Drosera aliciae R. Hamet 1905

Drosera aliciae
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyRosnatka Alicina (Drosera aliciae R. Hamet) je určitě podobně jako rosnatka kapská (Drosera capensis L.) velmi vhodnou rostlinou pro začínající pěstitele se zaměřením na masožravé rostliny.

Taxonomie, systematika

Čeleď rosnatkovitých (Droseraceae L.), podrod Drosera, sekce Drosera.

Botanický popis

Drosera aliciae
Foto: Martin Dlouhý, sbírka autoraVytrvalá bylina s přízemní listovou růžicí o průměru až 8 cm.

Listy: čepel o délce až 4 cm, klínovitá a s uťatým oble zakončeným vrcholem, přechod řapíku v čepel je tak plynulý, že jej nelze prakticky lišit. Povrch celého listu porostlý stopkatými a přisedlými žlázkami červené barvy. Zbarvení listů světle i tmavěji zelené, občas na přímém slunci načervenalé, listové růžice u starších rostlin často vyzvedlé nad substrát na starých vrstvách odumřelých listů. Listy přimklé k substrátu, paprsčitě rozložené od růstového středu, z něhož neustále odrůstají nové spirálně sbalené listové základy. Spodní povrch listů pokrytý přitisklými chlupy.

Palisty: vejčité, trojklanné, 5 mm dlouhé, střední cíp kopinatý, vnější čárkovitě štětinaté.

Drosera aliciae
Foto: David Trachta, sbírka autoraKvětenství: květní stvol (15-40 cm vysoký, tuhý) zakončený jednoramenným vrcholíkem květních základů (vijan), vyrůstá bočně od růstového středu, ale vzápětí se napřimuje a zaujímá vertikální postavení. Květů ve vijanu 2-12. Květní stopky až 8 mm dlouhé. Kalich (K) 5-cípý, ušt dlouhý 5 mm. Koruna (C) 5-cípá, korunní plátky obvejčitě klínovité, cca 10 mm dlouhé, růžové či růžovo fialové barvy, tyčinky (A) mají oploštělé nitky a rozšířená spojidla, semeník (G) svrchní, čnělky na jeho vrcholovém sředu od báze vidlicovitě větvené, větve krátce dvoj až trojklanné a rozšířené v bliznové vrcholy.

Doba kvetení v kultuře nespecifická, připadá na období našeho jara a léta.

Plody: tobolky vejčité.

Drosera aliciae
Foto: Michal KoubaSemena: černohnědá, tyčinkovitá (vřetenitá), rozměry 0,8 × 0,9 mm, osemení oba konce přesahuje. Klíčivost dost nepravidelná, 40-80 % (Beutelhauser, 1990).

Kořenová soustava: slabě větvené drátovité kořínky, které pronikají do hloubky až 10 cm (Beutelhauser, 1990).

Prostředí

Geografické rozšíření:
V okolí Kapského města, Jižní Afrika.

Cenologie:
Mokřiny, vlhká stanoviště.

Pěstování

náročnost: 1 - lehká

Drosera aliciae
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autoraVhodná rostlina pro začátečníky s vysokou tolerancí k méně závažným pěstitelským přehmatům.

Substrát: rašelina + křemičitý písek nebo perlit (1:1 nebo 2:1). Jednou za rok přesazujeme. Rostlina se zbaví stařiny listů a vsadí se hlouběji do nového substrátu.

Zálivka: v podmisce je voda celoročně, v zimním období může být její hladina o něco snížena.

Osvit: celoročně maximálně možné osvětlení, možné umělé přisvětlování.

Teplota: vyhovuje stabilní pokojová, vhodné a možné letnění.

Rozmnožování:
a/Vegetativní: listovými nebo kořenovými řízky, které se kladou na mokrou rašelinu, rašeliník nebo do vody se zajištěním vysoké RVV např. mikroténovou folií. Ostatní se děje stejně, jak popsáno u Drosera capensis.

b/Generativní: semeny, jejichž funkčnost je zachovaná i po samosprášení květů. Semena se v tobolkách ponechávají dobře uzrát, což poznáme tak, že při poklepu na ně spontánně vypadávají. Skladujeme je v papírovém psaníčku, v mikrozkumavce nbo v uzavíratelném plastovém sáčku v suchu v chladničce.

Škůdci: nejčastěji jsou jimi mšice. Houbové ataky zejména listové stařiny u starších jedinců.

Vhodné stanovištní niky: skleníky, nejsvětlejší místa v bytě (okenní parapety s jižní, východní nebo západní světelnou expozicí), v létě možnost balkonového nebo zahradního letnění, akvária, vitríny s umělým osvitem.

Variety, kultivary, formy, ...

Variety a kultivary nejsou v zatím studovaných podkladech nikde uváděny.

Hybridní formy s příbuznými druhy rosnatek v přírodě nezaznamenány, umělá hybridizace s blízkými druhy není vyloučená.

Poznámky

Pozn.1:
Květy se za podmračného dne neotevírají a dochází k samoopylení.

Pozn.2:
Listy jsou schopné pohybu a sbalování kolem větší kořisti. Drobounkou kořist řeší pouze lepivost a pohyblivost lokálních tentakulí, aniž by se mrhalo energií na větší pohyb listu.

Použité zdroje

Podklady k této kartě zpracovala pro VAMR Braunová, K., 2008.
Braunová, K.: osobní pětitelská zkušenost a pozorování, 2008.
Ďurišová L.: APMR, 1993/6.
Beutelhauser, M.: APMR, 1990/1.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 1984.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.