Drosophyllum lusitanicum Link 1806

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Miguel Azañón García-Granados, Sierra Aljibe (Cádiz)Latinský a i český přejatý název této nesmírně zajímavé rostliny, "lusitanský", se vztahuje k jejímu nejhojnějšímu výskytu v přerušovaném pásu západního pobřeží Portugalska (podrobně viz "Geografické rozšíření"), země, jejíž zastaralý název je Lusitania. Multilistá vrcholová listová růžice na konci stonku připomíná shluk borových jehlic ve svazečku a odtud její anglické označení "Portuguese dewy pine" (s licencí něco jako "portugalská sosna rosná").

Taxonomie, systematika

Čeleď rosnatkovitých (Droseraceae L.), rod rosnolist (Drosophyllum) a druh rosnolist lusitanský (Drosophyllum lusitanicum Link).

Botanický popis

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraVytrvalá bylina (v kultuře pěstovaná jako dvouletka, ale je znám případ rostliny z Anglie udržené v pěstebních podmínkách až 7 let (Studnička,M. 1984, 2007)) s kořeny pronikajícími do značných hloubek, která na otevřených stanovištích vytváří na tenkém dřevnatějícím stonku husté růžice vystoupavých a vzpřímených úzkých listů, zatímco v zápoji křovin je schopná vytvářet pnoucí formy, které se s jejich oporou derou za sluncem. U takové formy jsou listy ze spodnějších pasáží stonku v mnohem větších odstupech. Podobnou formu lze pozorovat při pěstování za méně kvalitních světelných podmínek (vytažený růst z nedostatku světla).

Stonek a listy: stonek zpočátku vzpřímeného růstu, později (při délce několika decimetrů) poléhavý a až vrcholem vystoupavý, u víceletých jedinců může dorůstat až 1 m délky při tloušťce pouhých 5-7 mm. Stonek je schopen druhotného tloustnutí, i když mu chybí kambium (druhotné růstové pletivo).

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraListy čárkovité, o délce 10-20 cm a šířce až 2,5 mm, jsou krátkověké (cca 1 měsíc). Listová stařina se sklání dolů a z růstového středu ji nahrazují stále nové listy. Listové základy jsou spirálně sbalené (tzv. circinátní/spirální vernace), ale spirálně sbalené konce se rozbalují spodem, ne vrchem, jak je tomu běžněji třeba u některých příbuzných rosnatek (např. u rosnatky Drosera filiformis s podobným vzhledem listů). V příčném průřezu se jeví trojhranné, na svrchní straně nevýrazně žlábkovité. Spodní stranu čepelí a jejich svrchní okraje porůstají výrazné stopkaté jasně červené žlázky hřibovitého tvaru o velikosti 0,5 mm, vesměs v šestiřadém uspořádání. Mezi uvedeným typem žlázek je ještě druhý přisedlý typ bochníčkovitého tvaru a červeného zbarvení o velikosti cca 0,2 mm.

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraKvěty: kalich (K) sestává z 5 nesrostlých krátce žláznatě chlupatých, zelených vejčitě kopinatých lístků s výraznou střední žilkou, koruna (C) z 5 korunních volných plátků o velikosti cca 25 mm, které jsou sírově žluté barvy. Květenstvím je chocholík (vrcholičnaté květenství) až o 15 květech. Rozkvétání je postupné a omezené jen na několik hodin. Květy nejsou samosprašné. Tyčinky (A) cca 10-15, nitky bělavé, prašníky žluté až žlutavě oranžové, semeník (G) svrchní, zelený, málo výrazný stejně jako vrcholová terčovitá a na okraji třepenitá zelenkavě bělavá blizna.
Kvetení v kultuře je obvyklé druhý rok po výsevu. Kvetení nastává v jarním období.
Při dozrávání plodů se rostliny mohou projevit rašením nových výhonů z úžlabních pupenů v jizvách po opadané listové stařině. Z nich mohou chudě odvětvovat.

Plody: suchomázdřité špičaté tobolky, které se otevírají na vrcholu rozpukem v zuby.

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Michal KoubaSemena: matově černá, hruškovitá, velká cca 2,5 mm (v čeledi rosnatkovitých vůbec největší (Studnička, M., 2007)).

