Sarracenia leucophylla Raf. 1718

Sarracenia leucophylla
Foto: Roman Mišák, BZ LiberecŠtíhlé krásky s vyčesanými kadeřavými parukami odněkud z rokoka či empíru, které si v přestávce před dalším menuetem v hloučku šeptem sdělují nejpikantnější dojmy o partnerech z kousku předešlého.....tak by se třeba při troše poetické fantazie mohly popsat láčky velmi nápadné špirlice bělolisté (Sarracenia leucophylla Raf.).

Taxonomie, systematika

Čeleď špirlicovité (Sarraceniaceae Dum.).
Neplatné synonymum: Sarracenia drummondii.

Botanický popis

Sarracenia leucophylla
Foto: Jan Cvrček, BZ LiberecVytrvalá bylina s poměrně robustním oddenkem, z něhož vyrůstají trsy vzpřímených listů modifikovaných v nápadné láčky s funkcí vábit a lapat především hmyzí kořist.

Sarracenia leucophylla
Foto: Martin Brousek, sbírka autora
Sarracenia leucophylla
Foto: Michal Rubeš, Výstava Darwiniany 2008, pěstitel Lubomír Daňek, PřF UKListy: na bázi úzké a směrem k vrcholu poznenáhlu se kornoutovitě rozšiřující v okrouhlý otvor opatřený lemem obústí (peristomu), od něhož z přední strany středem těla srůstá až k bázi mělké křídlo (ala) o výšce sotva 1 cm, ale u subtilnějších prvních jarních láček může být výraznější a vysoké cca 2 cm. Na zádi obústí, proti zobáčkovitě zašpičatělému předku obústí odrůstá vzhůru poměrně vysoký sloupek (columna), na který nasedá okrouhlé víčko cca stejného průměru, jaký má vstupní otvor. Zbarvení láček je tmavěji zelené v rozsahu od báze do půli těla láčky, odkud se náhle vytrácí a přechází ve skvrnitou bezchlorofylní pasáž (horní část těla, víčko, sloupek) bohatě protkanou nachově červeně zbarvenou (nebo zelenou, nejsou-li rostliny vystaveny plnému slunečnímu svitu) žilnatinou. Bělavé skvrny pletiva v nachově červeném propletenci žilnatiny jsou zčásti samostatné a ohraničené, zčásti vzájemně splývají. Mají bílou barvu, nejsou průhledné, ale průsvitné. Jde o tytéž areoly, fenestrace, jaké lze pozorovat třeba u darlingtonie kalifornské nebo u špirlice přivřené, jen s tím rozdílem, že jsou zde průsvitná okénka zasazena do zcela originálního kontextu, kterým je špirlice bělolistá tak charakteristická, že ji snad nelze s jiným příbuzným druhem zaměnit. Víčko má široce kopinatý vpředu zašpičatělý tvar, je nad otvorem umístěno v mírně šikmé hrotem vzhůru směřující pozici. U žádného jiného druhu špirlice není tak nápadné zvlnění či kadeření postranních okrajů víčka.
Výškou láček se špirlice bělolistá řadí hned za špirlici žlutou, její láčky mohou v přírodě dorůstat výšky 100-120 cm, obústí může mít průměr 6 a maximálně 8 cm. V kultuře se dosahovaná výška láček pohybuje do cca 60 cm s průměrem obústí do cca 5 cm.

Nitro láček, podobně jako u příbuzných druhů tohoto rodu, vykazuje střídání hladkých a ochlupených pasáží včetně vlastní tekutiny s trávicími enzymy v nejdolejší bazální části. Smyslem této soustavy je, aby oběť sklouzla po hladké ploše do zóny ochlupené. Chlupy směřují zahroceně dolů a zajišťují tak jednosměrné svádění kořisti stále níže, až do tekutiny, v níž se utopí a počne její rozklad v jednodušší a lehce vstřebatelné živiny.

Zimní ploché listy špirlice bělolistá obvykle netvoří, obvykle toto období přežívají zpola zaschlá torza láček z letní sezóny. Přesto, je popisovaný druh za výrazných stresových podmínek takové nemasožravé listové modifikace schopný tvořit, ale jde spíše o artefakt než o zavedenou adaptaci na zimní podmínky.

