Utricularia alpina Jacq. 1760

Utricularia alpina
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk ŽáčekBublinatka Utricularia alpina patří v jemnějším taxonomickém dělení rodu bublinatka (Utricularia L.)do sekce Orchidioides. Její květy si s těmi u orchidejí vůbec nezadají. S jejími lapacími měchýřky prováděl experimenty již proslulý Charles Darwin, aby dokázal, že jsou i přes svou miniaturní velikost plně funkční (Studnička, M., 1984).

Taxonomie, systematika

Bublinatka orchidoidní (Utricularia alpina) patří do čeledi bublinatkovitých (Utriculariaceae L.).

Botanický popis

Bylina střední velikosti, relativně robustní, vytrvalá, epifytní nebo terestrická, oddenky chybí.

Stolony (podzemní prýty) početné, nitkovité, větvené a až 20 cm dlouhé, 0,5 - 1,5 cm silné, zesílené při nebo poblíž báze, kde tvoří vřetenovité až oválné hlízky dlouhé až 2,5 cm.

Asimilační prýty (obdoba listů, viz pozn. 2) 1 - 3 z báze, řapíkaté, čepel úzce oválná nebo vejčitá s klínovitou bází a neostrým hrotem, vesměs 5 - 10 cm dlouhá, kožovitá, mnohožilná, žilky za sucha obvykle nevyniklé, stejně dlouhá nebo často delší než řapík, většinou 1 - 3 cm široká, 0,5 mm silná, celková délka obvykle 5 - 20 cm.

Pasti velmi početné na vlásečnicových větvích stolonů, kulovité, stopkaté, 0,5 - 1 mm dlouhé, báze ústí se dvěma vzad prohnutými šídlovitými výrůstky. Všechny vegetativní výhonky, báze včetně báze řapíků, hlízek a pastí více méně hustě pokryté krátce válcovitými žlázkami.

Květenství:

Utricularia alpina
Foto: Robert Žáčekvzpřímené nebo spadající, 15 - 40 cm dlouhé, solitérní, květní osa táhle kuželovitá, nahoře žláznatá, 1 - 2 mm silná. Šupinky bazálně fixované, nemnoho, úzce čárkovité nebo šídlovité, 3 - 5 mm dlouhé. Listeny k bází přichycené, úzce čárkovité, 5 - 8 mm dlouhé. Listénce listenů nebo užší. Květy 1 - 4 ve volném hroznu s internodii dlouhými 2 - 4 cm, květní stopky rozestřené, nitkovité, úzce křídlaté, 1,5 - 3,5 cm dlouhé. Kališní lístky stejné, vejčité nebo vejčitě trojúhlé se zaoblenou nebo téměř srdcovitou bází a vrcholem tupým, 2 - 2,8 mm dlouhé, mnohožilné, zelené nebo s lehkým nachovým nádechem. Koruna 4 - 6 cm dlouhá, bílá nebo vzácně narůžovělá se žlutou skvrnou při bázi spodního pysku, skoro žláznatá s nemnoha okrajovými stopkatými žlázkami. Horní pysk široce vějířovitý, delší a 2 či vícekrát tak široký než kalich, bazální zduření s výrazným okrajovým vyzvihlým lemem. Lem spodního pysku vějířovitý nebo příčně oválný

Prostředí

Geografické rozšíření:

Antily a severní Jižní Amerika.

Cenologie:

Mechaté stromy, skály a břehy v deštném lese, tu a tam na úrovni bažinaté půdy, většinou mezi 500 a 1500 m nadmořské výšky.

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Utricularia alpina
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk ŽáčekBublinatka orchidoidní (Utricularia alpina)se v Evropě pěstuje od druhé poloviny předminulého století, a to zejména pěstiteli orchidejí, v botanických zahradách a teprve až později také pěstiteli se zaměřením na masožravé rostliny (Taylor, P., 1989).

Substrát:

Směs pro epifyty (např. topolová nebo dubová kůra + pěnový polystyrén + kořeny kapradin nebo vláknité zbytky proseté rašeliny + dřevěné uhlí v poměru 2:2:2:1, (Studnička, M., 1984)).

Letní teplota: 18 - 30 ° C
Zimní teplota: 15 - 22 ° C

Letní osvit: polostín, rozptýlené světlo, 10 000 - 20 000 lx
Utricularia alpina
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk Žáček
Zimní osvit: obdobně jako při Lo

Vlhkost: 80 - 100% RVV

Zálivka letní: mokro dobrá drenáž.
Zálivka zimní: stejně jako u Zl

Přesazování: každoročně.

Rozmnožování:
a/ Vegetativní: odnožováním, EK (?), dělením trsů
b/ Generativní: umělé opylení, semena

Škůdci:

Vhodné kultivační niky: Temperovaný skleník, akvarijní nádrže, vitríny.

Variety, kultivary, formy, ...

Bublinatka orchidoidní (Utricularia alpina) není výrazně variabilní v přírodě ani v kultuře.

V kultuře prokazuje ochotu křížit se s příbuznými druhy.

Kultivar:
U druhu Utricularia alpina je známa velkokvětá forma, označovaná jako Utricularia alpina "Henry Pittier National Park" ale 4.12.2007 v časopisu CPN vol. 36, číslo 4, str. 118 - 119, byl tento druh nově oficiálně popsán jako kultivar Utricularia alpina 'Pittier Moon'

Použité zdroje

Studnička, M., Masožravé rostliny, Academia, 1984.
Taylor, P., The Genus Utricularia - a Taxonomic Monograph, 1989.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.