Drosera rotundifolia L.

Drosera rotundifolia
Foto: Kateřina Braunová, TřeboňskoShodou okolností začínáme plnit kartu rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia L.) základními daty v době velmi aktuální: Darwiniana se totiž v součinnosti s botanickým internetovým médiem Botany.cz^web zapojila do ankety, která má v konečných důsledcích nadnárodní celoevropský charakter. Na národní úrovni byly osloveny některé významné osobnosti (RNDr. V. Větvička např.), které se zabývají botanikou, ale i nebotanické populární persony (např. herec J. Dušek). Každá oslovená osobnost "lobuje" za jednu konkrétní rostlinu, kterou považuje za vhodnou kandidátku na titul "Národní chráněné rostliny". "D" je mezi jednotlivci jediný spolek, který má možnost v této akci propagovat nějakou svou rostlinu a jak jinak v jejím případě, než nějakou masožravou, která u nás ještě roste. Do detailů zde zabíhat nehodláme, zájemci se na našem webu mohou o celé této akci obšírně informovat v příslušné rubrice. Zde již jen postačí, když uvedeme, že Darwiniana "lobuje" právě za tuto naši bezesporu nejdůvěrněji známou masožravou rostlinu s příslušnou loveckou výbavou. Sluší se tedy, aby ji VAMR náležitě představil.

Taxonomie, systematika

Druh z rodu rosnatka (Drosera L.), který je součástí nejpočetnějšího ze 4 rodů tvořících čeleď rosnatkovitých (Droseraceae Salisb.).

Počet chromozómů: 2n = 20

Botanický popis

Vytrvalá drobná bylina s přízemní listovou růžicí, obvykle přitisklou k podkladu.

Drosera rotundifolia
Foto: Michal RubešListy: dlouze řapíkaté, délka řapíků 10-30 mm, řídce chlupaté. Listová čepel okrouhlá, někdy příčně oválná (eliptická) až téměř ledvinitá, 4-8(-10) mm dlouhá, (4-)5-10(-11) mm široká, na spodní straně lysá, zelená, na svrchní hustě posetá červenými žláznatými stopkatými chloupky (tzv. tentakulemi).

Drosera rotundifolia
Foto: Michal RubešKvětní stvol a květy: květ. stvol obvykleji jeden, 4-10(-20) cm vysoký, 4-7× delší než listy. Vyrůstá se středu listové růžice. Občas v horní pasáži vidličnatě větvený (květenství dvojvijan), načervenalý, později hnědý, lesklý, lysý. Květenství (jednoramenný vrcholík, vijan) mívá 4-10(-20) drobných pětičetných kvítků. Ty jsou stopkaté, stopky 1-5 mm dlouhé a lysé.
Kališní cípy pětičetné, úzce vejčité, 3-5 mm dlouhé, 1-2 mm široké, okrajově pilovité, zelené. Korunní plátky pětičetné, kopisťovité, 4-6 mm dlouhé, bílé. Tyčinky s tenkými nitkami, 2-5 mm dlouhé.
Plody jsou vejcovité tobolky, (4-)5-7 mm dlouhé, hnědé barvy, hladké a lysé. Vytrvávající kalich přečnívají jen nepatrně.

Drosera rotundifolia
Foto: Michal KoubaSemena drobná a vřetenovitého tvaru, 1,0-1,5 mm dlouhá, tmavohnědá, osemení síťovité.

Doba kvetení: červen až srpen. Při zatažené obloze či snížené světelnosti se květy vůbec neotevírají, jsou kleistogamické (samoopylivé).

Prostředí

Drosera rotundifolia
Foto: Jan Cvrček, Tříjezerní slaťGeografické rozšíření:
Celá Evropa - od Islandu a Faerských ostrovů po Středozemí (zde dosti zřídka a spíše ve vyšších horských polohách), hory Blízkého východu, arktická a subarktická Sibiř, Mandžusko, severní Japonsko, sever a střed Severní Ameriky, Grónsko.
U nás - roztroušeně v oreofytiku a v některých chladnějších územích mezofytika, kde jsou vyšší srážky a rašelinné půdy (Třeboňská pánev, Dokesko), místy vzácně nebo zcela chybí. Od planárního (vzácně) po subalpínský stupeň s těžištěm rozšíření v montánním stupni (až do nadmořské výšky 1 420 m.).

