Myslel jsem si, že si dám delší dobu od psaní pokoj a nechám prostor dalším autorům a jejich námětům, ale poté, co jsem dal dohromady kratičký seriál o Queenslandských rosnatkách, jsem se rozhodl, že napíšu jako závěr ještě kratičký článek o láčkovici australské. Hlavním důvodem je nejenom to, že je to zajímavá, krásná a tajemná rostlina, ale i to že jsem v úvodu ke pralesním stínomilným rosnatkám používal srovnávací klimatická data severovýchodní Austrálie (Queensland) a data jihozápadní Austrálie (obr .1), právě z okolí města Albany - viz také jeden z anglických názvů této rostliny Albany Pitcher Plant. Myslím tedy, že by bylo zajímavé doplnit tedy i údaje o této rostlině.
PICTURE COURTESY OF AUSTRALIAN EXPLORER PTY LTD
http://www.australianexplorer.com/
Rostlina byla objevena během expedice Archibalda Menziese v roce 1791, ale teprve v roce 1806 získala rostlina své latinské jméno Cephalotus follicularis od Labillardiera. V angličtině potom má názvy dokonce dva a to buď albanská láčkovice, podle města Albany v JZ Austrálii (obr.2), a nebo západoaustralská láčkovice. Český název této rostliny je láčkovice australská.
1
2
Rod Cephalotus obsahuje pouze tento jedinný rostlinný druh - Cephalotus follicularis a ač by tomu vzhled a stavba rostliny mohly napovídat (tvorba láček), není Cephalotus přímo příbuzný například s americkými Sarracenia - špirlicemi nebo Nephentes - láčkovkami (obr.3-4).
3
4
Přírodní stanoviště této rostliny se nachází na JZ Austrálie v okolí města Albany, i když oblast výskytu je např.ve srovnání s dříve popisovanými Queenslandskými rosnatkami relativně veliká. Oblast tvoří pobřežní pás v délce přibližně 400km a o šířce do maximálně 50km. Naprostá většina rostlin potom roste dokonce jen v pruhu širokém cca 20km.
V této oblasti vládne mírné, jakoby středomořské klima, tzn.horká suchá léta s teplotami v rozmezí 15-25 °C, průměrné nejvyšší letní teploty jsou potom 21 °C s tím, že jsou teploty schopny v této oblasti při svých maximech dosáhnout až 42 °C! Studené mírné zimy s teplotami cca 10-20 °C. Nejnižší průměrné teploty se pohybují v rozmezí 6-10 °C, ale není výjimkou, že poklesnou i na teplotu okolo 0 °C. Úhrnné roční srážky v této oblasti dosahují přibližně do 1200 nm. (Více o klimatických podmínkách v článku Queenslandské rosnatky (1) - Úvod (klimatické podmínky Austrálie a Queenslandu).
5
6
7
Rostlina vyhledává vlhká stinná místa, převážně ve vysoké trávě případně drobném křoví, s rašelino-písčitou půdu s PH okolo 4,5. Rostlina vytváří obvykle malé kolonie, nezřídka rostoucí i na mechovém podloží. Nejen že je stejná oblast je osídlena i rosnatkami Drosera hamiltonii (obr. 8 a obr. 9 - pohyb listu při polapení hmyzu) a Drosera pulchella, ale tyto rostliny žijí mnohdy ve společenstvích.
8
9
Láčkovice vytváří dva různé druhy listů, v létě a na podzim se vytváří malé láčky o rozměrech 3-5 cm (obr. 5-7). Láčka se vytváří na konci listu, nejprve jako malý, chlupatý "balónek" na konci řapíku, který se pomaličku zvětšuje, protahuje a otvírá a tak se stává funkční pastí (obr. 10-13.)
10
11
12
13
Uvnitř láček rostlina produkuje trávicí tekutiny a enzymy. Hlavní "potravou" se stává lezoucí hmyz, v tomto případě mravenci. Ti jsou lákáni sladkým nektarem a naváděni dovnitř láčky třemi"ostnatými", ochlupenými křídly, jakýmsi hmyzím chodníkem (obr. 14, 15). Okraj víčka láčky je vroubkovaný, lesklý a jakoby voskový. Víčko zabraňuje, mimo jiné, vniknutí vody do láčky, protože ta následkem vniknutí vody většinou velice rychle uhnívá.
14
15
Při relativním dostatku světla mohou láčky získat červenou (obr. 16) až purpurovou barvu (obr. 17). Jinak jsou sytě zelené (obr. 18, 19).
