Pěstování vodních druhů bublinatek (I.)

Bublinatky (Utricularia, Lentibulariaceae) představují nejpočetnější rod masožravých rostlin. Z celkového počtu 214 druhů z 35 sekcí rodu, které uvádí P. Taylor ve své slavné monografii rodu (Taylor 1989), představují vodní druhy jen malý zlomek, přibližně 50 druhů z 8 sekcí. Vzhledem k obrovské morfologické diverzitě jednotlivých druhů bublinatek i diverzitě jejich ekologických podmínek a životních forem je však nemožné vést ostrou a jednoznačnou hranici mezi vodními a pozemními druhy, protože mnoho druhů bublinatek roste jako obojživelné druhy. Mezi světovými i domácími pěstiteli masožravých rostlin jsou však nejvíce rozšířeny (sub)tropické pozemní druhy, protože pěstování vodních druhů vyžaduje speciální akvária a péči. Přesto v posledních pěti letech i pěstování vodních druhů ve světě i u nás zaznamenává značný rozmach v důsledku zavedení do kultury populární červené australské aldrovandky. V tomto článku bych chtěl seznámit čtenáře s pěstováním všech mně dostupných druhů vodních bublinatek a uvést některé informace o biologii těchto druhů. Navazuji tím tak na článek Studničky (1990).

Souhrnný přehled vodních druhů bublinatek rozdělených do sekcí zpracovaný zejména podle Taylora (1989). NAM: Sev. Amerika (USA, Kanada a Grónsko), CAM: Stř. Amerika (Panama až Mexiko vč. Karibských ostrovů), SAM: Již. Amerika, EUA: Evropa, Sev. Afrika a Stř. Východ po Afghánistán, NAS: Sev. Asie (vč. Vých. Uralu, Mongolská, Číny, Koreje a Japonska), TAS: Tropická kontinentální Asie od Pákistánu po Indočínu, AFR: Afrika jižně od Sahary (vč. Madagaskaru), MAL: Malajsie (od Malajského poloostrova po Novou Guineu), ANZ: Austrálie, Nový Zéland a Nová Kaledonie. Životní forma: A: jednoletky, P: trvalky. Přezimování: -T: netvoří turiony, +T: tvoří turiony, ?: chybí údaje.

Substrát
Požadavky na substrát i chemismus vody u naprosté většiny vodních bublinatek, které jsem pěstoval, jsou velice podobné těm, které vyhovují aldrovandce a které již byly popsány (Adamec 1996, 1997, 1999). Protože se opakovaně ukazuje, že výběru a přípravě správného substrátu pro vodní druhy rozumí většina pěstitelů MR dosti špatně, chtěl bych tyto věci zmínit podrobně. Nejlepším substrátem pro vodní bublinatky i aldrovandku je opad z domácích robustních druhů ostřic. Nejvhodnější druhy, které se často vyskytují v nížinách i podhorských oblastech na březích vod a mokřadů, jsou ostřice štíhlá (Carex gracilis), o. vyvýšená (C. elata) a o. zobánkatá (C. rostrata). V úvahu připadají i jiné druhy ostřic, jejichž rozlišení je obtížné i pro botaniky. Mohu také doporučit opad z našich dvou hlavních druhů orobinců, o. širolistého (Typha latifolia) a o. úzkolistého (T. angustifolia). Přestože na stanovištích našich druhů bublinatek roste často rákos obecný (Phragmites australis), není opad z rákosu příliš vhodný jako substrát. Opad z ostatních druhů mokřadních rostlin, které někdy rostou na stanovištích našich bublinatek je nevhodný. Správný opad z ostřic nebo orobinců jako substrát jsou mrtvé suché hnědé listy z minulé sezóny, které je nejvhodnější sklízet v teplejším a suchém období od půli ledna do konce dubna. Jde o to, aby byly celé listy opadu již mrtvé, ale aby byly ještě co nejméně rozložené, tj. aby byly ještě mechanicky pevné a nedrolily se. Opad prochází v přírodě postupně samovolným rozkladem, takže v létě je již dost rozložen a je méně vhodný.

