Utricularia alpina
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk ŽáčekBublinatka Utricularia alpina patří v jemnějším taxonomickém dělení rodu bublinatka (Utricularia L.)do sekce Orchidioides. Její květy si s těmi u orchidejí vůbec nezadají. S jejími lapacími měchýřky prováděl experimenty již proslulý Charles Darwin, aby dokázal, že jsou i přes svou miniaturní velikost plně funkční (Studnička, M., 1984).
česky | bublinatka orchidoidní |
anglicky | Alpine Bladderwort |
Bublinatka orchidoidní (Utricularia alpina) patří do čeledi bublinatkovitých (Utriculariaceae L.).
Bylina střední velikosti, relativně robustní, vytrvalá, epifytní nebo terestrická, oddenky chybí.
Stolony (podzemní prýty) početné, nitkovité, větvené a až 20 cm dlouhé, 0,5 - 1,5 cm silné, zesílené při nebo poblíž báze, kde tvoří vřetenovité až oválné hlízky dlouhé až 2,5 cm.
Asimilační prýty (obdoba listů, viz pozn. 2) 1 - 3 z báze, řapíkaté, čepel úzce oválná nebo vejčitá s klínovitou bází a neostrým hrotem, vesměs 5 - 10 cm dlouhá, kožovitá, mnohožilná, žilky za sucha obvykle nevyniklé, stejně dlouhá nebo často delší než řapík, většinou 1 - 3 cm široká, 0,5 mm silná, celková délka obvykle 5 - 20 cm.
Pasti velmi početné na vlásečnicových větvích stolonů, kulovité, stopkaté, 0,5 - 1 mm dlouhé, báze ústí se dvěma vzad prohnutými šídlovitými výrůstky. Všechny vegetativní výhonky, báze včetně báze řapíků, hlízek a pastí více méně hustě pokryté krátce válcovitými žlázkami.
Květenství:
Utricularia alpina
Foto: Robert Žáčekvzpřímené nebo spadající, 15 - 40 cm dlouhé, solitérní, květní osa táhle kuželovitá, nahoře žláznatá, 1 - 2 mm silná. Šupinky bazálně fixované, nemnoho, úzce čárkovité nebo šídlovité, 3 - 5 mm dlouhé. Listeny k bází přichycené, úzce čárkovité, 5 - 8 mm dlouhé. Listénce listenů nebo užší. Květy 1 - 4 ve volném hroznu s internodii dlouhými 2 - 4 cm, květní stopky rozestřené, nitkovité, úzce křídlaté, 1,5 - 3,5 cm dlouhé. Kališní lístky stejné, vejčité nebo vejčitě trojúhlé se zaoblenou nebo téměř srdcovitou bází a vrcholem tupým, 2 - 2,8 mm dlouhé, mnohožilné, zelené nebo s lehkým nachovým nádechem. Koruna 4 - 6 cm dlouhá, bílá nebo vzácně narůžovělá se žlutou skvrnou při bázi spodního pysku, skoro žláznatá s nemnoha okrajovými stopkatými žlázkami. Horní pysk široce vějířovitý, delší a 2 či vícekrát tak široký než kalich, bazální zduření s výrazným okrajovým vyzvihlým lemem. Lem spodního pysku vějířovitý nebo příčně oválný
Geografické rozšíření:
Antily a severní Jižní Amerika.
Cenologie:
Mechaté stromy, skály a břehy v deštném lese, tu a tam na úrovni bažinaté půdy, většinou mezi 500 a 1500 m nadmořské výšky.
náročnost: 2 - střední
Utricularia alpina
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk ŽáčekBublinatka orchidoidní (Utricularia alpina)se v Evropě pěstuje od druhé poloviny předminulého století, a to zejména pěstiteli orchidejí, v botanických zahradách a teprve až později také pěstiteli se zaměřením na masožravé rostliny (Taylor, P., 1989).
Substrát:
Směs pro epifyty (např. topolová nebo dubová kůra + pěnový polystyrén + kořeny kapradin nebo vláknité zbytky proseté rašeliny + dřevěné uhlí v poměru 2:2:2:1, (Studnička, M., 1984)).
Letní teplota: 18 - 30 ° C
Zimní teplota: 15 - 22 ° C
Letní osvit: polostín, rozptýlené světlo, 10 000 - 20 000 lx
Utricularia alpina
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk Žáček
Zimní osvit: obdobně jako při Lo
Vlhkost: 80 - 100% RVV
Zálivka letní: mokro dobrá drenáž.
Zálivka zimní: stejně jako u Zl
Přesazování: každoročně.
Rozmnožování:
a/ Vegetativní: odnožováním, EK (?), dělením trsů
b/ Generativní: umělé opylení, semena
Škůdci:
Vhodné kultivační niky: Temperovaný skleník, akvarijní nádrže, vitríny.
Bublinatka orchidoidní (Utricularia alpina) není výrazně variabilní v přírodě ani v kultuře.
V kultuře prokazuje ochotu křížit se s příbuznými druhy.
Kultivar:
U druhu Utricularia alpina je známa velkokvětá forma, označovaná jako Utricularia alpina "Henry Pittier National Park" ale 4.12.2007 v časopisu CPN vol. 36, číslo 4, str. 118 - 119, byl tento druh nově oficiálně popsán jako kultivar Utricularia alpina 'Pittier Moon'
Studnička, M., Masožravé rostliny, Academia, 1984.
Taylor, P., The Genus Utricularia - a Taxonomic Monograph, 1989.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
| |
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
![]() |
![]() Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak. |
![]() |