Utricularia humboldtii – bublinatka na špatném místě

Přetištěno z časopisu Trifid č. 3/2005:

Invalid Link
Utricularia humboldtii × quelchii
© MILOSLAV STUDNIČKA
Invalid Link
Utricularia quelchii × praetermissa
© MILOSLAV STUDNIČKA

MILOSLAV STUDNIČKA 1)
Velký, celosvětově rozšířený rod Utricularia je podle Taylorovy monografie rozčleněn na sekce. V Latinské Americe rostou obzvláště krásné, orchidejím podobné druhy, řazené do sekcí Orchidioides a Iperua. Podobá se jim ještě U. longifolia, jež sdílí areál se sekcí Iperua, ale zdá se být vývojově izolovaným druhem. Podařilo se mi zkřížit některé druhy těchto velkokvětých bublinatek a získat kvetoucí, byť neplodné hybridy. Připustíme-li, že křižitelnost druhů znamená jejich blízkou příbuznost, přinesly tyto experimenty pozoruhodná fakta pro taxonomii.

Prohlédneme-li si fotografie různých zástupců sekce Orchidioides, vidíme velké rozdíly mezi endemity Guayanské vysočiny (U. campbelliana a U. quelchii) a ostatními druhy (U alpina, U. endresii, U. jamesoniana, U. praetermissa aj.). Pokusil jsem se zkřížit právě druhy velmi rozdílné. Hybridy U. alpina (♀) × U. campbelliana nebo U. quelchii (♀) × U. praetermissa prokazují, že sekce Orchidioides je zřejmě přirozenou jednotkou.

Velkým překvapením ovšem bylo úspěšné zkřížení U. humboldtii (♀) × U. quelchii za vzniku morfologicky nestejného, a přitom zjevně intermediárního potomstva. Rostliny jsou vitální, dobře se vegetativně rozmnožují, tvoří šlahouny jako U. humboldtii, ale jsou menší a s chudokvětými nízkými stvoly po U. quelchii. Naproti tomu se nepodařilo U. humboldtii oplodnit pylem z U. geminiloba, ač obě jsou řazeny do téže sekce Iperua. Zapochyboval jsem, že sekce Orchidioides a Iperua jsou si tak blízké, že by se měly sloučit v jeden přirozený taxon. Vždyť areály těchto sekcí jsou absolutně a velice dlouhodobě izolovány. Tato izolace pravěkých bublinatek musela vzniknout, když při tektonických zlomech někdy koncem druhohor puknul Brazilský štít, tvořený nejstaršími tzv. prekambrickými horninami. Tehdy vznikl příkop, jímž protéká Amazonka. Mezi dvěma fragmenty starohorního (prekambrického) štítu se nachází Amazonská pánev vyplněná třetihorními sedimenty, a také hostící jinou vegetaci - amazonský prales. Tam sledované bublinatky nerostou. Také Andy, kam pronikly druhy sekce Orchidioides, jsou geohistoricky daleko mladší než Brazilský štít.

Invalid Link
Utricularia alpina × campbelliana
© MILOSLAV STUDNIČKA

Dostáváme ideální obrázek, generalizovanou mapu se zakreslenými areály sekce Orchidioides na severu a západě Latinské Ameriky a Iperua v izolaci na jihovýchodě Brazílie. Tomuto ideálu však ostře protiřečí arela druhu U. humboldtii na severu, v Guayanské vysočině. Tento druh, patřící do sekce Iperua kvůli podobnostem s U. nelumbifolia, je vlastně na nesprávném místě. Má ovšem stejně jako U. nelumbifolia obloukovité šlahouny, a také zvláštní semena se zeleným velmi vyvinutým embryem (obojí vysvětlované jako adaptace k symbióze s bromeliovitými rostlinami). Spravedlivě musíme ovšem také konstatovat, že listy U. humboldtii se velmi liší tvarem, barvou i tuhostí od listů U. nelumbifolia, zatímco ve všech třech těchto vlastnostech se velmi podobají právě U. quelchii. Společný areál těchto dvou endemitů Guayanské vysočiny, jejich morfologie a křižitelnost podporují možnost přeřadit U. humboldtii do sekce Orchidioides (tab. 1).

Taxonomickým důsledkem by ovšem byla ztráta nomenklatorického typu určeného Taylorem pro sekci Iperua. Ta by tudíž zanikla a pozůstalá skupina druhů by tvořila sekci s nějakým novým jménem. Cytotaxonomické metody zde patrně budou ideálním nástrojem pro rozuzlení příbuzenských vztahů. Vyčkejme, snad se časem specialistům na tyto náročné biochemické a matematické postupy podaří získat další argumenty.


1)
RNDr. Miloslav Studnička – ředitel botanické zahrady v Liberci, Česká republika.