Pinguicula bohemica Krajina 1927

Pinguicula bohemica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraTučnice, která si svou druhovou samostatnost musela těžce vysloužit a ani dnes ještě nejsou všichni odborníci zcela přesvědčeni o oprávněnosti jejího druhového statutu (viz pozn.1 níže). Z lůna českých populací jasné tučnice obecné (Pinguicula vulgaris L.) ji odlišil a jako samostatný druh poprvé v roce 1927 popsal náš botanik V. Krajina (1905-1993). Pro laika je tento druh od tučnice obecné prakticky k nerozeznání, neboť diakritické znaky, jimiž se liší, jsou velmi jemné, nenápadné a pro nezkušeného rozhodně nejsou patrné na první pohled.

S pocitem nefalšované hrdosti zde můžeme uvést, že Darwiniana se projektem Kosiště konkrétně podílí na údržbě a péči jedné z unikátních lokalit tohoto našeho endemitu na Českolipsku, a to ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.

Taxonomie, systematika

Tučnice česká (Pinguicula bohemica) patří do čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae) a rodu tučnice (Pinguicula).
Jemnější dělení: podrod a sekce.
Počet chromozómů: 2n = 32 (údaj z Květeny ČR/6 je 2n = 64, viz zdroje níže, rozšiřující informace o počtu chromozómů viz v "poznámkch" pozn.2).

Historická synonyma tučnice české ukazují, že Krajinovo druhové vyčlenění se příliš neujalo. Spíše byl tento typ rostliny považován za poddruh (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica (Krajina) Domin) či za varietu (Pinguicula vulgaris var. bohemica (Krajina) Casper) tučnice obecné.

Lví podíl na obhajobě druhové samostatnosti tučnice české mají práce RNDr. M. Studničky, které, i když občas zpochybňovány, mají pro tučnici českou jako druh cenu korunního svědka, jehož výpověď uznal i světový expert na rod tučnice (Pinguicula L.), botanik J. Casper, jenž ji dříve sám pokládal za pouhou varietu tučnice obecné (Pinguicula vulgaris L.).

Tučnice česká (Pinguicula bohemica Krajina) se považuje za český endemit; nejsou známé žádné studie populací tučnice obecné (Pinguicula vulgaris L.) ze zahraničí, které by v nich jednoznačně odhalovaly rostliny identické s naší tučnicí českou. Pokud je nám známo, neexistují ze zahraničí ani žádné záznamy o samostatných populacích rostlin, které by se shodovaly s popisem tučnice české.

Botanický popis

Pinguicula bohemica
Foto: Rosťa Kracík, ČeskolipskoVytrvalá bylina s listy uspořádanými v přízemní růžici řapíkatých k zemi přitisklých listů, které jsou široce elipčité, vejčité, nejmladší podlouhlé až jazykovité, (10-)20-50(-80) mm dlouhé, (5-)10-20(-28) mm široké, zaokrouhlené až tupě špičaté, jejich zbarvení jasně zelené nebo žlutozelené, lesklé.

Květní stvol o tloušťce 1-2(-6), ca 1 mm a o výšce (2-)7-16(28) cm, posetý žláznatými chloupky.

Pinguicula bohemica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora
Květy 10-18(-22) mm dlouhé (i s ostruhou), kalich sestávající ze dvou pysků, na vnějším povrchu řídce žláznatě chlupatý, zelený. Horní pysk kalicha trojcípý, tyto cípy široce trojúhlé až obdélníkové, okrouhlé, střední cíp až rovný. Dolní pysk dvoucípý, cípy jsou užší než u horního pysku a jsou tupé.

Koruna dvoupyská, na zevní straně řídce chlupatá, zbarvení je bělavé až bledě fialové, v ústí korunní trubky je tmavě fialová příčná skvrna. Laloky horního pysku podlouhlé a zaoblené, laloky dolního pysku větší než horního, souběžné, dotýkající se, poněkud prohnuté, na konci vzhůru ohrnuté, na bázi chlupaté, střední lalok je ochlupený až ke špičce. Korunní trubka nálevkovitá, ostruha skoro rovná, válcovitá, tupě uťatá, o délce (2-)4-6(-8) mm, ca 1 mm silná, více méně zdéli 1/2 koruny.

Tobolky mají široce hruškovitě vejčitý tvar a vytrvávající kalich k nim za zralosti těsně přiléhá.

Semen je několik set, délka (0,5-)7-0,8(-1,0) mm, šířka (0,15-)0,20-0,30(-0,35) mm. Jsou vřetenovitá, zlatohnědě až hnědě zbarvená, osemení síťnaté.
Doba kvetení: květen - červen.

