Dionaea muscipula Soland. ex Ellis 1768

Dionaea muscipula
Foto: Jaroslav Rajsner, sbírka autoraSnad nejpopulárnější masožravá rostlina vůbec, ohromující svým fascinujícím a jedinečným lapáním drobných létavých i nelétavých živočichů. Často první masožravá rostlina, kterou člověk zatouží sám pěstovat, aby mohl její spektakulární projev soukromě pozorovat. Její rodový název Dionaea má připomínat Dione, matku Afrodity, řecké bohyně krásy a lásky.
Podrobný popis a herbářový vzorek mucholapky zaslal C. Linnéovi botanik J. Ellis. V přiloženém listu uvádí, že vzorek obdržel od P. Collinsona, který jej získal od filadelfského botanika J. Bartrama. Poté (cca od roku 1770) už popularita mucholapky prudce stoupá. Tak např. ze soukromé korespondence amerického prezidenta Thomase Jeffersona je známá pasáž z r. 1787, v níž se zmiňuje o svém osobním podílu na sběru a distribuci této rostliny. Ale i přes zaslané herbářové vzorky a všechna fakta, kterých se mu dostalo, C. Linné masožravé povaze mucholapky neuvěřil. Snad prý kdesi napsal, že mucholapka sice v listech některé hmyzí druhy zadržet dokáže, ale jakmile oběť přestane zápolit o život, čepel se rozevře a propustí ji na svobodu. Citlivost dráždivých chlupů údajně odpozoroval botanický kreslíř, jakýsi pan Warner z Winchesteru v roce 1804. (Další historie poznávání mechanismu pohybu pasti u mucholapky viz podrubrika "Poznámky").

Taxonomie, systematika

Čeleď rosnatkovitých (Droseraceae L.), rod mucholapka (Dionaea) s jediným druhem mucholapkou podivnou (Dionaea muscipula).

Botanický popis

Dionaea muscipula
Foto: Kateřina Braunová, Výstava Darwiniany 2006Vytrvalá bylina, jejíž listové báze vytvářejí v substrátu jakousi pseudobulbu (nepravou cibuli), z níž odrůstá jen několik málo kořínků do hlouby až 10 cm.

Dionaea muscipula
Foto: Michal Rubeš, Výstava Darwinainy 2005Listy: tvoří přízemní růžici o průměru cca 7-14 cm. Sestávají z řapíku, který je křídlatě rozšířený a při bázi čepele hranatě zakončený. Z tohoto zakončení řapíku odrůstá ze sředového žebra vlastní čepel okrouhlého tvaru, ale ve středové části se její obě poloviny zvedají šikmo vzhůru a v klidovém stavu jsou zpola pootevřené v úhlu asi 45 stupňů. Horní okraje obou polovin čepele jsou opatřené tupě zašpičatělými výrůstky v pravidelných odstupech. Pod "cimbuřím" výrůstků se zrcadlově na obou čepelích nachází středně silný pás hustě posetý nektárii (medníky). Pod ním vydutě spadají ke středovému žebru dole vlastní plochy obou polovin čepele. Na slunci se vybarvují karmínově rudě a jsou v nich zanořeny přisedlé žlázky s funkcí vstřebávací. Kromě nich lze cca ve střední části obou vnitřních ploch čepele pouhým okem rozeznat trojici nápadných vysokých a tupě zašpičatělých chlupů, které trčí volně do prostoru, kolmo od podkladu. Jsou to tzv. senzitivní chlupy (v angl. literatuře trigger hair) citlivé na mechanické podráždění, které představují duši spouštění sklapovacího mechanismu (podrobněji o tom viz Pozn. 1 níže).

U mucholapky lze pozorovat sezonní heterofylii (sezonní různolistost):
a/ Jarní listová růžice sestává obvykle z listů, které mají mnohem širší řapíky a menší čepele a jsou polehlé na substrátu.
b/ Letní růžice se projevuje mnohem delšími, štíhlejšími řapíky, velkými čepelemi a vystoupavým nastavením v prostoru.
Sezonní charakter listů souvisí se stavem okolní vegetace. Zjara, kdy je nízká, postačuje jarní forma, v létě, kdy je již značně povyrostlá, se čepele exponují výše do prostoru.

Základní zbarvení rostliny je žlutozelené s karmínově červeně zbarvenými vnitřními plochami obou částí čepelí.

