Utricularia reniformis
Foto: Michal Rubeš, skleník PřFUK
Utricularia reniformis - detail listu
Foto: Rosťa Kracík Rostlina výrazně dekorativní jak asimilačními ledvinovitými prýty na dlouhých řapících tak také skvostnými květy, které svou velikostí, tvarem a zbarvením patří mezi nejhezčí mezi bublinatkami vůbec.
| česky | bublinatka ledvinovitá |
V čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae L.) se bublinatka ledvinitá (Utricularia reniformis) řadí do sekce Iperua
Utricularia reniformis
Foto: Michal Rubeš, Měchýřkový den 2008Bezkořenná středně veliká robustní bylina. Vytrvalá. Epifytní nebo terestrické povahy. Stolony početné, větvené, hladké a oválné, relativně masivní a dužnaté, až 30 cm dlouhé i delší a silné až 1,5 cm. Větvení stolonů četné a dělené v množství vláknitých segmentů.
Asimilační prýty rostou ze stolonů, jsou dlouze řapíkaté, matně červené, 1 – 3 cm silné, čepel v obrysu ledvinitá, kožovitá, mnohožilná, 3 – 14 cm široká. Celková délka asimilačního prýtu až 65 cm.
Pasti (měchýřky) jsou na vlásečnicových větveních stolonů ve velmi hojném počtu, velmi početné, kulovité, téměř přisedlé nebo krátce stopkaté, 0,7 – 1,5 mm dlouhé, ústi pasti se dvěma krátkými dorzálními nazpět ohnutými šídlovitými výrůstky. Všechny vegetativní části s výjimkou horního úseku řapíku a čepele více méně hustě pokryté nápadnými kulovitými žlázkami.
Utricularia reniformis
Foto: Michal Rubeš, skleník PřFUK
Utricularia reniformis
Foto: Michal Rubeš, skleník PřFUKKvětenství vzpřímené, až 1 m dlouhé, květní stopky oblé, žláznaté, silné 1 – 4 mm. Šupiny řídké, bazálně přisedlé, velmi úzce nebo úzce oblé či eliptické s ostrým nebo tupým hrotem, dlouhé 0,8 – 1,5 cm.
Listeny bází přisedlé, eliptické nebo úzce eliptické, 0,6 – 1 cm dlouhé a s tupým hrotem. Listénce poněkud kratší a mnohem užší než listeny.
Květy v počtu 3 – 8 (-14) v hroznovitém (racemózním) poněkud nahloučeném květenství, internodia o délce 0, 5 – 2, 5 cm, květní stopky přímé nebo prodloužené, vláknité, dorzoventrálně (zezadu a zepředu) zploštělé, až 4 cm dlouhé. Kališní lístky (ušty) téměř rovné, oválné, mnohonervé (-žilné), zelené, 0,9 – 1,8 cm dlouhé, bazálně zaoblené, horní cíp neostrý, úzce uťatý, anebo nezřetelně krátce dvojitě rozeklaný. Korunní lístky modrofialové se dvěma žlutými nachově lemovanými proužky na zbytnělé bázi dolního pysku, 2 – 4 cm dlouhé. Horní lalok široce oválný se zaobleným koncovým úsekem, nebo uťatý, spodní vakovitá pasáž s vyzdviženým oblým lemem, cca 1 1/2 × delší než kalich. Lem spodního pysku transverzálně (příčně) protažený, 3 – 4 cm široký, báze s velmi výrazným dvoulaločným zbytněním, lemy hřebenité, apex (vrchol) hluboce trojlaločný, postranní cípy oblé, střední lalok značně menší nebo více méně zakrnělý, půlkruhový nebo deltoidní. Patro s nepatrně přizvedlým zaobleným okrajem. Ostruha od široce kuželovité báze úzce válcovitá s tupě zašpičatělým koncem, o trochu delší než spodní pysk, s nímž je více méně souběžná.
Utricularia reniformis
Foto: Michal Rubeš, skleník PřFUKTyčinky zakřivené, cca 5 mm dlouhé, prašníky přímé.
Semeník kulovitý, čnělka skoro stejně dlouhá, spodní lem blizny půlkruhový, horní lem podobný, ale mnohem užší. Semeník puká jedinou podélnou spodní štěrbinou.
Semena úzce válcovitá, 1,5 – 2 mm dlouhá. Osemení blanité, průsvitné s početnými kuželovitě mnohobuněčnými výrůstky. Buňky osemení protáhlé s vyvýšenými antiklinálami, orchidoidní a periklinální stěny hladké. Embryo se značně dobře vyvinutým základem asimilačního prýtu.