Pinguicula bohemica
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora
Pinguicula vulgaris
Foto: Adam Veleba, Alpy, oblast Krakautal

Speciální klíč k rozlišení tučnice české od tučnice obecné (Květena ČR/6, 2000):

1/ Horní kališní lístky trojúhelníkovité, tupě špičaté; koruna modrofialová, v ústí korunní trubky bělavá skvrna, laloky dolního pysku plně rozvité koruny navzájem oddálené, ploché, ostruha 3-4× kratší než koruna, špičatá; zralé tobolky podlouhle vejcovité.............................Pinguicula vulgaris
2/ Horní kališní cípy široce trojúhelníkovité nebo až obdélníkovité, zaokrouhlené; koruna bělavá až bledě fialová, v ústí korunní trubky tmavě fialová příčná skvrna, laloky dolního pysku plně otevřené koruny souběžné, dotýkající se, na konci ohrnuté vzhůru, ostruha zdéli 1/2 koruny nebo delší, tupě uťatá; zralé tobolky široce hruškovitě vejcovité................Pinguicula bohemica

Prostředí

Geografické rozšíření:
Endemit České republiky. Česká křídová tabule, termofytikum stř. Polabí, mezofytikum Ralsko-bezděské tabule. Planární až suprakolinní stupeň (maximálně do výšky 260 m nad mořem).

Pinguicula bohemica
Foto: Michal Rubeš, ČeskolipskoCenologie:
Tučnice česká roste na slunečných nebo polostinných stanovištích, kde je vysoká hladina spodní vody, její listové růžice snáší i dočasné zaplavení. Substrátem jsou slatiniště na vývěrech vod s vysokou koncentrací uhličitanu vápenatého (tzv. "černavy"). Půdy, kde tento druh roste, mají mezotrofní, neutrální nebo mírně zásaditý charakter. Typická je krátkostébelná vegetace, často s hustě zapojeným mechovým patrem (včetně rašeliníků tolerantních k vápníku). Z hlediska montpelliérského členění na typická společenstva byla tučnice česká dříve hojná ve společenstvu Caricion davallianae, dnes pouze ve společenstvu Valeriano dioicae-Caricetum davalliae, tj. s dominancí ostřice Davallovy (Carex davalliana) a kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica).

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Rostlina k pěstování se sřední náročností, jsou-li dodrženy podmínky obdobné jako u tučnice obecné (Pinguicula vulgaris).

Variety, kultivary, formy, ...

Pinguicula bohemica × vulgaris - (Pinguicula × dostalii)
Foto: Jakub Štěpán, Polabská černavaVariabilita se u tohoto druhu projevuje především na tobolkách, jejichž tvar osciluje v rozsahu od typického široce hruškovitého po podlouhle hruškovitý. Na rozdíl od tučnice obecné nebyla pozorována žádná proměnlivost ve tvaru a zbarvení koruny. Tvar listů podléhá ekomorfózám.

Existuje přírodní hybrid s tučnicí obecnou - Pinguicula × dostalii.

Poznámky

Pozn.1:
Pokud jde o taxonomické definování tučnice české, i v současných botanických publikacích je možné se setkat s nižší než druhovou interpretací. Tak je tomu například v Klíči ke květě ČR (viz zdroje níže), kde je tučnice česká uváděna jako poddruh tučnice obecné - tučnice obecná česká (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica (Kraj.) Domin).

Pozn.2:
Argumenty a protiargumenty ve prospěch či neprospěch tučnice české jako ryzího druhu jsou pro zájemce hezky shrnuty ve dvou článcích publikovaných ve dvou číslech našeho magazínu Trifid (viz zdroje).

Autorem prvního článku, který druhový statut tučnice české zpochybňuje, je doc. Dr. Ing. Jiří Uher z Lednice, autorem druhého fejetonisticky laděného příspěvku, jenž naopak druhový statut této rostliny obhajuje, je RNDr. Miloslav Studnička z Liberce.

Pan doktor J. Uher poukazuje především na přirozenou vnitrodruhovou variabilitu tučnice obecné, která nezasluhuje odchylné jedince vyčleňovat jako druh samostatný. Naproti tomu RNDr. M. Studnička staví na první místo argument, že se tučnice česká od tučnice obecné liší především počtem chromozómů: tučnice česká 2n = 32, tučnice obecná 2n = 64. Ve svém článku pro "T" pan doktor M. Studnička uvádí, že vhodné vzorky přímo z terénu si odebral sám prof. J. Casper z univerzity v Jeně, posléze je ve své laboratoři osobně prověřil po stránce karyotypu (počtu chromozómů) a RNDr. M. Studničkovi pak dopisem potvrdil číslo 2n = 32.

Použité zdroje

Bělohlávková, R.: Květena ČR/6, str. 516, Academia, 2000.
Kaplan, Z.: Klíč ke květeně ČR, str. 572, Academia, 2002.
Uher, J.: Je tučnice česká (Pinguicula bohemica Krajina) "dobrým" druhem?; TRIFID, str. 4-7, Vol. 10, 2005/2.
Studnička, M.: Úsměvný fejeton k tučnici české; TRIFID, str. 4-5, Vol. 10, 2005/3.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.