Dionaea muscipula
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora
Dionaea muscipula
Foto: Michal Rubeš, Výstava Darwinany 2005Květy: jsou pětičetné o průměru cca 1,5 cm. Vyrůstají na květním stvolu ve vrcholovém těsném nahloučení. Rozkvétají postupně. Při odkvětu neopadávají, jen se zkroutí a zaschnou. Kalich (K) sestává z pěti nesrostlých vejčitě kopinatých kališních lístků (uštů) zelené barvy. Koruna (C) z pěti volných korunních plátků bílé barvy protkaných podélně pruhy zeleně zbarvených žilek, které se v cípech dělí v jemnější žilky druhého řádu. Korunní plátky šířeji obvejčité, na vrcholu více méně mělce dělené ve tři cípy. Tyčinek (A) 10 i více, nitky vysoké, bez barviva, prašníky více méně kulovité, nepatrně nažloutlé. Semeník (G) svrchní, zelený, hruškovitý, na vrcholu ze středu odrůstá vertikálně středně vysoká čnělka zakončená segmenty deštníkovitě třepené blizny nažloutlé až nazelenalé barvy. Květy nejsou samosprašné.
Doba kvetení v přírodě připadá na konec května až počátek června, v kultuře většinou mnohem dříve v předjaří nebo časně zjara.

Plody: vícesemenné tobolky.

Dionaea muscipula - dozrávající semeníky
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora

Semena: černá, lesklá, hruškovitá, o velikosti cca 0,5 mm.

Dionaea muscipula - semena
Foto: Jaroslav Rajsner

Dionaea muscipula
Foto: Jiří Vaněk, sbírka autoraKořenový systém: pseudobulba tvořená z rozšířených listových bází, z níž odrůstají nečetné kořínky až do hloubky 10 cm. Pseudobulba je pro mucholapku něco jako "Kostěj nesmrtelný" při vzniku sezonních požárů. Právě z ní na požářištích obráží jako jedna z prvních rostlin.

Prostředí

Geografické rozšíření:
USA, pouze na rapidně ubývajících původních lokalitách států Severní a Jižní Karolíny.

Cenologie:
Krátkostébelné ostřicové a travnaté slatiny, prostředí, které bývá sezonně zaplavované nebo až na troud vysychavé s více méně pravidelnými spontánně vznikajícími požáry. Oba tyto sezonní výkyvy mucholapce svědčí, je jim dobře přizpůsobena a z pozorování vyplývá, že odolává i na lokalitách narušených člověkem, kde už ostatní masožravé druhy rostlin, jako např. některé druhy špirlic, rosnatek či tučnic, vzdorovat nedokážou. Na požářištích po spontánně vzniklých požárech obnovuje růst jako jedna z prvních rostlin. Úplné zaplavení snáší s plně funkčními pastmi. Uvedené kalamitní stavy v přirozeném prostředí pomáhají mucholapce snižovat konkurenci jiných rostlinných druhů v jejím okolí.

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Dionaea muscipula
Foto: Jakub Kohout, sbírka autoraRostlina chrlená pro svou kupní sílu na květinový trh v hojnosti díky možnosti její "výroby" formou explantátových kultur, a proto dostupná poměrně běžně pro každého zájemce. Ne každému se ale daří sladit své podmínky s jejími nároky, a proto se její pěstitelská náročnost nejvýstižněji charakterizuje stupněm dva.

Substrát: rašelina + hrubozrnný křemičitý písek (2:1), dno vystlané drenážní vrstvou (např. keramzitem, vermikulitem, štěrkem nebo drobnými kamínky). Povrch substrátu možno osázet živým rašeliníkem (Sphagnum sp. div.) pro zlepšení vlhkostního mikroklimatu rostliny.
Přesazovat jednou za rok, starší jedince snad i po více letech, semenáče dle růstu a požadavků na větší prostor. Rozhodně využívat hlubších květináčů (viz délka kořínků!!).

Osvit: maximálně možný celoročně, osvědčuje se přisvětlování speciálními zářivkami v bytových podmínkách.

Zálivka: letní vydatná, květináč stojí ve vodě, substrát vydatně promokřený, neškodí ani občasné porosení na list. V zimním období se voda v podmisce snižuje tak, aby byl substrát jen lehce zvlhčený. Zálivka naplno se obnovuje v předjaří při prvních známkách růstové aktivity po zimní růstové stagnaci.

Teploty: letní 18-25 °C jsou optimální, při dobré zálivce a RVV neškodí ani vyšší teploty nad 30 °C. V zimě by se rostlině měl dopřát výrazný pokles, cca kolem 10 °C. Snížená teplota v zimě zajišťuje v předjaří u dospělých rostlin spolehlivě kvetení. Pokud se rostliny pěstují i v zimním období v pokojové teplotě, ke kvetení nedochází a rostlina se zbytečně vysiluje růstem v období, kdy přirozeně odpočívá a růst projevuje minimálně.

