Darlingtonia californica Torr. 1853

Darlingtonia californica
Foto: Jaroslav Rajsner, sbírka autoraTento druh, jehož adultní (zralé, dospělé) láčky připomínají klubko podrážděných kober, objevil v roce 1841 J.D. Brackenridge, botanik, přidělený k jedné průzkumné expedici do Kalifornie. Expedici neustále hrozilo nebezpečí napadení, ale Brakenridge ho nedbal a pouštěl se za rostlinami od ochrany hlavního vojska dál do kraje. Když narazil na darlingtonii, měl před kvapným návratem zpět k ozbrojené koloně jen malou chvíli na to, aby utrhl části nemnoha láček a pár tobolek.

Po návratu na východ si proslulý botanik John Torrey okamžitě uvědomil, že se jedná o dosud nepopsaný druh, který je příbuzný s rodem špirlice (Sarracenia Dum.). Rostlinu podle skromného a chvatně sbíraného materiálu formálně popsal.

Taxonomie, systematika

Rostlina se řadí do čeledi špirlicovitých (Sarraceniaceae L.).
Dřívější a nyní neplatný vědecký název darlingtonie byl Chrysamphora californica Torr.
Odlišnost rodu Darlingtonia a Sarracenia je dána zjevně geneticky: darlingtonie obsahuje v buněčných jádrech počet chromozómů 2n = 30, kdežto u špirlic je karyotyp 2n = 26. Chromozómy darlingtonie jsou sice početnější, ale skoro 2x menší (1,5 mikrometrů) než špirličí (2,8 mikrometrů).

Botanický popis

Darlingtonia californica
Foto: Michal Rubeš, BZ Liberec
Darlingtonia californica
Foto: Kateřina Braunová, BZ LiberecVytrvalá bylina s poměrně silným větveným oddenkem zarostlým v substrátu a s trsem několika listů přeměněných v láčky specifického vzhledu, které jsou v dospělosti vystoupavé (pak se sklonem k menší velikosti), nebo vzpřímené.

Listy: modifikované v láčky (trubicovité, duté útvary), které jsou při bázi úzké a na vrcholu se rozšiřují na 12 - 15 cm v jakousi skoro kulovitou kápi. Tam, kde na vrcholu končí skromně vyvinuté, málo vyčnívající křídlo (ala), je vstup do pasti, který hledí směrem dolů a je dosti velký, protože dosahuje šířky až 3 cm. Ze zevního okraje otvoru do láčky proti vrcholu křídla odrůstá kolmo dolů dvoucípý zástěrovitý přívěsek. Při pohledu z profilu připomíná vrchol láčky rozčílenou roztaženou hlavu kobry s rozeklaným vidlicovitým jazykem (jinou evokací dvouklanného přívěsku je rybí ocas, "fishtail" v angl. literatuře). Zatímco u jiných druhů čeledi špirlicovitých (Sarraceniaceae L.) mají vstupy do láček tendenci směřovat do středu trsu, láčky darlingtonie se během růstu stáčejí o 180° v opačném směru, takže jejich otvory směřují od trsu ven. Zbarvení láček je většinou světle žlutozelené v horní části a tmavěji zelené v dolní pasáži. Za plného osvitu se horní část láček často vybarvuje hnědočerveně či hnědožlutě. Kápovité víčko včetně vrcholové pasáže těla (korpusu) láček se vyznačuje četnými splývavými světlými okénky, světlinkami, areolami či ještě odborněji fenestracemi. Většina horního vnějšího povrchu horních pasáží láček včetně dvoucípého přívěsku je pokryta nektarovými žlázkami (nektárii, medníky). Vnitřní lem vstupního otvoru je svinutý v jakýsi límeček, což spolu s četnými dolů směřujícími chlupy, jež uvnitř lemují stěnu kulovité hlavice včetně hloubky láčky tvoří soustavu, která kořisti brání v úniku.

Mezi kápovitou hlavicí a dnem láčky se nachází hladká zóna bez chlupů. U darlingtonie chybí absorpční (trávicí) žlázky. Předpokládá se, že zachycenou kořist rozkládají přítomné mikroorganismy a teprve tyto složky jsou buňky výstelky vnitřní stěny schopné vstřebat a využívat jako živin. Buňky vnitřní stěnové výstelky vyměšují do dutiny láčky vodu, která je ale prostá jakýchkoliv enzymů. Děje se tak pod vlivem přítomnosti kořisti spolu s jistými chemickými nebo mechanickými podněty.

Darlingtonia californica
Foto: Michal Rubeš, sbírka autoraLáčky juvenilní (nezralé) se od adultních (zralých) liší nejen velikostí, ale také nedotvořenou kápovitou hlavicí.
Dospělé láčky mohou dosahovat výšky až 90 cm.

