Masožravé rostliny

Pinguicula colimensis
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autoraTakzvané masožravé rostliny jsou velice širokou a různorodou skupinou flóry, která lidstvo již od pradávna velmi přitahovala svým neobvyklým vzhledem nebo později, když byla masožravost prokázána, i fascinovala touto schopností, díky níž MR vděčí za své umělé zařazení.

Ačkoli si to mnozí lidé myslí, MR si nejsou všechny navzájem příbuzné – jedná se o několik nezávislých vývojových větví, které se dokázaly podobně adaptovat na prostředí, v němž rostou. Najdeme je téměř po celém světě. Je známo 16 rodů rozčleněných do 8 čeledí. Počet druhů je již věc obtížnější, jelikož jsou časté případy, kdy se z poddruhu stane samostatný druh, je objeven nový druh apod.. Přibližně se však pohybujeme okolo 600 až 700 druhů. Spousta druhů je silně variabilních, tudíž rozeznáváme mnoho poddruhů, forem, variet, či mutací. K tomu, aby se rostlina mohla pokládat za masožravou, musí splňovat některé podmínky. Musí dokázat kořist nalákat, polapit, strávit (pomocí enzymů, symbiotických mikroorganismů) a ve svůj prospěch použít látky z ní získané. Některé rostliny splňují jen některé z podmínek, tudíž je mezi opravdu masožravé neřadíme (např. Ibicella, Proboscidea, Roridula aj.).

Masožravky se od jiných rostlin morfologicky dosti liší – zejména částmi, které souvisí s lapáním kořisti. Většinou jsou velmi bizarní, zajímavé, najdou se však druhy nevýrazné, o kterých by málokdo řekl, že mají něco společného s masožravostí.

Drosera bicolor
Foto: Rosťa Kracík, pěstitel Andreas FleischmannTyto rostliny se mohou nazývat taktéž „rostlinami hmyzožravými“ (insektivorními), což však zahrnuje pouze ty, které se přiživují hmyzem. Obecnějším výrazem je právě ono vžité „masožravé rostliny“ (karnivorní), které v sobě zahrnuje vše. Poprvé tento výraz použil francouzský encyklopedista Denis Diderot v druhé polovině 18. století. Rostliny loví hmyz, prvoky, červy, pavouky, korýše, plže a drobné obratlovce, jako jsou ještěrky, hlodavci, rybí plůdky a jiné zhruba do velikosti krysy. Téměř u všech rodů byl zjištěn enzym proteáza, který štěpí bílkoviny. I z tohoto hlediska termín „masožravé rostliny“ vyhovuje.

Drosera graomogolensis
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora
Drosera slackii
Foto: Kateřina Braunová
Cephalotus follicularis
Foto: Kateřina Braunová, pěstitel Patrik Hudec
Sarracenia (leucophylla × oreophila) × leucophylla
Foto: Daniel Hordějčuk, sbírka autora
Drosera parvula subsp. sargentii - gemmy
Foto: Zdeněk Elingr, sbírka autora

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.