Cenologie:
Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) roste na vrchovištích, přechodových rašeliništích, na rašelinných loukách, v sousedství horských pramenišť a osídluje i zamokřená písčitá stanoviště. Roste na podkladech, které jsou převážně kyselé, silikátové a dosti vzácně také neutrální až slabě bazické. Jedná se o stanoviště extrémní, jež se vyznačují nedostatkem živin, deficitem kyslíku a hladinou vody vystupující na povrch.

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Drosera rotundifolia - hibernakulum
Foto: Michal RubešPěstování rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia) není vůbec jednoduché. Větší šanci na úspěšnost zde mají spíše pěstitelé s možností venkovní kultivace než pěstitelé s podmínkami převážně bytovými (vnitřními) (viz o tom více diskuse v podrubrice "Vhodné pěstební niky"). Náročnost v naší škále určitě nejvyšší.

Substrát: hrubě vláknitá rašelina (pH 5-6), čistá, nebo s příměsí hrubozrnného (popř. i jemnějšího) křemičitého písku (3:1), ale nelze vyloučit ani pěstování v substrátu s převahou směsi písku s rašelinou (3:2-1).

Teploty: optimum v letním období 15-22 °C, aniž by škodily vyšší dočasné teploty v parných dnech. V zimním období, kdy rostlina vytváří hibernakulum (dormantní, spící, odpočivný pupen) tvořený semknutými listovými základy pozastavenými ve vývoji, jsou vhodné teploty -2-+4 °C.

Osvit: v růstovém období (od jara do podzimu) maximální možný, v zimním období, kdy je rostlinka redukována na hibernakulum, přežívá bez újmy sníženou světelnost i v chladničce.

RVV: vhodné je rozmezí 60-80%.

Drosera rotundifolia
Foto: Jan Cvrček, sbírka autoraZálivka: v období vegetace vydatná (ideálně destilovaná voda, RO-voda (voda získaná reverzní osmózou), dešťovka, méně vhodné, ale možné použití ustáté nebo převařené kohoutkové vody okyselené rašelinou na vhodné pH). V zimním období je vhodné udržovat substrát s hibernakuly na venkovním rašeliništi jen lehce zavlhlý, hibernakula uložená v chladničce je dobré zabalit do smotku zvlhčeného rašeliníku a celý komplex ještě vložit do mikroténového sáčku. Není-li po ruce smotek lodyžek mechu, pak poslouží dobře i zabalení spících pupenů do zvlhčeného ubrousku či jiné podobné savé papíroviny.

Rozmnožování:

a/ Vegetativní: spolehlivě metodou listových řízků, dělením rozrostlých trsů, formou explantátové kultury.

b/ Generativní: semeny, která vznikají i samoopylením a jsou plně klíčivá. Zmlazení kultury však přispívá nejlépe opylení křížem mezi rostlinami různých klonů.

Škůdci: hlavně na podzim, v zimě a v předjaří hrozí při nadměrné vlhkosti a slabším osvitu ataky plísní a houbových chorob. Rostlinky z venkovní kultivace může ohrožovat celá řada nečekaných živočichů bezobratlých (např. hmyz, plži), ale i obratlovců (zejména ptáků,kteří mohou rostliny mechanicky devastovat kvůli drobné kořisti ulpělé na lapacích listech).

Drosera rotundifolia
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraVhodné pěstební niky: ideální je pěstování ve venkovním prostředí (zahradní rašeliniště). Není-li k dispozici, lze využívat bytových exteriérů přidružených k bytovému interiéru (zastřešené, ale jinak od venkovního prostředí neizolované verandy, balkony, venkovní okenní parapety a okenní zahrádky). V úvahu připadají i mírně temperované nebo netemperované zimní zahrady jako organické součásti obytných prostor.

Variety, kultivary, formy, ...

Bez členění na poddruhy, u nás jediný spontánní kříženec:
rosnatka obvejčitá (Drosera ×obovata Mert. et. Koch), hybrid rosnatky anglické (Drosera anglica Huds.) s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia L.). K nalezení na lokalitách, kde oba druhy rostou pospolitě, vykazuje intermediární znaky (tj. znaky střední hodnoty obou rodičů) a zdá se odolnější než oba rodičovské druhy, protože často nalézán na místech, kde již jeden z původních rodičů neroste.
Značná vnitrodruhová variabilita v robustnosti či subtilitě celkového habitu.
Pokusy hybridizovat uměle rosnatku okrouhlolistou s jinými příbuznými druhy možné a jistě zde časem přibydou jejich konkrétní doložené příklady.

