Drosera slackii Cheek 1987

Drosera slackii
Foto: Kateřina Braunová, výstava Darwiniany 2006
Rosnatku Slackovu (Drosera slackii) popsal teprve v roce 1987 anglický botanik M. Cheek a pojmenoval ji na počest již zesnulého známého britského pěstitele masožravých rostlin Adriana Slacka.

Botanický popis

Drosera slackii - detail květu
Foto: Petr Bartoň, sbírka autoraVytrvalá bylina s přízemní listovou růžicí o průměru až 8 cm. Starší jedinci mohou vytvářet kratší pseudostonky.

List s řapíkem mají typický jazykovitý tvar, který je houslovitě vykrojený. Spodina listů je oděná přitisklými drsnými rudě zbarvenými chlupy.

Květní stvol vytvářený zjara dosahuje výšky až 40 cm. Obvykle se tvoří jeden, řidčeji dva najednou. Květní stvol hustě pokrývají krátce stopkaté žlázky. Z báze odrůstá bočně a poté se zvedá kolmo vzhůru.

Květní základy tvoří jednoramenný vrcholík (vijan), z nichž se rozvíjejí tmavě růžově zbarvené korunní plátky květů o průměru až 2,5 cm. Tyčinky jsou bílé.

V zemi je tato rosnatka zapuštěna silnými drátovitými kořeny s tendencí prorůstat do větší hloubky substrátu.

Prostředí

Drosera slackii - detail listu
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk ŽáčekGeografické rozšíření:

Jihoafrická republika, pohoří Kleinsriviersberge Mountains a oblast jižního Kogelbergu, 70 – 100 km jihovýchodně od Kapského města. V jižním Kogelbergu se vyskytuje podél řeky Palmiet.

Cenologie:

Typovou lokalitou popisovaného druhu je pohoří Kleinsriviersberge Mountains s bažinatými prameništi nejméně dvou toků, často pospolitě s jinými druhy rosnatek (Drosera aliciae, Drosera admirabilis, Drosera capensis), s terestrickou bublinatkou U. bisquamata a také s nemasožravou chejlavou druhu Roridula gorgonias. Lokality výskytu rosnatky Slackovy (Drosera slackii) celoročně získávají z vlhkosti častých mlh, ale současně je postihují také periodické požáry.

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Substrát: rašelina + hrubozrnný křemičitý písek (cca 3 : 1).

Květináč: vyšší, kvůli tendenci kořenů srůstat hlouběji a objemnější, aby se rosnatky mohly rozvinout v plné velikosti.
Drosera slackii
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk Žáček

RVV: stačí 60 – 80%.

Osvit: přímý a co nejvydatnější.

Zálivka: na jaře a v letním období vydatnější do podmisky, v zimním spíše minimalizovaná tak, aby byl substrát stále mírně zavlhlý.

Rozmnožování:
a/ vegetativní: nejlépe a nejjistěji kořenovými řízky, fungují i listové řízky a možné je i rozdělování rostlin, když vyraší z mateřských bočních kořenů.
b/ generativní: semeny.

Škůdci:

Vhodné kultivační niky: slunné okenní parapety, skleníky, vitríny s dobrým větráním.

Variety, kultivary, formy, ...

Drosera slackii
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk ŽáčekŽádná výrazná variabilita se u rosnatky Slackovy (Drosera slackii) neprojevuje. V literatuře se uvádí pouze fakt, že jedinci z oblasti řeky Palmiet v jižním Kogelbergu vykazují užší listy než jedinci z východní oblasti.

Hybridizace s příbuznějšími druhy jistě vyloučená není.

Poznámky

Pozn.1:
Pokud rostliny na parapetu přejde lehčí mrazík a poničí nadzemní části, nemusí to znamenat úplnou ztrátu. Vždy je tu možnost, že kořenový systém zahloubený v izolační vrstvě substrátu přežil a za příznivějších podmínek z něj v předjaří opět vyraší jedna i více rostlin. Jde vlastně o využití adaptace na požáry v přirozeném prostředí jen s tím rozdílem, že ničivým živlem je zde nikoliv oheň, ale mráz.

Použité zdroje

Žáček, Z.: Trifid 2004/3, str. 10 – 11.
Gibson, R. 2000, ibidem.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.