Sarracenia rubra subsp. gulfensis
Foto: Kateřina Braunová, Výstava Darwiniany 2005, pěstitel Vladimír SedláčekDalší z druhů špirlic, který vytváří štíhlé vzpřímené láčky ve stylu druhů Sarracenia flava, Sarracenia leucophylla, Sarracenia alata a Sarracenia oreophila i Sarracenia minor, které však vykazují natolik výrazné specifické znaky, že se odlišuje jako druh samostatný.
| česky | špirlice ruměná |
| anglicky | Sweet pitcher plant |
Čeleď špirlicovitých (Sarraceniaceae Dum.).
Populace zde popisovaného druhu mají velkou proměnlivost, kterou někteří botanikové mohou vnímat jako druhový komplex špirlice ruměné.
Ustálené je rozlišení na 5 botanických poddruhů (viz níže podrubrika "Hybridi, kultivary...").
Sarracenia rubra subsp. gulfensis
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autoraVytrvalá bylina s příčně založeným oddenkem v substrátu a s trsy vzpřímených trumpetovitých láček nad ním.
Listy: celoročně štíhlé vzpřímené trubicovité láčky (výjimkou jsou některé poddruhy, třeba Sarracenia rubra subsp. wheryi, kde jsou některé láčky vystoupavé), které se od báze k obústí (peristomu) znenáhla rozšiřují. Od báze k obústí se zvláště u jarních láček dospělců táhne středem vyniklé křídlo (ala) a na tělo láčky (corpus) připadá jen tenounká dutá trubice. Láčky tvoří obvykle husté trsy. Nahoře jsou zakončeny buď okrouhlým, oválným nebo někdy i srdčitým (vesměs prostřední tvar obou uvedených) obústím (peristomem), u některých poddruhů (Sarracenia rubra subsp. gulfensis či Sarracenia rubra subsp. rubra) může být ve středu mělce vklenuté dovnitř. Na zadní straně se od obústí zvedá značně široký a poměrně nízký sloupek (columna), z něhož kupředu nad otvor odrůstá oválné nebo srdčité víčko (operculum), jež bývá u některých poddruhů (např. Sarracenia rubra subsp. alabamensis) lehce okrajově zvlněné. Víčko obvykle otvor trochu přesahuje, poměr jeho šířky a délky je u různých poddruhů dosti proměnlivý. Tak např. u Sarracenia rubra subsp. rubra je výrazně delší (protáhlejší) než široké. U poddruhu Sarracenia rubra subsp. wheryi bývá občas zase širší než delší, ale nikoliv zpravidla.
Opět, jako u ostatních druhů špirlic, se jedná o pasívní gravitační pasti s výraznou zonací vnitřní stěny těla láčky. Mechanismus lapání kořisti má podobný, ne-li stejný charakter jako u vzpřímených láček ostatních druhů špirlic (viz např. Sarracenia flava, Sarracenia alata atp.). Především horní pasáže láčky posévají medníky (nektária) s atraktivní funkcí pro potenciální především hmyzí kořist. Uvádí se, že nektar může mít nejen nutriční hodnotu, ale může obsahovat i omamné působky, které potenciální oběť mohou intoxikovat do té míry, že ztratí obezřetnost, znemotorní a snáze sklouzne po hladkém peristomu do nitra pasti.
Zbarvení láček se u různých poddruhů trochu liší. Základní barvou je zelená, ale u všech poddruhů je při solidním osvitu alespoň načervenalá venace (žilkování, žilnatina). Některé poddruhy se mohou vybarvovat do nachového nebo červeného odstínu kompletně (např. Sarracenia rubra subsp. rubra). Uvedený poddruh se také liší tím, že nemá venaci (popř. zbarvení celých láček) nachově červené, ale vínově červené, někdy dokonce až nafialovělé. Žádný poddruh této špirlice nevykazuje fenestrace (bezchlorofylní okénka, světlinky, areoly).
V dormantním (klidovém zimním období) stavu vytrvávají láčky zčásti zaschlé a spíše než k lapání slouží stále živé spodnější pasáže jejich těl k fotosyntéze. Za normálních okolností se ploché listové modifikace láček (fyllodia) v zimních měsících nevytvářejí, ale podle některých pramenů se mohou vytvářet za stresových podmínek (např. prudké snížení vlhkosti substrátu až na hranici vyschnutí, náhlý zástin, nebo výrazné zhoršení kvality substrátu).
