Drosera adelae F. Mueller 1864

Drosera adelae
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecRosnatka Adélina (Drosera adelae F. Muell.) je z trojice zvláštní eko-skupiny tzv. australských pralesních rosnatek nejčastěji pěstovaným druhem. Méně je známo, že se stejně jako její blízké příbuzné Drosera schizandra a Drosera prolifera vyskytuje na velmi omezeném území, a že v přírodě patří mezi nejohroženější roslinné druhy světa.

Taxonomie, systematika

Tento druh se řadí do čeledi rosnatkovitých (Droseraceae L.) a sekce Arachnopus.

Botanický popis

Drosera adelae
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecVytrvalá bylina ukotvená v substrátu chlupatými delšími středně silnými kořeny a dosahující výšky cca 25 cm. Její listová růžice je rozvolněná a do stran rozestřená, listy v časných vývojových fázích vzpřímené a spirálně sbalené (tzv. circinátní vernace), rozbalují se do zpola vystoupavé pozice a posleze, jak stárnou, převládá jejich vodorovné postavení. Odumřelé listy spočívají svěšené na bázi lodyhy. Rostlina tvoří přízemní listovou růžici a později i vzpřímenou lodyhu s trsem listů na vrcholu v růžici, pod níž jsou ve střídavém uspořádání samostatné listy.

Listy: čepel je úzce kopinatá, 10-20 cm dlouhá, 7-10 mm široká, na spodní i svrchní straně je vystouplé střední žebro (žilka), které se táhne celou délkou čepele. Na okrajích svrchní plochy listů jsou zadržovací stopkaté žlázky, menší žlázky dále od okrajů. Spodní povrch listů je lysý. Řapík krátký nebo téměř nevyvinutý, lysý. Stipule dvoucípé, třepenité, 6 mm dlouhé, přirostlé k bázi řapíku na svrchní straně a rozestřené směrem navenek. První juvenilní listy obvejčité, další pak úzce oválné.

Drosera adelae
foto: Kateřina Braunová, BZ LiberecKvětenství: jednostranné hroznovité (racemózní) a s květním stvolem vysoké až 35 cm, mnohokvěté za předpokladu převládajících kvalitních růstových podmínek. Osa květenství a květní stopky jsou porostlé roztroušenými přisedlými žlázkami a malým počtem rozptýlených chomáčovitých chloupků. Květní stopky jsou 5 mm dlouhé a za plodu se prodlužují. Listeny jsou čárkovité, 2 mm dlouhé, vstřícné a nepatrně níže pod každou květní stopkou.

Drosera adelae
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraKališní lístky: kopinaté, zašpičatělé, 2 mm dlouhé, 0,8 mm široké a lysé.

Korunní lístky: červené, načervenale oranžové nebo krémově bílé, široce kopinaté, zašpičatělé, 2,5 mm dlouhé, 1,2 mm široké, vrcholy v úhlech dokonalého pentagonu (pětiúhelníku). Tyčinek celkově 5, dlouhých 0,4 mm. Nitky bílé dvoucípé a na vrcholu načervenalé. Prašníky bílé. Pyl krémově bílý, u forem s načervenalými květy žlutý. Semeník zelený, skoro kulovitý, 0,7 mm dlouhý, 1 mm v průměru. Karpely (plodolisty) 3, laločnaté. Čnělky 3 nebo 4, při bázi narezle oranžové, na vrcholu bílé, 0,6 mm dlouhé, vodorovné a dvouklanné na vrcholu do tvaru písmene "T". Cípy větvení zakřivené, 0,4 mm dlouhé. Blizny bílé, jednoduché.

Plody: tobolky.

Semena:

Doba kvetení: červen až listopad (v přírodě)

Prostředí

Geografické rozšíření:
Queenslandský endemit, Austrálie.
Lokality: Queensland - Rockingham Bay, Hinchinbrook Island.

Cenologie:
V horských oblastech, na kamenitých a písčitých březích podél potoků v tropických deštných lesích.

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Drosera adelae
Foto: Michal Rubeš, sbírka autoraRostlina dobře prosperující volně v pokoji asi 30 cm pod zářivkami. Sluníčko nikdy nepoznala.Rostlina středně náročná na pěstitelské podmínky, jsou-li vytvořeny a dodrženy, daří se jí dobře. Velmi vhodná i pro začínající pěstitele.

