Aldrovanda vesiculosa L. 1696

Aldrovanda vesiculosa
Foto: Lubomír AdamecAldrovandku měchýřkatou (Aldrovanda vesiculosa L.) z jižní Indie poprvé popsal Plukenet (1696) jako Lentibula palustris Indica. Dnes platný název pochází z r. 1753 od Linného.

Botanický popis

Aldrovanda vesiculosa
Foto: Lubomír AdamecVolně plovoucí bezkořenná ponořená vodní rostlina dlouhá obvykle 8-20 cm, která plave pod hladinou. Listy dlouhé asi 8-12 mm jsou uspořádány v pravidelných přeslenech po 6-8 a vzdálenost přeslenů je asi 5-10 mm.Celá rostlina má asi 12-20 přeslenů. Listy jsou tvořeny řapíky nesoucími 3-6 mm dlouhou past ve tvaru škeble a 3-5 štětů, které přesahují past. Past je tvořena dvěma vrstvami buněk a na jedno podráždění citlivých trichomů na vnitřní straně pasti se zavře během asi 1/3 sekundy. Rostlina se chudě větví a oddělování dospělých větví představuje její způsob vegetativního rozmnožování. Rostlina se vyznačuje rychlým vrcholovým růstem (1-1,5 přeslenu za den) a stejně rychle odumírá na bazální straně prýtu.

Aldrovanda vesiculosa - květ
Foto: Lubomír AdamecRostliny v přírodě i kultuře kvetou jen v nejpříznivějších podmínkách. Kvetení probíhá od července do září. Květy o průměru 5-8 mm jsou jednotlivé a vyrůstají na stopkách dlouhých 15-20 mm. Pětičetný květ má bělavé prosvítavé neopadavé korunní plátky. Květy se otevírají na hladině vody jen za velmi příznivých ekologických podmínek a po odkvetení se stopka hákovitě ohýbá a květy se opět ponořují. Květy jsou pravděpodobně entomofilní. Tvorba semen u populací z mírného pásu je velmi vzácná. Plodem je 2-4,5 mm dlouhá zelená tobolka s 1-14 semeny. Soudečkovitá semena těžší než voda jsou leskle černá, velmi tvrdá, dlouhá 1,2-1,5 mm a klíčí velmi nepravidelně na světle v teplé vodě.

Aldrovanda vesiculosa
Foto: Lubomír AdamecRostlina je vytrvalá a v září vytváří vrcholové zimní pupeny (turiony), které se na podzim oddělují od uhnívajícího mateřského prýtu, klesají ke dnu a na jaře vlivem zvýšené teploty vody opět vyplouvají k hladině, kde klíčí.

Prostředí

Aldrovanda vesiculosa
Foto: Lubomír AdamecGeografické rozšíření:

Rostlina se vyskytuje velmi vzácně na území všech kontinentů Starého světa, od sev. Ruska až po JV Austrálii. V celé Evropě mimo území bývalého SSSR je v současnosti asi jen 15-20 původních lokalit, z toho 9 v Polsku. Ukazuje se, že výskyt na Ukrajině může být poměrně hojný. V posledních desetiletích rostlina definitivně vyhynula v Itálii, Francii, Německu a Slovensku, ale také v Indii. V ČR má rostlina oficiální statut vyhynulého druhu, protože na jediné přirozené lokalitě u Karviné vyhynula v důsledku těžby uhlí v 50. letech. V několika evropských státech byla aldrovandka úspěšně vysazena: v r. 1908 ve Švýcarsku, v r. 1995 v jižních Čechách na Třeboňsku (5 lokalit) a koncem 90. let v Polsku (asi 5-10 lokalit). Některé umělé lokality na Třeboňsku mají desetitisíce rostlin a jsou největší ve Střední Evropě. Ve všech zemích výskytu má aldrovandka statut kriticky ohroženého druhu.
Aldrovandka měchýřkatá je vyhláškou č. 175/2006 Sb. ze dne 14. dubna 2006 zařazena do kategorie silně ohrožených druhů.

Současný výskyt z kontinentální Ázie není potvrzen. Jediná polopřirozená lokalita, která je uměle udržována, je známa z Japonska z okolí Tokya. Jediná současně potvrzená lokalita z Afriky je Okavango Swamp v Botswaně. V Austrálii je v současnosti známo asi 5 přirozených lokalit, které jsou navzájem izolovány: SV, S, SZ a JZ Austrálie. Celkově je možno uzavřít, že výskyt aldrovandky v (sub)tropických oblastech je mnohem vzácnější než v Evropě a i velikosti populací jsou mnohem menší než v Evropě.

