Ohlédnutí za minulými ročníky výstav masožravek.
Výstava masožravek (a jinejch hustejch kytek) 2014
termín konání: 6. 6. – 15. 6. 2014 (pá–ne)
on-line z Výstavy 2014 očima jejích přímých účastníků
Přetištěno z časopisu Trifid č. 2/2014:
Patrik Hudec
Letošní hlavní výstava masožravých rostlin proběhla v termínu 6.–15. června, tedy jak už jsme za ta léta zvyklí od pátku do následující neděle. V úzké spolupráci s Botanickou zahradou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a za velké pomoci jejích zaměstnanců a vedení jsme v horním skleníku botanky uspořádali již 11. ročník. A proč onen mírně kontroverzní podtitulek „a jinejch hustejch kytek“? Na plot botanické zahrady jsme umístili barevný PVC banner o rozměrech 4,0 × 1,5 metru podle grafického zpracování Michala Kouby. A protože jsme chtěli kolemjdoucí opravdu upoutat, přistoupili jsme po vášnivých a nezvykle zdlouhavých dohadech a přehodnocování k tomuto velice neformálnímu dovětku. Text jednoznačně vyvolává rozporuplné reakce a zdaleka ne každému se líbí, ale svůj reklamní účel – zaujmout – plní. A když byl návrh schválen i ze strany zahrady, nebylo už co řešit.
Upřímně, po pestrých zkušenostech z předešlých let jsme ani příliš nedoufali v nějaké příjemné jarní počasí. Stačí jen připomenout, že předloňskou výstavu provázela v první polovině jejího konání vlna veder a teplotních rekordů a loňský ročník pro změnu předznamenalo chladné, deštivé počasí a následné povodně a dopravní omezení včetně uzavírky některých stanic metra a zrušení dlouho dopředu plánované Pražské muzejní noci, jíž jsme měli být v roce 2013 součástí. Vždyť tehdy ještě pár dní před instalací ani nebylo jisté, zda nebudeme nuceni výstavu odvolat úplně! Navíc se v závěru minulé výstavy prudce oteplilo a hned následující den po deinstalaci udeřily týden trvající tropy, takže je sporné, co z toho nakonec bylo lepší (nebo horší). Naše očekávání pro letošek proto rozhodně nebyla nastavena nějak vysoko. Ale jak se mělo nakonec ukázat, ani tak nebyla skromná dostatečně.
Čtvrteční instalační den proběhl už klasicky. Ostatně stejně jako několik dní, které instalaci předcházely (tj. vše ve znamení domlouvání detailů, návozu rašeliny a kytek, ladění harmonogramu a jeho následných několikanásobných změn, úprav a improvizací, „hašení požárů“, velkého množství telefonátů atd.). První dobrovolníci v čele s Rosťou Kracíkem dorazili do prostor zahrady už před osmou hodinou, aby se vyhnuli ranní špičce v hlavním městě. Anebo se o to alespoň pokusili. Michal Kouba, u kterého má Darwiniana uschovánu většinu věcí (včetně ochotného pomocníka Honzy Kouby), musel jet hned nadvakrát. Za zajímavost jistě stojí, že například takový David Švarc, který to má přes půl republiky, přijel do skleníku dříve než někteří členové z Prahy. A to ještě stihl svůj vůz plně naložit až po střechu rostlinami do expozice i prodeje (a taky nám tuto skutečnost nezapomněl jaksepatří náležitě zdůraznit). Dohled nad aranžérskými pracemi jsme opět svěřili Pepčovi Mazurkovi, se kterým Rosťa v předstihu domluvil základní osnovu, a společně zajistili potřebné věci. A včasné naplánování bylo vskutku znát. Přestože již pojedenácté, koncepce celé výstavy doznala dalších, na první pohled viditelných vylepšení a výsledek působil více než dobře. Především použití mulčovací kůry do van s rostlinami a citlivé zapracování a naaranžování vitrín zapůjčených zahradou do kompozice oživilo dojem z celé výstavy a dodalo jí punc dokonalosti. Instalace měla i dvě nepříjemná prvenství. Nemohla se jí zúčastnit aktivní pomocnice let minulých Katka Králová, toho času studijně v Dánsku, a současně byla první, na které jsem se nemohl podílet ani já. Ze studijních důvodů jsem svůj přínos musel omezit pouze na ranní návoz obsahu Obchodu Darwiniany a rostlin do expozice, pak už jsem jen zajel pro špirlice Michala Žabky a před obědem zase hurá zpátky domů zabořit až do soboty nos do knih. Akorát jsem se před vjezdem do zahrady minul s přijíždějícím Pepčou. Dopředu avizovanou nepřítomnost však spolehlivě vykryli kamarádi členové a prodejci. Navíc se po loňském nečekaném výpadku opět připojil Michal Rubeš a – jak jsme u něj bývali zvyklí – vzal si po dobu konání výstavy dovolenou, což vždy byla pomoc k nezaplacení.