Kořenová soustava: sestává z černých řídce větvených kořenů, které zarůstají do substrátu až na několik decimetrů (viz Pozn.3 níže). Chybí regenerace kořenů po poškození, žádné náhradní kořeny se nevytvářejí.

Prostředí

Geografické rozšíření:
Západní portugalské pobřeží, přímořský jihozápad Španělska a západní pobřeží Maroka, nikdy s hlubokým průnikem do vzdálenějšího vnitrozemí.

Drosophyllum lusitanicum v přirozeném prostředí
Foto: Miguel Azañón García-Granados, Sierra Aljibe (Cádiz)
Drosophyllum lusitanicum
Foto: Miguel Azañón García-Granados, Sierra Aljibe (Cádiz)
Drosophyllum lusitanicum
Foto: Miguel Azañón García-Granados, Sierra Aljibe (Cádiz)Cenologie:
Pískovcová skaliska, písčiny světlých borů, často ve společenství levandule, janovce, čilimníku a dalších značně suchomilných rostlinných, mnohdy keřovitých, druhů. Substrát bývá slabě kyselý až neutrální. V takovém, na povrchu velmi suchém prostředí, si rostlina nachází dostatek vlhkosti v hlubších vrstvách, kam spárami v pískovci pronikají její dlouhé kořeny (viz Pozn.3 níže). Přímořské klima vytváří konstantní RVV, která se zde projevuje vydatnými příkony vláhy ve formě rosy a hustých mlžných oparů. Listy rosnolistu jsou schopné vláhu v této formě přijímat. Zvláště v letním období, kdy je dešťových srážek pravidelně nedostatek, se tato schopnost plně zúročuje. Zimní období bývají vlhká, teploty vesměs neklesají pod 10 °C, rostliny nezatahují, pouze zvolňují růst.

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Jaroslav Rajsner, sbírka autora
Drosophyllum lusitanicum
Foto: Jaroslav Rajsner, sbírka autoraRostlina označovaná za prubířský kámen pěstitelského umu a citu, pro začátečníky méně vhodná, ve škále pěstování určitě náročnosti nejvyššího stupně. Jsou však i názory, že teorie i praxe jejího pěstování je natolik zvládnutá, že i pro začátečníka lze uvádět střední stupeň náročnosti (Flísek, J., 2008).

Substrát: vřesovka s dřevěným uhlím (10:1), nebo rašelina (nesmí být příliš kyselá), křemičitý písek, perlit (2:1:1). Vhodné květináče s průměrem 12 cm, zvětšený drenážní otvor se ucpává smotkem ze suchého rašeliníku.
Přesazování se nedoporučuje pro velmi citlivý kořenový systém, jehož poškození při uvedeném úkonu zvýšeně hrozí. Rostlina poškození kořenů nedokáže regenerovat a oslabená obvykle hyne. Proto se ve stabilním květináči doporučuje pěstovat rostlinu po celou dobu její existence, tj. od vyklíčení ze semene po dobu jejího trvání v dospělém stavu.

Osvit: v létě i v zimě maximálně možný.

Zálivka: jeden z nejpodstatnějších faktorů úspěšného pěstování. Substrát by neměl být přehnaně mokrý, pak hrozí zahnívání kořenů a následný úhyn, ale ani přehnaně suchý, protože i v tomto směru je rostlina citlivá a může zcela zajít. Měl by se udržovat v takovém stavu, aby byl na povrchu téměř suchý a ve zbytku lehce zavlhlý. K tomu si pomáháme po vyklíčení rostlinek (viz níže, podrubrika "Rozmnožování") tak, že květináč doporučovaného průměru postavíme do druhého s průměrem 20 cm (v angl. literatuře tzv. metoda "pot in pot" ("květináč v květináči")), v němž je stejný substrát jako v prvním. Celý komplex se staví do podmisky s vodou (cca 4 cm výška hladiny), která se do substrátu s rostlinou dostává v přiměřeném množství, čímž se zajišťuje jeho přijatelný stav.

RVV: rozumných je 60-80 %.