Poznámky

Pozn.1:
Léčivka a ohrožený druh:
Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) má dlouhou tradici v lidovém léčitelství a její léčivé účinky potvrzuje i moderní farmakologie. Jako významná droga je ve farmaceutickém průmyslu využíváno celých sušených rostlin (Herba droserae).
Význačné látky izolované z rostlin rodu rosnatka (Drosera L.) včetně pojednávané rosnatky:
z naftochinonů jsou to např. droseron, methyljuglon a zejména plumbagin se spasmolytickými účinky (uvolňování hlenu z dýchacích cest), z dalších zajímavých chemických látek jsou to leukoanthocyanidiny, flavonoly, kyselina ellagová, stopově kyanogenní sloučeniny. Sekrety trávicích a lapacích stopkatých žlázek jsou chemicky charakteristické proteolytickými enzymy (katalýza štěpení bílkovin) a slizy.

Pozn.2:
Vzpomínka z mládí:
Vzpomínám si, že můj děda rosnatku okrouhlolistou chodil sbírat, rostliny usušil a ze sušiny pak dělal léčivý čajový odvar. Údajně se kdesi dočetl o jejích antisklerotických efektech, ale také o tlumení dráždivého kašle. Lokalita, kde děda "rosničku" (místní krajový výraz pro tuto bylinku) sbíral, se nacházela v okrese Havlíčkův Brod, ale dnes už je minulostí. Ne, že by tam děda rosnatku vyplenil, ale obklopovala ji pole, z nichž na rašeliniště určitě negativně působil splach rozmanitých chemikálií, jistě přispěly i meliorační zásahy. Zbytek dokonala sukcese a dnes by nikdo neřekl, že tam vůbec kdy nějaké rašeliniště bývalo. Protože jsem měl možnost každoročně o prázdninách lokalitu navštěvovat, byla hned za vsí, byl jsem během let svědkem jejího postupného, ale neodvratného zániku (Žáček, Z., 2008).

zatopená pískovna - Třeboňsko
Foto: Jakub Štěpán, TřeboňskoNení proto divu, že rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) je u nás rostlinkou chráněnou zákonem (§), a to především proto, že její přirozené biotopy z krajiny rapidně ubývají vlivem necitlivých zásahů člověka. Nezanedbatelným faktorem je ale také neuvážený sběr těchto rostlin na zbývajících původních stanovištích, a to především ze sběratelské vášně a pak z bylinkářských popudů - trendy, které jsou dnes u nás dosti módní a výrazně medializované.
I když je tento druh chráněný, nemá statut C1, tj. kategorii kriticky ohroženého druhu (Klíč ke květeně ČR, 2002). Zdá se, že ze všech třech rosnatek, které u nás rostou, si vede úplně nejlépe a kategorii C1 zatím zdárně odolává. To mohu potvrdit z osobní zkušenosti: před pár lety jsem spolu s několika kolegy navštívil na popud jednoho našeho mladého příznivce (Šenkýř, P., 2004) lokalitu spojenou těsně s veřejným koupalištěm poblíž Veselí nad Lužnicí. Zde se tato rosnatka vyskytovala jak ve zcela otevřených nezarostlých písčitých zónách až zcela k okraji vodní nádrže, tak i zanořená až doslova utopená v porostech rašeliníku a ploníku dále od nádrže a v částečném zástinu mladého smíšeného lesního porostu. Lze napsat, že rekreanti měli své deky doslova na rosnatkách a kolem nich. Jde o rostlinu, která obtížně konkuruje jiným druhům rostlin, takže sólový růst v čistém promokřeném písku včetně občasného sešlapu jí plně vyhovuje - máme u nás raritku: koupaliště s rosnatkou okrouhlolistou.

Pozn.3:
Jiná využití
Dříve se této rostlinky používalo při přípravě likéru, tzv. "rosolky" (Květena ČR/5. díl, 1997).

