Pinguicula acuminata Benth. (1839)
Pinguicula agnata Casper (1963)
Pinguicula albida Wright & Griseb. (1866)
Pinguicula algida Malyschev (1966)
Pinguicula alpina L. (1753)
Pinguicula antarctica Vahl (1827)
Pinguicula balcanica Casper (1962)
Pinguicula benedicta Barnh. (1920)
Pinguicula bissei Casper (2004)
Pinguicula bohemica Krajina (1927)
Pinguicula bohemica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraTučnice, která si svou druhovou samostatnost musela těžce vysloužit a ani dnes ještě nejsou všichni odborníci zcela přesvědčeni o oprávněnosti jejího druhového statutu (viz pozn.1 níže). Z lůna českých populací jasné tučnice obecné (Pinguicula vulgaris L.) ji odlišil a jako samostatný druh poprvé v roce 1927 popsal náš botanik V. Krajina (1905-1993). Pro laika je tento druh od tučnice obecné prakticky k nerozeznání, neboť diakritické znaky, jimiž se liší, jsou velmi jemné, nenápadné a pro nezkušeného rozhodně nejsou patrné na první pohled.
S pocitem nefalšované hrdosti zde můžeme uvést, že Darwiniana se projektem Kosiště konkrétně podílí na údržbě a péči jedné z unikátních lokalit tohoto našeho endemitu na Českolipsku, a to ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.
Pinguicula caerulea Walt. (1788)
Pinguicula calderoniae S.Z.Ruiz (2001)
Pinguicula calyptrata H.B.K. (1817)
Pinguicula caryophyllacea Casper (2004)
Pinguicula casabitoana Jimenez (1960)
Pinguicula clivorum Standl. & Steyerm. (1944)
Pinguicula colimensis McVaugh & Mickel (1963)
Pinguicula conzattii Zamudio Ruiz & van Marm}] (2003)
Pinguicula corsica Bern. & Gren. ex Gren. & Godr. (1850)
Pinguicula crassifolia Zamudio Ruiz (1988)
Pinguicula crenatiloba A.DC. (1844)
Pinguicula crystallina Sibth. ex Sibth. & Smith (1806)
Pinguicula cubensis Urquiola & Casper (2003)
Pinguicula cyclosecta Casper (1963)
Pinguicula debbertiana Speta & Fuchs (1992)
Pinguicula ehlersiae Speta et Fuchs (1982)
Pinguicula ehlersiae
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autoraTato "mexičanka", tučnice Ehlersiové, je pojmenována po své objevitelce, Renate Ehlersiové, která v roce 1979 nasbírala její typové vzorky poblíž Guadalcazaru v mexickém státě San Luis Potosi.
Posléze byl tento druh mexické tučnice zaveden do kultury a pěstován v BZ v Linci. A právě zde si jí povšimla a jako nový druh ji popsala dvojice botaniků F. Speta a F. Fuchs v r. 1982.
Pinguicula elizabethiae Zamudio Ruiz (1999)
Pinguicula elongata Benj. (1847)
Pinguicula emarginata Zamudio Ruiz & Rzedowski (1986)
Pinguicula esseriana B.Kirchner (1981)
Pinguicula esseriana
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyTučnička podobná zejména v zimní formě miniaturnímu netřesku. Velmi vhodný tip pro každého začátečníka, který má zájem o pěstování masožravých rostlin a bydlí v panelákovém bytě. I zde se mu při troše péče odvděčí květy a svými letními drobnými loveckými úspěchy.
Pinguicula filifolia Wright ex Griseb. (1866)
Pinguicula fiorii F. Tammaro et L. Pace (1987)
Pinguicula gigantea Luhrs (1995)
Pinguicula gracilis Zamudio Ruiz (1988)
Pinguicula gracilis
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyTato gracilní drobná tučnice z Mexika roste endemicky pouze v omezeném prostředí. Její latinský název Pinguicula gracilis inspiroval RNDr. M. Studničku k jejímu českému druhovému názvu "jemná" (Studnička, M., 2006).
