Špirlice v přírodě
Přetištěno z časopisu Trifid č. 3/2005:
PHIL WILSON 1)
Má přednáška se zaměřuje na špirlice převážně v přirozeném prostředí, aby byla demonstrována rozmanitost forem, s nimiž se člověk může setkat u volně rostoucích populací. Půjde hlavně o exkurzi geografickou, ale též se zaměřením na samostatné druhy, jež se soustřeďují ve specifických oblastech Severní Ameriky. Snímky pocházejí především z mých osobních návštěv přirozeného prostředí špirlic a jde o mnoho let pořizovaný soubor.
Špirlice se zhruba vyskytují v pásu, který se táhne od států při Mexickém zálivu na jihu USA a dále pobřežními nížinami podél atlantického pobřeží do Kanady. Historicky se špirlice vyskytovaly více méně v celém tomto pobřežním pásu, který se táhl nejméně k Novému Skotsku v Kanadě. Jižní populace zasahovaly na poloostrov Florida přinejmenším k jezeru Okeechobee a snad ještě jižněji. K omezení rozšíření migrace špirlic ve všech směrech posloužily přirozené bariéry. Jihofloridské subtropické klima, které vytvořilo Everglades, není vhodné pro bylinné špirlice, jež vyžadují chladovou zimní dormanci. Na východě vytvářely přirozenou zábranu pouště a polopouště Texasu, kdežto na východ od atlantické pobřežní oblasti vytvářely fyzickou bariéru horské podmínky, třebaže, jak uvidíme, některé populace v omezené míře tyto oblasti osídlit dokázaly.
© PHIL WILSON
© PHIL WILSON
Nejprve se ale podíváme na špirlici Sarracenia purpurea. Ve svém poddruhu S. p. ssp. purpurea je tento druh skoro jistě nejrozšířenější ze všech druhů špirlic. Jeho rozsah je obrovský. V Kanadě se jistě vyskytuje v provinciích Ontario, Quebeck, Newfoundland a Nové Skotsko.
Ve slínových močálech se vyskytuje S. p. ssp. riplicola. Tyto rostliny charakterizuje jejich malá velikost – vzácně dosahují dokonce i poloviční velikosti S. p. ssp. purpurea a jejích intenzívně červených láček.
Jinou další formou, kterou lze nalézt, je S. p. var. heterophylla. U této variety úplně chybí červené zbarvení. Rostliny se obvykle lehce vyhledávají a v některých populacích jsou překvapivě běžné.
Po přemístění jižně od oblasti Chesapeake Bay jsme dorazili do Severní Karolíny. Zdejší teplé letní podmínky značí, že tu lze najít daleko větší rozsah druhů špirlic. Nejznámější oblastí pro špirlice v Severní Karolíně je pravděpodobně lokalita Green Swamp, i když se nikterak nejedná o jedinou vhodnou přirozenou oblast.
Vyskytují se tady S. flava, S. rubra ssp. rubra, S. minor a S. p. ssp. venosa. Toto prostředí se výrazně liší od prostředí na severu. Tvoří jej velké rozlohy vlhkých lučin s občasnými borovinami.
Špirlice S. rubra tvoří malé ale zcela husté shluky rudě žilkovaných láček. V některých populacích je však ve zbarvení láček malá variabilita. Pozoroval jsem určité rozdíly ve tvaru víčka. S. minor je v Severní Karolíně vlastně dost vzácná, sotva s přesahem státní hranice od Jižní Karolíny.
S. flava se vyskytuje v mnoha různých varietách. Nejběžněji se vyskytující varietou je S. flava var. flava.
S. flava var. cuprea je forma místně známá pod názvem „Copper Top“ (Měděná hlava).
Některé rostliny nemají vůbec žádnou venaci a jsou známé jako S. flava var. maxima.
© PHIL WILSON
© PHIL WILSON
A konečně, občas se vyskytují rostliny s intenzívním rudým zbarvením po celém povrchu láček. Ty jsou známé pod názvem S. flava var. atropurpurea.
Velmi atraktivní různými výraznými venačními vzory a obecně většími podsaditými láčkami jsou rostliny poddruhu S. p. ssp. venosa.
Na jihu Jižní Karolíny jsou obecné pouze S. flava a S. minor, i když jsem na jedné jihokarolínské lokalitě viděl S. purpurea a S. rubra, kde se tyto druhy obvykle nevyskytují.
Za zmínku rovněž stojí populace horských močálů západně od Severní a Jižní Karolíny. Roste zde vzácný poddruh S. p. ssp. montane.
Avšak v jižní Georgii se vyskytuje obří S. minor var. okeefenokeensis. Populace rozměrnějších než normálních rostlin se vlastně vyskytují i na jiných lokalitách než je Okeefenokee swamp, i když žádné jejich rozměrů nedosahují.
Západněji se vyskytuje další poddruh S. rubra ssp. gulfensis. Tato rostlina by byla téměř jistě vysoce ohrožená, kdyby velkou část její již omezené oblasti nezabíralo vojenské pásmo.
Ještě západněji ustupuje S. flava špirlicím S. alata a S. leucophylla. V celé této oblasti roste také S. psittacina.
S. leucophylla osídluje relativně malou oblast. Zahrnuje více méně západní oblast Floridské pánve s přesahem do jižní Alabamy a posléze do jistých východních oblastí státu Mississippi.
S. alata se objevuje v jižní Alabamě, kde jsou rostliny skoro úplně zelené se skrovnou venací na láčkách.
Rovněž v této oblasti roste maličká S. rubra ssp. wherryi. Tyto rostliny tvoří půvabné olivově zbarvené láčky s nevýraznou venací a často s měděně zbarveným víčkem.
Záměrně jsem nezmínil žádný z celostátně chráněných druhů a podruhů, tj. S. rubra ssp. jonesii, S. rubra ssp. alabamensis a S. oreophila. Tyto populace jsou dnes nesmírně ohrožené, a proto se patřičně chrání a jejich lokality se zachovávají v tajnosti.
Pozn. redakce: Původní zaslaný text byl výrazně krácen.
PŘEKLAD: Z. ŽÁČEK