Doba květu: uvádí se z období mezi říjnem a březnem.
Geografické rozšíření:
Jižní pobřežní oblasti brazilských států Rio Grande do Sul, Santa Catarina, Sa~o Paulo, Rio de Janeiro, Minas Gerais a snad i Espirito Santo.
Cenologie:
Obyčejně druh terestrický ve vlhkých nížinných oblastech (750 – 1 900 m nad mořem) v jižní části rozšíření, až po horské svahy do výšky 2 500 m.n.m. v severní části přirozeného výskytu. Horské často zamlžené či deštěm skrápěné svahy přivrácené k Atlantiku. Druhu se obvykle daří za hranicí mlžného lesa s četnými horninovými výstupy a nesouvislou vrstvou rašelinného substrátu. Bublinatce ledvinité (Utricularia reniformis) se tu daří v nádržkách vody hromadící se v paždí listů zejména broméliovité (Broméliovité - Bromeliaceae) rostliny Vriesea atra (podrobněji viz pozn.1).
náročnost: 2 - střední
Utricularia reniformis
Foto: Michal Rubeš, skleník PřFUKPři dodržování pěstitelských podmínek druh se střední náročností.
Substrát: lehký, nejlépe čistý živý rašeliník, ale lze i rašelina v kombinaci s perlitem nebo suchým potrhaným rašeliníkem (cca 2 : 1).
Teploty: 18 - 20 °C, noční mohou klesat až na 15 °C.
Osvit: přímý, rozptýlený.
RVV: 50 – 80%.
Závlaha: udržování vysoké hladiny závlahové vody v podmisce kvůli dobrému promokření substrátu, protože pasti jsou aktivní pouze ve vodním médiu.
Vhodné pěstební niky: vitríny, akvária, skleníky.
Rozmnožování:
a/ vegetativní: odnožováním, rozdělováním trsů.
b/ generativní: semeny.
Škůdci:
Pěstitelsky jsou známé dvě formy:
Utricularia reniformis f. minor (Luetz.) 1923 – čepele asimilačních prýtů široké maximálně 8 – 10 cm.
Utricularia reniformis f. major – klasická forma s obřími asimilačními prýty až 24 cm šířky (Studnička, M.: osobní sdělení).
Utricularia reniformis var. kromeri (Ule) 1898 – tato gracilnější varianta se vyskytuje v cisternách epifytických broméliovitých rostlin Neoregelia carolinae, Quesnelia lateralis ale také z rodů Aechmea a Vriesea.
Hybridizace s blízkými příbuznými z téže sekce, kam bublinatka ledvinitá (Utricularia reniformis) náleží, není vyloučená.
Pozn.1:
Adaptace na přirozené vodní nádržky v paždí těsně semknutých listů broméliovitého druhu Vriesea atra s sebou nese dvě adaptace bublinatky ledvinité (Utricularia reniformis) pro šíření do okolí:
a/ Bližší vzdálenosti od jedné rostliny Vrisea atra ke druhé, jež rostou roztroušeně, se dosahuje plošně vlhkým humusem do okolí mateřské rostliny. Sníženou vlhkost cestou může bublinatka kompenzovat oddenkem bohatě zásobeným vodním pletivem a pak snížením odparu vody rychlým opadem asimilačních prýtů včetně celkového zvolnění či zastavení růstu (tomu napomáhá i silná kutikula asimilačních prýtů).
b/ Větší vzdálenosti řeší tento druh bublinatky tzv. boleoautochorií. Zralé tobolky se kymácejí v permanentním vánku a pukají jednou podélnou štěrbinou. Při tom se do prostoru katapultují na značnou vzdálenost semena s prakticky hotovými semenáčky. Do vhodných vodních jímek vzdálenějších vrieseovských základen se semena mohou transportovat vodou nebo větrem. Jakmile k tomu dojde, počínají se minirostlinky ihned bouřlivě vyvíjet (Studnička,M., 2004).
Pozn.2:
Od podobné bublinatky Utricularia nelumbifolia z téže sekce lze Utricularia reniformis dobře odlišit prohlídkou příčného řezu řapíkem. U Utricularia reniformis jsou řapíky plné, u Utricularia nelumbifolia obsahují vzdušné kanálky (tzv. plováková inovace) (Studnička,M., 2004).
Žáček., Z.: Bublinatka ledvinitá (Utricularia reniformis A.St. Hil.), Trifid 3/04, str. 14 – 15.
Studnička, M., 2004, ibidem.
Studnička, M., 1984, ibidem.
Taylor, P., 1989, ibidem.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak. |
|
