Sarracenia alata Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecShluk láček tohoto druhu připomíná postavením víček nad otvory hlouček dlouhánů v placatých čepicích s kšiltem rozchechtaných právě nad nějakým drsnějším fórkem. Nebo tak trochu kvákající žáby na chůdách. Kdyby se vycházelo z doslovného latinského překladu názvu tohoto druhu, pak pro vyniklost křídla (ala), jež prochází vpředu zdola k obústí středem těla láčky, by se měl česky jmenovat spíše špirlice křídlatá. Respektujeme ale české pojmenování RNDr. M. Studničky, který vyšel z jiného jejího význačného znaku a spokojujeme se jen s touto poznámkou.
|
Sarracenia flava var. flava Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecŠpirlice žlutá (Sarracenia flava L.) je ve svém rodu výškovým rekordmanem. Na zimu svou masožravost "vypíná" a přestává ji plochými zelenými listovými útvary (fyllodia), které připomínají vylisované živoucí herbářové položky dutých láček z jarního a letního období.
Relativně jde o druh hojný, ale i jeho lokalit rapidně ubývá především vlivem lidské činnosti. Tak charakterizuje míru vzácnosti špirlice žluté D.E. Schnell ve své knize z roku 1976. Jak asi vypadá aktuální stav jejího výskytu po 32 letech?!
|
Sarracenia leucophylla Foto: Roman Mišák, BZ LiberecŠtíhlé krásky s vyčesanými kadeřavými parukami odněkud z rokoka či empíru, které si v přestávce před dalším menuetem v hloučku šeptem sdělují nejpikantnější dojmy o partnerech z kousku předešlého.....tak by se třeba při troše poetické fantazie mohly popsat láčky velmi nápadné špirlice bělolisté (Sarracenia leucophylla Raf.).
|
Sarracenia minor Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecŠpirlice přivřená (Sarracenia minor Walt.) jako jediná zasahuje až do poloviny Floridského poloostrova (Podle Ing. J. Flíska se už však s vysokou pravděpodobností jedná o informaci zastaralou, takže slovo "zasahuje" je lépe interpretovat v čase minulém).
Zdá se, že mezi jejími úlovky převládají mravenci.
|
Sarracenia oreophila Foto: Kateřina BraunováDo roku 1936 se špirlice náhorní (Sarracenia oreophila) považovala za formu špirlice žluté (Sarracenia flava). Teprve pak ji botanik E.T. Wherry odlišil jako samostatný druh.
|
Sarracenia psittacina Foto: Zbyněk Elingr, Výstava Darwiniany 2007, pěstitel Luboš DaněkŠpirlice papouščí (Sarracenia psittacina Mich.) vzhledem svých polehlých láček připomíná ledacos: čibuk, lulku, ale asi nejvíc její mezi špirlicemi bezkonkurenčně uzavřené víčko vybaví papouščí hlavu, což je dáno i tím, že přední část tohoto kulovitě kápovitého víčka tvoří jakýsi zoban umocněný vystouplou žilkou, která se táhne středem temene. Když už spekulujeme o tvaru u této nádherné špirlice, mohli bychom také říci, že víčko je spolu se sloupkem srostlé ve tvaru koule, jejíž přední (obličejová) část je však brutálně deformována smáčknutím dovnitř.
|
Sarracenia purpurea subsp. venosa Foto: Michal Rubeš, sbírka autoraSpíš než víčko by se u téhle špirlice mělo uvádět límec, protože funkci ani vzhled víčka nemá. Je to druh s největším rozšířením ze všech druhů rodu špirlice (Sarracenia L.), který americký kontinent obsazuje jak daleko na severu, tak i značně na jihu, a to ve dvou poddruzích. Jediný přesahuje hranice dvou států - USA a Kanady.
Při pohledu na baňaté láčky špirlice nachové (Sarracenia purpurea) se člověk jen těžko brání dojmu tlustých ošátkovaných babek při tlachání na návsi.
|
Sarracenia rubra subsp. gulfensis Foto: Kateřina Braunová, Výstava Darwiniany 2005, pěstitel Vladimír SedláčekDalší z druhů špirlic, který vytváří štíhlé vzpřímené láčky ve stylu druhů Sarracenia flava, Sarracenia leucophylla, Sarracenia alata a Sarracenia oreophila i Sarracenia minor, které však vykazují natolik výrazné specifické znaky, že se odlišuje jako druh samostatný.
|