Dobrý opad z ostřic sbíraný koncem zimy, který je propláchnut zimními srážkami, obsahuje překvapivě vysokou hladinu volných cukrů (kolem 10 % sušiny!) a hodně tříslovin. Sklizený opad je třeba ještě dosušit, aby neshnil. V suchém stavuje možné ho skladovat mnoho let. Před použitím je třeba opad namočit do kbelíku s teplou vodou (asi 50° C) a vodu dvakrát denně vyměňovat. Po 2-3 dnech začíná substrát klesat ke dnu a je možné ho použít. Namočení do teplé vody způsobí rychlejší nasáknutí opadu vodou, vyhnání vzduchu a klesnutí ke dnu, ale vymyje také nežádoucí volné cukry, které by jinak ve vodě mohly zahnívat, a nadbytečné třísloviny, které by jinak zbarvily vodu příliš do hnědá. Není však vhodné opad vařit jako čaj. Pro ty, kteří nemají opad, by se však použitá čajovina nechala dočasně použít jako substrát. Pro rychlejší klesnutí a použití v malých akváriích je výhodné opad nakrájet na kratší kousky 10-12 cm. Nevýhodou opadu z orobinců jsou rozsáhlé vzdušné prostory v listech, které se jen pomalu zaplňují vodou. Vzduch je možné z těchto listů vymačkat anebo vyhnat vývěvou. Pro pěstování vodních druhů MR v akváriích lze doporučit optimální množství asi 4 g suchého opadu na 3 litry vody (tj. okurková láhev; Adamec 1999). To odpovídá vrstvě volně loženého opadu asi 2 cm. Větší množství by mohlo vést k zahnívání opadu a ke zkažení vody. Ve větších venkovních nádržích by množství opadu na objem vody mohlo být o něco nižší. Podstatou funkce opadu jako vhodného substrátu pro pěstování vodních druhů MR je to, že svou dekompozicí plynule a dlouhodobě uvolňuje CO2, třísloviny a huminové látky (tím barví vodu do hnědá a činí ji tzv. dystrofní) a minerální látky. Opad také vodu mírně okyseluje. Nový opad vydrží jako substrát v akváriu asi 2-3 měsíce, ve venkovní nádrži i celou růstovou sezónu. Pokud je opad již částečně rozpadlý, pokrytý detritem a podporuje růst vláknitých řas, je možné ho důkladně vyprat a znovu na kratší dobu použít. Je možné přitom vyměnit částečně nebo úplně vodu.

Na mnoha našich ostřicovištích a v rákosinách můžeme v průběhu celého roku sebrat již namočený a více nebo méně rozložený opad, který představuje přirozený substrát pro naše vodní bublinatky. Tento substrát je možné využít bez úpravy, čímž se vytvoří částečně přirozené podmínky. Má však již značně omezenou životnost a často i vyšší obsah minerálních živin, takže rychle zařasuje. Je možné ho částečně použít do venkovních nádrží. Je vhodné přidat do substrátu také malé množství (přibližně 0,5-1 g/litr vody) nealkalického žlutého nebo šedého jílu. Jíl postupně uvolňuje různé mikroelementy, které jsou potřebné pro růst rostlin a mohou chybět při vyšší hustotě rostlin. Pro pěstování můžeme využít téměř jakoukoliv vodovodní (i chlorovanou) vodu s výjimkou velmi tvrdé (nad asi 300 mg/l HCO3 nebo 80 mg/l Ca2 nebo asi 10°německé tvrdosti), protože kvalitní opad ji rychle ovlivní správným způsobem. Je možno shrnout, že správným prostředím pro pěstování drtivé většiny vodních bublinatek by měla být mírně nahnědlá průhledná voda s nízkou koncentrací živin s pH 6-7,5 a vysokou koncentrací CO, nad 0,1 mM (tj. 4,4 mg/l; viz. Adamec 1996,1997,1999; Adamec a Lev 2002). Způsoby obohacení vody CO2 v různých typech kultivací (CO2 z bomby, z kvasného fermentoru, z výdechového vzduchu, přidání škrobu nebo etanolu) byly podrobně popsány (Adamec 2000). Důležitou součástí všech kultur s vodními bublinatkami jsou vodní plži s plochou ulitou, kteří nežerou živé rostliny, ale jen ožírají odumřelé části rostlin a částečně i rasové povlaky na rostlinách a stěnách. Vodní plži tím optimalizují koloběh živin ve vodě v kultuře pro růst rostlin. Vhodná obsádka je jeden menší okružák o průměru ulity asi 12-15mm na 3 litry vody v akváriu (Adamec 1999). Pro všechny druhy vodních masožravých rostlin je důležitou podmínkou jejich dobrého růstu chytání kořisti. K zajištění jejich dobrého růstu je proto důležité je přikrmovat alespoň jednou za 2-4 týdny (optimálně asi dvakrát týdně) jemným zooplanktonem. Velké druhy zooplanktonu, které neprojdou ústím pastí bublinatek, jsou však bezcenné. Je třeba si však uvědomit, že každé krmení zooplanktonem a zejména překrmování vedou k eutrofizaci kultury a urychlují růst řas.

