Darwiniana - česká společnost pěstitelů masožravých rostlin

VAMR
Víte, že první písemnou publikací o MR byla kniha Charlese Roberta Darwina "Insectivorous plants" vydaná r. 1875?

Drosera neocaledonica R.Hamet 1906

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora.
Tento druh rosnatky je endemitem z Nové Kaledonie. Pro odlehlost jeho výskytu jsou o něm informace dosti sporadické. Při sestavě jeho potrétu pro jedno číslo našeho časopisu TRIFID (Trifid 3/2003) jsem převážně čerpal z informací, které mi laskavě poskytl Dr. L. Legendre, jehož mi doporučil profesor J. Schlauer s tím, že pan doktor Legendre rosnatku novokaledonskou (Drosera neocaledonica) studoval přímo v terénu.

Drosera neocaledonica se vyslovuje jako "drozera neokaledonyka".
českyrosnatka novokaledonská

Botanický popis

Výrazně oděná bylina s paprsčitou listovou růžicí o průměru až 6 cm, která tvoří pravidelně "kmínky" do výšky 12 cm.

Tvar listů je úzce špachtlovitý, řapík běžně dosahuje délky 20 cm a je široký 1 mm. Čepel je oválná, 5 mm dlouhá a 2 mm široká. Řapík po obou stranách pokrývá viditelné bílé a střapaté nežláznaté odění. Na spodině čepele jsou kratší přitisklé chlupy.

Květní stvol dosahuje výšky až 25 cm a v jednoramenném vrcholíku (vijanu) nese až 20 květů. Květní stvol je na bázi opatřen huňatým bílým nežláznatým ochlupením. Bazální úsek se vzhůru zvedá znenáhla. Zbylý úsek květního stvolu je na rozdíl od předešlého úseku pokrytý krátkými červenými stopkatými žlázkami.

Každý jednotlivý květ se otevírá na necelý den. Bílá koruna (C) sestává z 5 plátků o délce 6 mm a nevoní. Na vrchol semeníku nasedají tři vidličnatě větvené čnělky, které se dále dělí v proměnlivě rozbíhavé protáhlé koncové segmenty s bliznovými ploškami.

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Michal Kouba
Semena jsou vejčitá, černá, lesklá, 1 mm dlouhá, o maximálním průměru 0,2 mm a se síťnatou vernací. Vznikají opylením křížem. Kvetení je patrné od července do prosince.

Prostředí

mapa rozšíření Drosera neocaledonica
mapa rozšíření Drosera neocaledonica
Mapa: Michal Rubeš
Geografické rozšíření:
Endemit Nové Kaledonie (dále NK), souostroví pod francouzskou správou v jihozáp. oblasti Tichého oceánu. Protože je mnoho ostrovů z NK korálového původu s velmi prostupnými půdami, které popisovanému druhu nevyhovují, nevyskytuje se na nich.
Nejvýznačnější výskyt se týká hlavního ostrova La Grande Terre včetně skalnatých ostrovů severně a jižně od něj. Jejich vznik se datuje do doby před 400 miliony lety.

Cenologie:
Rosnatka novokaledonská (Drosera neocaledonica) roste obecně v jižní části hlavního ostrova od úrovně mořské hladiny až do nadm. výšky 1000 m. Vyskytuje se tam jak v písčitém rašelinném substrátu podél odvodných stružek a v okolí pramenů tak i na vysychavém povrchu lateritového štěrku. Roste na otevřených prostranstvích na přímém slunci i v zástinu křovité vegetace. Existují i záznamy o jejím růstu pod hladinou mělké vody. Konkrétně šlo o obnažené kořenové odnože (výmladky) jedinců rostoucích na potočním břehu.

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora.
Tento druh obecně prosperuje v podmínkách, v nichž se daří vysočinným druhům rodu láčkovka (Nepenthes sp.)

Substrát - druh přizpůsobivý různým typům substrátů. Ochotně vegetuje v rašelině + křemičitém písku (2:1).

Osvit - maximálně možný celoročně.

Teplota - 18 - 30 °C v létě, v zimě nižší 10 - 15 °C (jedinci z vyšších poloh jsou vystaveni poklesům až na 5 °C).

Zálivka - v létě vydatná, květináče stojí ve vodě, v zimě snížená.

RVV - 60 - 80% (v zapařených prostorách se pěstování rosnatky novokaledonské (Drosera neocaledonica) nedoporučuje).