Teplota: optimální je 18-25 °C, v letním období vyšší teploty neškodí, ale je třeba přiměřeně udržovat hladinu vody v podmisce tak, aby nevyschla a následně nepřeschl ani substrát s rostlinou. Zimní teplota by se měla pohybovat mírně nad nebo kolem cca 10 °C. Příliš vysoká teplota v zimě zamezuje u dospělců v jarním kvetení.

Rozmnožování:

a/Vegetativní: dnes již formou explantátové kultury, listové řízky nefungují.

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyGenerativní: semeny. Semena se po 3-4 zanořují ve středu květináče do hloubky cca 5 mm. Pokud nejde o semena z loňské sklizně, máčí se na 24 hodin před výsevem ve 4 % kyselině sírové a poté se opláchnou. Květináč (jediný) se postaví do podmisky s vodou. Při teplotě 18 °C klíčení nastává cca za 20 dní. Stimulaci klíčení lze vyvolat také kyselinou giberelovou v kombinaci s narušením exospermu (osemení) nebo chladem (umístí se na 3 neděle do chladničky), popř. se semena zasadí do substrátu a květináč s nimi se přechovává na vhodném světlém a chladném místě. Nejvhodnější dobou k výsevu je únor až březen.

Škůdci: běžní jako u běžných pokojových druhů rostlin.

Vhodné pěstební niky: dobře větrané a v zimě lehce temperované skleníky, zimní zahrady, chladnější dobře osvětlené a prosklené haly, okenní parapety či meziokenní prostory nejlépe s jižní nebo východní světelnou expozicí. Možné i letnění v zahradách, na balkonech a verandách.

Variety, kultivary, formy, ...

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraBez kříženců přirozených i umělých.
Žádné kultivary ani formy.
V přírodě se lze setkat se šplhavou formou v keřovitém zápoji, ale nejčastější je klasický habitus s poléhavým stonkem, který je na konci vystoupavý a zakončený vrcholovým shlukem listů.
Šplhavá forma se v kultuře může projevit za nedobrých světelných podmínek. Zde se ale jedná spíše o artefakt vytaženého růstu z nedostatku osvitu.

Poznámky

Drosophyllum lusitanicum
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraPozn.1:
Historicky existují záznamy o rosnolistu už z r. 1661 od G. Grisleye. V roce 1689 jej ve své Floře Portugalska popsal botanik P. de Tournefort pod názvem Ros solis lusitanicus maximus. Pěkně ho vykreslil v pojednání anglického botanika J. Hookera v r. 1869 W. Fitch a J. Hooker, podobně jako P. de Tournefort, tu poznamenává, že se tato zvláštní masožravá rostlina velmi podobá rosnatce. Všímá si, že stopkaté žlázky rosnolistu jsou narozdíl od rosnatky nepohyblivé. Tady je patrný mezník, kdy je rosnolist vnímán jako druh masožravý.
V roce 1875 se omezeně studiem rosnolistu zabývá Ch. Darwin a zmiňuje se, že Portugalci v okolí Oporta, rosnolist zavěšují ve svých domech podobně jako papírové mucholapky. V r. 1942 tuto Darwinovu zmínku zpochybňuje F.E. Lloyd s tím, že v živém stavu jde o velmi výkonného lapače hmyzu, ale po vytržení ze substrátu rychle usychá a svou lapací schopnost ztrácí.

Pozn.2:
Anatomické zvláštnosti rosnolistu.

Pozn.3:
O hlubokém zarůstání kořenového systému rosnolistu do substrátu za vlhkostí existují údajně doložené pochybnosti (Flísek, J., 2008). Jakmile získáme více informací o tomto fenoménu z přesnějších zdrojů, uvedeme podrobnosti.

Použité zdroje

Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 1984.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2007.
Jumiper, B.E., Robins, R.J., Joel, D.M.: The Carnivorous plants, Academic Press, 1989.
Grisley, G., 1661, ibidem.
Tournefort P. de, 1689, ibidem.
Hooker J., 1869, ibidem.
Darwin, Ch., 1875, ibidem.
Lloyd, F.E., 1942, ibidem.
Flísek, J.: kritický komentář ke stupni náročnosti rosnolistu, 2008.
Flísek, J.: připomínka v "Komentářích" k VAMRu, 2008.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.