Drosera capillaris Poir. 1804

Drosera capillaris
Foto: Jan Cvrček, BZ LiberecVděčná začátečnická rosnatka, která je velmi odolná a tolerantní k pěstitelským chybám. Má všechny náležitosti klasické rosnatky s přízemní listovou růžicí, ohromnou vitalitu, čepele schopné sbalení kolem větší kořisti, tentakula s lepkavým průsvitným slizem, vynikající klíčivost semínek, jejichž vznik není ani třeba podmiňovat cizosprášením a spokojí se s dobře osvětleným okenním parapetem, kde zvláště ve větším květináči ve více jedincích vytvoří spolehlivě nevšední nádhernou podívanou.

Taxonomie, systematika

Čeleď rosnatkovitých (Droseraceae L.). Podrod Drosera, sekce Drosera.

Botanický popis

Vytrvalá bylina s drátovitými kořeny a přízemní listovou růžicí o průměru 3,5 cm.

Listy: tvoří přízemní růžici, která na některých jižnějších lokalitách může dosahovat extrémního průměru až 7,5 cm (Schnell, D.E., 1976). Řapíky dosahují délky 1,0-2,5 cm, čepele na jejich koncích jsou přibližně oválné, vždy delší než široké. Celkové zbarvení rostlin je často zářivě červené, pokud rostou na otevřených nestíněných stanovištích. Povrch čepelí porůstají stopkaté a přisedlé žlázky.
Listy mají tendenci vytrvávat celoročně, hibernacula se netvoří.

Drosera capillaris
Foto: Michal Rubeš, Výstava Darwiniany 2006, pěstitel Michal Porteš
Drosera capillaris
Foto: Martin Brousek, sbírka autoraKvěty: korunní plátky (C) jsou buď růžového nebo bílého zbarvení, častěji první verze. Kališních lístků (K) 5, jsou štíhle vejčitě kopinaté a porostlé žláznatými chloupky. Korunní plátky široce vejčité, je jich 5, tyčinek v květu 5 s bílými nitkami a žlutými prašníky, semeník (G) svrchní, zelený, blizna členěna do dvou protistojných trojramen, která jsou průsvitně bělavá a na koncích světle znachovělá, ramena dlouhá se značným přesahem květního středu. Květní stvol je tuhý, vysoký cca 10-15 cm, květní základy jsou ve vrcholovém vijanu. Květní stvol odrůstá přímo vzhůru z růstového středu.

Doba kvetení v přírodě se pohybuje od května do srpna. Při zatažené obloze se květy neotevírají a dochází k samosprášení.

Plody: tobolky.
Semena:

Drosera capillaris
Foto: Adam Veleba, sbírka autora

Kořenový systém: tenké černohnědé drátovité kořínky.

Prostředí

Geografické rozšíření:
Jihovýchodní pobřežní planina od Virginie po východní Texas s několika málo oddělenými lokalitami v piedmontských močálech.
Dále její rozšíření pokračuje do Střední Ameriky a v Jižní Americe sahá její výskyt po jižní Brazílii (Studnička,M., 1984).

Cenologie:
Vlhké mokřady, rašeliniště, blata, často v narušených terénech jako jediná vzdorující masožravá rostlina, dávno po zániku jiných druhů masožravých rostlin.

Pěstování

náročnost: 1 - lehká

Drosera capillaris
Foto: Kateřina Braunová, Přf UP OlomoucVýborný druh pro každého začínajícího pěstitele masožravých rostlin.

Substrát: čistá hrubě vláknitá rašelina s hrubozrnným křemičitým pískem (2:1).

Osvit: celoročně co nejsvětlejší stanoviště. Pokud není, doporučuje se umělé přisvětlování.

Zálivka: podmiska je stále plná vody, v zimním období, kdy tvorba listů zvolňuje, poněkud podzálivku snížit, ale nikoliv úplně, substrát by měl být stále dobře provlhčený.

Teplota: optimálně vyhovují teploty 15-20 °C, v zimním období je rostlina tolerantní k poklesům na 10 °C, v letních parnech snáší dobře i teploty nad 30 °C.

RVV: 60-80 % postačuje při údržbě vydatné podzálivky i při volném pěstování v bytě na okenním parapetě.

Drosera capillaris
Foto: Jakub Hrabák, sbírka autoraRozmnožování:
a/Vegetativní: je snadné z listových řízků položených na mokrou rašelinu a zakrytých pro vyšší RVV např. folií z mikrotenu.

b/Generativní: semeny, která lze snadno získat vyklepáním z dobře vyzrálých tobolek. Protože je rostlina samosprašná, pokud rostliny kvetou, není třeba starat se o opylení křížem. Výsevy se provádějí na povrch mokré rašeliny v nádobce, kterou lze krýt průhledným krytem pro vyšší RVV. Klíčení nastává cca po třech nedělích od výsevu.

Škůdci: běžní jako u obyčejných pokojových rostlin, v zimním období je dobré snížit zálivku také kvůli zvýšenému nebezpečí houbových chorob.

Vhodné stanovištní niky: skleníky, vitríny, volně na okenních parapetech s dobrým přirozeným osvitem, akvarijní nádrže, letnění možné.

Variety, kultivary, formy, ...

Prostudované zdroje žádné umělé hybridní formy neuvádějí, ale s příbuznými druhy nejsou vyloučené.
Vzhledem k rozsáhlosti přirozeného areálu výskytu je možné očekávat značnou vnitrodruhovou variabilitu na úrovni forem, snad i poddruhů.

Poznámky

Pozn.1:
Tvorba květních stvolů v kultuře může probíhat již v březnu (Žáček, Z., 2008).

Pozn.2:
Spontánní verzí vegetativního pomnožování u rosnatky vláskaté je vytváření rostlinek na starších odumírajících listech.

Použité zdroje

Schnell, D.E.: Carnivorous Plants of the USA and Canada, 1976.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 1984.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
Žáček, Z.: osobní pozorování, 2008.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.