Rozmnožování:
a/ Vegetativní - listové a kořenové řízky.
b/ Generativní - semeny po opylování křížem (rostlina není samosprašná).

Vhodné pěstební niky - volně okenní parapety s jižní expozicí, větratelné vitríny, skleníky.

Škůdci -

Variety, kultivary, formy, ...

Botanicky nejsou popsány žádné nižší taxonomické jednotky a druh v přírodě nevykazuje ani žádnou významnou vnitrodruhovou variabilitu.

Umělé hybridní formy s příbuznými druhy:
1/ Drosera neocaledonica × aliciae (již několik let pěstována v Japonsku)
2/ Drosera neocaledonica × spatulata (hybridizace Australana R. Gibsona)
Oba hybridi jsou údajně vitálnější než rodič Drosera neocaledonica.

Poznámky

Pozn.1:
Německý botanik L. Diels pokládal rosnatku novokaledonskou (Drosera neocaledonica) ve své monografii z r. 1906 za příbuznou australskému druhu Drosera petiolaris a pokud by tomu tak bylo, spadala by do podrodu Lasiocephala. Počet chromozómů, který byl u ní stanoven, je ale 2n = 40 (Kondo, 1976), v němž se shoduje s druhy z okruhu rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia). Proto se nyní řadí do podrodu Drosera a sekce Drosera.

Pozn.2:
Jde o druh, který se vyskytuje vesměs po celém hlavním ostrově (nikoliv na menších), a to na okrajích a březích vodních toků. Nejhojněji se ale vyskytuje v jeho jižním cípu, v oblasti rozsáhlé jezerní soustavy zvané ´plaine des lacs´, kde je skutečně hojný. Sporadické shluky těchto rostlin lze ještě nalézt na horských svazích 100 - 1000 m nad mořem. Jedinci jsou si na všech lokalitách barvou i velikostí velmi podobní. V oblibě mají nechráněné oblasti s přímým slunečním svitem, v zástinu jsou zelenavější. Vytvářejí krátké stonky pokryté staršími odumřelými listy. Čím blíže u vody tyto rosnatky rostou, tím mají stonky delší a mohou růžici zvedat nad povrch až o 10 cm.

Kvetení počíná s obdobím dešťů v lednu.

V přírodě i v kultuře se jedná o rostliny vytrvalé. Semena sice postrádají mnohaletou životnost, ale množit lze listovými řízky. Močály oblasti ´plaine des lacs´ zarůstají vysokými travinami, jež jednou za každých 5 - 10 let vyhoří. Jsou také odplavovány při každoročních záplavách. Rosnatka novokaledonská (Drosera neocaledonica) nepatří po požárech k prvním opětovným rostlinám.

I když jde o druh rostoucí daleko od rašelinných oblastí, v kultuře se jí daří ve směsi rašeliny a písku (2/3:1/3). Myslím, že důvodem je vysoká tráva a velké záplavy na jejích lokalitách. Vyskytuje se rovněž na skalnatých substrátech obsahujících kovové kapky, anebo na horninách, které se v létě (před kvetením) skutečně rozpalují. V kultuře neprodělává žádnou dormanci, pouze zvolňuje růst. Pod bodem mrazu umrzá. (Legendre, 2003).

Použité zdroje

Žáček,Z.: Rosnatka neokaledonská (Drosera neocaledonica Hamet), Trifid 3/2003, str. 44 - 48.
Gibson, R., 2001, ibidem.
Legendre,L., 2003, ibidem.
Schlauer,J., 2003, ibidem.
Diels, L., 1906, ibidem.


Související fotografie

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora.

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora.

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Michal Kouba

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Adam Veleba, skleník Přírodovědecké fakulty UJEP v Ústí nad Labem

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Christian Dietz, sbírka autora

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
3Dfoto: Jakub Štěpán, sbírka autora

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autora

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autora

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Jiří Vaněk, Výstava Darwiniany 2011, pěstitel Pavel Bartoň

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Jiří Vaněk, Výstava Darwiniany 2011, pěstitel Pavel Bartoň

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autora

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autora

Drosera neocaledonica
Drosera neocaledonica
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autora

mapa rozšíření Drosera neocaledonica
mapa rozšíření Drosera neocaledonica
Mapa: Michal Rubeš


Historie změn této karty

komentáře

Darwiniana Licence Creative Commons
Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.
Darwiniana