Nepenthes rajah Hook.f. 1859

Nepenthes rajah
Foto: Václav Kubín, BorneoPoprvé sbíral láčkovku rádžu na Mt. Kinabalu v roce 1858 Hugh Low, ale do kultivace se dostala teprve až poté, co ji do Velké Británie dopravil v roce 1879 F. Burbidge.

Proslulý botanik a přírodovědec, Angličan sir Joseph Hooker, ji popsal následujícími slovy:
"Jedná se o rostlinu, která je jistě dodnes jedním z nejzvláštnějších objevených rostlinných výtvorů, a z tohoto pohledu ji tedy stojí za to stavět na stejnou úroveň jako Rafflesia arnoldii. Proto nese jméno mého přítele, rádži Brookea, jehož vládní služba na místě jejího původního výskytu, by měla být mezi botaniky památnou."

Taxonomie, systematika

Čeleď láčkovkovité (Nepenthaceae L.).

Botanický popis

Nepenthes rajah
Foto: Rosťa Kracík, pěstitel Andreas FleischmannVytrvalá bylina nešplhavé povahy, rostoucí v polehlé nebo plazivé keřovité formě, vzácně přesahuje výšku 1-1,5 m. Lodyha polehlá, kuželovitá, cca 6 m dlouhá, cca 25 mm silná, internodia (mezičlánky, odstupy mezi listy) cca 20 cm dlouhé. Nezralé exempláře oděné pomíjivým bílým ochlupením, dospělci prakticky lysí.

Nepenthes rajah
Foto: Kateřina Braunová, BZ LiberecListy: velké krátce řapíkaté obvejčitě kopinaté a štítovitě zakončené čepele o délce až 80 cm a šířce 15 cm produkují většinu pozemních láček, které se vytvářejí na konci úponek o délce cca 50 cm srůstajících od čepele z rubové strany. Shora jejich ohyb dolů kryje přesah štítovitého zakončení čepele o délce 2 cm. Řapík protkaný kanálky, křídlatý, cca 15 cm dlouhý. Spodní láčky jsou baňkovité nebo oválné, cca 35 cm vysoké, cca 18 cm široké, na zevní straně tmavočervené nebo nachové, někdy uvnitř světle zelenkavé, ústí je velmi kosé (někdy vodorovné, Clark, Ch. 1997), obústí (peristom) výrazně široké cca 40 mm a zvlněné nápadnými výrůstky o vzhledu silných trnů, víčko (operculum) oválně lžicovité, na rubu často bledavě zelené a pokryté četnými velkými nektarovými žlázkami, ostruha (výrůstek na zádi víčka odpovídající morfologicky špičce celé rozrůzněné čepele = řapík, vlastní listová čepel, úponka, láčka, ostruha) cca 20 mm dlouhá, nevětvená. Vpředu od obústí k bázi sbíhají paralelně dvě střapatá křídla, cca o šíři 25 mm. Tento typ láček je velikostí mezi jinými druhy na prvním místě: H. Low a St. John zaznamenali v terénu obry o obsahu 2 l vody. St. John (1862) ale uvádí, že se setkali s mnoha dalšími jedinci, kteří měli pozemní láčky ještě větší a O. Beccari uvádí vzorky, které údajně pojmuly 3,5 l vody.

Horní láčky jsou značně vzácné. Pokud se vyskytují, bývají konstantně krátké a široce trychtýřovité, pod obústím nepatrně krácené, křídla redukována v žebra.

Vnitřní stěnu obřích pozemních (spodních) láček zcela pokrývají žlázky, z nichž ty v horní pasáži jsou menší, ale sestupně jsou stále větší, takže při bázi jsou tak těsně nahloučené, že mezi nimi není vůbec žádný odstup.

Nepenthes rajah
Foto: Václav Kubín, BorneoPlody: tobolky.

Semena:

Kořenový systém:

Výhonky: jednou za čas se vytváří samostatný plazivý nebo šplhavý výhonek či šlahoun, který může dosahovat délky až 5 m. Je zajímavé, že listy těchto šlahounů postupně ztrácejí štítnaté konce.

Květy: květenství jsou masívní, o výšce až 80 cm, hroznovitá, někdy o výšce až 120 cm, na květní stopku připadají 1-2 nachové květy ve spodní pasáži, v horní 1 květ. Květní stopky jsou bez listenů. Okvětní plátky oválné až obvejčité, cca 8 mm dlouhé.

Prostředí

mapa rozšíření Nepenthes rajah
Mapa: Michal Rubeš
Geografické rozšíření:
Endemit Bornea, kde se vyskytuje pouze na horách Mt. Kinabalu a Mt. Tamboyukon v rozsahu chráněného prostoru národního parku Kinabalu Park.