Typy kultivací vodních bublinatek
Vodní bublinatky můžeme pěstovat ve stejných typech kultivací jako různé kmeny aldrovandky (Adamec 1996, 1997, 1999). Stále rostoucí druhy (sub)tropické je možno pěstovat celoročně v místnostech v akváriích a je to pro ně nejlepší způsob. Avšak od května do října je možno mnoho druhů v našich podmínkách pěstovat i venku. (Sub)tropické druhy vodních bublinatek můžeme pěstovat dobře již ve dvoulitrových akváriích. Ideální jsou snadno dostupné třílitrové okurkové sklenice, v nichž lze pěstovat úspěšně téměř všechny tyto druhy s výjimkou těch robustních. Takto lze pěstovat vodní bublinatky společně s červenou australskou aldrovandkou. Vodní druhy bublinatek jsou zpravidla méně choulostivé, mají nižší nároky na kvalitu vodu a prakticky nikdy se u nich neprojevují nějaká onemocnění připomínající „nemoc aldrovandky", která zřejmě spočívají v deficienci některých mikroelementů (Adamec 1996, 1997, 1999). Při společném pěstování vodních bublinatek s aldrovandkou rostou bublinatky zpravidla rychleji, a proto musíme jejich hustotu regulovat. Nejlepší umístění akvárií s vodními bublinatkami je na vých.-j.vých. okně, protože mají dostatek světla, ale ještě se příliš nepřehřívají. Pro všechny druhy platí zásada, zeje mnohem vhodnější dostatek difuzního světla celý den i bez přímého slunečního záření, než silný zástin přerušený krátkou periodou přímého záření. Pokud si to můžeme dovolit, je vhodné pěstovat stejný druh rostliny alespoň ve dvou paralelních akváriích, protože podmínky nejsou nikdy úplně stejné, a často nám v jednom akváriu rostliny rostou dobře a v sousedním nikoliv. A také je vhodné držet část rostlin přes léto venku. Nejjednodušší je okurkové sklenice kryté Petriho miskou s rostlinami umístit do větší venkovní nádrže (zahradní rybníček, plastová nebo kovová nádrž o objemu alespoň 100 l, stará vana nebo bazén na koupání) jako do chladicí vody. Sklenice mohou v těchto nádržích buď stát na nějaké podložce anebo volně plavat na hladině, což je vůbec nejlepší. Tímto způsobem můžeme prostorově úsporně a efektivně zajistit sbírku mnoha vodních druhů bublinatek.