RVV: postačuje 60-80 %.

Rozmnožování:
a/Vegetativní: listovými řízky, explantátovou technikou.
b/Generativní: semeny, ale s tím, že máme na paměti nutnost cizosprášení.

Škůdci: nevylučují se běžní živočišní škůdci pokojových rostlin. Dusné a nevětrané prostory s vysokou RVV hrozí rozvojem houbových chorob a plísní.

Vhodné pěstební niky: volně v bytech na okenních parapetech, v meziokenních prostorech, ve vitrínách s kvalitním větráním, skleníky, v létě volně na balkonech či na zahradě.

Variety, kultivary, formy, ...

Jediný druh s určitou vnitroduhovou variabilitou nepřesahující úroveň formy.
V kultuře pěstována celá řada rozmanitých kultivarů, které se projevují především v barevných mutacích a pak v mutacích zubatých okrajových výrůstků čepele.
Příklady:
Dionaea muscipula 'Akai Ryu'

Dionaea muscipula 'Akai Ryu'
Foto: Dalibor Kantoš, sbírka autora
Dionaea muscipula 'Akai Ryu'
Foto: Dalibor Kantoš, sbírka autora
Dionaea muscipula 'Akai Ryu'
Foto: Michal Rubeš, pěstitel Michal Kouba
Dionaea muscipula 'Big Mouth'

Dionaea muscipula 'Big Mouth'
Foto: Dalibor Kantoš, sbírka autora
Dionaea muscipula 'Big Mouth'
Foto: Dalibor Kantoš, sbírka autora
Dionaea muscipula 'Clayton's Red Sunset'
Dionaea muscipula 'Clumping Cultivar'
Dionaea muscipula 'Cupped Trap'

Dionaea muscipula 'Cupped Trap'
Foto: Dalibor Kantoš, sbírka autora
Dionaea muscipula 'Cupped Trap'
Foto: Dalibor Kantoš, sbírka autora
Dionaea muscipula 'Dentate Traps'

Dionaea muscipula 'Dentate traps'
Foto: Michal Rubeš, pěstitel Michal Kouba
Dionaea muscipula 'Dentate traps'
Foto: Michal Rubeš, pěstitel Michal Kouba
Dionaea muscipula 'Dentate'
Dionaea muscipula 'Fused Tooth'

Dionaea muscipula 'Fused Tooth'
Foto: Michal Rubeš, pěstitel Michal Kouba
Dionaea muscipula 'Fused Tooth'
Foto: Michal Rubeš, pěstitel Michal Kouba

Dionaea muscipula 'Green Dragon'
Dionaea muscipula 'Holland Red'
Dionaea muscipula 'Jaws'
Dionaea muscipula 'Kinchyaku'
Dionaea muscipula 'Louchapates'
Dionaea muscipula 'Red Burgundy'
Dionaea muscipula 'Red Piranha'
Dionaea muscipula 'Red Rosetted'
Dionaea muscipula 'Royal Red'
Dionaea muscipula 'Sawtooth'

Dionaea muscipula 'Sawtooth'
Foto: Michal Rubeš, pěstitel Michal Kouba
Dionaea muscipula 'Sawtooth'
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autora
Dionaea muscipula 'Sawtooth'
Foto: Dalibor Kantoš, sbírka autora

Poznámky

Pozn.1:
Historie poznání lapacího mechanismu pastí u mucholapky (volně navazuje na stať v úvodní hlavičce):
1834 - první opravdu přesný popis funkce pasti publikuje reverend dr. Curtis z Wilmingtonu, Severní Karolína.
Následující léta - pouze Darwinova demonstrace pomalého svírání pastí pod vlivem jistých chemických látek (kterou sám nepublikoval, spíše se objevuje ve formě citací u jiných autorů), jinak stagnace, žádné přínosné poznatky, které by funkci pasti objasňovaly detailněji.
1873-74 - anglický rostlinný fyziolog J.S. Burdon Sanderson demonstruje na pasti mucholapky vznik a šíření akčního potenciálu a počíná si tak brilantně, že již nelze pochybovat (mezi pochybovači byl např. slavný německý rostlinný fyziolog J. Sachs).
Od tohoto mezníku se odvíjí pozvolné odhalování stále jemnějších detailů líčeného mechanismu dodnes.