Teploty: optimální je teplotní rozsah 18-30 °C, a to celoročně.

Zálivka: dbáme o stále (celoročně) silně zamokřený substrát, květináče stojí ve vodě. Postačuje ustátá kohoutková voda skladovaná např. v pet-lahvích.

Osvit: stinné nebo polostinné stanoviště bez nároků na umělé přisvětlování v zimních měsících.

RVV: 60-80%.

Substrát: hrubě vláknitá rašelina bez příměsí, pH 5-6.

Přesazování: každoroční.

Vhodné pěstební niky: velké zavařovací sklenice, akvarijní nádoby, plastové průhledné nádoby, vždy opatřené kryty pro udržení dostatečné RVV. Polostinná stanoviště u okna, spíše s východní nebo západní expozicí. Na oknech s jižní expozicí je nutné přistiňovat. Letnění možné, ale riskantní.

Rozmnožování:

Generativní: semeny.

Vegetativní: rostlina velmi často odnožuje a spontánně vytváří na odumírajících listech nové rostlinky. Ty lze oddělit a samostatně zasadit. Možná je i reprodukce formou explantátových kultur.

Variety, kultivary, formy, ...

Z roku 1988 pochází popis dvou typů (mikrospecií) rosnatky Adéliny (Drosera adelae):
a/ Bělokvětý a autogamický (samosprašný),
b/ Červenokvětý a allogamický (cizosprašný).
Ani jeden z těchto typů nemá přechodný charakter, chybí jakékoliv údaje o přírodním původu těchto rostlin, není vyloučeno, že jedna z těchto mikrospecií byla zachycena do umělých podmínek a mezitím již v přírodě zcela zanikla. Belgický lékař a znalec MR, MUDr. J.D. Degreef, se domnívá, že červenokvětá mikrospecie by mohla být výsledkem křížení s některým z příbuzných druhů. Této doměnce oponuje fakt, že každý z těchto typů má osobité reprodukční orgány a jejich přechodné typy neexistují.

Dle stupně osvitu (přirozeného i umělého) lze rozlišovat rostliny celkově:
tmavě rudě zbarvené a
tmavěji žlutozeleně zbarvené. Není však zcela jasné, zda jde o vrozenou vlastnost, která se projeví vždy a bez ohledu na míru osvitu.

Obří kultivar Drosera adelae cv. ´Giant´ se vyznačuje mimořádnou robustností a průměrem listové růžice až 320 mm (zatímco běžná červeno- nebo bělokvětá forma tohoto druhu má průměr listové růžice 150 mm; osobně měřil na rostlinách v BZ-Liberec RNDr. M. Studnička).

Poznámky

Drosera adelae
Foto: Martin Brousek, sbírka autoraPozn.1:
Z osobních zkušeností s pěstováním tohoto druhu uvádím následující pozorování (Žáček, Z., 2009):
při pěstování ve stinnějších akvarijních podmínkách (dále od jižního okna, hlouběji v bytě) tato rostlina vytvářela vytáhlejší lodyžku se střídavě uspořádanými listy v nižších etážích a s trsem listových základů uspořádaných v růžici na vrcholu. Celá rostlina urdžovala více méně vzpřímený růst díky stařině listů svěšených v hnědavých pruzích na povrch substrátu. Posléze se v paždí některých listů ve střední části stonku pod vrcholem začaly vytvářet bílé adventivní kořeny s červenou lehce zaoblenou špičkou. Tyto náhradní kořeny srůstaly podél stonku a zanořovaly se do substrátu. Na odumírajících listech jsem běžně pozoroval spontánní tvorbu nových rostlinek.

Použité zdroje

Lowrie, A.: Carnivorous Plants of Australia, Volume 3, University of Western Australia Press, 1998.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, edice Živou přírodou, 1984.
Studnička, M. Franta, J., Spousta, M.: Masožravé rostliny, sborník článků pro časopis Živa 1980-2004, Darwiniana, 2007.
Žáček, Z.: osobní zkušenost a pozorování, 2009.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.