Sarracenia leucophylla
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecKvěty: květní stvol nese v obloukovitém ohybu jeden velký nící květ, jeho kalich (K) i koruna (C) sestávají z 5 nesrostlých plátků. Kalich i koruna jsou zbarveny tmavočerveně až hnědočerveně. Květy voní nasládle. Květní orgány a uspořádání květu celkově jsou obdobné jako u jiných druhů rodu, se stejnou opylovací strategií směřující k cizosprašnosti. Kvetení probíhá v kultuře obvykle ve druhé půli dubna nebo v květnu, v přírodě začátkem března do konce dubna.

Plody: tobolky.

Semena:

Kořenový systém: poměrně robustní oddenek s tendencí pro tvorbu kratších postranních odnoží.

Prostředí

Geografické rozšíření:
USA, pás podél pobřeží Mexického zálivu, jižní Georgia, Missisippi, Alabama a západní cíp Floridského poloostrova.

Cenologie:
Roste na zamokřených úsecích subtropických borových slatin ve velkých trsech a v poměrně rozsáhlých celistvých společenstvích.

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Sarracenia leucophylla
Foto: Jan Cvrček, BZ LiberecRostlina se střední náročností k pěstování.

Substrát: čistá vláknitá rašelina s příměsí perlitu nebo křemičitého písku (3:1).

Teploty: letní 20-30 °C, výkyvy nad 30 °C v parných dnech jsou bezproblémové. Zimní 10(5)-20 °C, zcela nevhodné venkovní zimování.

Zálivka: v létě vydatná, květináče stojí ve vodě, zimní snížená tak, aby byla v podmisce voda občas s tím, aby substrát nikdy úplně nevyschnul.

RVV: 60-80%, při vyšší mohou hrozit ataky plísní a zahnívání.

Přesazování: u dospělců za více let, po vyčerpání substrátu, u mladších jedinců dle jejich růstu.

Rozmnožování:
a/Vegetativní: dělením oddenku u starších rostlin, explantátová technika.
b/Generativní: semeny, které se před výsevem nejméně 2 měsíce předem stratifikují chladem. I když je rostlina cizosprašná, ujímá se občas i samosprášení.

Škůdci: podobně jako u Sarracenia flava.

Vhodné pěstební niky: větraný skleník, okenní parapety, meziokenní prostor, letnění venku (balkon, veranda) vhodné. Světelná expozice nejlépe jižní, západní nebo i východní. Na celoroční pěstování v našich venkovních podmínkách jde o rostlinu příliš choulostivou a teplomilnější.

Variety, kultivary, formy, ...

Existuje celá řada umělých kultivarů a přirozených forem a variet. Vesměs se liší jen v jemných barevných nuancích.
Známá z přírody je také žlutě kvetoucí forma.
Příklady:
Sarracenia leucophylla var. leucophylla
Sarracenia leucophylla var. alba
Sarracenia leucophylla f. viridescens

Také tento druh se ochotně kříží s příbuznými druhy, a proto spoluvytváří mnoho umělých kříženců.
Příklady:

Sarracenia leucophylla × oreophila - (Sarracenia × mooreana)
Foto: Michal Rubeš, BZ Liberec
Sarracenia (leucophylla × purpurea) × purpurea subsp. venosa
Foto: Kateřina Braunová
Sarracenia alata × leucophylla
Foto: Kateřina Braunová, BZ Liberec

Poznámky

Pozn.1:
D.E. Schnell uvádí, že nejde o druh výrazně ohrožený, že jeho porosty je možné stále pozorovat na vhodných stanovištích jeho areálu rozšíření podél silnic za jízdy vozem (Schnell, D.E., 1976!!).

Pozn.2:
Z pozorování D.E. Schnella v kultuře i v terénu vychází konstatování, že se v porovnání s ostatními jedná o špirlici, jež má velmi vysokou úspěšnost úlovků. V sezóně, krátce po otevření, se láčky plní polapeným hmyzem až po okraje (1976). Zdá se tedy, že rafinované vyumělkování jejích láček splňuje svůj účel nadmíru kvalitně.

Použité zdroje

Základní podklady pro tuto kartu zpracoval a pro VAMR zaslal Jan Řehoř, 2008.
Schnell, D.E.: Carnivorous Plants of The USA and Canada, J.F. Blair, Publisher Winston-Salem, Norh Carolina, 1976.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.