Darlingtonia californica
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecKvět: květ sedí na vysokém květním stvolu a je nící, takže celek připomíná za zralosti ovčáckou hůl. Na květním stvolu je v odstupech několik listenů. Jejich zbarvení bývá od světle žlutozeleného, přes růžové až po tmavočervené. Květ má 5 prodloužených zelených kališních lístků (K), které odrůstají vodorovně nebo se při bázích nazpět ohýbají. Korunních lístků (C) je rovněž 5 a jsou volně svěšené, karmínově červené, sbíhají se v jeden hrot a jsou navzájem těsně semknuté. Poblíž špičky má každý plátek v bočním obrysu polokruhové vykrojení, takže při celkovém pohledu je vidět pět otvorů do nitra koruny. Velký semeník (G) uvnitř koruny je zvonovitý s velmi krátkou čnělkou a pěticípou hvězdicovitou bliznou, která srůstá z širokého plochého povrchu semeníku. Tyčinek (A) je 12-15, jsou krátké a uspořádané v kruhu kolem užší báze zvoncovitého semeníku (o způsobech opylování květů darlingtonie více v podrubrice poznámky).

Doba kvetení: duben až srpen v závislosti na nadmořské výšce.

Plod: Tobolka.

Darlingtonia californica
Foto: Michal Rubeš, sbírka autora
Darlingtonia californica - semínka
Foto: Michal RubešSemena: uvolňují se na podzim. Jsou světle hnědá a protáhlá, až 2 mm dlouhá. Baňatý konec každého semene porůstá spousta krátkých výrůstků, které snad mohou naznačovat zoochorii (šíření semen živočichy).

Kořenový systém: větvený oddenek s vláknitými kořínky. Oddenek má schopnost vytvářet dlouhé štíhlé podzemní stolony, jimiž se rostlina dovede šířit na větší vzdálenosti.

Prostředí

Geografický výskyt:
Od Oregonu po severní Kalifornii, USA.

Cenologie:
Pobřežní močály a horské svahy od úrovně moře po nadmořskou výšku 2800 m. Substrátem bývají rašeliniště, chudé rašelinné zeminy a štěrk poblíž pramenišť a studených rychle tekoucích bystřin. Základní geologickou horninou je hadec (serpentin) s velmi chudou nutriční hodnotou. I když mohou být letní teploty vysoké, kořenový systém je pohroužen v bažinaté kaši, která konstantně propouští chladnou pramenitou vodu, jež zřídka přesahuje 20 °C. V močálech se stojatou vodou se darlingtonie vyskytuje zřídka.
Známé jsou i statné trsy darlingtonie vrostlé přímo do náplavů v horských tocích, kde je oddenek s kořeny permanentně a zvlášť dokonale chlazen i za nejparnějších dní.
Stanoviště darlingtonie bývají na mýtinách nebo polostinných světlinách jehličnatých porostů, v jejichž skladbě jsou zastoupeny např. rody jedle (Abies), borovice (Pinus), zerav (Thuja), douglaska (Pseudotsuga) a jiné.

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Darlingtonia californica
Foto: Jan Cvrček, sbírka autoraRostlina vrtkavá v nárocích a při dřívějších pokusech o kultivaci řazena mezi nejproblematičtější druhy masožravých rostlin. S odstupem let a po nabytých zkušenostech profi i amatérských pěstitelů a také, jak se domníváme, po "domestikaci" některých klonů s větší tolerancí k méně dokonalým umělým podmínkám, než jaké nabízí přirozené prostředí, snad lze redukovat stupeň kultivační náročnosti i na střední.

Substrát: propraná žulová drť pokrytá živým rašeliníkem (Studnička,M., 1984). Osvědčují se i jiné kombinace substrátových směsí: dno květináče vystlané keramzitem, zbytek vyplněn rašelinou + perlitem + suchým rašeliníkem (2:1:1), popř. povrch osazený živým rašeliníkem. Dospělce přesazovat po více letech, mladší rostliny vzhledem k vývoji a přírůstkům častěji, dle potřeby.

Osvit: polostín nebo rozptýlené světlo celoročně, přímý osvit hrozí přílišným přehřátím substrátu a tím i na vysoké teploty přecitlivělému kořenovému systému.

Zálivka: celoročně mokro a kvalitní drenáž. Vodu je možné před aplikací ochlazovat a dnes už existují technická zařízení, která mohou zajišťovat nejen ochlazování vody na žádanou teplotu, ale i její koloběh.

Teplota: v zimě je ideální chladno, teplota kolem 5-10 st. C, přes léto mírně teplo, teplotu se snažíme udržovat v rozsahu 15-22 st. C.

RVV: postačuje 60-80%.