Pozn.4:
Charles Darwin a jeho příspěvek k poznání rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia)
"Starám se více o rosnatku než o původ všech druhů na světě", napsal prý Ch. Darwin v jednom svém dopise z dochované korespondence (Studnička, M.: Masožravé rostliny, str.6, Academia. 1984). Ten dopis je z roku 1860, a musel ho tedy napsat rok po vydání své stěžejní biologické práce "O vzniku druhů přírodním výběrem" (Studnička, M.: ibidem). Tak silně ho tato rosnatka zaujala. A nejen to: pustil se do velmi detailního studia fyziologie jejích lapacích listů. Celý ten výzkum shrnul v další své knize "The Insectivorous Plants" (Hmyzožravé rostliny), která byla vydána v roce 1875 v Londýně. Suverénně nejobsáhlejší pasáž zde Ch. Darwin věnuje právě svému výzkumu lapacího a trávicího mechanismu u tohoto druhu rosnatky. V podstatně kratších kapitolách ji doplňují informace o pastech dalších masožravých druhů rostlin (z nichž u některých, které autor zmiňuje, nebyl syndrom masožravosti následně potvrzen nebo byl u takových navrhovaných druhů vyvrácen) a vzniká tak vlastně ucelené dílo, které poprvé vědecky shrnuje tehdejší poznatky o tomto fenoménu v rostlinné říši.
Co se chtěl Ch. Darwin od této rosnatky všechno dozvědět?
Tak třeba:
Kolik tentakulí připadá na list?
K tomu si vybral 32 listů. Půměrný počet stopkatých žlázek z 32 listů činil 192. Nejvyšší počet těchto žlázek na list byl 260 a nejnižší 130.
Jsou na listě všechny tentakule stejné?
Prohlídkou zjistil, že střední část svrchni strany listu, tzv. disku, obsahuje jen krátké a rovné tentakule se zelenými stopečkami. Dále zjistil, že směrem od středu k okrajům listu se stopečky tentakul pozvolna prodlužují a mají stále větší sklon odklánět se směrem ven. Rozdíl byl i ve zbarvení stopek delších tentakul: čím blíže k okraji listu, tím víc se měnila i barva stále delších tentakulích stopek v nachově červenou. A tedy shrnuto: Od středu listu lze rozeznat tři typy tentakul: krátké a přímé, středně dlouhé a nejdelší okrajové (marginální), které se z listu vyklánějí a svírají s ním stejnou rovinu či se svým ohybem dostávají až pod ni.
Na jednom listu, který měl celkem 252 tentakul, si z určité výseče spočítal poměr krátkých diskových tentakul ku delším submarginálním a dlouhým marginálním tentakulím. Činil 9:16.
Úplně nejdelší tentakule objevil na přechodu čepele v řapík.
Mají tentakule povahu trichomu (chlupu) nebo jsou to výrůstky (prodlouženiny, emergence) čepele?
Úvodem je třeba vědět, co se myslí trichomem a co emergencí. Trichom (chlup) je pokožkový výrůstek z pouhé jediné pokožkové (epidermální) buňky a může být jedno- i mnohobuněčný. Emergence je mnohobuněčný výrůstek z povrchu orgánu vznikající z pokožkových i podpokožkových buněk (Květena ČR, str. 13 a 15, 1997).
Zde se Ch. Darwin odvolává na práce významných rostlinných fyziologů své doby. Cituje např. rostlinného fyziologa Nitschkeho (Nietschke, 1861, in Darwin, 1875), který u tentakul prokázal všechny znaky emergencí, zejména vodivá pletiva v nich. Darwin namítá, že ale i pravé trichomy mívají vodivá pletiva. Sám za nejpodstatnější doklad pro emergentní původ tentakul u rosnatky okrouhlolisté považuje schopnost jejich pohybu. Darwin dochází při tomto posouzení ke kompromisu: tentakule byla prvotně žláznatý trichom či výrůstek z pokožkové buňky, takže její horní část by se měla pokládat za "trichomovou", zatímco její dolní část, která je nadaná vlastní schopností pohybu, je součástí emergentní, tj. jde o prodloužení čepele listu. Právě odtud vystupuje do horní pasáže tentakule spirálovité vodivé pletivo.
Co vše lze popsat na stopkách tentakul?
Stopka tentakule je dosti oploštělá a tvořena je několika řadami protáhlých buněk vyplněných tekutinou nebo zrnitou hmotou nachového zbarvení. Darwin sděluje, že pan Sorby provedl spektroskopickou analýzu tekuté i zrnité formy nachově zbarvené hmoty a informoval ho, že jde o nejběžnější typ "erytrofylu" (červeného listového barviva), který se často vyskytuje v listech s nízkou vitalitou a v částech, např. v řapících, které neplní funkci listů dokonale.
A co žlázky tentakul?