Přestože ve čtvrtek rtuť teploměru stěží přelezla dvacítku, následující dny se skokově oteplilo a od neděle v souladu s předpovědí meteorologů udeřily tropické třicítky. Několik následujících dní padaly na celém území republiky teplotní rekordy a na některých stanicích naměřili také nové rekordní teploty pro měsíc červen. Jak bylo ve skleníku, se popisuje jen velice těžko. Zatímco venku se v pozdně odpoledních hodinách teplota šplhala k 35 °C, uvnitř skleníku jsme už krátce po otevření v 9 hodin tuhle hodnotu s přehledem překonali a po obědě jsme v hůře odvětrávaných částech pokořili i 45 °C. Tyto extrémy vyvolávaly regulérní obavy nejen o naše zdraví, ale především o stav zapůjčených rostlin. Vždyť v expozici, případně v prodeji byly k vidění vysokohorské láčkovky, heliamfory, ale i některé chladnomilnější druhy rosnatek a na rozdíl od nás se neměly šanci zchladit proudem vody z hadice. A co bychom pak asi členům pěstitelům v neděli řekli? A tak jsme zalévali, rosili, bedlivě monitorovali stav rostlin, případně dokonce i pořizovali jejich snímky a posílali je oprávněně ustrašeným pěstitelům, abychom alespoň trochu zmírnili jejich obavy, a samozřejmě jsme všichni vyhlíželi déšť a slíbené ochlazení. To dorazilo ve středu odpoledne. Ale zatímco kolegové po trase hlásili přívalové deště, do Prahy dorazila už jen krátká přeháňka a do hodiny by nikdo nepoznal, že vůbec pršelo. Dokonce odolalo i zavápnění stropu skleníku, což jsme kvitovali s povděkem. Přestože se jednalo o první bouřku za dobu celé výstavy, a jak se mělo následně ukázat také poslední, vytouženého ochlazení k 20 °C jsme se přeci jen dočkali. Každopádně pokud vás napadne otázka, zda letos nebylo i tepleji, mohu vás ubezpečit, že nebylo. Nejteplejší dny roku 2014 vyšly skutečně na naši výstavu.
Foto: Jakub Štěpán
Foto: Jakub Štěpán
Jak už bývá zvykem, na výstavu se mnoho našich členů přijelo nejen podívat, ale také ochotně pomoci s provozními činnostmi, tj. s prodejem vstupenek, zaléváním rostlin, rosením, výpomocí prodejcům, poradenstvím návštěvníkům, provázením skupin (především škol) a s celou řadou dalších drobností, bez nichž se neobejdeme. Těchto vzácných okamžiků si velice vážíme, protože s mnohými z vás se vídáme jen jednou do roka právě u příležitosti výstavy. Což je přesně i jeden z důvodů, proč vlastně výstavu pořádáme – aby se členové aktivně zapojili a měli možnost se setkat osobně, popovídat si, vyměnit si rostliny a potřebné zkušenosti, navázat nové kontakty. Mnozí podle očekávání přijeli na první víkend, což byl důvod, proč jsme svolali na neděli Valnou hromadu společnosti (viz oznámení v prvním čísle TRIFIDa). Letošní rok nebyl volební, a protože ani nebyly žádné zásadní otázky k řešení/hlasování, seznámil jsem přítomnou členskou základnu se základními věcmi okolo dění v Darwinianě, provozními záležitostmi, shrnul finanční situaci a po slabé půl hodince jsme mohli přejít k hlavnímu lákadlu setkání: k popisnému vypravování Honzy Nováka o jeho putování po Patagonii. Doprovázeno nejen řadou zajímavých fotografií a postřehů nejen z oblasti flóry a fauny, ale také ekonomickými a sociologicko-kulturními komentáři k životu lidí v zemích Jižní Ameriky, byli jsme svědky velice poučné a živé diskuze mezi zúčastněnými. A protože je Honza Novák dobrý řečník, přednáška se nám příjemně protáhla. Honzovi touto cestou ještě jednou děkuji za ochotu přijet a podělit se o své zážitky.
