Drosera hamiltonii C.R.P. Andrews 1903

Drosera hamiltonii
Foto: Michal Rubeš, BZ Liberec
Drosera hamiltonii
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecRosnatka Hamiltonova (Drosera hamiltonii) roste často tam, kde láčkovice australská (Cephalotus follicularis). Bohužel, s ubýváním přirozených stanovišť vlivem lidské činnosti, zejména zemědělské, se tento druh stává stále vzácnějším.

Taxonomie, systematika

V čeledi rosnatkovitých (Droseraceae Salisb.) se Drosera hamiltonii řadí do sekce Stelogyne Diels.

Botanický popis

Vytrvalá bylina s přízemní listovou růžicí zapuštěná do substrátu silnými drátovitými kořeny s tendencí prorůstání do větších hloubek. Průměr růžice může dosahovat až 7 cm.

Drosera hamiltonii
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecListy jsou dlouze jazykovité a v řapík přecházejí znenáhla. Svrchní povrch je posetý stopkatými žlázkami (tentakula), které vylučují vazkou průhlednou tekutinu, na níž se lepí potenciální kořist. Při silnější stimulaci listu nějakou větší kořistí je schopen "kobercového" zavinutí. Zbarvení listů je zelené, na otevřených slunných stanovištích rostliny červenají.

Květenství tvoří vysoký květní stvol zakončený vijanem (jednoramenným vrcholíkem). Jednotlivé květy se otevírají postupně zdola k vrcholu obvykle po jednom.

Květní vzorec: K (5), C (5), A (5), G (1, svrchní).

Nitky tyčinek zelenkavé, prašné váčky žluté, semeník kulovitý a žlutý. Korunní plátky sytě růžové s výraznou nachovou nervaturou. Průměr otevřeného květu až 3 cm.

Květy jsou autosterilní (nikoliv samoopylivé).

Plodem je tobolka.

Semena -

Prostředí

mapa rozšíření Drosera hamiltonii
Mapa: Leoš Kohoutek
Geografické rozšíření:
Jihovýchodní Austrálie.

Cenologie:
Tento druh roste na pramenitých stále mokrých slatiništích ve společenství některých druhů z čeledí šáchorovitých (Cyperaceae), Restionaceae a dominantního keře z čeledi myrtovitých (Myrtaceae) Leptospermum firmum(Studnička, M., 2006).

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Drosera hamiltonii
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora
Drosera hamiltonii
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraOdolný druh, ale s projevy náhlé stagnace růstu v našem letním období, které mohou nezkušeného pěstitele uvést v omyl, že mu rostlina zachází (viz níže pozn.1).

Substrát - rašelina + hrubozrnný křemičitý písek (3 : 1).

Teplota - letní 18 - 30 °C, zimní 10 - 15 °C (chladová perioda podněcuje u dospělých rostlin kvetení zjara, viz pozn.2).

Osvit - ideální je přirozený a maximální možný (jižní a východní světelná expozice)v létě i v zimě. Možné i umělé přisvětlování ve vitrínách.

Zálivka - letní vydatná, květináče stojí ve vodě, substrát je důkladně promokřený. Při nastoupení stagnace růstové aktivity zálivku v podmisce zvolna snižovat, ale nenechat substrát úplně vyschnout. Zimní zálivka trochu mírnější, ale substrát dostatečně mokrý.

RVV - 60 - 80%.

Škůdci -

Vhodné pěstební niky - akvarijní nádoby, volně na okenním parapetu s vhodnou světelnou expozicí, skleníky apod.

Rozmnožování:
a/ Vegetativní - listové a kořenové řízky.
b/ generativní - semeny. Nutné opylení dvou různých jedinců.

Variety, kultivary, formy, ...

U rosnatky Hamiltonovy (Drosera hamiltonii) botanikové žádnou výraznou proměnlivost, která by opravňovala k ustavení nižššího taxonomického dělení, neuvádějí.

Umělá hybridizace s příbuznějšími druhy snad úplně vyloučena není.

Poznámky

Pozn.1:
Ve své australské domovině rosnatka Hamiltonova (Drosera hamiltonii) v zimním období, kdy nastává relativní období sucha, přerušuje růst a stagnuje. Při velkém suchu mohou listové růžice zanikat, ale v následném vlhkém období se nadzemní růst obnoví vyrašením z drátovitých kořenů ukrytých hlouběji v substrátu, kde se před slunečním úpalem a suchem uchovávají v relativně vlhkém prostředí.

Tuto adaptaci (sezónní biorytmus) si uvedený druh podržuje i v kultuře, v níž jsou mu poskytovány ideální podmínky a takový projev by uplatňovat nemusel, tzn. u nás v letním období. Proto náhlá stagnace rostlin uprostřed našeho léta (autralská zima = období sucha) nemusí nezbytně znamenat úhyn rostlin vlivem špatných pěstebních podmínek.

Pozn.2:
Při umístění rostliny na okenním parapetu se v zimním období může stát, že rostlinu spálí mráz. Neznamená to květináč s torzem rostliny ihned vyhodit. Je pravděpodobné, že kořeny ukryté v substrátu mráz přestojí a ve vhodnějších teplotních podmínkách z nich posléze vyrazí nové rostliny. Jde vlastně o jakousi modifikaci adaptace rostliny ze sucha a tepla na chlad a mráz.

Použité zdroje

Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
http:www.hartmeyerorum.de

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.