Až na okrajové (marginální) žlázky mají všechny více méně jednotnou velikost a oválný tvar. Sestávají z vnější vrstvy mnohoúhelných (polygonálních) buněk, které také obsahují nachovou tekutinu nebo zrnitou hmotu a mají tlustší stěny než buňky jejich stopek. V této buněčné vrstvě se nachází vnitřní vrstva buněk jiného tvaru a podobně vyplněných tekutinou nachového odstínu, ale nepatrně odlišného od předešle popsaného. Ve středu těchto žlázek je skupina protáhlých válcovitých buněk nestejné délky, které jsou na horních pólech tupě zašpičatělé a na dolních uťaté nebo zaoblené. Jsou vzájemně těsně nahloučené a obklopuje je jakási spirálovitá linie, kterou lze oddělit ve formě zřetelného vlákna. Protáhlé válcovité buňky vyplňuje čirá tekutina.
Extrémně marginální tentakule se od ostatních trochu liší. Stopkatá báze tohoto typu tentakule je širší a kromě vlastních vodivých pletiv se na její cévní svazek napojuje jemná větev z cévních svazků tentakul sousedících z obou stran. Žlázky jsou u marginálních tentakul mnohem protáhlejší a do vrcholu stopky jsou svou bází zanořeny.
K čemu slouží ostatní drobné bradavčité trichomy přímo na tentakulích a na ostatních částech listů včetně jejich řapíků?
Kromě tentakul mohl Darwin na rubu a líci čepele, na řapíku i na povrchu stopek tentakul pozorovat četné další trichomy. Píše, že na řapících jsou mnohobuněčné chlupy, z nichž některé, poblíž čepele, jsou převyšovány (opět s odkazem na výzkum Nitschkeho) několika zakulacenými buňkami, které připomínají rudimentární žlázky. Nejpočetnější jsou ale na obou površích čepele, na řapíku, na stopkách tentakul (zejména marginálních tentakul, a to bočně na dolních úsecích jejich stopek) miniaturní bradavčité (papilózní) chloupky s kuželovitou bází, které mají na vrcholu 2 a občas i 3 nebo 4 oblé buňky se značným množstvím protoplazmy. Tyto trichomy podobné miniaturním bradavičkám jsou obecně bezbarvé, ale někdy obsahují trochu příměsi nachově zbarvené tekutiny. Vývojově jsou v různých stádiích a postupně se mění v dlouhé mnohobuněčné chlupy. Darwin se domnívá, že tyto bradavčité chloupky jsou asi pozůstatky (rudimenty) dříve existujících tentakul. Darwin dále konstatuje, že bradavčité žlázky nevykazují žádnou sekreční činnost, že ale snadno propouštějí rozmanité tekutiny. Tuto snadnou propustnost bradavčitých trichomů pro různé tekutiny dokládá Darwin příklady svých pokusů:
1/ Po ponoření živých nebo odumřelých listů do roztoku jednoho dílu chloridu zlatného (chloride of gold) nebo dusičnanu stříbrného (nitrate of silver) ku 437 dílům vody dojde k jejich rychlému zčernání a tato změna barvy se brzy rozšíří na okolní pletivo. Mnohobuněčné trichomy tak rychle ovlivněny nebývají.
2/ Pokud byl list zanechán ve slabém výluhu syrového masa po dobu 10 hodin, buňky papilózních chlupů zjevně vstřebávaly živiny z masa: namísto čiré tekutiny totiž poté obsahovaly malé shluky protoplazmy, které zvolna a bez ustání měnily své tvary.
3/ Podobný výsledek jako v předešlém pokusu Darwin zaznamenal po ponoření listu na pouhých 15 minut do roztoku tvořeného 1 dílem uhličitanu amonného (carbonate of ammonia) ku 218 dílům vody. Sousední buňky tentakul s nasedlými bradavčitými trichomy pak podobně obsahovaly protoplazmatické shluky.
Z uvedených experimentů Darwin vyvozuje, že po těsném sevření listu kolem polapené oběti jsou právě tyto trichomy asi schopné vstřebávat určité látky rozpuštěné v sekretu stopkatých žlázek. Současně dodává, že tato funkce se netýká chlupů na rubu listů ani na řapících.

Použité zdroje

Darwin, Ch.: The Insectivorous Plants, New York: D. Appleton and Company, 549 and 551 Broadway, str. 1-277, 1875.
Kolektiv autorů: Květena ČR, díl 5., str. 51-52, Academia, 1997.
Kolektiv autorů: Klíč ke květeně ČR, Academia, 2002.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, edice Živou přírodou, Academia, 1984.
Šenkýř, P.: upozornění na nedostatečně chráněnou oblast s výskytem MR,os. komunikace, 2004.
Žáček, Z.: osobní zkušenost z mládí., 2008.
Žáček, Z.: osobní zkušenost ze Spanilé jízdy "D" k zaplavené pískovně u Veselí nad Lužnicí, Třeboňsko, 7.8.2004.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.