Foto: Jakub Štěpán
Foto: Rosťa Kracík
Společnými silami jsme dali dohromady úctyhodnou sbírku takřka 400 rostlin. K vidění byli zástupci prakticky všech masožravých rodů, chyběl snad jen velice vzácný trifid štítnatý. Zaujaly kameny osázené tučnicemi, kolekce trpasličích rosnatek a rosnatek z okruhu petiolaris, kvetoucí láčkovice nebo královská Drosera regia. Pokud jste někdy našli zálibu v mutacích mucholapek, jistě jste si také přišli na své. K vidění jich bylo opravdu požehnaně. Kdo si pozorně prostudoval les špirlic, nemohl přehlédnout neobvyklou formu Sarracenia flava bez víčka ('lidless'). A kdo přišel předposlední den výstavy, mohl mezi trumpetami špirlic najít i chameleona jemenského.
Konečné ztráty? Horka překvapivě nezvádla jedna Drosera binata a exemplář Nepenthes ampullaria dostal hned zkraje velký šok a přišel o většinu listů, pravděpodobně v důsledku šoku z náhlé změny pěstebních podmínek: přehřátí a s tím spojený prudký pokles relativní vlhkosti. Láčkovka byla evidentně navyklá na mnohem komfortnější podmínky. Naštěstí přežila. Vztaženo k počtu zapůjčených rostlin a s ohledem na panující podmínky si asi můžeme dovolit konstatovat, že úmrtnost byla minimální. Vezměte si, že by vám někdo na 10 dní svěřil průřez celým spektrem masožravé flóry, posbíral od patnácti pěstitelů na čtyři sta květináčů, kde každý z nich má úplně jiné podmínky (skleník, parapet, zahradu, sklep s umělým osvětlením,…) a kterým můžete nabídnout více méně shodné podmínky pro všechny, a to ještě takto extrémní, jaké panovaly letos. A teď se ukažte.
Vyvrcholením letošního ročníku pro nás určitě bylo zapojení se do velké sobotní kulturní akce 11. Pražská muzejní noc, kdy se návštěvníkům zdarma otevřou brány kulturních institucí. Po 19. hodině autobusy dovezly první zájemce a od té doby nebylo po několik následujících hodin ve skleníku k hnutí. Všichni pomocníci měli napilno jako nikdy a se vkrádajícím se večerem jsme rozsvítili vnitřní obvodové osvětlení skleníku a dočasně nainstalované zářivky nad vitrínami. Nasvětlená noční expozice dodala výstavě úplně nový rozměr a vytvořila neopakovatelnou atmosféru. Až v jedenáct večer začal nával slábnout, ovšem ještě o půlnoci bylo v prostorách skleníku více lidí než kdykoli po dobu výstavy a teprve po jedné hodině ranní jsme mohli prohlásit akci za úspěšně skončenou.