Cenologie:
Omezuje se na nadmořskou výšku 1650-2650 m. Tento druh dává přednost otevřenějším prostředím ve svažitém kamenitém terénu, např. starým sesuvům, často s prosakující podzemní vodou. Substrátem jsou ultramafické zeminy. Na vhodných místech jde o rostlinu hojnou.

V celé své majestátnosti je láčkovka rádža pozorovatelná na jediné lokalitě, a to na ultramafickém vrcholu Mt. Tamboyukon, kde se rozrůstá po otevřeném balvanitém terénu s nízkými keřovitými porosty rodů Vaccinium, Scaevola, borovice kleče a s řídkými ostřicovými porosty.

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Nepenthes rajah
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autoraObtížné, protože jde o druh vysokohorský, který vyžaduje chladnější podmínky a teplotní rozdíly den/noc.

Substrát: směs hrubého písku s rašelinou (1:1) pro semenáčky a velmi mladé rostlinky.
Jakmile rostliny dosáhnou několik málo cm v průměru, měly by se přesadit do vzdušnějšího a lehčího substrátu, protože pokud se ponechají v původním, inhibuje se vývoj kořenové soustavy a rostliny buď stagnují v růstu nebo odumírají. Vhodnými složkami pro dopěstovávání rostlin jsou: jemná kůra do substrátů pro orchideje, zahradnické dřevité uhlí, lávovina, perlit, vypálené jílové kuličky (keramzit, vermikulit), cedrovina, korek, pemza a vláknina ze stromových kapradin. K těmto složkám lze přidávat trochu rašeliny (ne více než 10 či 15 % celkového objemu substrátu), kvůli retenci vlhkosti. Před sázením rostlin se přichystaný substrát ponechá nasáknout vodou po dobu 24 hodin.
Velikost květináče: měly by se používat hodně široké, což umožňuje kořenům rostlin rozrůstání do šíře (vhodný průměr cca 43 cm). Doporučuje se spíše plastový květináč než hliněný, ale možné jsou obě verze.

Osvit: v našich podmínkách nelze spoléhat na přirozený osvit ani na nejsvětlejších stanovištích. Chceme-li se přiblížit přirozené potřebě rostliny, pak je nejideálnější umělé přisvětlování, např. halogenová lampa (1000 W) s odstupem od rostlin cca 1,5-2 m a odstíněná tenkým krytem z průhledného drátěného skla. Takové řešení neohrožuje rostliny popálením. Umělé přisvětlování by mělo mít fotoperiodu 13-14 h. denně (vzhledem k výskytu rostliny poblíž rovníku).

Teploty: denní 25-30 °C, noční 10-15 °C.

Zálivka: pravidelná, shora měkkou vodou (dešťovka, destilka, vodou po úpravě reverzní osmózou).

RVV: 70-100%.

Vhodné pěstební niky: pokojové rozměrnější vitríny.

Rozmnožování:

a/ Vegetativní: striktně formou explantátových kultur.

b/ Generativní: semeny, ale vzhledem k ohroženosti druhu je jejich zisk málo pravděpodobný.

Variety, kultivary, formy, ...

Nepenthes rajah × villosa
Foto: Václav Kubín, BorneoBez poddruhů či jiných nižších podjednotek.
Druh tvořící řadu přirozených hybridů se všemi druhy s přirozeným výskytem na Mt. Kinabalu:
Nepenthes × alisaputrana Adam et Wilcock (1992) (= Nepenthes burbidgeae × rajah)
Nepenthes edwardsiana × rajah
Nepenthes fusca × rajah
Nepenthes × kinabaluensis S. Kurata (1976) (= Nepenthes villosa × rajah)
Nepenthes macrovulgaris × rajah
Nepenthes stenophylla × rajah
Nepenthes tentaculata × rajah

Ochota ke křížení též v podmínkách umělé kultivace.

Poznámky

Pozn.1:
Statut ochrany: od roku 1981 je na seznamu CITES I spolu s druhem Nepenthes khasiana. Ostatní ohrožené druhy jsou uvedeny v CITES II (Pichl, R., 2007).
Důvody zvýšené ochrany: ilegální sběr, ničení rostlin návštěvníky a v posledních letech i fenomén El Niňo, který v letech 1997-98 způsobil v jihovýchodní Asii sucho spojené s častými požáry, které však naštěstí populace láčkovky rádži (Nepenthes rajah)nepostihly tak závažně jako láčkovku Loweovu (Nepenthes lowii (Pichl, R., 2007).

Použité zdroje

SHAFER, Jeff. On the Cultivation of Nepenthes rajah. CPZINE.com [online]. 6/21/2002 [cit. 2008-04-27]. Dostupný z WWW: <http://www.cpzine.com/article.aspx?cid=13&y=2002&m=6&d=21^web>.
Pichl, R.: Trifid, 2007/1, Vol. 12, str. 2-3.
Clarke, C.: Nepenthes of Borneo, Natural History Publications Borneo, Malaysia, 1997.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.