Škůdci:

Rozmnožování:
a/Vegetativní: odnožováním podzemními výběžky oddenku zjara, a to za předpokladu silně rozrostlých trsů. Formou explantátové kultury.
b/Generativní: semeny. Semenáčky mají tři děložní lístky a rostou pomaleji než semenáčky blízce příbuzných špirlic (Sarracenia sp. div.). Adultní vzhled láček se u semenáčů objevuje 3. rokem po výsevu.
Vhodné pěstební niky: okenní parapety s východní, jižní nebo jihovýchodní expozicí, dobře větrané skleníkové prostory, vitríny klimatronového typu, tj. s vybavením, které zahrnuje např. technické chlazení. Možné i volné letnění v polostinném koutě zahrady, verandy či balkonu. Známé jsou i pozitivní experimenty s celoročním pěstováním darlingtonie v zahradních rašeliništích našich podmínek, ale informace jsou zatím kusé a málo podložené dlouhodobou zkušeností.

Variety, kultivary, formy, ...

Jediný rod a druh v čeledi špirlicovitých (Sarraceniaceae L.) bez možnosti přirozeného mezidruhového křížení.
Žádné údaje o možnostech mezidruhové hybridizace s příbuzným rodem špirlice (Sarracenia Dum.).

Vnitrodruhová variabilita:
Darlingtonia californica f. californica
Darlingtonia californica f. viridiflora

Poznámky

Pozn.1:
Darlingtonii s neobyčejným zanícením studovala v terénu amatérská botanička Rebecca Austinová. Začala se jí věnovat několik let po jejím objevu. R. Austinová vyrůstala v oblasti řeky Feather River v Kalifornii koncem 19. století. Studiem darlingtonie strávila několik desetiletí. Své poznámky předávala slavnému botanikovi Asa Grayovi z východu USA. Dochovaly se dodnes a patří k nejúplnějším terénním záznamům, které jsou o tomto druhu dostupné. Právě R. Austinová zjistila povahu oplylovacího procesu a absenci trávicích enzymů (později potvrzeno entomologem Frankem Mortonem Jonesem). R. Austinová zkoumala darlingtonii s takovým zápalem, že se jednou dokonce usadila mezi rostlinami uprostřed líté horské bouře a sledovala, zda kápovité hlavice skutečně účinně zabraňují průniku dešťové vody do láček.

Darlingtonia californica
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecPozn.2:
Anatomické uspořádání květních orgánů u darlingtonie stimuluje opylování křížem. Opylovač má dvě možnosti:
a/ Vstoupit do květu některým z kruhových otvorů, jež vytvářejí korunní plátky (viz botanický popis) anebo
b/ může cípy koruny rozhrnout. Pravděpodobně se přitom otře o bliznu a nanese na ni pyl z jiných květů. Poté vystoupí po zvoncovitém semeníku ke květnímu lůžku, kde si může střádat další pyl. Při opouštění květu bude mít svažité postavení semeníku tendenci bránit opylovači v opětovném kontaktu s bliznou, což by se tentokrát neobešlo bez opylování vlastním pylem daného květu.
Kromě uvedeného brání samoopylení zvonkovitý tvar semeníku a především jeho široká základna, z níž čnělka s bliznou srůstá tak, že spad pylových zrnek má malou šanci bliznu zasáhnout.

Pozn.3:
Torrey popsal tento rod pod druhovým názvem Darlingtonia na počest svého botanického přítele Darlingtona, ale protože v té době se tak jmenovaly i jiné rostliny, bylo použito dnes neplatného synonyma Chrysamphora. V r. 1954 ale Mezinárodní botanický kongres rozhodl přidělit rostlině původní název, který razil Torrey. Rostlina by si i přes vžitost nynějšího platného jména zasloužila honosit se spíše jménem "Austinia" či "Rebeccia", a to na počest amatérské botaničky, která se jí tak mnoho věnovala (Žáček, Z., 2008).

Pozn.4:
Příklady koexistencí s živočichy. Nejčastěji se u darlingtonie uvádí larva komára Metriocnemus edwardsi, která žije v tekutině jejích láček, ale nijak rostlinu nepoškozuje.

Pozn.5:
Statut ochrany není vypjatý do stupně maximálního ohrožení. Celá řada jejích lokalit je součástí státních a federálních rezervací a navíc se v oblastech jejího výskytu nenabízí vhodné podmínky pro rozvoj zemědělství a lesnictví. Půda je zde chudá, stromy zakrslé a deformované horskými podmínkami a močály obtížně přístupné pro běžné návštěvníky, jejichž "davy" by zvyšovaly pravděpodobnost plenění (Schnell, D.E., 1976).

Použité zdroje

Schnell, D.E.: Carnivorous Plants of The USA and Canada, John F. Blair, Publisher, Winston-Salem, North Carolina,1976.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 1986.
Žáček, Z.: osobní úvaha, 2008.
McPherson, S.: Sarraceniaceae of North America, 2011.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.