Velikost láček kolísá od poddruhu k poddruhu. Poddruhy Sarracenia rubra subsp. gulfensis a Sarracenia rubra subsp. jonesii mohou ojediněle dosahovat výšky až 60 cm, zatímco Sarracenia rubra subsp. wheryi dosahuje zřídka výšky 20 cm. Obústí bývá u všech poddruhů většinou podobné šíře, a to cca do 2 cm.
Sarracenia rubra subsp. rubra
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraKvěty: z oddenku vyrůstají jednokvěté květní stvoly o výšce cca výšky láček. Květ má průměr do cca 5 cm, čímž se v tabulce velikosti květů u špirlic řadí na místo nejnižší. Zbarvení květů je sytě červené. Anatomicko/morfologické květní znaky jsou obdobné jako u jiných druhů špirlic. Ke kvetení špirlice ruměné dochází během dubna nebo v první půli května. Květy voní sladce a evokují vůni růží (výjimkou jsou varianty pobřežních plání při Mexickém zálivu, které vydávají jen slabou vůni. Schnell, D.E., 1976).
Plody: tobolky se stovkami semen.
Kořenový systém: vodorovný oddenek.
Geografické rozšíření:
USA, obecně ve státech Jižní Karolína, Alabama, Georgia včetně několika sousedních států. Jednotlivé poddruhy mají dost výrazně oddělené areály.
Cenologie:
Většinou roste v zamokřených subtropických borech, v doubravových slatiništích, na vlhkých říčních březích s různými druhy rodu rašeliník (Sphagnumú sp. div.), nebo na rozlehlejších zamokřených prameništích s dominancí stébelné vegetace a bahenních keřovitých rostlin.
náročnost: 2 - střední
Sarracenia rubra subsp. gulfensis
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autoraPěstitelsky málo náročný druh, který vyžaduje splnění jen nejnutnějších základních požadavků a může vlastníkovi dělat radost i v bytových podmínkách. Možné doporučit jako vhodnou rostlinu i pro úplné začátečníky.
Substrát: přírodní vláknitá rašelina s perlitem nebo křemičitým pískem (3:1). Dno květináče se vykládá drenážní vrstvou např. z keramzitu, vermikulitu či obyčejných oblázků.
Dospělé rostliny přesazujeme za více let, není nutné každoročně, každoročně u rostlin ve vývoji s jejich zvětšováním biomasy.
Teploty: letní 20-30 st.C, za dostatečně promokřeného stavu substrátu bez potíží snáší i vyšší teplotní výkyvy, zimní 5-20 st.C.
Zálivka: letní velmi vydatná, květináče stojí neustále v dostatečně zavodněné podmisce, zimní snížená tak, aby bylo v podmisce jen trochu vody, která zajistí, aby byl substrát stále alespoň lehce zvlhlý.
Rozmnožování:
a/Vegetativmí: dělením oddenku u starších exemplářů, explantátová kultura.
b/Generativní: semeny, která je kvůli klíčivosti nezbytné stratifikovat chladem po 2 měsíce v chladničce nebo na nějakém chladném nevytápěném místě. I když jde o druh cizosprašný, občas se podaří i samosprášení.
Škůdci: běžní jako u jiných pokojově pěstovaných rostlinných druhů, tj. např. puklice, mšice, svilušky, mšice apod.
Vhodné pěstební niky: meziokenní prostory, okenní parapety (jižní, východní i západní světelná expozice), letnění na zahradě či balkonu velmi vhodné, v zimním období zajištění chladnějších stanovišť. Přezimováni na zahradním rašeliništi nevhodné s vysokým rizikem ztráty rostlin.
RVV: 60-80 % je optimálních, nad tyto hodnoty hrozí plesnivění, houbové choroby, hniloba.
Druh s největším počtem botanicky rozlišovaných poddruhů:
Sarracenia rubra subsp. rubra
Sarracenia rubra subsp. rubra
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora
Sarracenia rubra subsp. gulfensis
[s]Sarracenia rubra subsp. gulfensis f. luteoviridis[/s
Sarracenia rubra subsp. alabamensis
Sarracenia rubra subsp. jonesii - v Karolínských horách (Carolina mountains).
[s]Sarracenia rubra subsp. jonesii f. viridescens[/s
Sarracenia rubra subsp. wherryi
Odlišnosti jsou především ve vzrůstu a zbarvení.
Druh ochotný k hybridizaci s jinými špirlicemi, a proto je známo mnoho umělých hybridů.
Příklady:
Základní data pro tuto kartu pro VAMR zpracoval a zaslal Řehoř, J., 2008.
Schnell, D.E.: The Carnivorous Plants of The USA and Canada, 1976.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
Ježek, Z.: Masožravé rostliny, 1993.
McPherson, S.: Sarraceniaceae of North America, 2011.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak. |
|
