Drosera capillaris
Foto: Jan Cvrček, BZ LiberecVděčná začátečnická rosnatka, která je velmi odolná a tolerantní k pěstitelským chybám. Má všechny náležitosti klasické rosnatky s přízemní listovou růžicí, ohromnou vitalitu, čepele schopné sbalení kolem větší kořisti, tentakula s lepkavým průsvitným slizem, vynikající klíčivost semínek, jejichž vznik není ani třeba podmiňovat cizosprášením a spokojí se s dobře osvětleným okenním parapetem, kde zvláště ve větším květináči ve více jedincích vytvoří spolehlivě nevšední nádhernou podívanou.
česky | rosnatka vláskatá |
anglicky | Pink sundew |
Čeleď rosnatkovitých (Droseraceae L.). Podrod Drosera, sekce Drosera.
Vytrvalá bylina s drátovitými kořeny a přízemní listovou růžicí o průměru 3,5 cm.
Listy: tvoří přízemní růžici, která na některých jižnějších lokalitách může dosahovat extrémního průměru až 7,5 cm (Schnell, D.E., 1976). Řapíky dosahují délky 1,0-2,5 cm, čepele na jejich koncích jsou přibližně oválné, vždy delší než široké. Celkové zbarvení rostlin je často zářivě červené, pokud rostou na otevřených nestíněných stanovištích. Povrch čepelí porůstají stopkaté a přisedlé žlázky.
Listy mají tendenci vytrvávat celoročně, hibernacula se netvoří.
Drosera capillaris
Foto: Michal Rubeš, Výstava Darwiniany 2006, pěstitel Michal Porteš
Drosera capillaris
Foto: Martin Brousek, sbírka autoraKvěty: korunní plátky (C) jsou buď růžového nebo bílého zbarvení, častěji první verze. Kališních lístků (K) 5, jsou štíhle vejčitě kopinaté a porostlé žláznatými chloupky. Korunní plátky široce vejčité, je jich 5, tyčinek v květu 5 s bílými nitkami a žlutými prašníky, semeník (G) svrchní, zelený, blizna členěna do dvou protistojných trojramen, která jsou průsvitně bělavá a na koncích světle znachovělá, ramena dlouhá se značným přesahem květního středu. Květní stvol je tuhý, vysoký cca 10-15 cm, květní základy jsou ve vrcholovém vijanu. Květní stvol odrůstá přímo vzhůru z růstového středu.
Doba kvetení v přírodě se pohybuje od května do srpna. Při zatažené obloze se květy neotevírají a dochází k samosprášení.
Plody: tobolky.
Semena:
Drosera capillaris
Foto: Adam Veleba, sbírka autora
Kořenový systém: tenké černohnědé drátovité kořínky.
Geografické rozšíření:
Jihovýchodní pobřežní planina od Virginie po východní Texas s několika málo oddělenými lokalitami v piedmontských močálech.
Dále její rozšíření pokračuje do Střední Ameriky a v Jižní Americe sahá její výskyt po jižní Brazílii (Studnička,M., 1984).
Cenologie:
Vlhké mokřady, rašeliniště, blata, často v narušených terénech jako jediná vzdorující masožravá rostlina, dávno po zániku jiných druhů masožravých rostlin.
náročnost: 1 - lehká
Drosera capillaris
Foto: Kateřina Braunová, Přf UP OlomoucVýborný druh pro každého začínajícího pěstitele masožravých rostlin.
Substrát: čistá hrubě vláknitá rašelina s hrubozrnným křemičitým pískem (2:1).
Osvit: celoročně co nejsvětlejší stanoviště. Pokud není, doporučuje se umělé přisvětlování.
Zálivka: podmiska je stále plná vody, v zimním období, kdy tvorba listů zvolňuje, poněkud podzálivku snížit, ale nikoliv úplně, substrát by měl být stále dobře provlhčený.
Teplota: optimálně vyhovují teploty 15-20 °C, v zimním období je rostlina tolerantní k poklesům na 10 °C, v letních parnech snáší dobře i teploty nad 30 °C.
RVV: 60-80 % postačuje při údržbě vydatné podzálivky i při volném pěstování v bytě na okenním parapetě.
Drosera capillaris
Foto: Jakub Hrabák, sbírka autoraRozmnožování:
a/Vegetativní: je snadné z listových řízků položených na mokrou rašelinu a zakrytých pro vyšší RVV např. folií z mikrotenu.
b/Generativní: semeny, která lze snadno získat vyklepáním z dobře vyzrálých tobolek. Protože je rostlina samosprašná, pokud rostliny kvetou, není třeba starat se o opylení křížem. Výsevy se provádějí na povrch mokré rašeliny v nádobce, kterou lze krýt průhledným krytem pro vyšší RVV. Klíčení nastává cca po třech nedělích od výsevu.
Škůdci: běžní jako u obyčejných pokojových rostlin, v zimním období je dobré snížit zálivku také kvůli zvýšenému nebezpečí houbových chorob.
Vhodné stanovištní niky: skleníky, vitríny, volně na okenních parapetech s dobrým přirozeným osvitem, akvarijní nádrže, letnění možné.
Prostudované zdroje žádné umělé hybridní formy neuvádějí, ale s příbuznými druhy nejsou vyloučené.
Vzhledem k rozsáhlosti přirozeného areálu výskytu je možné očekávat značnou vnitrodruhovou variabilitu na úrovni forem, snad i poddruhů.
Pozn.1:
Tvorba květních stvolů v kultuře může probíhat již v březnu (Žáček, Z., 2008).
Pozn.2:
Spontánní verzí vegetativního pomnožování u rosnatky vláskaté je vytváření rostlinek na starších odumírajících listech.
Schnell, D.E.: Carnivorous Plants of the USA and Canada, 1976.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 1984.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
Žáček, Z.: osobní pozorování, 2008.
|
|
| |
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ||
|
|
| |
|
|
|
![]() |
![]() Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak. |
![]() |