5 fází sklapnutí:
1/ Pro oko efektní rychlé sklapnutí obou laloků čepele se vzájemným prolnutím hřebenitých výrůstků.
2/ Pomalejší proces těsnějšího přimykání okrajových lemů laloků za vzniku středové dutiny obdobné oploštělému žaludku. Sem začínají trávicí žlázky vyměšovat trávicí tekutinu.
3/ Činnost žlázek pokračuje a ještě se zvyšuje. Stimulují ji chemické a mechanické podněty, např. aminokyseliny a zmítání kořisti. Zvyšuje se nejen produkce tekutiny, ale i koncentrace trávicích enzymů v ní.
4/ Vstřebávací fáze. Na bázi trávicích žlázek probíhá vstřebávací (absorpční) proces, při němž rostlina získává do svého těla natrávené živiny z polapené kořisti. Trvá 4-5 dní v závislosti na mnoha faktorech, např. teplotním, velikosti kořisti, její nutriční hodnotě atp.
5/ Obnova otevření pasti. Na povrchu obou čepelí zůstávají pouze nestrávené exoskelety či vnější kostry bezobratlých obětí.

Sklapnutí lze vyvolat prostým mechanickým podrážděním 1-2 ze 3 citlivých chlupů v rozmezí 2-20 sec. V rozmezí 20-40 sec. již k velmi rychlé reakci nedochází. Obecně platí, že čím je interval mezi dvěma dráždivými impulzy delší, tím pomalejší je sklapnutí.

Sklapnutí je pro rostlinu značný energetický výdaj. Uvádí se, že během 1-3 sec., které sklapnutí předchází (za optimálních podmínek k němu dochází během 0,5 sec.), ztrácí buňky cca 30 % energie ve formě ATP (adenosintrifosfátu, který v živých systémech představuje jakousi univerzální chemickou energetickou konzervu). Právě tohle je důvod, proč rostliny zbytečným drážděním naprázdno nevysilovat.

Pozn.2:
O vlastním mechanismu (Brown-Williamsova hypotéza):
Příměr pasti mucholapky k železům neodpovídá skutečnosti. Obě poloviny čepele postrádají cokoliv podobného pantům, jaké jsou u želez nezbytné. Jak tedy vlastně k sevření dochází?
S.E. Williams s různými spolupracovníky z Lebanon Valley College v Pennsylvanii prováděli výzkum, z něhož plyne, že ke sklapnutí dochází na základě rychlého nárůstu turgoru (napětí buněčné stěny) v buňkách zevní pokožkové vrstvy rubu obou laloků. Uvedené by potvrzovalo hypotézu W. Browna z r. 1916. Měřením hodnot pH při sklapnutí se zjistilo, že při něm současně dochází ke zvýšenému okyselování (acidifikaci) buněčných blan zmíněné pokožkové vrstvy, což vede k jejich zpružnění. Buňky tak mohou snadněji zvětšovat svůj objem při narůstání buněčného napětí (turgoru). Pokud se totiž okyselování zabrání (tzv. neutrálními pufry či nárazníky), ke sklapnutí nedochází.
Okyselování buněčných blan se projevuje zvýšenou koncetrací kladných vodíkových iontů v jejich oblasti. To je ale v rozporu s projevy osmotického tlaku: pokud se buňky stanou stejně pro vodu propustné jako je tomu u pokožkových buněk mucholapky při sklapování, měly by dle osmotických zákonů kladné vodíkové ionty (protony) pasívně vtékat do jejich nitra. Ale právě tohle se neděje. Řešení nabízí tzv. protonová pumpa - chemický reakční komplex, jenž umí z buněk aktivně a proti koncentračnímu spádu určité ionty výběrově odčerpávat. Energii, kterou je protonová pumpa poháněna, dodává ATP.
Opětovné otevření pasti se zřejmě děje nějakým růstovým principem, což je zřejmé ze skutečnosti, že se past s každým novým otevřením nepatrně zvětšuje. Také proto se Brownova hypotéza dříve zavrhovala, protože se více sázelo na rychlý růst či dělení příslušných buněk.

Použité zdroje

Studnička, M.: Masožravé rostliny, 1984.
Žáček, Z.: Dravci v říši rostlin (IV), Ještě o "lepivkách" a pasti sklapovací, High Life/16, ročník IV, str. 22-30, 1998.
Juniper, B.E., Robins, R.J., Joel, D.M.: The Carnivorous Plants, Academic Press, 1989.
http://www.omnisterra.com/botany/cp/index/index.htm^web

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.