Cenologické poznámky:

Aldrovandka roste v mělkých stojatých nížinných vodách, které mají rašelinný nebo slatinný (tj. dystrofní) charakter: v mělkých jezerech, deltách velkých řek, mělkých nivních tůních, rašelinných rybnících, rašelinných nebo slatinných tůních a pomalu tekoucích kanálech. Na těcho stanovištích nikdy neroste ve volné vodě, ale na březích těchto stanovišť zpravidla v řídkých porostech rákosin a ostřic a v malých zátočinách.

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Aldrovanda vesiculosa
Foto: Lubomír AdamecAldrovandku je možno pěstovat venku v plastových nádržích osázených rákosem, orobincem nebo robustními ostřicemi při použití opadu z ostřic nebo rákosin jako substrátu. Jedná se o napodobení přírodních stanovišť. Turiony je vhodné přechovávat v ledničce přes zimu. (Sub)tropické australské rostliny je možno pěstovat celoročně v malých akváriích při použití opadu z ostřic v místnostech anebo od jara do podzima venku. Je vhodné do kultivační vody přidávat směs mikroelementů a navíc 1mg/l kyseliny borité, jinak může docházet k projevům deficience bóru. Přikrmování zooplanktonem je velmi vhodné.

Variety, kultivary, formy, ...

Aldrovanda vesiculosa
Foto: Lubomír AdamecNižší taxonomické jednotky pod úrovní druhu nebyly u aldrovandky popsány, i když je vhodné z praktických důvodů rozlišovat zelené rostliny mírného pásu z evropských a japonských populací, které neobsahují červené antokyany, a červené rostliny australských populací, které podle kultivačních podmínek mohou obsahovat antokyany a být až krvavě červené. Obě skupiny populací se navíc liší výrazně ekofyziologicky (stupeň dormance turionů) a je možné je považovat za odlišné ekotypy.

Poznámky

Aldrovanda vesiculosa
Foto: Lubomír AdamecPozn.1:
Aldrovandka chytá do svých pastí drobné vodní živočichy: zooplanktonní korýše, drobné larvy hmyzu a drobné měkkýše. Její pasti fungují na základě změny turgoru buněk, podmíněné redistribucí iontů K⁺ a Cl^-. Prýty zelených evropských i červených australských rostlin obsahují značné množství žlutého naftochinonu plumbaginu, který rostliny zřejmě chrání před nadměrným UV zářením.

Hlavní ekologické požadavky stenotopní aldrovandky jsou: vysoká koncentrace CO₂ ve vodě, mělká prohřívající se čistá voda, přítomnost polorozpadlých rostlinných zbytků rákosin a ostřic na dně, dostatek kořisti a nízká konkurence ponořených vodních rostlin a řas.

Pozn.2:
Zpracování aldrovandky má datum 22.2.02! Je jen o málo mladší než můj nápad vytvořit VAMR. Už tehdy jsem začal podnikat konkrétní kroky a o toto pojednání speciálně pro VAMR jsem požádal našeho nesporně největšího znalce aldrovandky RNDr L. Adamce. Ochotně mi tehdy v krátké době vyhověl. Jeho snaha, i když po několika letech, nevychází naprázdno. Konečně jeho poznámek o aldrovandce využívám jako ostrých dat do právě se realizujícího projektu VAMR (Zdeněk Žáček, e-mailová komunikace s RNDr L. Adamcem).

Použité zdroje

Veškerá známá světová literatura o aldrovandce byla shrnuta na webové stránce http://www.bestcarnivorousplants.com/aldrovanda/^web, kde přibližně 15 nejvýznamnějších článků je uvedeno on-line a v níž je uvedena i podrobná fotodokumentace o aldrovandce.

Žáček, Z., osobní komunikace s RNDr. L. Adamcem, textový materiál o Aldrovanda vesiculosa zpracován RNDr. L. Adamcem na mou prosbu 22.2. 2002.

Vyhláška č. 175/2006 Sb. o ochraně přírody a krajiny ze dne 14. dubna 2006.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.