Pinguicula grandiflora Lam. (1789)
Pinguicula greenwoodii Cheek (1994)
Pinguicula gypsicola Brandeg. (1911)
Pinguicula habilii Yildirim, Şenol & Pirha (2012)
Pinguicula hemiepiphytica Zamudio Ruiz & Rzedowski (1991)
Pinguicula heterophylla Bentham (1839)
Pinguicula hintoniorum B.L.Turner (1994)
Pinguicula chilensis Clos (1849)
Pinguicula ibarrae Zamudio Ruiz (2005)
Pinguicula imitatrix Casper (1963)
Pinguicula immaculata Zamudio Ruiz & Lux (1992)
Pinguicula infundibuliformis Casper (2003)
Pinguicula involuta Ruiz & Pav. (1798)
Pinguicula ionantha Godfr. (1961)
Pinguicula jackii Barnh. (1930)
Pinguicula jaraguana Casper (2003)
Pinguicula jarmilae J.J.Halda & M.Malina (2007)
Pinguicula jaumavensis Debbert (1991)
Pinguicula jorgehintonii B.L.Turner (1994)
Pinguicula kondoi Casper (1974)
Pinguicula laueana Speta & Fuchs (1989)
Pinguicula laxifolia Luhrs (1995)
Pinguicula leptoceras Rchb. (1823)
Pinguicula lignicola Barnh. (1920)
Pinguicula lilacina Schlecht. & Cham. (1830)
Pinguicula lippoldii S.J.Casper (2007)
Pinguicula lithophytica C. Panfet-Valdés & P. Temple (2008)
Pinguicula longifolia Ram. ex DC (1805)
Pinguicula lusitanica L. (1753)
Pinguicula lutea Walt. (1788)
Pinguicula macroceras Link. (1820)
Pinguicula macrophylla H.B.K. (1817)
Pinguicula martinezii Zamudio Ruiz (2005)
Pinguicula medusina Zamudio Ruiz & Studnicka (2000)
Pinguicula mesophytica Zamudio Ruiz (1997)
Pinguicula mirandae Zamudio Ruiz & Salinas (1996)
Pinguicula moctezumae Zamudio Ruiz et R.Z.Ortega (1994)
Pinguicula moctezumae
Foto: Kateřina Braunová, BZ LiberecTučnice moctezumská (Pinguicula moctezumae) je jedním z relativně nedávno popsaných druhů tohoto rodu z Mexika, které tučnicemi opravdu neskrblí, takže nelze vyloučit ani výhledově, že budou objeveny další zajímavé druhy, jež dosud pozornosti unikaly.
Pinguicula moranensis H.B.K. (1817)
Pinguicula mundi Blanca, Jamilena, Ruiz-Rejon & Zamor (1996)
Pinguicula nevadensis (Lindbg.) Casper (1962)
Pinguicula nivalis Luhrs & Lampard (2006)
Pinguicula oblongiloba A.DC. (1844)
Pinguicula orchidioides A.DC. (1844)
Pinguicula parvifolia Robinson (1894)
Pinguicula pilosa Luhrs, Studnicka & Gluch (2004)
Pinguicula planifolia Chapm. (1897)
Pinguicula poldinii Steiger & Casper (2001)
Pinguicula potosiensis Speta & Fuchs (1989)
Pinguicula primuliflora Wood & Godfr. (1957)
Pinguicula pumila Michx. (1803)
Pinguicula ramosa Miyoshi ex Yatabe (1890)
Pinguicula ramosa
Foto: Martin Klásek, sbírka autoraJedná se o japonský endemit unikátní tvorbou vidličnatých (bifurkátních, dichotomických) květních stvolů. Nepříznivé zimní podmínky přežívá tvorbou dormantních pupenů (tzv. hibernacula). V roce 1890 ji na hoře Mt. Koshin-zan (v nadmořské výšce 1901 m) objevil Japonec Dr. Manabu Miyoshi.
Pinguicula rectifolia Speta & Fuchs (1989)
Pinguicula reticulata Fuchs ex Schlauer (1991)
Pinguicula rotundiflora M. Studnička (1985)
Pinguicula rotundiflora
Foto: Kateřina Braunová.Tuto drobnou a křehkou mexickou tučnici poprvé rozpoznal a popsal náš přední botanik a velký propagátor výzkumu a pěstování masožravých rostlin RNDr Miloslav Studnička, dlouholetý ředitel liberecké Botanické zahrady.
Pinguicula sharpii Casper & Kondo (1977)
Pinguicula stolonifera Luhrs (1995)
Pinguicula takakii Zamudio Ruiz & Rzedowski (1986)
Pinguicula toldensis S.J. Casper (2007)
Pinguicula utricularioides Zamudio Ruiz & Rzedowski (1991)
Pinguicula vallis-regiae F. Conti & Peruzzi (2006)
Pinguicula vallisneriifolia Webb (1853)
Pinguicula variegata Turcz. (1853)
Pinguicula villosa L. (1753)
Pinguicula vulgaris L. (1753)
Pinguicula vulgaris
Foto: Zbyněk Elingr, Polabská černavaTučnice obecná (Pinguicula vulgaris L.) je dosud přirozenou součástí fondu naší květeny, i když jejích přirozených stanovišť rapidně ubývá a stává se tak stále vzácnějším druhem, jehož český druhový název by snad stál i za revizi. Když nic jiného, je jakousi historickou výpovědí o dřívější mnohem hojnější povaze jejího výskytu u nás.
§ - tento symbol v moderní botanické literatuře jasně dokladuje, že rostlina je chráněna zákonem a má u nás statut silně ohroženého druhu.
