V sobotu ráno měla skupina, kterou jsem vezl, sraz u nás doma. Nejprve jsme společně posnídali a pak se vydali do Chomutova. Mělo nás být pět, ale Zdeněk Žáček na poslední chvíli ohořel chřipkou, a tak posádku vozu tvořili Eva Podbrdská, Martin Spousta, Patrik Hudec a já. Účast Martina jsem ocenil hlavně v Chomutově, protože jediný z nás znal cestu k Mirkovi Srbovi domů. Tam jsme se měli kolem desáté sejít s ostatními. Čekal tam však na nás jen Rosťa Kracík a Kateřina Králová s maminkou.
Dopoledne bylo věnované prohlídce Mirkových skleníků, nebo spíše kytek, které v nich pěstuje.
Mirek se chlubí s bílou variantou Utricularia alpina.
Evo, kuk!
Všude kytky a také spokojení návštěvníci. Bohužel jsem nezachytil o čem si zrovna chlapci povídali a co znamenalo to Patrikovo gesto.
Kytky, kytky, kytky. Však to znáte.
Tahle sára (S. 'Excellenc') má dvojité okvětní lístky.
Klubko "Srbových hadů".
Eva se poměřuje s dalším hybridem.
"Miluju vás! Všechny vás miluju!"
"No vida, konečně kytka, která mi roste líp..."
Mirek nám předvedl hru na čmeláka a sprzjnil (pardon opylil) jednu ze špirlic.
Uvnitř domu v Mirkově pokoji byla k vidění třeba Nepenthes 'Mizuho' ...
... nebo U. humboldtii v lahvové simulaci Grand Savany.
Návštěva koupelny táké stála za to.
Pak jsme se hromadně odebrali na oběd do blízké restaurace. Jídlo bylo dobré, ale to čekání na něj ne. Po obědě se k nám přidal Marcel Kresta a všichni jsme naskákali do aut a vydali se na prohlídku jedné krásné lokality pod Krušnými horami.
Z jedné strany vznešené a vysoké kopce plné stromů a býlí ...
... z té druhé nádherný výhled do krajiny.
Na tomto místě jsme se zdrželi asi dvacet minut, které jsme trávili kocháním se, a také hovory s ochrankou velkolomu.
Mirek dostal nápad, že nám ukáže úchvatný biotop na svahu kopce. Já nesouhlasil, ale Mirek si prosadil ve skupině svou. Nebylo to úchvatné, ale schvacující.
Po horolezeckém výkonu jsme našli odstavená auta a v nich se přesunuli na jednu z mnoha výsypek u Mostu.
Svah byl tentokrát mírný a výstup nebyl náročný.
V tomto stepním prostředí se daří této fousaté trávě jménem kavil ivanův. Na snímku vpravo.
Na vrcholku výsypky takřka nic nerostlo. Eroze tak pomohla kamenům na světlo.
Na tomto místě jsme se rozprchli a asi hodinu hledali otisky rostlinek, které tu rostly před milióny let.
Celkový pohled na náš úlovek.
Jeden z pěkných otisků.
Jelikož toto místo není chráněné jako naleziště zkamenělin, každý z nás si odnesl nějaký ten vlastnoručně nalezený lístek na památku.
Tahle jízda se povedla. Až zpracujeme fotografie, budete si je moci prohlédnout v našem fotoalbu. Nezpracované obrázky pak zde.