16
17
18
19
Druhou formou listů jsou tzv.zimní listy. Při změně tepelných a světelných podmínek dochází ke zpomalení a případně postupnému zastavení růstu listů s láčkami a místo nich vyrůstají tyto protáhlé, na konci oválně rozšířené listy, mající sytě zelenou barvu. Nejprve se vytváří řapík ve tvaru "seříznutého brku" (obr. 20 - střed fotografie), následně se tento útvar rozevírá a vytváří nejprve malé lístky, které postupně dorůstají (obr. 21). Okraje listů pokrývají souvisle po celém obvodu chloupky podobného charakteru, jako jsou na samotných láčkách (obr. 22). Na obr. 23 potom srovnání velikosti zimního listu s nově vznikající láčkou. Zimní listy i listy s láčkami působí tuhým a voskovým dojmem. Zimní listy jsou vhodné také pro rozmnožování - jako listové řízky. Další možností množení je oddělování trsů vznikajících postupně z mateřské rostliny. Rozmnožování semeny je relativně složité. Semena ztrácejí rychle klíčivost a doba klíčení je dlouhá. Než dosáhne rostlina pěstovaná ze semene dospělosti, trvá to přibližně 3-4 roky. Rostlina vytváří až 60cm dlouhý květní stvol a je samosprašná.
20
21
22
23
Cephalotus follicularis vytváří také dlouhý kořenový systém, sahající do hloubky kolem 15 cm, proto je důležité, aby měla rostlina dostatek prostoru pro růst kořenového systému a tím byl také umožněn růst této pomalurostoucí masožravé rostlině. Při dostatečném prostoru rostlina také vytváří větší množství láček.
Cephalotus follicularis - Láčkovice australská není jednoduše pěstovatelnou rostlinou a není příliš vhodná pro začátečníky, na druhou stranu při dodržení základních podmínek není pěstování tak složité, jak se může na první pohled zdát. Základem je dostatečně hluboká nádoba na pěstování - minimálně 15-20 cm pro dostatečný rozvoj kořenového systému. Myslete také na to, že láčkovice australská nesnáší časté přesazování. Když už k němu dochází, mělo by proběhnout na jaře, velice opatrně také vzhledem k zachování kořenového systému, osobně přesazuji alespoň s minimálním kořenovým balem. Další zásadou je rostlinu nepřevlhčovat spodní zálivkou, rostlině stání ve vodě škodí, je možno však vyřešit několikacentimetrovou drenáží s kamínků nebo valounků na dně květináče. Následně by vodní hladina neměla nikdy sahat výše nežli je drenážní vrstva. Rostlině stačí pomalu vzlínající zálivka a neustále vlhký substrát. Jako substrát používám rašelinu, perlit a křemičitý písek v poměru 1:1:1. Společně s láčkovicí pěstuji i malé množství živého rašeliníku a několik Drosera hamiltonii (obr. 27), které v přírodě rostou ve stejných podmínkách. Vlhkost vzduchu nemusí být až tak vysoká, obvykle stačí 60-70% RVV. V současné době mám rostliny umístěné na západním parapetu při RVV o něco vyšší a to přibližně 80% RVV.
24
25
26
27
V zimním období mám rostliny umístěné při teplotě kolem 15 °C, ale jak bylo uvedeno výše, je možno rostlinu přezimovat i při nižších teplotách. Rostlina totiž víceméně takovouto zimní periodu vyžaduje. Ta upevňuje její kondici a posiluje její růst. Přes léto mám rostliny většinou jako venkovní kultivaci na balkoně, na jihovýchodní straně. Z tohoto důvodu se snažím, aby na rostlinu nedopadalo přímé sluneční světlo přes horké léto příliš dlouho. Jako zálivku používám buď destilovanou vodu a nebo jako u všech ostatních mých masožravých rostlin, převařenou, malým množstvím octa neutralizovanou "kohoutkovou" vodu.
Cephalotus follicularis netrpí příliš často chorobami, výjimečně plísněmi, např.od starých listů a láček přes zimní období a vyšší vzdušné vlhkosti.
Zdroje:
http://www.australianexplorer.com/
http://www.fleischfressendepflanzen.de
http://www.aims.gov.au/pages/about/environs/
http://www.barrierreefaustralia.com/wet-tropics/
http://www.coconutbeach.com.au/
http://www.magic-mountain.net/
http://www.wordtravels.com/Travelguide/
http://www.drosophyllum.com/