Přestože byla návštěvnost především od neděle do středy citelně poznamenaná panujícími vedry a varováním meteorologů, aby lidé pokud možno omezili svůj pobyt venku na minimum, jednalo se z pohledu množství srážek o zdaleka nejméně deštivou výstavu v historii konání, což nám naopak zase pomohlo první dva dny a pak v druhé polovině týdne. Zájem škol byl tentokrát překvapivě slabší. Vysvětlujeme si jej především vysokými teplotami a navíc je pravdou, že loňský ročník byl z tohoto pohledu mimořádně úspěšný. Z části jsem tomu popravdě i rád. Před dvěma lety jsme už kolaps jedné studentky zažili a to bylo o pár stupňů chladněji. Každopádně výsledná čísla jsou povzbudivá. Na vstupném jsme letos vybrali v meziročním srovnání o téměř 11 % více, takže jsme překonali i rok 2012 a prakticky dosáhli na výsledek z roku 2011 (tehdy jsme utržili 31 530 Kč). Na druhou stranu jsme ale měli rovněž jeden vysoký jednorázový výdaj – došly nám vstupenky, které jsme v nákladu 7 000 kusů pořídili v roce 2009. Na zbytek výstavy a do dalších let jsme proto nechali vytisknout 5 000 vstupenek: opět ve zpracování Michala Kouby, tematicky sladěné do nově pořízeného, barevného PVC banneru, o kterém jsem se rozepsal v úvodu článku. Dobře šly na odbyt květináče, odznaky, magnetky, trička, ať už nová na motivy Mirka Macáka, anebo původní Lowrieho série, která už je prakticky vyprodaná, a prodali jsme také několik desítek Úvodů do pěstování masožravých rostlin. Nezvykle nízký zájem byl pouze o sborník pana doktora Studničky.
Výstava v číslech
| BILANCE VÝSTAVY ZA ROK 2014 | |
|---|---|
| Vstupné celkem | 30 030 Kč |
| Pronájem stolů prodejcům | 5 000 Kč |
| Celkem příjmy | 35 030 Kč |
| Smluvní podíl BZ UK (35 % ze vstupného) | 10 511 Kč |
| Pronájem skleníku Darwinianě | 5 000 Kč |
| 5 000 vstupenek | 6 238 Kč |
| Reklamní barevný PVC banner 1,5 × 4,0 m + nalepovací číslice na banner | 1 627 Kč |
| Spotřební materiál (pytle, tácky,…) a základní občerstvení (vody, pečivo,…) | 4 821 Kč |
| 100 × A4 NeverTear Premium 120 mikro Xerox (na potisk štítků) | 893 Kč |
| Celkem výdaje | 29 090 Kč |
| HRUBÝ ZISK | 5 940 Kč |
Jako každý rok jsme rozdělili polovinu z hrubého zisku mezi vystavovatele jako výraz poděkování a částečnou kompenzaci za náklady spojené s jejich převozem. Letos to znamená 2 970 Kč na 394 květníků od 15 vystavovatelů: Pavla Bartoně, Katky Braunové, Jirky Havrdy, Michala Kouby, Rosti Kracíka, Petry Ondráčkové, Miroslava Soukupa, Davida Švarce, Jirky Vaňka, Adama Veleby, Ludo Verdycka, Martina Zouna, Michala Ždímala a mé maličkosti. Jako každý rok dodal Petr Kolář z botanické zahrady vany s akvatickými bublinatkami. Za sdružení Darwiniana vám všem moc děkuji. Bez vaší pomoci bychom neměli návštěvníkům co ukázat. V konečném výsledku letošní akce skončila pro Darwinianu čistým ziskem 2 970 Kč, tedy o téměř pět stovek více než loni. Detailnější rozpis položek viz Chramst!.
Pár děkovných slov závěrem
Rád bych jménem našeho občanského sdružení ještě jednou poděkoval Botanické zahradě PřF UK za poskytnuté zázemí a jejím zaměstnancům za velkou ochotu. Dále firmě Rašelina a.s., která pro účely výstavy už od roku 2010 daruje a ještě navíc doveze až na místo konání potřebný kubík bílé rašeliny. A největší uznání samozřejmě náleží všem pomocníkům a sympatizantům. Provoz výstavy vyžaduje nepřetržitou přítomnost alespoň dvou až tří lidí (byť jsme si letos velice neochotně vyzkoušeli také sólo variantu a věřte, že dlouho se to zvládat nedalo) a bez vašeho nezištného přispění a popravdě i duševní podpory bychom tak logisticky náročnou akci nedokázali zvládnout. Na viděnou zase příští rok!
Foto: Jakub Štěpán
Bonusové, nepublikované fotografie
Foto: Jakub Štěpán
