm.

Sarracenia minor
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraKvěty: Koruna je bledavě žlutozelená a nevonná.

Květní vzorec: K, C, A, G.

Doba kvetení: od konce března do poloviny května.

Plody:

Semena:

Kořenový systém:

Prostředí

Geografické rozšíření:

Sarracenia minor roste na pobřežních pláních nejseverněji od nejjižnějšího cípu východní části Severní Karolíny a na jihu zasahuje až do poloviny Floridského poloostrova (viz pozn. v záhlaví této karty!).

Cenologické poznámky:

Sarracenia minor roste na otevřených savanovitých vyvýšeninách nebo v mírném zástinu světlých borových hájů, kde je relativně sušší substrát.

Výjimku tvoří rostliny z lokality Okefenokee, která je extrémně vlhkým až mokrým prostředím. Sarracenia minor zde roste ve společenství příbuzné Sarracenia psittacina, často na plovoucích rašelinných ostrůvcích. Zdejší populace zřejmě dosahuje maximální možné výšky a robustnosti a není zatím zcela jasné, zda zde působí genetický faktor či faktor ekologický (Schnell, D.E., 1976).

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Při respektu k nárokům rostliny lze kultivaci posuzovat jako středně náročnou.

Substrát:

Čistá hrubě vláknitá rašelina nebo s příměsí perlitu či suchého rašeliníku (3 : 1), na dno drenážní vrstva (např. Keramzit, oblázky, štěrk ap.).

Sarracenia minor var. okefenokeensis
Foto: Kateřina Braunová, katedra botaniky PřF UPOLLetní teploty: 18 - 30 °C
Zimní teploty: 15 - 20 °C
Letní zálivka: bohatá, květináče stojí ve vodě.
Zimní zálivka: lehce snížená hladina v podmisce.

Vlhkost: 60 - 80% RVV

Přesazování: dospělé rostliny i za několik let, po vyčerpání substrátu. Semenáčky dle růstu a potřeby, nejlépe v předjaří.

Rozmnožování:

a/ Vegetativní: oddenkové řízky, odnožování, explantátové kultury.
b/ Germinativní: opylováním květů a následný výsev zralých semen (nutná chladová stratifikace!)

Škůdci:

Vhodné stanovištní niky:

Skleník s kvalitním větráním za horkých dnů, okenní parapety, meziokenní prostory, zimní zahrady.

Letnění možné.

Variety, kultivary, formy, ...

Sarracenia minor var. okefenokeensis
Foto: Kateřina Braunová, katedra botaniky PřF UPOLRod špirlice (Sarracenia) je obecně vhodný ke křížení. Jak v přírodě, tak i v umělých podmínkách je prověřeno velmi ochotné mezidruhové křížení a v umělých podmínkách dokonce i křížení vícenásobných kříženců.

Ve srovnání s jinými druhy špirlic se příliš velkou přirozenou variabilitu v kultuře ani v přírodě neprojevuje. Jejích kultivarů a variet je popsáno relativně málo. Klasickou je "obří" forma z lokality Okefenokee popisovaná na úrovni Sarracenia minor var. okefenokeensis, nebo Sarracenia minor f. okefenokeensis. Dále známe Sarracenia minor var. minor f. viridescens.

Vzhledem k často nepřehledné spoustě především umělých hybridních forem, na kterých se Sarracenia minor podílí, budeme tuto část doplňovat postupně a s akcentem nějak tyto "lidské konstrukty" zpřehlednit.

Jako první uvádíme hybridy:
Sarracenia minor × purpurea
Sarracenia flava × minor

Poznámky

Pozn.1:
Světlinky, okénka, fenestrace či areoly se už interpretovaly nejrůznějším stylem. Ze všech těch výkladů se pro Sarracenia minor zdá nerozumnější prosvětlení prostoru mezi kápovitým víčkem a peristomem za účelem neodradit potenciální kořist od vstupu kvůli temnotě. Naopak, má ji ošálit "dojem", že i uvnitř jsou známky možných úniků ven. Fenestracemi se vyznačují i některé jiné druhy špirlic a rovněž je využívají a zdobí se jimi jiné masožravé a nemasožravé rostliny. U Sarracenia minor tedy nejde o nic originálního v říši rostlinné.

Pozn.2:
Není zcela jasné, zda jsou mravenci dominantní kořistí Sarracenia minor proto, že roste na sušších stanovištích (s výjimkou lokality Okefenokee), kde se jich vyskytuje víc, nebo proto, že se na ně evolucí specializovala (Schnell, D.E., 1976).

Pozn.3:
Taxonomicky spadá Sarracenia minor do čeledi špirlicovitých (Sarraceniaceae Dum.), která zahrnuje 3 oddělené rody, z nichž rod špirlice (Sarracenia Dum.)obsahuje celkově 8 druhů včetně Sarracenia minor.

Použité zdroje

Schnell, D.E.: Carnivorous Plant of The USA and Canada, 1976.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 1984.
McPherson, S.: Sarraceniaceae of North America, 2011.
Flísek, J.: soukromé sdělení, 2007.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.