Utricularia volubilis (kresba RNDr. L. Adamec)

Ponoření sklenic do chladicí nádrže je nezbytné, jinak by docházelo k nežádoucímu přehřívání a velkému kolísání teploty. Při silném růstu vláknitých řas v akváriích v místnostech je třeba akvária mírně přistiňovat, např. průklepovým papírem.
Robustní druhy domácích i cizích vodních bublinatek (U. vulgaris, U. australis, U. foliosa, aj.) není prakticky možno pěstovat v malých bytových akváriích pod 40 1 a u domácích druhuje to i velmi obtížné z teplotních důvodů. Všechny tyto druhy je nejlepší pěstovat venku v zahradních rybníčcích nebo plastové nádrži či vaně o objemu alespoň 100 1 a hloubce vody alespoň 20 cm. Protože některé druhy vodních bublinatek (zejm. U. vulgaris, U. australis a U. minor) jsou naštěstí velmi málo náročné na chemismus vody, můžeme je poměrně dobře pěstovat často bez jakýchkoliv dalších úprav spolu s jinými ozdobnými vodními či mokřadními rostlinami (např. lekníny, stulíky, žabníky, šípatky, šmel, prustka aj.) ve většině zahradních rybníčků. Tyto tři druhy snášejí přechodně i vysoké pH kolem 9 a i silné zařasení, ke kterému často v zahradních rybníčcích dochází. Tyto 3 druhy (a zřejmě i ostatní temperátní robustní severoamerické druhy vodních bublinatek) vyžadují pro svůj růst určitou minimální koncentraci huminových kyselin nebo tříslovin, která však většinou bývá v rybníčcích přítomna díky rozkladu napadaného listí nebo uhnilých částí rostlin. Pokud bychom chtěli zahradní rybníček vedle pěstování ozdobných vodních a mokřadních rostlin optimalizovat i pro pěstování temperátních nebo subtropických vodních bublinatek, měli bychom každoročně odstraňovat živinami bohatý sediment ze dna, přidávat vhodný opad jako substrát anebo vysadit do rybníčku např. do ponořených květináčů vhodné druhy mokřadních rostlin, které vytvářejí vhodné prostředí (ostřice, orobince, rákos). Je také vhodné snižovat velkou hustotu ozdobných vodních a mokřadních rostlin, odstraňovat jejich odumírající listy, ale zejména ručně odstraňovat porosty vláknitých řas. Krmení zooplanktonem je také vhodné. Růst řas se nechá výrazně snížit zastíněním rybníčku na úroveň 15-30% záření. Vodní bublinatky, které vytvářejí turiony, je možno ponechat v rybníčku s vodou i přes zimu. Protože však přitom dochází ke značným ztrátám, je mnohem vhodnější dát zralé turiony na podzim do malé lahvičky s vodou do ledničky a přezimovat při 2 až 5°C. Turiony takto zimované je třeba několikrát za zimní období propláchnout čistou vodou, ale přežívání je obvykle stoprocentní. Jejich klíčeni je nejvhodnější v dubnu.

Nejlepší podmínky pro pěstování temperátních vodních bublinatek lze vytvořit ve velké venkovní plastové nádrži o objemu nad 100 l a hloubce vody 20-80cm. V této nádrži mohou být doprovodné druhy mokřadních rostlin (ostřice, orobince, rákos) pěstovány buď na celém dně ve vrstvě písku 6-10cm (Adamec 1996, 1997) anebo jen v ponořených květináčích. Zásadní je však přidání opadu jako substrátu. Tato pěstební nádrž pro robustní druhy bublinatek však může být využita současně jako chladicí voda pro pěstování drobných druhů v plovoucích krytých okurkových sklenicích. Protože se nádrže v létě přehřívají, je velmi vhodné je stínit např. sítivem nebo dřevěnými laťkami na úroveň přibližně 15-30 % plného záření. Při používání kvalitního opadu jako substrátu a při správném zastínění můžeme dosáhnout dobrého růstu i kvetení vodních bublinatek prakticky bez růstu vláknitých řas. Protože se nádrže na zimu vypouštějí, je třeba turiony uchovat v ledničce.